Sony DSC-T300: stylových 10 MPx s dotykovým LCD

Z mnoha fotografií pořízených během testu předkládám několik pro lepší posouzení fotografických kvalit fotoaparátu.
Budova starého dolu v probouzející se přírodě. Ostré slunce vytváří ostré stíny, obloha je poměrně světlá, ale vcelku si se snímkem poradil fotoaparát dobře. Na fotografii nejsou velké plochy stínů bez kresby a ani obloha se ještě úplně neztrácí.
Na tomto snímku jde docela dobře vidět úroveň detailů. I při ISO 100 se objevují na chodníku zelené a fialové skvrny. K focení nemám větší výhrady, detaily by mohly být vždy lepší, ale není to špatné. I vzdálené objekty jsou dobře rozeznatelné, i když ne perfektní. S vyšší clonou by se jistě dosáhlo ostřejšího obrazu objektů na druhé straně ulice.
I zde odvedl fotoaparát poměrně dobrou práci, ale několika negativům se přeci jen nevyhnul. Díky silnému slunci byla obloha světlá, na fotografii tak vytváří trochu nepříjemný přepal. Nepotěší však opět zelené a fialové skvrny na šedivém kamení, na první pohled kameny vidíte, v detailech jsou však jen těžko patrné. Na běžné fotografii si však ničeho takového nevšimnete a podobný problém mají všechny fotoaparáty.
Nezvyk na umístění objektivu mě stál spoustu fotografií, na kterou se dostal můj prst. K této fotografii labutě dodám, že byla focena na mód Portrét. Škoda, že automatika nenastavuje v příhodných podmínkách ISO 80, mírně by se snížil šum a čas by stoupl jen neznatelně, fotografie by byla stále ostrá. Naštěstí šum je v tomto případě rozumný, při tisku i na trochu větší formáty s ním nebude problém.
Fotografie pořízená v protisvětle, nahoře je patrný světlý modrý odlesk. Fotoaparát správně a rychle zaostřil na trávu v popředí, díky čemuž se les v pozadí pěkně rozostřil. Pořízení fotografie z delší vzdálenosti by přineslo ještě silnější rozostření. I zde je trochu vidět chromatická aberace, okraje stromů jsou modré v barvě oblohy, ta je ale přepálená.
Další z přírodních makrofotografií. Zde si fotoaparát počínal velmi dobře, jen bylo nutné jej přesvědčit, aby ostřil jen na pampelišku a ne na okolí. To se dá jednoduše nastavit v menu ostření, kde jsem zrušil do té doby často používané automatické ostření na více bodů.
Na první pohled krásně barevná fotografie. Při detailním zkoumání však zjistíte, že ISO 320 už není to pravé ořechové. Silnice má spoustu tmavých pixelů, se vzrůstající vzdáleností se šum stále více podepisuje na ztrácejících se detailech.
Zde přišlo ke slovu supermakro, ostření od jednoho centimetru. Překvapivě i přes použití vysoké citlivosti podal fotoaparát docela dobrý výkon a zaostřené detaily nejsou šumem příliš poškozeny. Jediné, co vás bude možná trochu limitovat, je umístění objektivu. Na pořízení supermakro fotografie na šířku vám nezbude nic jiného než otočit fotoaparát vzhůru nohama.
Poslední fotografie z této galerie, radnice v Opavě. Na této fotografii je dobře patrná vinětace, i když ta se tady dobře maskuje jako prosvítající nebe mezi mraky.