Sony NEX-5R: fázový posun k lepšímu?

Jednou z hlavních výhod Sony NEX-5R má být nový hybridní systém ostření kombinující rychlé fázové ostření a kontrastní doostření. Uprostřed snímacího čipu je 99 fázových senzorů, které jsou doplněny 25 kontrastními AF body. Výsledkem má být rychlé fázové zaostření a jemné doostření pomocí kontrastní metody. Je možné, že s novým 16-50mm powerzoomem je ostření velmi rychlé (tento objektiv jsme bohužel neměli k dispozici), ale u standardního 18-55mm objektivu není ani s nejnovějším firmwarem ostření nikterak bleskurychlé. V podstatě v běžných podmínkách je to stále docela pomalé, lépe však funguje sledování objektu a průběžné doostřování. Na zrcadlovky vyšších tříd to ale stále nemá.

Vedle průběžného doostřování AF-C je zde samozřejmě i jednorázová varianta AF-S. Dále tu máme tři možnosti ostření. Autofokus AF, manuální ostření MF a autofokus s možností manuálního doostření DMF. U manuálního ostření si můžete zvolit, zda chcete zvětšovat náhled (4,8× nebo 9,6×), lze zapnout i pomocné obrysy, kdy fotoaparát barevně zvýrazní zaostřené hrany. Můžete volit mezi třemi sílami zvýraznění a třemi barvami (bílá, žlutá a červená). Nejužitečnějším režimem je patrně DMF. To je autofokus s možností manuálního doostření, což se vzhledem k ne až tak povedené automatice může hodit.

Samotné ostření je v pohodě, horší je to s automatickým výběrem ostřícího bodu, který vám zejména při focení makra nadělá docela problémy. Rád ostří až na pozadí a popředí nechává rozmazané. Proto zde přijde vhod středové nebo dokonce ruční ostření dotykem na displej. V takovém případě LCD displej ukáže svůj smysl. Detekce tváří je průměrně rychlá, ale nadprůměrně úspěšná a nemám k ní výhrady.

U Sony NEX-5R můžete využít všechny expoziční režimy jako je automatika, priorita clony, času a plný manuál včetně bulb režimu. Expozice může být měřena vícebodově, středově nebo bodově. Displej zobrazuje snímky hodně podexponovaně, takže to vypadá, že musíte pořád používat výraznou korekci expozice do plusu. V praxi to tak není a expozice je měřena vcelku spolehlivě, případně jen s lehkou podexpozicí. Korekce expozice má velmi široký rozsah -3 EV až +3 EV. Oproti starším modelům byl značně rozšířen rozsah expozičního bracketingu. Původní rozdíly 0,3 EV a 0,7 EV nyní doplnily možnosti 1 EV, 2 EV a dokonce 3 EV.

Fotoaparát podporuje expoziční časy od 1/4000 s do 30 sekund, v manuálním režimu lze využít i bulb režim. Citlivosti pak mají rozsah od ISO 100 do ISO 25600. V režimu Ručně držený soumrak a Redukce rozmazání pohybu lze využít šestiexpozici pro snížení šumu. Multiexpozice pro každou citlivost tak, jak ji známe z fotoaparátů SLT, zde můžete stáhnout pomocí Wi-Fi (až bude tato funkce podporována i v České republice). Připravte si ale $4,99 za stažení.

Rozsah clon je dán objektivem. V našem případě je to světelnost F3,5 až F5,6 dle ohniska a maximální přiclonění je možné na F22 až F32 (opět dle ohniska). Pro scény s vysokým dynamickým rozsahem je tu hardwarové HDR. To můžete nechat pracovat automaticky, případně zvolit rozsah rozšíření automaticky od 1 EV do 6 EV (tedy rozdíly 0,5 EV až 3 EV).

Fotografické režimy (PASM kolečko) jsou přístupné po stisku prostředního tlačítka čtyřsměrného ovladače. Pak už točením vyberete potřebný režim.

Toto je širokoúhlé panorama snímané na výšku pro zvýšení výsledného rozlišení, které činí 12 megapixelů. Toto je docela náročná scéna pro správné zarovnání a jde vidět, že občas se to fotoaparátu nepovedlo.

Toto byla mnohem jednodušší scéna, takže fotoaparát neměl se skládáním sebemenší problém. Výhodou manuálního zoomu je to, že nejste omezeni jednou konkrétní ohniskovou vzdáleností a můžete fotit na libovolném "zoomu".

Fotoaparát dále nabízí multiexpoziční režimy. Snímek, který vidíte výše, je pro srovnání focen bez této technologie. Kvalita není sice nejhorší, ale přesto si můžete všimnout barevného flekatění i spousty hrudek.

Při multiexpozici se i přes vyšší ISO citlivost zbavíte barevných fleků a hrudky jsou také o něco slabší. Počítejte s trochu slabší ostrostí.