Sony Cyber-shot WX220: ostře nabitý drobek

V případě modelu Cyber-shot WX220 se musíte spokojit pouze s autofokusem. V menu můžete nastavit, zda se bude ostřit jen na prostředek nebo zda bude fotoaparát vybírat AF body sám. Zde musím uznat, že automatika výběru AF bodů je dost slušná a v drtivé většině případů ostří tam, kde potřebujete. Dále můžete nastavit sledování objektu. To je hodně pomalé, ale i po ztrátě objektu nebo po lehkém zazoomování se dokáže opět chytnout, chvíli to ale trvá. Že byste takto mohli fotit třeba děti nebo běhající psy, na to zapomeňte. Detekce tváří má spíše jen průměrnou rychlost, ale potěší solidní úspěšností.

Jestli fotoaparát něčím potěší, pak je to jednoznačně rychlost ostření. Na nejširší ohniskové vzdálenosti (minimálním zoomu) máte zaostřeno a vyfoceno už po 0,15 sekundy, na maximálním zoomu se pak připravte na 0,25 sekundy, což je rovněž naprosto skvělý čas. Za horšího světla se ostření samozřejmě prodlužuje, ale stále jde o velmi dobré výsledky. Úspěšnost ostření je rovněž dost dobrá, zejména pokud používáte namáčknutí (nemačkáte spoušť hned naplno). Při plném zmáčknutí spouště se může stát, že fotoaparát nezaostří, což platí zejména pro větší hodnoty zoomu.

Naopak moc nadšení nevzbudí schopnosti makra. Do zhruba 50mm ohniskové vzdálenosti (1,8× zoom na displeji) je to slušné a vejdete se na 3 až 4,5 centimetru. Maximální přepočtené zvětšení dosahuje zhruba 0,75×, což není nějak moc. Rozhodně tedy doporučuji zoomovat na hodnotu zoomu 1,5× nebo 1,8×, kdy je zvětšení největší a zároveň už je ohnisková vzdálenost natolik dlouhá, že úhel záběru není zbytečně moc široký.

Jak sami vidíte, není to nějaký vyložený zázrak, ale pro běžné použití to stačí. Trocha zoomu (na 1,5×) pomůže a makro je přijatelné. Zajímavé je, že snímek se na displeji jevil jako přepálený, zatímco ve skutečnosti je hodně podexponovaný.

S expozicí toho moc nenaděláte, fotoaparát podporuje pouze automatické nastavení expozice. To může být vícebodové, středové a bodové. Měření na tom není nejhůře, nicméně např. v lese bych určitě uvítal trochu slabší expozici, vše je moc světlé. I tak ale budou snímky často vypadat expozičně nesprávně, za což může opravdu velmi slabý dynamický rozsah snímače, který jakž takž dorovnává HDR funkce. Bez ní se nepřestanete divit, jak je možné, že některé části na snímku jsou úplně přepálené, zatímco lidským okem je vidíte spíše jako normální, a to nehovořím o protisvětle (jinak řečeno, tmavší nebo světlejší snímek by působil hůře a nepatřičně, ale ani tak to není ideální kvůli malému DR). Korekce expozice má rozsah od -2 EV do +2 EV.

Expoziční časy mohou být od 1/1600 sekundy do 1/4 sekundy, v režimu P se dostanete maximálně na 1 sekundu. V nočním režimu se lze dostat na 4 sekundy, ale nemůžete v podstatě nic nastavit. Světelnost objektivu má hodnotu F3,3 na nejširší a F5,9 na nejdelší ohniskové vzdálenosti. Cloní se tu ND filtrem, takže na nejširší ohniskové vzdálenosti fotoaparát umí navolit F3,3 nebo F8, na nejdelší pak F5,9 nebo F16. Pokud jde o citlivosti, rozsah je bohatý od ISO 100 do ISO 3200, můžete i ručně navolit multiexpozici, a to na ISO 100 až ISO 12800. Automatika v režimu P volí maximálně ISO 1600, v režimu iAuto+ pak až ISO 12800 s multiexpozicí.

Sony Cyber-shot WX220 podporuje natáčení Full HD videa s rozlišením 1920×1080 pixelů, a to dokonce při 50 progresivních snímcích za sekundu (1080p50) ve formátu AVCHD. Kdo nemá rád tento formát, může využít i MP4, zde je ale maximem rozlišení 1440×1080 pixelů při 25 snímcích za sekundu.

Kvalita obrazu je solidní, chválím také účinnou optickou stabilizaci a velmi dobrý autofokus, který je rychlý, přesný i plynulý. Ani s cloněním nejsou žádné problémy, pro kvalitní domácí Full HD video je fotoaparát jako dělaný. Zvuk je na poměry kompaktů docela čistý, jde o stereo a musíte jen počítat s tím, že poryvy větru mohou nadělat trochu paseku.

Pro posouzení kvalit se můžete také podívat na dvě ukázkové videosekvence. První je venkovní s délkou 67 sekund (211 MB), druhá je interiérová s délkou 58 sekund (183 MB).