Pentax X70: neobyčejně univerzální kliďas

Autofokus, ostření

Fotoaparát Pentax X70 nabízí velké množství různých typů ostření. Má několik typů automatického ostření a nechybí ani manuální. Nabídka začíná klasickým automatickým ostřením, které si samo vybere některou ze zón, kam bude ostřit. Vybírá jen jednu. Tento režim lze v menu rozšířit o automatický makro režim. V tom případě tedy automatické ostření přebírá u kratších ohnisek funkci makro režimu. Vtip je totiž v tom, že samotný makro režim funguje pouze do 4,3× optického zoomu (111 mm), více nepřiblížíte. Přepínání mezi režimy je tak usnadněno touto možností, kdy využíváte klasický režim s automatickým makrem. Do ohniska 111 mm se používá makro rozsah, nad toto ohnisko pak klasický rozsah.

Dalším režimem je tzv. "1cm makro". V tomto případě je zoom trvale nastaven na 53 mm a je možno ostřit ze vzdálenosti jen několika málo milimetrů (zhruba 0,2 cm). Následuje ostření, kdy si uživatel sám vybere jednu z 25 přednastavených zón. To je výhodné např. na stativu, kdy hlavní objekt není uprostřed snímku a pro ostření nechcete hýbat fotoaparátem.

Poté následují manuální režimy. První jednoduše ostří na nekonečno, druhý je pak klasické manuální ostření v celém rozsahu ostřících vzdáleností. Fotoaparát zvětší obraz ze středu snímku a šipkami nahoru a dolů můžete měnit ostřící vzdálenost. Kroků není mnoho, a tak přeostření z nekonečna na centimetr je záležitostí zhruba na 2 sekundy na krátkém ohnisku, na delších už to trvá déle. Vlevo se ukazuje graf se zaostřenou vzdáleností.
Ostřící vzdálenosti samotné jsou poněkud zvláštní. Na klasický režim potřebuje při nejširším ohnisku hned hrozivého půl metru, pak se to ale zlepšuje zhruba k 20-25 centimetrům a v rozsahu 125 až 200 milimetrů můžete ostřit jen z 11 až 16 centimetrů. Pak už ostřící vzdálenosti opět rostou. Každopádně zvětšení při takto velkých ohniscích z tak krátkých vzdáleností je velmi dobré. Makro režim se chová podobně. Začíná na průměrných 6 centimetrech, ale rychle klesá k jednomu centimetru v rozsahu od cca 50 mm po 110 mm. Jen u ohniska cca 53 mm (2,0x zoom na LCD displeji) je jeden 5,5cm schod, tak se mu snažte vyhýbat.

Rychlost ostření není žádný zázrak. Jak na krátkém, tak na dlouhém ohnisku fotoaparát prostě chvilku zkouší různé vzdálenosti, než najde tu pravou. Při dobrém osvětlení je rychlost průměrná, při horším osvětlení se o něco zpomaluje. Velké překvapení však přichystá úspěšnost ostření. Pokud je dodržena minimální vzdálenost, zaostří fotoaparát téměř na cokoli. Pokud tam dosvítí přisvětlovací dioda, která je poměrně silná a osvětluje velkou plochu, pak už to musí být hodně nepříjemně nekontrastní scéna, aby Pentax X70 nezaostřil. Nemá problémy v téměř naprosté tmě zaostřit např. na téměř hladké dveře (když si přisvítí diodou). Doposud je to asi nejúspěšněji ostřící kompakt, který jsem testoval.

Makro režim

Z předchozí kapitoly víme, že Pentax X70 má makro režim na velmi dobré úrovni. Nejen že dokáže snímat z velmi krátkých vzdáleností, ale toto navíc platí i pro delší ohniska. V režimu "1cm makro" lze ostřit jen z několika málo milimetrů, a to při ohnisku 53 milimetrů.
Díky vyššímu ohnisku tedy dosáhnete lepšího přiblížení, což ve spolupráci s velmi krátkou snímací vzdáleností dává velmi dobré detaily. Je zajímavé, že v klasickém makro režimu má právě 53mm ohnisko zdaleka největší nutnou snímací vzdálenost přes 5 centimetrů.
Klasické makro zde má jinou výhodu, dokáže totiž využít až 111 mm ohnisko (dál to překvapivě nejde), přičemž je možno ostřit zhruba z necelých 2 centimetrů. Jak vidíte na druhém snímku kleští, přiblížení je ještě o trochu větší než v předchozím případě. Výhodou je to, že se takto dá snadněji snímat hmyz, nemusíte k němu až tak blízko a také lépe rozmažete pozadí. Z prvního snímku je patrné, že objektiv bude mít asi problémy s chromatickou aberací a vysoká citlivost ISO 400 už produkuje příliš mnoho šumu.

Nastavení expozice, automatika

Vzhledem k tomu, že Pentax X70 je pokročilý ultrazoom, nepřekvapí, že vedle automatického nastavení expozice lze využít i prioritu clony, času a plně manuální režim. Můžete využít citlivostí ISO 50 až ISO 6400, přičemž ISO 3200 a 6400 jsou k dispozici jen a pouze v rozlišení 5 megapixelů. Nelze je zvolit ani ve větším a ani v menším. Výbornou možností je ovlivnění automatiky, lze jí přikázat, aby nastavovala ISO od 50 do pouhých 100, 200, 400, pro odvážnější, kterým nesejde tolik na kvalitě snímků i do ISO 800 a nejvyšší nastavení je rozsah ISO 50-1600. Fotoaparát podporuje i kompenzací jasu plochy (vyrovnávání stínů a světel), v tom případě automatika začíná na ISO 100, ostatní je stejné.

Expoziční časy v plně automatickém režimu mohou nabývat délky od 1/4000 sekundy, což je překvapivě krátký čas. Focení slunce by tak nemuselo být velkým problémem. Maximální čas je ale jen 1/4 sekundy. To lze snadno vyřešit prioritními režimy, které dovolují nastavit až 4 sekundy, stejně jako manuální režim. 4 sekundy sice leckdy pomohou, ale není to právě mnoho a pro fotoaparát této třídy by se určitě hodil i mnohem delší čas. Clonu lze nastavovat do maximální hodnoty F8,0, minimální je dána světelností objektivu, tedy od F2,8 na nejširším do F5,0 na nejdelším ohnisku.
Jak je vidět, světelnost objektivu je prakticky totožná s Nikonem P90 (drobné rozdíly jsou dány jen trochu jinak nastavenými kroky zoomu. Světelnost tedy poměrně rychle klesá (clona roste), což není nejpříznivější zpráva. Automatika může měřit expozici celoplošně, dále nechybí měření se zdůrazněným středem a celoplošné měření. Druhý režim dobře funguje jako rychlá možnost korekce expozice (jednoduše namíříte fotoaparát do trochu světlejších nebo tmavších míst). Případně můžete expozici korigovat ručně v rozmezí -2 EV až +2 EV.

V manuálním režimu fotoaparát ukazuje hned o kolik je expozice rozdílná od ideálu. Pokud je ale rozdíl větší než 2 EV (ať už do plusu nebo minusu), zobrazuje se pouze žlutý trojúhelníček s plusem nebo minusem. V plném zobrazení displeje s veškerými informacemi se zobrazuje histogram, který má žlutě vyznačeny podexponované části a červeně přeexponované. Těmito barvami rovněž problikávají místa na LCD displeji, kterých se to týká. Je to zajímavé, ale upřímně řečeno, byl bych rád, kdyby to šlo vypnout.

Stabilizace obrazu

Pentax X70 je vybaven mechanickou stabilizací, která je řešena posunem CCD čipu. Dále je možno využít i digitální stabilizace Digital SR, která snižuje rozlišení a zvyšuje ISO citlivost, čímž zkracuje čas. Snímky jsou foceny na vzdálenost dvou metrů při citlivosti ISO 200, cloně F8, expozičním času 1/6 sekundy a ohnisku 111 milimetrů.

bez stabilizace

se stabilizací

digitální stabilizace Digital SR (5 MPx, 1/125 s, F4, ISO 1250)

se stativem

Mechanická stabilizace ostrosti snímku velmi výrazně pomohla a je vidět, že při času 1/6 sekundy lze pořídit s trochou štěstí stejně tak ostrou fotografii jako se stativem. S digitální stabilizací je snímek díky mnohem kratšímu času sice ostřejší, ale vysoká citlivost výrazně degraduje obraz.

Expoziční a fotografické režimy

Výběr fotografických režimů je soustředěn na hlavní ovládací kolečko na horní straně přístroje. Nabídka režimů je poměrně typická.
Jsou zde tedy expoziční režimy, automatika a scénické režimy, snímání sportu, digitální stabilizace, videosekvence a vlastní uživatelský režim. Nyní se na ně podíváme podrobněji.

• M (Manual) - Plně manuální nastavení expozice. ISO lze nastavit od ISO 50 po ISO 6400 (od ISO 100 v případě rozšířeného dynamického rozsahu), přičemž ISO 6400 a 3200 je k dispozici pouze v 5 MPx. Clonu lze vybrat od F2,8 do F8, případně v závislosti na ohnisku a světelnosti objektivu, tedy např. na nejdelším ohnisku jen od F5 do F8. Expoziční časy mohou nabývat překvapivě krátké hodnoty 1/4000 s, na druhou stranu dost zklame maximální čas pouhé 4 sekundy. Skutečně nechápu, proč fotoaparát této třídy má jen tak krátký maximální čas expozice.
• Av (Priorita clony) - V závislosti na světelnosti ohniska lze nastavit clonu od F2,8-5 po maximálních F8. Fotoaparát dopočítá expoziční čas, a případně i citlivost, pokud není ručně nastavena. Lze využít korekci expozice v rozmezí -2 EV až +2 EV.
• Tv (Priorita času) - Fotograf nastaví expoziční čas, fotoaparát dopočítá clonu, případně ISO citlivost. Opět lze využít korekci expozice.
• P (Program AE) - Automatika se stará o expozici, vše ostatní může fotograf ovlivnit. Lze použít korekci expozice, nastavit ručně ISO citlivost, stejně jako využít programový posuv. Otočným voličem na zadní části přístroje můžete upravit dosažení stejné expozice, tedy např. fotoaparát nastaví 1/40 s a F2,8, vy však požadujete větší hloubku ostrosti, tak pootočíte voličem a rázem máte např. 1/5 s a F8. Rychlejší je sice přímo využití prioritních režimů, ale v mnoha situacích se to může hodit.
• SCN - Nabídka scénických režimů.
• AUTO PICT - Automatický výběr scénického režimu. Občas funguje dobře, ale ne vždy to odhadne správně. Je překvapivé, že fotograf má pořád přístup k většině nastavení v menu nabídkách.
• Sport - Tento režim aktivuje průběžné ostření na pohybující se objekty, aby byly stále správně zaostřeny a v okamžiku domáčknutí spouště vznikl rozumný snímek.
• Digital SR - Digitální stabilizace. Výrazně zvyšuje ISO citlivost, a tedy i šum, snižuje rozlišení na 5 megapixelů.
• Videosekvence
• USER - Uživatelská volba. Sem si uložíte oblíbený režim P, Av, Tv nebo M se svými nastaveními. Tedy např. uložením režimu priority clony se uloží i aktuálně nastavená clona. S tím pochopitelně i spousta dalších nastavení, které si lze v menu navolit. Standardně si fotoaparát téměř nic nepamatuje, protože po zapnutí fotoaparátu jsou skoro všechny předem navolené volby pryč. Proto je v menu položka "Paměť", kde si navolíte, co vše si bude pamatovat po opětovném zapnutí i co se má přenášet při ukládání do USER režimu.

Podíváme se také na bohatou nabídku scénických režimů.

• Krajina
• Květina
• Portrét
• Protisvětlo
• Podobenka (max. 3 MPx)
• Noční scenérie
• Portrét v noci
• Osvětl. podia
• Pláž&sníh
• Dítě
• Děti
• Domácí zvířata
• Jídlo
• Ohňostroje
• Kompozice s rámečky (3 megapixely, je možno vybrat si spoustu nejrůznějších rámečků.)
• Párty
• Muzeum
• Západ slunce
• Dig. širokoúhlé (Kombinací dvou snímků s ohniskem 26 mm postavených na výšku může vzniknout jeden snímek s ohniskem cca 20 mm, orientovaný na šířku. Málokdy to ale vyjde. Rozlišení pouze 5 megapixelů.)
• Digitální panorama

Rozšíření ohniska na 20 milimetrů digitální cestou sice fotoaparátu často nevychází, některé scény však problémy nedělají, a tak např. v lese se s tím dá docela vyhrát.

Videosekvence

Natáčení videosekvencí není nejlepší disciplínou pro Pentax X70, ačkoli nabízí vysoké rozlišení 1280×720 pixelů. To je k dispozici pouze v 15 snímcích za sekundu, takže první využitelné rozlišení je 848×480 pixelů. Tady již lze využít 30 snímků za sekundu. K dispozici by měla být mechanická stabilizace, ale zoom pouze v digitální formě (max. 6,25×).
Smear efekt sice není příliš patrný, ale při jeho vzniku dochází k nepříjemnému probliknutí. Samotná kvalita videosekvencí je dost podprůměrná zejména za slunečního světla, kdy dochází k silnějšímu barevnému šumění. Pod mrakem jsou videosekvence mnohem krásnější. K dispozici je 6 různých kvalit.

• 1280×720 / 15 fps - cca 1000 kB/s
• 848×480 / 30 fps - cca 1400 kB/s
• 640×480 / 30 fps - cca 950 kB/s
• 640×480 / 15 fps - cca 500 kB/s
• 320×240 / 30 fps - cca 650 kB/s
• 320×250 / 15 fps - cca 300 kB/s

Pro posouzení kvalit si můžete stáhnout dvě videosekvence. První je pořízena v rozlišení 1280×720 pixelů s délkou 15 sekund (15,5 MB), druhá je pak plynulejší v rozlišení 848×480 pixelů při 30 snímcích za sekundu. Trvá také 15 sekund a zabírá 22,1 MB.

Fotografování portrétů, blesk

Díky velkému rozsahu ohnisek od těch velmi širokoúhlých až po ta velmi dlouhá je focení takřka jakýchkoli portrétů hračkou. Do objektivu se vejdou jak velké skupinky lidí, tak můžete dělat portréty z dálky s rozmazaným pozadím. Pentax X70 má k dispozici poměrně dobrou detekci tváří a nechybí ani detekce úsměvu, teda spíše smíchu. Měl by mít i detekci mrknutí, která upozorní na snímek se zavřenýma očima, ale nějak se mi nezdálo, že by funkce pracovala. Možná chyba na mé straně.
Dlouhé ohnisko umožnilo příjemně oddělit tvář od pozadí, ostré boční slunce pak vytvořilo silné přechody mezi světlem a stínem. Jak je vidět, i nejnižší citlivost ISO 50 dokáže vytvořit poměrně hodně jasového šumu na pozadí, jehož struktura je ještě přijatelná (je to dáno navýšením kontrastu a saturace, jak se dozvíte ve čtvrté kapitole). Tvář je dostatečně ostrá, šum se ji ale také nevyhnul.
Použití blesku rozumně projasnilo tvář, nicméně v těchto stínech je více barevného šumu. Na pozadí je stále jasový šum.

Nabídka režimů blesků je bohatá, zahrnuje automatiku, ruční vypnutí nebo zapnutí a slow synchro. Všechny mohou být doplněny o redukci červených očí.

redukce červených očí předbleskem

redukce červených očí softwarová

Jak je vidět, redukce očí s předbleskem nemá žádný účinek, stejně jako vyklopení blesku výše nad objektiv. Oči jsou pořád červené. Funguje pouze softwarová redukce již pořízeného snímku. Blesk samotný má střední účinnost, při pevně nastavené ISO citlivosti je nastavení +0 EV maximální.

blesk -2 EV (1/60 s, ISO 100)	blesk +0 EV (1/60 s, ISO 100)	blesk +2 EV (1/60 s, ISO 100)
blesk -2 EV (1/60 s, ISO 200)	blesk +0 EV (1/60 s, ISO 200)	blesk +2 EV (1/60 s, ISO 320)