Sony Cyber-shot WX5: kompaktní klenot

Zvýšení rozlišení z 10 MPx na 12 megapixelů nevyvolalo velké nadšení. Už původní čip měl poměrně vysoký šum, který byl ale dobře zpracováván a WX1 tak měla jedny z těch lepších snímků ve své kategorii. Čip má 1/2,3" úhlopříčku a jedná se o typ CMOS s BSI technologií (část vodičů je za snímacími buňkami a nikoli před nimi, což zvyšuje citlivost na světlo a s tím i zmenšuje šum).
Na nejnižší citlivosti ISO 125 je obraz krásně čistý a bez šumu. Může za to poměrně silné odšumování, které ale s detaily pracuje poměrně dobře.
Ani u citlivosti ISO 200 nejsou velké problémy. Plochy jsou přiměřeně hladké (možná až moc), detaily trpí jen trochu.
Při citlivosti ISO 400 lehce mizí slabší detaily, nicméně i tak je plocha čistá bez jasového šumu. Hrany se v některých případech trochu třepí. Při šestiexpozici s citlivostí ISO 400 hrany dostávají podstatně hladší tvary. Ostrost sice mírně klesá, ale jen těžko uvěřit, že tohle vyfotil 12MPx kompakt s 1/2,3" čipem na ISO 400.
Nicméně citlivost ISO 800 už ukazuje, že malý čip prostě musí mít limity stejně jako odšumovací algoritmy. Zde se už hrany hodně třepí a slabší detaily prakticky nejsou. Kresba se v některých částech rozpíjí.
Citlivost ISO 1600 se projevuje jemným hrudkovatěním, slabší ostrostí i nedostatečnými barvami.
ISO 3200 je už díky velkému šumu, slabé ostrosti a hlavně velmi slabým barvám prakticky nepoužitelné. Šestiexpozice nádherně sníží šum, detaily získají zpátky svůj tvar, ale ostrost je nízká a kvůli vysoké citlivosti pořád chybí barvy.

Citlivost ISO 125 je poměrně čistá, i když je to také dáno silným odšumováním, které je u ISO 200 patrnější. ISO 400 začíná být silněji rozmazáno, nicméně šestiexpozice fotografii velmi pěkně zahlazuje a odšumuje se ziskem detailů. ISO 800 je spíše míchaninou rozpatlaných ploch a doostřených hran, ISO 1600 pak detaily ztrácí úplně jako ISO 3200. Šestiexpozice při citlivosti ISO 3200 sice nedělá ostré fotografie, ale šum je v mezích a fotografie vypadá minimálně s ohledem na 1/2,3" čip a 12 megapixelů nádherně.

Zde se už šestiexpozice příliš nepředvedla a výsledky jsou zhruba stejné. Abychom ještě jednou dobře viděli rozdíl, podívejme se na dva snímky při citlivosti ISO 125 a dva při ISO 400 (v obou případech výřezy).
Zde je krásně vidět, jak v režimu P hrany vibrují a lehce se třepí, fotografie má tendenci být doostřována. Při šestiexpozici sice nepůsobí takovou ostrostí, ale je krásně hladká bez šumu.
Totéž je vidět při citlivosti ISO 400. V režimu P jsou hrany nerovné, je na nich patrný šum. Při šestiexpozici je snímek příjemně vyhlazen, hrany jsou rovné, jen kontrast a ostrost je trochu nižší (toto ale snáze doženete v editoru a nevylezou nepříjemné artefakty).