Panasonic Lumix TZ18 vs. TZ20: bitva CCD a CMOS

Fotoaparát je dodáván v malé černé krabici.

V ní naleznete vedle přístroje i Li-Ion akumulátor, nabíječku s kabelem, USB a AV kabel, stylus (pouze u TZ20), poutko na ruku, manuál a CD-ROM se softwarem.

Oba fotoaparáty Li-Ion akumulátor DMW-BCG10E napájí oba přístroje. Má napětí 3,6 V a kapacitu 895 mAh. Podle výrobce by měl vydržet na 260 snímků u modelu TZ20 a 340 fotografií u TZ18. Přesná čísla s GPS vám neřeknu, ale mohu říci, že s GPS zapnutou asi v polovině případů mi TZ20 dvakrát vydržela 330 snímků, takže s tímto číslem (při rozumně nízkém počtu fotek s bleskem) klidně můžete počítat. Taková výdrž docela ujde. Lumix TZ18 s CCD čipem na tom byl mnohem lépe. I s poměrně velkým počtem snímků s bleskem jsem dosáhl rovných 500 snímků! Je ale pravda, že využití režimu iA se detekcemi všeho možného bylo poměrně malé.

S fotoaparátem dostanete software PHOTOfunSTUDIO 6.0 (TZ18), resp. 6.1 HD Edition (TZ20). Ty se v zásadě liší možnostmi zpracovávání videosekvencí, GPS souřadnic nebo možností vypalování videí na DVD. Na následujících snímcích uvidíte verzi 6.0 BD Edition (z modelu GH2).

Software slouží k nahrání snímků do počítače. Po chvíli se zobrazí náhledy snímků, kde každý z nich lze zobrazit ve větším náhledu, případně takový snímek upravit.

Zde vidíte okno, kdy je snímek zobrazen ve větším náhledu.

V tomto okně lze snímky lehce upravovat (kontrast, ostrost, saturace, několik efektů), ale s nějakými vážnějšími úpravami nepočítejte.

Ačkoli oba fotoaparáty se LCD displeji dost liší, jedná se o jejich kvalitu, nikoli zobrazení. To je v podstatě shodné. Rozdíly plynou jen z dílčích rozdílů jako zobrazení rozlišení videosekvencí nebo zobrazení GPS souřadnic.

Ve výchozím stavu tedy máte vlevo nahoře fotografický režim, pod ním počet zbývajících snímků, napravo pak některé údaje jako rozlišení nebo vyvážení bílé. Dole je pak po namáčknutí spouště zobrazen expoziční čas, clona a citlivost (i v případě, že je automatická, je zobrazena hodnota volená automatikou - s výjimkou Inteligentního ISO). Můžete si nechat zobrazit i histogram. V manuálním režimu můžete po zmáčknutí tlačítka EXPOSURE nastavovat čas (nahoru/dolů) a clonu (vlevo/vpravo). Fotoaparát zobrazuje graf pod/přeexpozice (na této ukázce nikoli), obrazově se to na náhledu projeví až po namáčknutí spouště.

Při otáčení hlavním kolečkem se zobrazuje animace, která vám napoví, kterou volbu máte aktuálně zapnutou. Vhodné do tmy, kdy nevidíte na ovládací prvky. Pravý snímek ukazuje vydařené quick menu.

Toto je ukazatel a menu korekce expozice. Na pravém snímku pak vidíte funkci GPS na modelu TZ20. Mohou se zde zobrazovat i význačné body (databáze památek).

Scénických režimů zde najdete opravdu mnoho. Při natáčení videosekvencí se obraz přepne na širokoúhlý režim. Máte zde ukázáno, jak dlouho můžete natáčet, v jakém rozlišení,...

Fotoaparáty se liší v hlavním menu. Zatímco TZ18 (vlevo) zde má jen fotografické a technické menu, TZ20 (vlevo) má navíc i menu pro videosekvence a GPS.

Na těchto snímcích pak vidíte právě fotografické menu a menu pro videosekvence. Nějak se nám ale vytratila položka "Paměť kurzoru", která při příštím spuštění menu najela vždy na poslední volenou položku v menu. Nyní je nutno se tam pokaždé složitě proklikávat.

Následuje menu pro GPS. Zde můžete vynutit opětovné vyhledání satelitů. Pravý snímek pak ukazujde režim prohlížení snímků, kdy vidíte jen základní expoziční údaje.