Sony Cyber-shot HX90V a WX500: kompaktní dvojice

10.1.2018, Milan Šurkala, recenze

Dnes otestujeme rovnou dva fotoaparáty najednou. Půjde o kapesní ultrazoomy Sony Cyber-shot WX500 a HX90V. Oba mají stejný 18MPx čip a totožný objektiv s 30× optickým zoomem, HX90 ale nabídne i hledáček nebo GPS.

Kapitoly článku:

Sony Cyber-shot HX90V a WX500: kompaktní dvojice
Ostření, expozice, videosekvence
Stabilizace, portréty, výdrž, displej, Wi-Fi, GPS
Digitální šum
Protisvětlo
Vlastnosti objektivu
Optický zoom, rychlost, scénické režimy
Noční a standardní scéna
Galerie ilustračních snímků WX500
Galerie ilustračních snímků HX90V
Závěr

Pokračujeme v pravidelných testech digitálních fotoaparátů a dnes zamíříme do kategorie kapesních ultrazoomů, konkrétně ke značce Sony. Ta má ve výrobním programu levnější řadu Cyber-shot WX a pokročilejší HX. My se podíváme na model WX500 a HX90V. Přestože patří do různých řad, v podstatě jde o téměř totožné přístroje lišící se akorát výbavou. V obou případech tu najdeme stejně tvarované tělo, stejný 1/2,3" CMOS BSI snímač s efektivním rozlišením 18 megapixelů a také totožný objektiv s 30× optickým zoomem v rozsahu 24 až 720 milimetrů. Přesto tu jsou i rozdíly, mezi nimiž je to především výklopný elektronický hledáček u HX90V. Ta má ale i GPS a několik dalších softwarových rozdílů jako je expoziční bracketing nebo manuální video. Jaké tedy budou?

Recenze Sony Cyber-shot HX90V

Videorecenze fotoaparátu Sony Cyber-shot HX90V s ukázkami ovládání a testovacími Full HD videosekvencemi.

Ergonomie a rozmístění ovládacích prvků

Do testu jsme dostali černou verzi modelu Cyber-shot HX90V a bílou variantu WX500. Zatímco černá HX90V je naprosto typické Sony a je až na mírný grip téměř k nerozeznání od RX100, takže působí spíše "technicky", bílá varianta působí znatelně luxusněji a stylověji. Proti stále prodávanému modelu HX60, který je znatelně levnější a má také 30× optický zoom, jsou novější varianty o něco menší, lehčí a více kapesní. Zpracování je velmi dobré v obou případech.

Pokud jde o držení, WX500 nemá žádný grip. Je to ale lehký přístroj a nijak zvlášť to nevadí. Počítat ale musíte s titěrnými tlačítky, jak už je u Sony zvykem. HX90V má mírný grip vepředu, nicméně neřekl bych, že by komfort držení nějak znatelně vylepšoval. HX90V udržíte jistěji, ale paradoxně se pohodlněji drží rovná WX500.

Oba dva fotoaparáty jsou vybaveny objektivem Zeiss Vario-Sonnar T*. Ten nabídne 30× optický zoom ve velmi příjemném rozsahu od hodně širokoúhlých 24 mm po maximálních 720 mm. Světelností už moc nepotěší, tam musíte počítat s hodnotami F3,5 až F6,4. To nejsou vůbec pěkná čísla, nicméně v dané třídě jde bohužel o standard. V případě modelu WX500 je podporován pouze autofokus.

U modelu HX90V sice dostanete stejný objektiv, jsou zde ale menší rozdíly. Vyspělejší verze např. podporuje také manuální zaostřování. K tomu zde slouží otočný prstenec s elektronickou vazbou (ten u WX500 nenajdete). Odezva je dobrá, obraz se při otáčení zvětšuje, ale dost hodně šumí. V interiérech tak zaostříte, ale není to úplně jednoduché. Otočný prstenec se dá využít také k programovému posunu (změně clony a času v režimu P) i nastavení expozičních parametrů v dalších režimech (priority a manuál).

Z horní strany je dobře vidět, že fotoaparáty jsou opravdu docela tenké (i včetně vystupujícího objektivu). Oba dva mají vyskakovací blesk, který se manuálně vyklápí posuvným tlačítkem.

Blesk se nevyklápí nějak moc vysoko a budete muset počítat s efektem červených očí. Zaklapnout jej pak musíte manuálně.

Ovladače na horní straně přístroje mě moc nenadchly. Tlačítko pro zapnutí je nutno stisknout docela silně, aby fotoaparát zareagoval. Také páčka spouště není úplně ideální, zde je ale opačný problém. Je přecitlivělá a přesné zazoomování je docela složité. Stačí se jí trochu dotknout a hned tam máte třeba 5× zoom, zatímco byste čekali jen dvojnásobný. Rychlé zoomování je i ve videu, a to bylo zoomování nastaveno na nejpomalejší možnost. Ke kolečku fotografických režimů nemám námitky, přestože je zapuštěné.

V obou případech tu najdete o 180° otočný displej (pouze směrem nahoru) s 3,0" úhlopříčkou a rozlišením 921.600 bodů (640×480 RGB pixelů). Obraz je tak dostatečně ostrý a detailní. Jeho obraz mi však přišel být poněkud temný a doporučil bych v menu fotoaparátu trochu přidat na jasu.

Pozorovací úhly jsou dobré, ale jak již bylo řečeno, chce to přidat na jasu, jinak je ve dne hůře pozorovatelný, zejména pokud fotíte nad hlavou. Při focení od země pomůže zmíněná možnost jeho vyklopení. To se hodí např. u makra, to je však bohužel horší než u HX50 a HX60. Ani v jednom případě se nedostalo na dotykový displej, což v dnešní době docela zamrzí.

Nahoře je maličké červené tlačítko pro natáčení videa, prodleva je lehce přes jednu sekundu. Naopak ukončení natáčení videa je okamžité. Následuje tlačítko Fn spouštějící quick menu, které si můžete sami nakonfigurovat a tlačítko Menu pro vstup do hlavního menu.

Máme tu také otočný čtyřsměrný ovladač. Směrem nahoru měníte zobrazení displeje, vpravo je blesk, dole korekce expozice a vlevo samospoušť nebo sekvenční snímání. Zde bych měl dvě výtky. Kolečko se snadno mačká, ale těžko otáčí. V praxi to znamená, že když např. měníte clonu nebo čas a chtěli byste kolečkem otočit, kvůli odporu otáčení to jde ztuha a kolečko naopak nezřídka nechtěně zmáčknete. Obvykle si tak upravíte třeba korekci expozice nebo displej, ale ne čas, který jste chtěli.

Za další, samospoušť se ve fotoaparátu nijak nesignalizuje (na displeji není žádná ikonka), takže pokud vám bude fotoaparát pořizovat snímky až několik sekund po stisku spouště, zakopaný pes bude s největší pravděpodobností právě tady.

O napájení se zde stará tradiční Li-Ion akumulátor NP-BX1, který najdete např. i v již zmiňované řadě kompaktů RX100. Fotoaparát podporuje karty typu SD (až SDXC UHS-I) a umí i Memory Stick PRO Duo.

Pokud jde o příslušenství, najdete zde vícejazyčný manuál a v případě WX500 jsme zde měli USB kabel, adaptér přímo do zásuvky a síťový kabel. Mělo by tu být i poutko, to ale někdo před námi už ztratil.

U Cyber-shotu HX90V jsme měli jiný síťový adaptér (který vyžadoval kabel do elektrické sítě), jinak na tom byly fotoaparáty stejně.

Máme za sebou první zkušenosti s oběma fotoaparáty. Ovládání by mohlo být i lepší, menší tlačítka tomu zrovna neprospívají, stejně jako ne zrovna adekvátní citlivost některých prvků. Technologicky ale vypadá zajímavě, a proto bude zajímavé sledovat, jak si povede v dalších kapitolách.