Úvaha: Silvestr za objektivem
9.1.2012, Tereza Valtrová, úvaha
Silvestrovský večer si obvykle skvěle užiju s přáteli, ale na Nový rok mě místo bolesti hlavy trápí spíš jiná věc. Nikdy se totiž nevzmůžu na to, abych tuhle oblíbenou párty zdokumentovala. Co stojí v cestě silvestrovskému focení? Není toho tak málo.
Oslava příchodu nového roku je vždycky prvotřídní akcí, kterou by víc než co jiného stálo za to zdokumentovat. Už jen proto, že si z ní většinou mnoho nepamatujeme. Operace „Úsměv prosím“ s sebou ale přináší více úskalí, než jsem obvykle schopna překonat.
Tak zaprvé musíte mít nějaký skladný fotoaparát. Pokus nenápadně zachytit své rozjařené kamarády robustní zrcadlovkou totiž obvykle vede k trapnému schovávání jeden za druhého, případně překotnému strkání hlavy pod stůl či za cukroví podle aktuálních možností. Tak či onak se vám nepodaří zachytit idylku večírku a je tu reálné nebezpečí, že vám na objektivu přistane šunkový chlebíček nebo alespoň něčí ponožka.
Výrazně větší šanci nevzbudit rozruch máte, pokud se rozhodnete fotit mobilem, ale všichni asi známe ono nekonečné čekání, než ta pitomá krabička udělá svoje polyfonní „cvak“. Z hlediska focení je snad každý telefon trochu retardovaný. Když mu přikážeme vyfotit vratkou pyramidu z cukroví nebo kamaráda s podprsenkou místo slunečních brýlí, trpělivě vyčkává, aby posléze zachytil zcela nezajímavý obraz rozsypaných zbytků.
Odpalovat rachejtle, nebo fotit dění kolem? To je silvestrovské dilema.
Zlatou střední cestou se zdá být kompakt, ale ani zde není na růžích ustláno. Předně některé tyto drobné hračky mají stejnou reakční dobu jako zmíněné komunikační prostředky a těžko se můžete tvářit, že si jen pročítáte esemesky. Technická kvalita fotek je dalším oříškem, zejména pokud není prostředí dostatečně osvětleno, ale soudobé kompakty už mají často parametry, za které se nemusíte stydět. Nakonec, nepokoušíte se přece o uměleckou fotografii a trocha zrna nebo pohybu na radosti z fotek neubere. Stále ale hrozí možnost potřísnění přístroje jídlem a pitím, a to zejména v mezičasech, kdy foťák odložíte někam na stůl. Není proto od věci věnovat pár chvil výběru bezpečnějšího (zároveň ale snadno dostupného) odkladního místa.
Opravdový problém pak nastává, pokud chcete pokračovat s focením také v exteriéru, například v rámci přesunu na půlnoční ohňostroj. Na bouřící náměstí si už troufne vzít drahou zrcadlovku asi jen málokdo, mimo jiné i kvůli jejím nepohodlným rozměrům. Pokud navíc vaše město nebudou zrovna mlsně obhlížet ufonské lodě, patrně se budete potýkat s krutým nedostatkem světla, takže na polovině fotek budou osoby tak rozmazané, že později nebudete schopni určit, kdo je kdo. To může být sice uklidňující pro kamarády, kteří se pod vlivem slavnostní nálady pustí do neuvážených aktivit, fotografově spokojenosti to ale nepřidá.
Pokud se nechcete uchýlit k vlastnímu přisvícení bleskem a přivodit tak svým přátelům zánět spojivek, zatímco si budete na kartu ukládat jejich goticky bledé tváře, nezbývá, než se držet co možno nejvíc osvětlených míst, snažit se trefit okamžiky náhlého strnutí a netrápit se trochou té rozmazanosti. Ono za takových deset, dvacet let budete rádi i za červenou šmouhu na žlutém pozadí, když to bude jediná upomínka na první večer s vaší budoucí ženou.
Tak zaprvé musíte mít nějaký skladný fotoaparát. Pokus nenápadně zachytit své rozjařené kamarády robustní zrcadlovkou totiž obvykle vede k trapnému schovávání jeden za druhého, případně překotnému strkání hlavy pod stůl či za cukroví podle aktuálních možností. Tak či onak se vám nepodaří zachytit idylku večírku a je tu reálné nebezpečí, že vám na objektivu přistane šunkový chlebíček nebo alespoň něčí ponožka.
Výrazně větší šanci nevzbudit rozruch máte, pokud se rozhodnete fotit mobilem, ale všichni asi známe ono nekonečné čekání, než ta pitomá krabička udělá svoje polyfonní „cvak“. Z hlediska focení je snad každý telefon trochu retardovaný. Když mu přikážeme vyfotit vratkou pyramidu z cukroví nebo kamaráda s podprsenkou místo slunečních brýlí, trpělivě vyčkává, aby posléze zachytil zcela nezajímavý obraz rozsypaných zbytků.
Odpalovat rachejtle, nebo fotit dění kolem? To je silvestrovské dilema.
Zlatou střední cestou se zdá být kompakt, ale ani zde není na růžích ustláno. Předně některé tyto drobné hračky mají stejnou reakční dobu jako zmíněné komunikační prostředky a těžko se můžete tvářit, že si jen pročítáte esemesky. Technická kvalita fotek je dalším oříškem, zejména pokud není prostředí dostatečně osvětleno, ale soudobé kompakty už mají často parametry, za které se nemusíte stydět. Nakonec, nepokoušíte se přece o uměleckou fotografii a trocha zrna nebo pohybu na radosti z fotek neubere. Stále ale hrozí možnost potřísnění přístroje jídlem a pitím, a to zejména v mezičasech, kdy foťák odložíte někam na stůl. Není proto od věci věnovat pár chvil výběru bezpečnějšího (zároveň ale snadno dostupného) odkladního místa.
Opravdový problém pak nastává, pokud chcete pokračovat s focením také v exteriéru, například v rámci přesunu na půlnoční ohňostroj. Na bouřící náměstí si už troufne vzít drahou zrcadlovku asi jen málokdo, mimo jiné i kvůli jejím nepohodlným rozměrům. Pokud navíc vaše město nebudou zrovna mlsně obhlížet ufonské lodě, patrně se budete potýkat s krutým nedostatkem světla, takže na polovině fotek budou osoby tak rozmazané, že později nebudete schopni určit, kdo je kdo. To může být sice uklidňující pro kamarády, kteří se pod vlivem slavnostní nálady pustí do neuvážených aktivit, fotografově spokojenosti to ale nepřidá.
Pokud se nechcete uchýlit k vlastnímu přisvícení bleskem a přivodit tak svým přátelům zánět spojivek, zatímco si budete na kartu ukládat jejich goticky bledé tváře, nezbývá, než se držet co možno nejvíc osvětlených míst, snažit se trefit okamžiky náhlého strnutí a netrápit se trochou té rozmazanosti. Ono za takových deset, dvacet let budete rádi i za červenou šmouhu na žlutém pozadí, když to bude jediná upomínka na první večer s vaší budoucí ženou.
