Samyang 35mm F1.4 AS UMC (pro Canon)

Tato kapitola může být velmi krátká, neboť objektiv Samyang nedisponuje žádným autofokusem. Ostřit můžete jen ručně velmi přesným ostřícím kroužkem, ale jak už jsem říkal, mohl by být trochu tužší. Je snadné do něj nechtěně trochu ťuknout a přeostřit si. Podle výrobce lze ostřit od 30 cm, v testu jsem naměřil 33-34 cm od čipu a 18-19 cm od přední čočky (u Canonu EF 35mm f1/4L to bylo 16-17, resp. 29 cm). Samyangu jsem na APS-C čipu naměřil maximální virtuální zvětšení 0,29×, což není na žádné slavné makro. U Canonu to bylo dokonce jen 0,275×. U full frame čipu je zvětšení jen 0,175×. Při ostření se nic neotáčí ani nevysouvá, což jsou pro objektiv kladné body.

Pro manuální ostření ale musíte mít trochu cit i praxi. Lze využít rastr v hledáčku, ale ne každý s tím umí dobře pracovat (osobně mám ještě rezervy), a tak je často nejjistějším postupem zaostřit na Live View se zvětšením a až pak fotit. To už ale záleží na každém. Pokud uvažujete o tomto objektivu a nevíte, co by takové manuální ostření mělo znamenat, zkuste si někdy na stávajícím objektivu přepnout na manuál a fotit takto třeba celý den, ať víte, do čeho jdete. Uvědomte si však, že při nižších clonách je sice zaostření v hledáčku o něco názornější, ale díky mnohem menší hloubce ostrosti o to více náročné na opravdu přesné zaostření. S full frame zrcadlovkou je manuální ostření znatelně snazší díky mnohem většímu hledáčku.

Makro není zrovna vynikající. Použil jsem zde nejnižší clonu F1,4, takže kresba není úplně ostrá a v bokehu vidíte chromatickou aberaci. Snímek byl pořízen APS-C zrcadlovkou, která nabídne vyšší virtuální zvětšení než full frame. U většiny dalších fotografií ale nebude uvedena clona, neboť ji EXIF nezaznamenává.

Objektiv má světelnost F1,4, což je výborná hodnota. Maximálním přiclonění 8lamelové clony je F22. Od F2 do F16 můžete clonu nastavovat po 1/2 EV krocích (tedy F2; F2,4; F2,8;...), nicméně mezi F1,4 a F2 není žádný mezikrok, stejně jako mezi F16 a F22.

Poněvadž jde o světelný pevný objektiv, bude nás náramně zajímat kvalita bokehu (rozmazaného pozadí).

Bokeh objektivu je docela zajímavý. Pozadí se díky nízké cloně krásně maže, odlesky jsou docela rovnoměrné, ale mají jakousi jemnou strukturu. Některé odlesky jsou trochu šišatější s mírnou aberací, celkově patří bokeh k docela příjemným, ale určitě v tomto ohledu najdete i lepší pevné objektivy. Můžete si stáhnout RAW.

Po přiclonění začnou odlesky získávat hodně výrazný osmiúhelníkový tvar, kvůli čemuž je bokeh obecně trochu "nervóznější". Stále se v něm vyskytuje chromatická aberace.

Výjimečně si ukážeme ještě druhou scénu pro porovnání s objektivem Canon. Ten byl totiž již poněkud starším kusem s lehkým poškozením zadní čočky, které se projevovalo artefakty v odlescích světel (jinde jsem žádný problém nepozoroval). Proto jsem vybral scénu, kde se tento problém nevyskytoval. Samyang je poměrně měkký v zaostřené ploše, bokeh patří spíše k průměru třídě pevných skel. V předním světle je mimo hloubky ostrosti vidět namodralé kraje.

Bokeh u Canonu mi přišel být trochu krémovějším, plochy v předním světle mimo hloubku ostrosti opět chytají lehce namodralý snový závoj.

Po jemném přiclonění je bokeh stále podobný, zůstává i mírná snovost kresby v předním světle.

Výsledek z Canonu se příliš nelišil. Místo zaostření je možná lehce ostřejší a kontrastnější než u Samyangu, bokeh je trochu jemnější, ale ne nějak výrazně.