Sony Cyber-shot W150: solidní šikula

V předposlední kapitole se můžete podívat na několik dalších snímků, na kterých můžete ještě lépe posoudit možnosti a kvalitu fotoaparátu Sony Cyber-shot DSC-W150.
Sony podalo na své rozlišení velmi pěkný výsledek. Ani tenké větvičky stromů nepůsobí příliš rozmazaným dojmem, snímek je poměrně ostrý. Šum je málo patrný, ale s typickou nepříjemnou strukturou občasných výraznějších hrudek.
Sony opět potvrzuje svůj charakter. Na nižší citlivosti pořizuje pěkné fotografie, přestože má trochu menší rozlišení. Šum příliš neruší, ale jako obvykle u méně kontrastních částí fotografie snímek jakoby rozpíjí.
V malém rozlišení vypadá snímek ostře, bohužel při bližším pohledu si lze všimnout výrazného šumu, zejména barevného. Ten při citlivosti ISO 320 už citelně zasahuje do obrazu.
Citlivost ISO 100 přináší pěkný obraz v osvětlených částech obrazu. Bohužel ve stínech je jasný barevný šum a jasový má u Sony typickou strukturu nepříjemných náhodných tmavých oblastí, které jen těžko půjdou rozumně odstranit.
Cyber-shot W150 není zrovna přeborník v makru, což je škoda. To však neznamená, že se s ním nedají udělat zajímavé fotografie z menších vzdáleností. Zde není snímku co vytknout.
Mít možnost fotit přímo do černobílé má své výhody. Nemusíte odhadovat, jak bude fotografie v černobílé vypadat. Na snímku se mi nelíbí jen typická struktura šumu.
Zde se fotoaparát pochlapil. Byl schopen zaostřit na poměrně malou vzdálenost, šum je zde jen nepatrný.
Maximální ohnisko 150 milimetrů docela potěší. Takové přiblížení totiž každý kompakt nenabízí, přičemž se jedná o docela slušnou hodnotu pro rozmanitou práci. Úroveň detailů je dobrá, snímek nemá vážnějších chyb.
Zde trochu zklamala automatika, neboť snímek buď trochu podexponovala (což je tento případ), nebo naopak přeexponovala. Rozumný snímek jsem bohužel nepořídil. Potěšila mě absence chromatických aberací i rozumná míra šumu.