Panasonic Lumix GH5: video-profesionál
Autofokus, ostření
Možností nastavení u ostření je tak mnoho, že i když to jen proletíme, bude to na pěkně dlouho. Lumix GH5 je totiž opravdu velmi komplexní fotoaparát. Začal bych tím, že je zde DFD autofokus, neboli Depth From Defocus. Pomocí porovnání dvou různě kontrastně zaostřených snímků vypočítává fázi, vytváří si trojrozměrný obraz scény a ten pak analyzuje a zaostřuje. S rychlým vyčítáním pixelů z čipu pak Panasonic slibuje bleskurychlé ostření, a to i při průběžném sledování.
Samotné ostření je opravdu velmi rychlé, u režimu AFS (jednorázové ostření) se tu bavíme o hodnotách, které se pohybují někde okolo jedné desetiny sekundy. Co se týče průběžného ostření, je zde několik režimů. Průběžné zaostřování náhledu (tedy bez zmáčknutí spouště) je možné zapnout a fotoaparát tak bude udržovat náhled na displeji nebo v hledáčku zaostřený, což může usnadňovat kompozici.
Je zde ale také průběžné ostření AFC, které udržuje zaostření na vybrané body při namáčknuté spoušti. Zde ale musím říci, že je potřeba si hodně dát pozor na to, jakou prioritu ostření máte nastavenu. Pokud máte prioritu spouště a fotíte po jedné fotce, prudší změna polohy fotoaparátu nebo zoomu náhled moc nezmate, ale výsledný snímek je často naprosto mimo (tím myslím ne rozostřený, ale úplně neostrý). K dispozici je ale i priorita zaostření (má fotit až tehdy, kde je skutečně zaostřeno), ale i zde se stává, že vyfotí neostrý snímek. Třetí možností je Balance, něčím mezi těmito dvěma, tedy nedělá v případě většího rozostření tak velké pauzy, ale zároveň se mu daří nějakým způsobem vyfotit snímky ostře nebo téměř ostře.
Pokud totiž využíváte sekvenční snímání, byl jsem docela příjemně překvapený, jak se Panasonicu podařilo DFD posunout dál. Pokud se s fotoaparátem pohybujete jedním směrem nebo objekt se pohybuje od/k fotoaparátu jedním směrem. nebývá problém a dobře je zaostřená většina snímků. Problémy jsou spíše tehdy, kdy se posouvá vpřed a vzápětí vzad. Pak někdy dojde k rozjetí, kdy fotoaparát ještě následuje původní směr pohybu, ačkoli ten se už změnil a chytne se až po několika snímcích. Na rozdíl od zrcadlovek, kde se obvykle trochu rozjede jeden dva snímky, zde se rozostření projeví na více snímcích v sekvenci a výrazněji, ale při rovnoměrnějším pohybu se dokáže držet i poměrně dlouho.
Ukázky funkce Focus Transition (navolení až tří různých zaostřovacích rovin a plynulé přecházení mezi nimi).
Nesmí chybět ani manuální ostření MF. Obraz na displeji nebo v hledáčku může zůstat tak, jak je, ale nic vám nebrání nastavit si jeho zvětšení, polohovat tento zvětšený obraz po displeji (nebo nechat zobrazit jen zvětšený detail), k dispozici je také focus peaking. Nechybí ani možnost AF+MF, tedy manuální doostření výsledku autofokusu. Chválím velmi dobrý obraz, takže manuální ostření je snadné i za opravdu velmi špatného světla. Šumu je překvapivě málo, případně se v té změti dá stále dobře vyznat a odhadnout ostrost.
Co se týče výběru ostřících bodů, začíná to jednobodovým. Tam je potřeba čekat trochu nižší rychlost, nicméně i se svými 0,25 sekundy je to velmi dobré. U jednozónového ostření se už plně využívá DFD a hovoříme o časech 0,1 sekundy. Zónu lze snadno dotykově polohovat (nebo joystickem). Upravovat můžete také její velikost od maličkého bodu po obrovský čtverec zabírající na výšku tak dvě třetiny obrazovky. Zatímco zadním voličem lze nastavit jednu z osmi různých velikostí, předním voličem lze tyto kroky ještě zjemňovat a opravdu se mi nechtělo počítat, kolik jich tu je. Bude to ale mnoho desítek různých velikostí AF bodu.
Režim uživatelské multi nabízí větší polohovatelnou oblast a možnost si vyklikat jednotlivé body. Lze si tak vytvořit svůj vlastní ostřící "obrazec". Jestli chcete, můžete mít třeba ostření na čtyři rohy v obraze. Následuje 225bodová automatika, která pracuje dosti solidně, vybírá body většinou tak, jak byste sami chtěli. Občas ale manuální zásah přeci jen přijde. U videa sice ve výchozím stavu vybírá moc velkou oblast a pak se mu nechce přeostřit, nicméně nabízí možnost snadné úpravy velikosti této oblasti, takže je možné ji dramaticky zmenšit na jediný bod.
Sledování je pro Panasonic docela typické, nicméně bylo o něco vylepšeno. Zůstává trochu problém se zamknutím objektu, pokud to ale provedete dotykem, úspěšnost zamknutí roste. Je-li objekt zamčen, sledování je fantastické a nemá žádný větší problém. Adaptuje se i na měnící se velikost. Narazíme tu na zvláštní chování, které jsem popisoval už u AFC a priorit spouště a ostření. Pokud objekt sledujete a máte namáčknutou spoušť, výsledek je po vyfocení dost často úplně neostrý (přestože náhled vypadal být docela v pořádku). Pokud ale necháte objekt sledovat bez namáčknutí spouště a spoušť plně zmáčknete, zaostří se obvykle přesně. Jak již bylo řečeno, při sekvenčním snímání je ostření poměrně slušné a spousta snímků se sledováním a průběžným ostřením je zaostřena správně. Asi nejlepším režimem je automatika s detekcí tváří. Automatika je inteligentní, detekce tváří je hodně rychlá včetně detekce očí, takže žádné připomínky.
Tím pochopitelně možnosti nastavení autofokusu nekončí a u videa jich je ještě více. Nezapomnělo se ani na ostřící bracketing, který může vyfotit až 999 snímků s rozdílem zaostření od 1 do 10, lze také volit směr. K dispozici je také technologie Post Focus, která díky vyššímu rozlišení senzoru umí vyprodukovat dokonce 6K fotografie (u starších modelů Panasonic to bylo jen 4K).
expoziční čas 1/50 s, clona F4, citlivost ISO 400, ohnisko 54 (108) mm, korekce +1 EV, klikněte pro zvětšení
expoziční čas 1/50 s, clona F4, citlivost ISO 400, ohnisko 54 (108) mm, korekce +1 EV, Post Focus, klikněte pro zvětšení
Zde vidíte funkci Post Focus v praxi. Fotoaparát natočí 6K/30p video a nechá vám na výběr, které snímky z něj si chcete ponechat (např. ten první, co tu vidíte). Fotografie si můžete také nechat sloučit do jedné za účelem zvýšení hloubky ostrosti. Určitě doporučuji stativ. Jde to sice i bez něj, ale výsledky nejsou moc dobré. Ostatně i zde se stativem dochází k občasným artefaktům. Focus bracketing a vyspělejší software na skládání makro snímků bude pořád lepší volbou.
Nastavení expozice, automatika
Lumix GH5 má také velmi bohaté možnosti nastavení expozice. Nikoho asi nepřekvapí vedle automatiky režim priority clony, času a plný manuál. Tyto režimy lze ale do značné míry konfigurovat a nastavovat nejrůznější rozsahy a jiné vlastnosti. Pokud jde o měření expozice, máte tu multiměření, preferenci středu a bodové. S měřením nebyly nějaké větší problémy, ale to neznamená, že by bohatá korekce expozice od -5 EV do +5 EV nepřišla občas vhod. Hodila se především mírná korekce do plusu.
Citlivosti mají rozsah od ISO 200 do ISO 12800, standardem je ale i rozšířená citlivost ISO 100. Kdo bude chtít, může si zapnout také rozšířenou citlivost směrem nahoru, tedy ISO 25600. Potěší možnost nastavit spodní i horní rozsah automatice (ISO 200 až ISO 12800 pro oba parametry). Zatímco u levnějších Panasoniců funkce maximálního času automatiky z nepochopitelných důvodů zmizela, u GH5 ji stále najdete. Můžete si tak zvolit expoziční čas, při kterém se začne navyšovat ISO. Tyto časy si lze nastavit od již od 1/16000 sekundy až do 1 sekundy. Také to můžete nechat plně na automatice, která se pak drží pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti. Nicméně, u širokoúhlejších objektivu se drží 1/60 sekundy, i pokud je ohnisková vzdálenost po přepočtu kratší než 60 mm.
Rozsahy expozičních časů závisí na závěrce, která je použita. Plně mechanická podporuje časy od 1/8000 sekundy do 60 sekund. Pokud použijete první elektronickou lamelu, začíná se na 1/2000 sekundy, konec je pořád na 60 sekundách. K dispozici je nicméně ale i plně elektronická závěrka (na první i druhé lamele) a pak se dá využít i čas 1/16000 sekundy. Maximem je v tomto případě 1 sekunda. Výborné je i to, že v režimu plného manuálu je k dispozici automatika ISO citlivosti a dokonce i korekce expozice. Paráda.
Rozsah clon závisí na použitém objektivu. V našem případě se začínalo na hodnotě F2,8 až F4,0 podle zvoleného zoomu. Maximální hodnota pak činí F22. Clona je v reálných podmínkách volena rozumně, ale za to může patrně právě ta světelnost. Obvykle totiž u světelných objektivů volí fotoaparáty Panasonic příliš malé clony, u standardních objektivů zase moc vysoké a zde se střední světelností je to tak akorát.
Možnosti nastavení expozice ale zdaleka nekončí. K dispozici máte funkci zpoždění závěrky (1-8 sekund). Dále tu máte expoziční bracketing pro 3, 5 nebo 7 snímků s rozdíly mezi expozicemi až 1 EV. Nechybí ani HDR ze tří snímků, které může rozšířit dynamický rozsah o 2, 4 nebo 6 EV (rozdíly mezi expozicemi 1, 2 nebo 3 EV). Kdo chce, může využít i multiexpozici.
Videosekvence
Fotoaparát Panasonic Lumix GH5 je mířen především pro kameramany, je snad více určen k natáčení videa než k focení. Najdete tu tedy nejen nekonečné možnosti nastavení natáčení videa, ale také různé porty jako je 3,5mm jack pro externí mikrofon i sluchátka, mnohé potěší plnohodnotný HDMI port. Ten podporuje 10bitový 4:2:2 výstup. I na kartu ale můžete uložt 10bitové video (4K/30p).
Maximálním rozlišením je v režimu 6K Photo neuvěřitelné 6K rozlišení. Takové video má rozlišení 4992×3744 pixelů (4:3) nebo 5184×3456 pixelů (3:2). Na poměr 16:9 má ale pro 6K čip nevhodnou šířku. Tyto režimy sice byly koncipovány pro technologie jako je např. Post Focus nebo sekvenční snímání, nicméně výsledky ukládají nejen jako vybrané fotografie, ale také jako zdrojové video. V režimu S/S (Start/Stop) se dokonce nahrává i zvuk, takže Lumix GH5 je schopen skutečně natočit 6K video při 30 snímcích za sekundu se zvukem a můžete u toho ovládat i expozici v rámci klasických PASM režimů. Jen zapomeňte na poměr stran 16:9 (můžete si pak ale část oříznout a mí stále zhruba 5K 16:9 video).
Ukázky 4K 60p videosekvencí při natáčení v Beskydech.
Běžným maximem videa (v poměru 16:9) je nicméně Cinema 4K, tedy 4096×2160 pixelů při 24 snímcích za sekundu a až 10bitové barevné hloubce. Při točení do 10bitové hloubky se připravte na trochu větší množství šumu, což je dáno slabším odšumováním (a méně odšumovacími artefakty), což dále zlepšuje možnosti následných úprav videa dle libosti a záměru.
Pokud se spokojíte s UHD 4K rozlišením (3840×2160 pixelů), pak se můžete těšit dokonce až na 60 progresivních snímků za sekundu. Najdete zde pochopitelně i Full HD video 1920×1080 pixelů, kde je maximem 60p. Fotoaparát ale nabídne i zpomalené videosekvence, které ve Full HD rozlišení nabídne opravdu hodně slušných 180 fps, případně spoustu nižších frekvencí podle aktuálních potřeb. V případě zpomaleného videa musíte počítat s tím, že nefunguje autofokus a nenahrává se ani zvuk. Vedle zpomaleného videa ale můžete točit i zrychlené (až při 2 fps).
Ukázky zpomalených Full HD 180fps videosekvencí.
Pokud máte na horním kolečku některý z PASM režimů, moc toho neuděláte. O mnoho zajímavější je to ale ve speciálním videorežimu (s písmenkem "M"). Zde si už můžete vybrat kterýkoli z expozičních režimů a nastavit si expozici dle libosti. U videa můžete nastavit expoziční čas od 1/16000 sekundy do 1/30 sekundy (a to i v 60p režimu). V manuálním režimu expozice s manuálním ostřením se nicméně dostanete i na čas 1/2 sekundy pro videa s pohybovým rozmazáním. Poněvadž jde ale o profesionální přístroj, můžete čas nastavovat i ve stupních. Maximem je 360 stupňů, což znamená, že expoziční čas je převrácenou hodnotou snímkovací frekvence (u 60 fps tedy 1/60 sekundy), 180 stupňů je pak polovina (1/120 sekundy). Minimem je 11 stupňů.
Potěší i ten fakt, že v manuálním režimu expozice můžete zvolit automatické ISO a dokonce i korekci expozice. U automatiky ISO lze nastavit spodní i horní hranici. Citlivost pak můžete nastavovat v decibelech, kdy 0 dB = ISO 400 a každé další tři decibely znamenají 1 EV v citlivosti nahoru nebo dolů.
Ukázky autofokusu ve videu.
Podívejme se na autofokus, který je jedním z těch lepších, které u kontrastního ostření najdeme. Nicméně ve srovnání s klasickými fázovými je přeci jen lenivější. Panasonic tentokrát umožnil nastavit citlivost, tedy jak rychle začne přeostřovat poté, co zaregistruje změnu polohy. Pro některá použití je okamžitá změna nevhodná (něco jen proběhne), naopak někdy je velmi žádoucí (pokud se pohybuje hlavní objekt). Při testu jsem ale v odezvě nepozoroval žádný vážnější rozdíl, u citlivější akorát obraz více pulzuje a zajíždí víc za správnou hranici ostrosti. Odezva na změnu mi ale přišla být stejná.
Změnit jde ale nejen citlivost na změnu, ale také rychlost samotného ostření. Její vliv už jde na videu vidět více. Zde záleží na konkrétních scénách. V profesionálnějším nasazení se bude spíše používat pomalejší přeostřování a rychlejší není úplně žádoucí (ubírá to mnohdy na profesionálním vzhledu a v případě GH5 vyšší rychlost znamená také větší překmity a pulzování). Jestli má GH5 s autofokusem někde problém, je to v té odezvě, v tom začít přeostřovat. Jak začne, už je to v pohodě.
Výbornou funkcí je zde Pull Focus. Ten umožní nastavit až tři roviny zaostření (autofokusem nebo manuálně) a při natáčení videa si už jen vyberete jednu z těchto tří rovin (můžete si nastavit jen dvě). Fotoaparát tak nahrazuje nejrůznější profesionální hardwarové follow focus systémy. Je to jednodušší, relativně pohodlné a levné. K dispozici je pět různých rychlostí přeostření, kdy ta nejrychlejší znamená v podstatě okamžité přeostření jako při focení. Další čtyři rychlosti pak přeostřují za 1, 2, 4 a 13,5 sekundy.
Ukázky šumu při různých citlivostech ve videu.
Tím ale možnosti nastavení videa zdaleka nekončí a ani nelze vyjmenovat vše, co je podporováno, natož to popsat (doporučuji studium manuálu). Máme tu tak např. záznam časového razítka, úroveň podsvícení (0-255, 16-235, 16,255 v případě 8bitových barev), rozsáhlé možnosti nastavení mikrofonů (ten interní je mimochodem docela slušný s příjemně čistým zvukem vzhledem k tomu, co je u interních mikrofonů běžné). Můžete mít také nekonečné nahrávání, kdy se při zaplnění karty začne přemazávat nejstarší záznam. Klasický problém blikajících předmětů (monitory, žárovky) lze vyřešit funkcí "sken synchronizace", která vám dovolí navolit naprosto šílené časy (např. 1/97,5 sekundy). Funkce vztažná úroveň pak ovlivňuje čistotu videa, tedy zda bude působit spíše kontrastněji a zvýrazní méně výrazné plochy nebo je naopak ještě více potlačí do jakéhosi mlžného oparu.
Pokud jde o stabilizaci, najdete tu duální stabilizaci obrazu, která kombinuje mechanickou a optickou (v případě objektivů bez optické stabilizace ta duální pochopitelně nefunguje). K dispozici máte i elektronickou formu stabilizace, která lehce snižuje úhel záběru. Pokud ji nepoužijete, můžete si užít plný úhel záběru bez jakéhokoli ořezu (crop faktoru).
AVCHD
- Full HD 1920×1080 / 60p, 50p / 28Mbps
- Full HD 1920×1080 / 60i, 50i / 17Mbps
- Full HD 1920×1080 / 30p, 25p, 24p / 24Mbps
MP4
- 4K 3840×2160 / 30p, 25p 24p / 100Mbps
- Full HD 1920×1080 / 60p, 50p / 28Mbps
- Full HD 1920×1080 / 30p, 25p / 20 Mbps
- Full HD 1920×1080 / 24p / 24Mbps
MP4 (LPCM) a MOV
- Cinema 4K 4096×2160 10bit / 24p / 150 Mbps
- Cinema 4K 4096×2160 8bit / 24p / 100 Mbps
- 4K 3840×2160 8bit / 60p, 50p / 150 Mbps
- 4K 3840×2160 10bit / 30p, 25p, 24p / 150 Mbps
- 4K 3840×2160 8bit / 30p, 25p, 24p / 100 Mbps
- Full HD 1920×1080 8bit / 60p, 50p, 30p, 25p, 24p / 100Mbps
Ke stažení dávám několik různých videosekvencí. První s druhou ukazují denní natáčení ve 4K (14 sekund, 233 MB a 15 sekund, 260 MB). Třetí pak ukazuje natáčení za šera (24 sekund, 404 MB). Další videosekvence je v Cinema 4K formátu s 10bitovou barevnou hloubkou a prezentuje také funkci pull focus (12 sekund, 216 MB). Páté video ukazuje 6K videosekvenci natočenou při 30 snímcích za sekundu i se zvukem (26 sekund, 596 MB).
