Sony SEL-P1650 (E 16-50mm 3.5-5.6/PZ OSS)

V JPEGu dostáváte snímky po korekci zkreslení, ta se dokonce ani nedá vypnout. Když otevřete RAWy, hned pochopíte proč. Objektiv má totiž opravdu velmi silné sférické zkreslení s hodnotou +7,0 %! Po korekci to klesne na +1,0 %. Připomínám, že zkreslené snímky dostanete i v profesionálních konvertorech jako Camera Raw nebo v dodávaném Image Data Converteru (je tedy nutno používat profily objektivů nebo korekci provádět ručně). Na nejdelší ohniskové vzdálenosti máte v RAWu střední poduškovité zkreslení (-0,7 %), v JPEGu jsou linie naprosto rovné s +0,0%.

Podobně jako se zkreslením je to i u vinětace. Její odstraňování už lze vypínat, to je ale z části dáno tím, že je tu nevypínatelná korekce zkreslení, která tu nejhorší vinětaci odstraní sama o sobě.

I po korekci zkreslení a zapnutou korekcí vinětace je tato vada velmi výrazná, a to v celém ohniskovém rozsahu. Zejména na širokých ohniskových vzdálenostech nehledě na clonu dosahuje cca 1,0 až 1,4 EV, se zazoomováním klesá na cca 0,5 až 0,9 EV. Data z RAWu tu ani nemohu prezentovat, protože ztmavení skoro nelze ani spočítat. Pro představu, jasové hodnoty mohou nabývat 0 (černá) až 255 (bílá). Ztmavení 0,5 EV znamená zhruba jas uprostřed 120, v rozích 100. U ztmavení 1,5 EV už jsou rohy asi jen kolem 70. No a bez korekce zkreslení (tedy s nenataženými rohy) na nejširším ohnisku měly rohy průměrný jas 8 (slovy osm).

Na různých ohniskových vzdálenostech vyzkoušíme úroveň chromatické aberace (v RAWu).

Na nejkratší ohniskové vzdálenosti se s chromatickou aberací v podstatě nesetkáte, barevné změny hran jsou minimální.

Ani na 24mm ohniskové vzdálenosti se nic nemění, aberace je minimální, po přiclonění překvapivě větvičky trošku zfialoví.

U 35mm ohniskové vzdálenosti se už na nižších clonách aberace trochu vyskytuje, s přicloněním se ale rychle snižuje.

Na největším zoomu jste opět v podstatě bez chromatické aberace.