Sony SLT-A33: přesvědčivý revolucionář

V útrobách přístroje najdete APS-C čip Exmor CMOS. Ten má rozměry 23,5×15,6 mm a rozlišení lehce přesahující 14 megapixelů. Na dnešní dobu tedy standardní hodnoty. Oproti Sony NEX-3, NEX-5 a Alpha 560 ale čipu stojí v cestě polopropustné zrcadlo. NEXy zrcadlo vůbec nemají, Alpha 560 jej umí sklopit.

U SLT-A33 to není možné a 30 % světla jde do ostřících senzorů. Na čip tak neustále dopadá 70 % světla. Může se to zdát velmi málo, nicméně trocha matematiky nám snadno řekne, že zbývajících 30 % dostaneme navýšením citlivosti nebo času o oněch 30 %. A to je zhruba něco kolem 1/3 EV. Výhodou je Live View i v hledáčku (byť někteří to budou považovat za nevýhodu) při současném fázovém ostření. Následující snímky zachycují JPEG na výchozí nastavení (automatická redukce šumu), multiexpozice (šest snímků sloučených dohromady) a konvertovaný obrázek z RAWu bez odšumování (v aplikaci Image Data Converter v3.2).
S citlivostí ISO 100 nejsou žádné problémy. Multiexpozice zahlazuje snímek, některé detaily tak jsou trošičku slabší, na druhou stranu i při doslova brutálních úpravách snímků nebude příliš vylézat šum.
Ani ISO 200 není o nic horší. Šum je v podstatě neexistující, multiexpozice opět dává krásně vyhlazený snímek.
RAW začíná lehce šumět, JPEG trochu více doostřuje. Multiexpozice si ještě pořád ani v nejmenším "nevšimla", že by se ISO zvýšilo.
Při citlivosti ISO 800 si lze všimnout lehce zvýšeného šumu jasového i barevného. V JPEGu je dobře odstraněn, možná až trochu moc. Multiexpozice dává i nadále hladké snímky bez šumu.
ISO 1600 přináší další zvýšení šumu v RAWu i JPEGu, kde je vidět digitální zásah odšumování. Uvítal bych trochu slabší odšumování, aby nevznikaly ustřelené pixely, nicméně i přesto doporučuji nastavit automatické odšumování a nikoli slabší nastavení. To totiž nechává mnoho barevného šumu. Multiexpozice je i nadále bez šumu, snímek jen velmi lehce ztrácí ostrost. Pro požadavek rozumné kvality i nadále bez problému použitelné.
V RAWu je při citlivosti ISO 3200 vidět silný barevný šum a je vidět, že tato citlivost je již pro kvalitní snímky hraniční. JPEG silně odšumuje a patlá, nouzově ale stále použitelné. Multiexpozice velmi jemně jasově šumí a lehce ztrácí ostrost. V podstatě ale k ní i nadále nelze mít námitek. Chcete-li za špatného světla fotit z ruky, směle do toho.
ISO 6400 je v RAWu i JPEGu už docela těžko použitelné. S multiexpozicí sice nenavýšíte ostrost, ale šum je stále přijatelný a fotografie jsou jen jemně zamlžené.
Citlivost ISO 12800 je zde spíše jen pro velmi nouzové potřeby, či spíše pro reklamní letáky. RAW hraje všemi barvami, naopak JPEG barvy ztrácí, je rozpatlaný a zašuměný. Ani multiexpozice na tom není kdovíjak výborně. Šum jako takový zde sice stále téměř není (a to je ISO 12800!), bohužel detaily a ostrost už mizí.
Pokud je ale multiexpozice s nějakou citlivostí opravdu nepoužitelná, je to až ta nejvyšší, ISO 25600. Dále se podíváme na výřezy snímků plyšového králíka, na němž uvidíte míru zachování detailů.

V podstatě do ISO 800 se šumu bát nemusíte, pouze v RAWu je lehký barevný. Od ISO 1600 se situace začíná lehce měnit. RAW zůstává ostrý, ale s barevným šumem, JPEG se poněkud rozpatlává, multiexpozice sice není naprosto ostrá, ale zachovává si hladkou a stále poměrně detailní strukturu. Od citlivosti ISO 3200 začíná v RAWu hodně promlouvat barevný šum, při ISO 6400 je ještě multiexpozice použitelná.

Opakují se porovnání, kde JPEG vypadá u vyšších citlivostí poněkud rozpatlaně, zatímco multiexpozice přináší jemný jasový šum. RAW už od ISO 800 disponuje poměrně vysokým barevným šumem, ten ale začíná být otravný až při ISO 3200.