Panasonic Lumix FZ2000: ultrazoom nebo profi kamera?

Ostřící režimy u Panasonicu jsou tradičně něco, co by svou délkou mohlo vydat na knihu, takže se pokusím být stručný. Na páčce vzadu si můžete vybrat jednorázové módy AFS/AFF, průběžné AFC a manuální ostření MF. Pokud jde o AFF, jde o něco mezi AFS a AFC. V podstatě je to jednorázové ostření, ale pokud detekuje pohyb (na scéně nebo pohyb fotoaparátu), přeostří a opět se staticky drží. AFC naproti tomu přeostřuje a vyhodnocuje scénu pořád. Musím říci, že na kontrastní ostření se simulací toho fázového (DFD) nejsou výsledky vůbec špatné. Nelze čekat výkony zrcadlovek, ale rozhodně to na kompakt bez fázových detektorů na čipu funguje poměrně rychle.

Manuální ostření MF je řešeno elektronickou vazbou ostřícího kroužku. Ta je okamžitá s příjemnou citlivostí. Můžete si nechat zobrazit zvětšený náhled, což usnadní ostření. K dispozici je také focus peaking, ten ale pomůže spíše za dobrého světla. Pokud je světla méně a šumu více, neumí dostatečně dobře rozpoznat hrany a ve výsledku tak obraz celý zrní peakingem, aniž by bylo nějak více patrné, co je vlastně tou hranou. Samotné zvětšení je většinou dostatečné na to, aby se vám podařilo zaostřit i za dosti špatného světla.

Pokud se budeme bavit o výběru ostřících bodů, máte k dispozici jednobodové (vypadá, že toto nepracuje s DFD), dále jednozónové, uživatelské multi (můžete si vyklikat tvar a polohu zón), 49 zónová automatika (vcelku dobrá, ale uvítal bych, kdyby se častěji chytala popředí), pak je tu sledování objektu, které má sice problém se zamknutím objektu, ale pokud jej zamkne, pak se jej drží jak klíště a sledování je i při zoomování perfektní. Nakonec je zde detekce tváří, která je velmi rychlá a má i detekci očí.

Rychlost ostření je neuvěřitelná. U běžného AFS ostření jsem už měl opravdu velký problém změřit, jak dlouho to vlastně trvalo, protože čísla na stopkách, při kterých jsem zmáčkl spoušť byla takřka totožná s tím, co bylo na výsledné fotografii. Panasonic tvrdí, že FZ2000 je schopen zaostřit za 0,09 sekundy, osobně mi přišlo, že to bylo snad ještě rychlejší. A co je nejlepší, toto platí i pro maximální zoom. Vynikající je také citlivost za špatného světla. Chcete-li si otestovat, v jaké tmě dokáže zaostřit, tak to třeba zkuste tehdy, když vám fotoaparát bude házet cca 0,8-1,0 sekundy při F4 a ISO 3200 jako normální expozici (nikoli na noční scéně s výrazným kontrastem ve světlech, ale třeba ve zhasnuté koupelně s pootevřenými dveřmi, tedy spíše ambientním světlem).

V normálním ostřícím režimu se dá ostřit již od cca 8 centimetrů od přední čočky a pozvolně to roste do zhruba 200mm ohniskové vzdálenosti, kdy lze stále ostřit ještě od nějakých 30-40 centimetrů. Pak ale následuje velký skok a od 250mm ohniskové vzdálenosti až po maximální zoom potřebujete zhruba 95 centimetrů k zaostření.

V makro režimu se můžete přiblížit na zhruba centimetr (na displeji je napsáno něco ve stylu "0,03 metru až nekonečno". Jakmile se na displeji zobrazí jiné hodnoty, začne klesat i skutečné zvětšení. Nejlepšího makra tedy dosáhnete na posledním kroku zoomu, kdy se na displeji objeví hodnota, že můžete ostřit od 0,03 metru. Ve skutečnosti můžete ještě o dva centimetry blíž a dosáhnete 0,65× přepočteného zvětšení. To není na 1,0" kompakt špatné, ale na makro to není ani žádná výhra zejména kvůli tomu, že jde stále o poměrně dost širokoúhlý záběr. Telemakro pak nabídne maximálně 0,35× přepočtené zvětšení.

Tímto ale možnosti ostření zdaleka nekončí. Menu nabídne tolik možností nastavení, že se v tom snad nevyznají ani inženýři v Panasonicu. Máte tu nastavení zámku ostření a expozice, způsob, jakým vůbec tlačítko AF/AE Lock funguje (zda na stisk nebo podržení), můžete namáčknutím spouště rovnou i fotit, je zde průběžné doostřování náhledu, ostření při přiblížení oka k hledáčku, konfigurace manuálního ostření (zvětšení náhledu, focus peaking, graf vzdálenosti), priority ostření nebo spouště, citlivost AF, možnost AF+MF a další.

Zajímavou funkcí je i ostřící bracketing, kde lze nastavit rozdíl zaostření mezi jednotlivými snímky a jejich počet (maximum je až 999). Nechybí ani funkce Post Focus, která umožní zaostřit až po vyfocení snímku (v podstatě vyřízne snímek z videa, kde se přeostřovalo), případně umí sloučit tyto snímky a výsledkem je fotografie s větší hloubkou ostrosti.

Zde pak můžete vidět, jak vypadá 0,5× zvětšení při větším zoomu. Je ale možné zoomovat méně a jít ještě blíže. Zvětšení se pak trochu zvýší, ale budete si často stínit.

Jistě nepřekvapí, že Panasonic Lumix FZ2000 nabídne v oblasti expozice takřka vše, nač si vzpomenete a znatelně zlepšuje schopnosti předchozího modelu. Kromě automatiky tu máte pochopitelně i prioritu clony, času a plný manuál. Co se týče měření expozice, to mi přišlo být poměrně slušné, ale jako vždy, i zde se občas hodí korekce expozice (obzvláště do plusu). Ta má velmi bohatý rozsah od -5 EV do +5 EV.

Expoziční časy mají různé průběhy podle toho, zda využíváte mechanickou nebo elektronickou závěrku. Ta mechanická podporuje časy 1/4000 sekundy až 60 sekund, elektronická pak začíná na velmi krátké 1/16000 sekundy, maximem je pak 1 sekunda. Rozhodování o typu závěrky můžete provést sami, je ale také možné to nechat na automatice a ta si sama zvolí vhodný režimy (elektronickou volí pro časy 1/2500 sekundy a kratší). Bulb režim pak končí na dvou minutách.

Pokud jde o citlivosti, tak u nich máte k dispozici ISO 125 až ISO 12800 v základním rozsahu, standardně jsou k dispozici také rozšířené citlivosti ISO 80 a 100. Kdo chce, může aktivovat i rozšíření směrem nahoru na ISO 25600. U videosekvencí je pak rozsah ISO 125 až 6400. Výborné je, že automatické ISO lze používat i v manuálním režimu (fixujete tedy čas a clonu). V takovém případě ale nefunguje korekce expozice. U automatické citlivosti lze zvolit horní limit na ISO 200 až ISO 12800.

Vztahy mezi ohniskovou vzdáleností, maximálním limitem a expozičními časy jsou zvláštní. Např. na nejkratší ohniskové vzdálenosti se drží času 1/60 sekundy a pokud je méně světla, zvyšuje citlivost. Nicméně i když byl nastaven limit ISO 3200, maximem bylo ISO 1600 a fotoaparát se držel této citlivosti až do času 1/4 sekundy. Teprve pak začal znovu navyšovat ISO směrem k limitu. Naopak na maximálním zoomu se drží času 1/125 sekundy a hodně spoléhá na stabilizaci. K dispozici je i Inteligentní ISO, které v případě detekce pohybu (objektu nebo fotoaparátu), zvýší ISO na dvojnásobek a tím zkrátí čas na polovinu, což má za následek ostřejší snímky. I zde mi ale občas přišlo, že se funkce za různých podmínek chovala různě. Škoda, že nelze nastavit citlivost vztahu expozičního času k ohniskové vzdálenosti.

Pokud jde o světelnost, ta se proti předchůdci zhoršila z F2,8-4,0 na F2,8-4,5. Jak jde ale vidět na grafu, v podstatě v celém rozsahu je o nějakou čtvrtinku EV horší. Pořád je na tom ale mnohem lépe než Canon PowerShot G3 X, ale naopak na Sony Cyber-shot RX10 II s konstatní světelností F2,8 hodně ztrácí. Clonu lze nyní nastavit až na hodnotu F11 a k dispozici je také ND filtr, který může být nastaven na 2 EV, 4 EV nebo 6 EV. Jeho řízení může být i automatické.

Bohatá je i nabídka expozičního bracketingu, který může vyfotit 3, 5 nebo 7 snímků s rozdíly až 1 EV mezi expozicemi. Vedle expozičního bracketingu je zde i bracketing clony, ostření a vyvážení bílé. K dispozici je také časosběrný snímek.

Také videosekvence mohou být hodně dlouhou kapitolou, neboť Lumix FZ2000 je hodně mířen právě na natáčení videa. Umí totiž nejen 4K (Ultra HD) video s rozlišením 3840×2160 pixelů, ale zvládne také Cinema 4K, tedy 4096×2160 pixelů (k tomu ale potřebujete fotoaparát restartovat do 24Hz módu v menu). Mimo to samozřejmě umí i klasické Full HD, které lze natáčet nejen v klasických snímkovacích frekvencích 24-60 fps, ale také zrychleně a zpomaleně. K dispozici je tak i 120 fps. Zpomalené video lze natáčet v několika režimech, jeden z nich zpomaluje a zrychluje na vyžádání (stiskem tlačítek Fn1 nebo Fn2), případně je tu speciální režim pro zpomalené video, který jej takhle natočí celé.

Kvalita videa je dosti slušná, míra detailů je ve 4K poměrně vysoká. Fotoaparát nabídne slušnou hybridní stabilizaci (vyšší účinek ve Full HD), pochopitelně ale nemůžete čekat superstabilní video při použití většího zoomu. Tam může někdy způsobovat to, že se obraz začne při výraznějším pohybu škubat, podobně jak se to nedávno řešilo u Lumixu G80. Panasonic zapracoval na zoomování, které je velmi hladké bez nepříjemného poskakování. K dispozici je také několik rychlostí zoomu, můžete tedy přibližovat velmi, velmi pomalu i relativně rychle.

Autofokus je pro běžné účely slušný. Dotyková obrazovka umožní snadno polohovat ostřící body a vybírat místo, na které chcete zaostřit. Musíte však počítat s tím, že se bere docela velké okolí tohoto bodu, takže doporučuji klikat ještě o něco dál, aby okolí nezabíralo původní zaostřenou oblast. Jinak totiž fotoaparát nepřeostří. Také mu chvíli trvá, než se rozhodne změnit zaostření, ale jak se rozpohybuje, funguje dobře. Někomu i tak nemusí vyhovovat rychlost přeostřování, která je spíše "filmová", pro klidnější scény.

Jak již bylo řečeno, u videa lze nastavit takřka všechno, takhle pokročilý fotoaparát na trhu opravdu jen tak nenajdete. Nebál bych se říci, že je to taková GH4 s menším čipem a zabudovaným objektivem. Jen co se týče formátů, máte tu nejen AVCHD, ale také MP4, MP4 (LPCM) a MOV. Každý nabízí jiná rozlišení, jiné snímkovací frekvence i datové toky. Kdo chce, může natáčet třeba Full HD video při 200 Mbps s All-Intra záznamem.

Jedním z problémů je ale to, že většina nastavení ovlivňuje nějaké další, půlka menu je tak zašedlá a vy nikdy nevíte, proč zrovna tato funkce nejde navolit a co máte udělat, aby změnit šla. Studium manuálu je tak v podstatě povinností, protože tohle je k dispozici jen ve Full HD, tamto zase jen u MOV, ale ne u MP4 a pořád dokola. Z profesionálních nastavení můžeme zmínit např. možnost stanovit rozsah jasů (0-255, 16-255, 16-235), nastavení pokročilých vlastností mikrofonu, funkce posunu a zoomu ve videu (pohybující se Full HD výřez ze 4K videa), dolly zoom, jde zde i 4:2:2 10bitový HDMI výstup. Aby byl provoz fotoaparátu co nejtišší, umožňuje použít dotykové ovládání a měnit parametry tiše bez točení ovladači.

Videoukázky z fotoaparátu Panasonic Lumix FZ2000 ve 4K rozlišení.

Pokud jde o expozici, můžete využít běžné expoziční režimy jako je automatika, priorita clony, času i plný manuál. Expoziční časy mohou být od 1/16000 sekundy do 1/25 sekundy (PAL), resp. 1/30 sekundy (NTSC). V manuálním režimu expozice se můžete dostat až na 1/2 sekundy, pokud nastavíte manuální ostření.

• AVCHD 1920×1080 / 50p, 60p 28M
• AVCHD 1920×1080 / 50i, 60i 17M
• AVCHD 1920×1080 / 24p, 25p, 30p 24M
• MP4 3840×2160 / 24p, 25p, 30p 100M
• MP4 1920×1080 / 50p, 60p 28M
• MP4 1920×1080 / 25p, 30p 20M
• MP4 1280×720 / 25p, 30p 10M
• MP4 (LPCM) 4096×2160 / 24p 100M
• MP4 (LPCM) 3840×2160 / 24p, 25p, 30p 100M
• MP4 (LPCM) 1920×1080 / 50p, 60p All-I 200M
• MP4 (LPCM) 1920×1080 / 50p, 60p 100M
• MP4 (LPCM) 1920×1080 / 50p, 60p 50M
• MP4 (LPCM) 1920×1080 / 24, 25p, 30p All-I 200M
• MP4 (LPCM) 1920×1080 / 24, 25p, 30p 100M
• MP4 (LPCM) 1920×1080 / 24, 25p, 30p 50M
• MOV 4096×2160 / 24p 100M
• MOV 3840×2160 / 24p, 25p, 30p 100M
• MOV 1920×1080 / 50p, 60p All-I 200M
• MOV 1920×1080 / 50p, 60p 100M
• MOV 1920×1080 / 50p, 60p 50M
• MOV 1920×1080 / 24p, 25p, 30p All-I 200M
• MOV 1920×1080 / 24p, 25p, 30p 100M
• MOV 1920×1080 / 24p, 25p, 30p 50M

Bokeh