Sony Cyber-shot W150: solidní šikula

Sférické zkreslení a vinětace

Objektiv Carl Zeiss fotoaparátu Sony příliš nenadchnul. Při nejširším ohnisku je patrná lehce nadprůměrná soudkovitost, což by nebylo až tak netradiční. Horší je, že i nejdelší ohnisko částečně trpí optickými vadami, a to poduškovitostí. Není to však taková tragédie. Každopádně, v testech jsme měli i lepší objektivy, co se týče zkreslení.

ohnisko 30 mm

ohnisko 150 mm

Problém vinětace (ztmavení rohů) je u širšího ohniska patrný. Patří jen k průměru, se vzrůstajícím ohniskem však vinětace klesá a u ohnisek zhruba 120-150 mm už je jen málo znatelné, pokud vůbec.

Digitální šum

Cyber-shot W150 má malinký 1/2,5" Super HAD CCD čip s rozlišením 8 megapixelů. Toto jsou údaje typické pro většinu levnějších kompaktů. Výsledky zpravidla nejsou nijak zázračné, proto se podívejme, zda se Sony podařilo se šumem vypořádat lépe než konkurenci.
Kvalita snímku je dobrá, vše je přiměřeně ostré a detailní. Šum není příliš výrazný, ale nepotěší jeho nepříjemná struktura, kdy i na ISO 80 přidává občasné tmavší pixely. Objevuje se trochu barevného šumu.
Snímek je pochopitelně velmi podobný předchozímu, šum je jen mírně výraznější.
Citlivost ISO 200 je překvapivě velmi dobře použitelná. Oproti předchozím citlivostem sice šum občas naruší nějakou tu hranu a detail, v zásadě si však snímek pořád zachovává dobrou ostrost.
U této citlivosti už začíná být šum nepříjemný. Jeho nepříliš hezká struktura výrazně vylézá, plochy jsou narušeny občasnými výrazně jasově odlišnými pixely, a to jak tmavě, tak světle zbarvenými. Hrany a detaily jsou šumem dále výrazněji narušeny, snímek působí poněkud rozpitě, či spíš jakoby silnou kompresí. Zesílil i barevný šum. Citlivost ISO 400 už bych raději nechával na pokoji.
ISO 800 poněkud zkrášluje šum, který začíná mít pravidelnější hrudkovitou strukturu. Bohužel je tak výrazný, že detaily jsou minulostí a opět nechybí ani barevný šum.
Zde se opět vrací nepříjemná náhodná struktura šumu. Detaily jsou beznadějně rozpité, začínají se ve větším ztrácet barvy a snímek vůbec nepůsobí pěkně. Mizí však barevný šum.
ISO 3200 dále zazrnilo to, co ještě šlo. Je to docela pochopitelné, neboť tato citlivost je k dispozici v plném rozlišení, a ne v menším, jak tomu u kompaktů u nejvyšších citlivostí zpravidla bývá. Nízké rozlišení by šum trochu zamaskovalo.

Dále se podívejme na snímky plyšáka při umělém světle. Vzhledem k menšímu množství světla a delší expozici se šum projeví i u nižších citlivostí a velmi dobře půjde vidět degradace detailů na jeho vousech.

ISO 80	ISO 100
ISO 200	ISO 400
ISO 800	ISO 1600
ISO 3200

Citlivosti ISO 80 a ISO 100 podávají dobré výsledky, detaily jsou ostré a šum výrazně snímky nedegraduje. Ani ISO 200 není přehnaně špatné, ale méně kontrastní oblasti se již kvůli šumu začínají trochu slévat. Bohužel od citlivosti ISO 400 začíná silnější degradace obrazu. Šum je výraznější, objevuje se ve větší míře barevný šum, hlavně je zde však ztráta ostrosti detailů. ISO 800 dále rozmazává obraz a silněji zvýrazňuje barevný šum. Ten mizí u ISO 1600, které výrazně ztrácí barvu a šum už úplně zničil veškeré detaily. ISO 3200 už jen zvýraznilo jasový šum a opět přidalo barevný. Kapitola o šumu pak pokračuje prohlídkou snímků bílé plochy.

ISO 80	ISO 100
ISO 200	ISO 400
ISO 800	ISO 1600
ISO 3200

Snímky odpovídají předchozím fotografiím, u ISO 200 a zejména u ISO 400 se začínají objevovat jasově výrazně odlišné pixely (bílé nebo tmavě šedé) a do citlivosti ISO 800 roste jasový i barevný šum. ISO 1600 téměř vyrušilo barevný šum, ale ten opět vyskočil u citlivosti ISO 3200.
Poměrně netradiční graf. Super HAD CCD čip fotoaparátu Sony silně šumí v modré barevné složce, naopak v zelené šumí o něco méně. Potěší také to, že jasový šum je ještě o něco menší. Jasově je tedy plocha poměrně hladká (odhlédneme-li od nahodilých nepříjemných jasově výrazně jiných pixelů), ale barevně je trochu strakatější. Lze vidět, že ISO 1600 prochází odšumováním, což ostatně odpovídá našemu pozorování.

Vyvážení bílé, barvy

U fotoaparátu Sony bylo vyvažování bílé trošku slabší. Na testovacích fotografiích na konci kapitoly to jako naschvál vidět nejde, ale fotoaparát při žárovkovém osvětlení produkoval poměrně často oranžové fotografie. Za dne a v noci však nebyl problém, což je dobře. Trochu horší bylo snímání za šera, kdy měl tendenci ladit snímky do modrého nádechu.

automatické	denní světlo
oblačno	zářivky 1
zářivky 2	zářivky 3
žárovky	blesk (bez blesku)
blesk (s bleskem)

Dále přidávám trochu reálnější scénu sídliště při různých nastaveních bílé.

automatické	denní světlo
oblačno	zářivky 1
zářivky 2	zářivky 3
žárovky	blesk (bez blesku)

Zde ještě vidíte avizované snímky při umělém osvětlení. Oba snímky vypadají stejně, v praxi však většinou automatické vyvážení bílé produkovalo snímky hodně do oranžova.

automatické vyvážení bílé

vyvážení na žárovku

Protože fotoaparát neumožňuje úpravu kontrastu, ostrosti a saturace, tuto podkapitolu tentokrát vynechávám. Můžete však upravovat barevné ladění ve čtyřech nastaveních.

normální	živý
sépie	černobílý

Měření rychlosti

Procesor BIONZ vždycky patřil k těm rozumně rychlým a nejinak je tomu i u modelu W150. Přístroj je rozumně rychlý, nicméně by to mohlo být ještě lepší. Poněkud zvláštně působí pomalé menu nabídky, překlikávání mezi nimi je pomalé, animace se zadrhávají. Nyní se podívejme na naměřené časy. U sekvenčního snímání se do výpočtu rychlosti nezapočítává první snímek pořízený v čase 0,0 s.

• První snímek - 2,9 s (Čas necelé tři sekundy je přiměřený. Mohlo by to být lepší, zamrzí však především ten fakt, že je nutné s mačkáním spouště až do úplného naběhnutí fotoaparátu. Zmáčknete-li spoušť dříve, než se objeví veškeré informace na LCD displeji, její stisk se nezaznamená. Musíte uvolnit spoušť a zkusit to znovu.)
• Snímek bez namáčknutí wide - 0,5 až 0,55s (Ostření při širokém ohnisku je příjemně rychlé. Na kompakt je čas kolem půl sekundy velmi dobrým výsledkem a nemám tedy námitek.)
• Snímek bez namáčknutí tele - 0,9 s (S nejdelším ohniskem už ostření zabere poněkud delší dobu, která již může v některých případech docela vadit. Stále však patří minimálně k průměru.)
• Snímek s namáčknutím - téměř okamžitě
• Čas snímek-snímek - 2,05 s (Poměrně solidní čas, tentokrát je již zmáčknutí spouště ihned po expozici zaznamenáno a nemusíte čekat na úplnou připravenost fotoaparátu.)
• Čas snímek-snímek s DR - 2,7 s (Se zapnutou funkcí optimalizace dynamického rozsahu se čas prodlouží na 2,7 sekundy, což už není nejpříjemnější, ale dá se stále zvládnout.)
• Čas snímek-snímek s DR+ -3,8 s (Zapnete-li optimalizaci dynamického rozsahu DR+, prodlouží se čas mezi snímky až na 3,8 sekundy. Možná to na první pohled nevypadá jako o moc delší čas proti předchozímu, ale v praxi je to věčnost.)
• Čas snímek-snímek s bleskem - 3,1 s (Blesk se nabíjí poměrně rychle, a tak není problém pořizovat s bleskem snímek zhruba co tři sekundy.)
• Přezoomování - 1,6 až 1,8 s (Na nejdelší ohnisko přezoomujete za 1,8 sekundy, zpátky je to s časem 1,6 sekundy o něco rychlejší.)
• Sekvenční snímání - 1,7 fps (37 snímků za 21,5 sekundy. Sekvenční snímání je na kompakt docela rychlé. V průběhu se nemění expozice ani zaostření.)
• Expoziční bracketing - 1,8 fps (3 snímky za 1,1 sekundy.)

Z naměřených časů je tedy patrné, že fotoaparát spadá do lehce lepšího průměru. Focení je poměrně pohotové, bohužel trochu zdržují neplynulé animace menu a vůbec poměrně složité menu nabídky.