Zrcadla minulosti: historie Nikon DSLR
14.9.2010, Michal Srna, článek
Druhý díl série zabývající se časovým vývojem DSLR nás zavede do minulosti japonské firmy Nikon. Čeká nás cesta od experimentálních počátků Nikonu a NASA v oblasti digitalizace zrcadlovek, až po nejnovější modely, které můžeme nalézt na pultech obchodů.
Kapitoly článku:
V těchto letech jsme se dočkali pokračování legendární řady, kterou započal Nikon D1, a také to bylo období, kdy se Nikon pokusil se svými DSLR najít cestu do amatérské fotografie.
Nikon D100 oznámený v únoru roku 2002 byl první "odlehčenou" DSLR Nikonu, jejíž cena spadla hluboko pod $5000 až ke $2000. Vstoupil tak do poloprofesionálního segmentu trhu, kde osaměle kraloval Canon EOS D30. Nikon D100 byl přímým soupeřem nástupce EOSu D30 - Canonu EOS D60.
Tělo fotoaparátu bylo na rozdíl od profesionálních modelů D1X/D1H založeno na filmovém Nikonu F80 a mělo hmotnost 700 g, což je téměř o 0,5 kg méně než v případě profesionálních kolegů. Bajonet byl opět typu Nikon F-mount a Nikon použil stejný AF modul jako v případě F80 - Multi-CAM900.
Nikon si nevyrobil snímací senzor sám, jako tomu bylo v případě Canonu a jeho CMOSu, nýbrž u D100 použil CCD firmy Sony, které bylo formátu APS-C s diagonálou 28,4 mm a neslo 6,1 efektivních Mpx. Fotoaparát umožňoval fotografovat v rozlišení 3008 x 2000 px. Stejné CCD dostal například i Pentax *ist D. Rychlost snímání nebyla nijak závratná a držela se na 3 snímcích/s.
V těle Nikonu D100 jsme se dočkali též premiéry rozhraní USB 1.1 (FireWire nebyl vůbec použit) spolu s novým jednočipovým LSI systémem zpracování obrazu.
Zároveň s D100 uvedl Nikon volitelné příslušenství ve formě battery gripu MB-D100.
První poloprofesionální DSLR Nikonu - Nikon D100
Nikon D2H je přímým nástupcem D1H a pokračuje v řadě "rychlých" DSLR určených zejména pro profesionální sportovní, wildlife fotografy nebo fotožurnalisty. První zmínky o tomto modelu spadají do července roku 2003.
Pro Nikon D2H byl firmou navržen speciální snímač obrazu formátu DX (Nikonem označený APS-C), pojmenovaný jako JFET (Junction Field Effect Transistor) LBCAST (Lateral Buried Charge Accumulator and Sensing Transistor array) a obsahující 4,1 Mpx. Tento typ snímače byl velmi podobný technologii CMOS, ale umožňoval dosažení vyšších rychlostí snímání. Díky tomu se Nikon D2H mohl pyšnit 8 snímky/s (40 v řadě u JPEGu a 25 ve formátu RAW) v rozlišení 2464 x 1632 px. Nově bylo možné ukládat snímky zároveň do JPEGu i NEFu (12 bit RAW).
JFET LBCAST snímací čip vyvinutý Nikonem zejména z důvodu rychlosti pro Nikon D2H
zdroj: akkasee.com
Pro komunikaci s PC nebyl již použit FireWire, ale poprvé moderní USB 2.0. Z dalších vylepšení bych vyzdvihl nový 11 zónový AF modul Multi-Cam 2000 či LCD display, který se rozrostl na 211 000 px.
Společně s D2H spatřil světlo světa i bezdrátový přenašeč snímků WT-1 pracující pouze v normě 802.11/b a připojující se zespodu na fotoaparát.
V lednu 2004 přišla odpověď Nikonu na otevření trhu s DSLR kolem $1000, který se zrodil díky Canonu EOS 300D. Tou odpovědí byl všem zajisté známý Nikon D70 a neměl namířeno nikam jinam, než mezi amatéry, kde také sklidil velký úspěch.
Nikon D70 se objevil 2 roky po zveřejnění Nikonu D100 a sdílel s ním mnoho společného od vzhledu (ve smyslu odlehčení oproti řadě D1/D2) až po 6.1Mpx CCD snímač a AF modul Multi-CAM900. D70 pořizovala snímky v rozlišení 3008 x 2000 px a použitý snímač byl též výroby Sony, i když se nejednalo přesně o stejný typ, jako tomu bylo v případě D100. LCD display nebyl příliš velký a disponoval pouze 1,8".
Nikon začal u D70 bojovat s problémem prachu na snímači tím, že CCD filtr umístil dále od samotného CCD, čímž se prachová zrnka více rozostřila a byla méně znatelná, než v případě modelů D1.
Snímky se skladovaly stejně jako v případě předchůdců na karty typu Compact Flash s podporou karet Microdrive, ale v případě simultánního zápisu RAW + JPEG uměla D70 uložit JPEG pouze v základní kvalitě. Nikon D70 využíval pro nahrávání snímků do PC USB 2.0, které si odbylo premiéru u D2H, nicméně běželo pouze v režimu USB 1.1.
Díky svému chytlavému vzhledu, parametrům podobným D100 a velmi příznivé ceně se stala D70 úspěšnou vlajkovou lodí Nikonu mezi amatéry, kteří chtěli objevovat svět digitálních SLR a mohla bojovat s Canonem EOS 300D.
V září 2004 se rodí nástupce profesionálního Nikonu D1X určeného zejména pro studiovou fotografii - Nikon D2X.
Největší změnou je bezesporu snímač - Nikon tentokrát použil CMOS snímač DX formátu s 12,4 efektivními Mpx. Jednalo se tedy doposud o DSLR s největším rozlišení, které mohl Nikon nabídnout: 4288 x 2848 px.
Nikon D2X využíval 11 zónový AF modul Multi-CAM2000 (použitý též v D2H) a mohl fotografovat rychlostí 5 snímků/s. Samozřejmostí bylo USB 2.0 či video výstup.
Model D2X přinesl zlepšení téměř všech parametrů D1X. Za zmínku ještě stojí veliký 2,5" LCD display s 235 000 px a odhalení nového bezdrátového přenašeče snímků WT-2, který konečně podporoval normu 802.11/g.
Nikon D2X - první profesionální Nikon s CMOS snímačem
Roky 2002 - 2004 byly sice spojovány s vylepšením profesionálního segmentu Nikonu, ale co bylo důležitější - znamenaly vstup Nikonu do amatérského segmentu trhu DSLR.
Následující rok 2005 bude spíše ve znamení inovací a zdokonalování stávajících modelů, i když se dočkáme dvou novinek...
2002 - Nikon D100
Nikon D100 oznámený v únoru roku 2002 byl první "odlehčenou" DSLR Nikonu, jejíž cena spadla hluboko pod $5000 až ke $2000. Vstoupil tak do poloprofesionálního segmentu trhu, kde osaměle kraloval Canon EOS D30. Nikon D100 byl přímým soupeřem nástupce EOSu D30 - Canonu EOS D60.
Tělo fotoaparátu bylo na rozdíl od profesionálních modelů D1X/D1H založeno na filmovém Nikonu F80 a mělo hmotnost 700 g, což je téměř o 0,5 kg méně než v případě profesionálních kolegů. Bajonet byl opět typu Nikon F-mount a Nikon použil stejný AF modul jako v případě F80 - Multi-CAM900.
Nikon si nevyrobil snímací senzor sám, jako tomu bylo v případě Canonu a jeho CMOSu, nýbrž u D100 použil CCD firmy Sony, které bylo formátu APS-C s diagonálou 28,4 mm a neslo 6,1 efektivních Mpx. Fotoaparát umožňoval fotografovat v rozlišení 3008 x 2000 px. Stejné CCD dostal například i Pentax *ist D. Rychlost snímání nebyla nijak závratná a držela se na 3 snímcích/s.
V těle Nikonu D100 jsme se dočkali též premiéry rozhraní USB 1.1 (FireWire nebyl vůbec použit) spolu s novým jednočipovým LSI systémem zpracování obrazu.
Zároveň s D100 uvedl Nikon volitelné příslušenství ve formě battery gripu MB-D100.
První poloprofesionální DSLR Nikonu - Nikon D100
2003 - Nikon D2H
Nikon D2H je přímým nástupcem D1H a pokračuje v řadě "rychlých" DSLR určených zejména pro profesionální sportovní, wildlife fotografy nebo fotožurnalisty. První zmínky o tomto modelu spadají do července roku 2003.
Pro Nikon D2H byl firmou navržen speciální snímač obrazu formátu DX (Nikonem označený APS-C), pojmenovaný jako JFET (Junction Field Effect Transistor) LBCAST (Lateral Buried Charge Accumulator and Sensing Transistor array) a obsahující 4,1 Mpx. Tento typ snímače byl velmi podobný technologii CMOS, ale umožňoval dosažení vyšších rychlostí snímání. Díky tomu se Nikon D2H mohl pyšnit 8 snímky/s (40 v řadě u JPEGu a 25 ve formátu RAW) v rozlišení 2464 x 1632 px. Nově bylo možné ukládat snímky zároveň do JPEGu i NEFu (12 bit RAW).
JFET LBCAST snímací čip vyvinutý Nikonem zejména z důvodu rychlosti pro Nikon D2H
zdroj: akkasee.com
Pro komunikaci s PC nebyl již použit FireWire, ale poprvé moderní USB 2.0. Z dalších vylepšení bych vyzdvihl nový 11 zónový AF modul Multi-Cam 2000 či LCD display, který se rozrostl na 211 000 px.
Společně s D2H spatřil světlo světa i bezdrátový přenašeč snímků WT-1 pracující pouze v normě 802.11/b a připojující se zespodu na fotoaparát.
2004 - Nikon D70
V lednu 2004 přišla odpověď Nikonu na otevření trhu s DSLR kolem $1000, který se zrodil díky Canonu EOS 300D. Tou odpovědí byl všem zajisté známý Nikon D70 a neměl namířeno nikam jinam, než mezi amatéry, kde také sklidil velký úspěch.
Nikon D70 se objevil 2 roky po zveřejnění Nikonu D100 a sdílel s ním mnoho společného od vzhledu (ve smyslu odlehčení oproti řadě D1/D2) až po 6.1Mpx CCD snímač a AF modul Multi-CAM900. D70 pořizovala snímky v rozlišení 3008 x 2000 px a použitý snímač byl též výroby Sony, i když se nejednalo přesně o stejný typ, jako tomu bylo v případě D100. LCD display nebyl příliš velký a disponoval pouze 1,8".
Nikon začal u D70 bojovat s problémem prachu na snímači tím, že CCD filtr umístil dále od samotného CCD, čímž se prachová zrnka více rozostřila a byla méně znatelná, než v případě modelů D1.
Snímky se skladovaly stejně jako v případě předchůdců na karty typu Compact Flash s podporou karet Microdrive, ale v případě simultánního zápisu RAW + JPEG uměla D70 uložit JPEG pouze v základní kvalitě. Nikon D70 využíval pro nahrávání snímků do PC USB 2.0, které si odbylo premiéru u D2H, nicméně běželo pouze v režimu USB 1.1.
Díky svému chytlavému vzhledu, parametrům podobným D100 a velmi příznivé ceně se stala D70 úspěšnou vlajkovou lodí Nikonu mezi amatéry, kteří chtěli objevovat svět digitálních SLR a mohla bojovat s Canonem EOS 300D.
2004 - Nikon D2X
V září 2004 se rodí nástupce profesionálního Nikonu D1X určeného zejména pro studiovou fotografii - Nikon D2X.
Největší změnou je bezesporu snímač - Nikon tentokrát použil CMOS snímač DX formátu s 12,4 efektivními Mpx. Jednalo se tedy doposud o DSLR s největším rozlišení, které mohl Nikon nabídnout: 4288 x 2848 px.
Nikon D2X využíval 11 zónový AF modul Multi-CAM2000 (použitý též v D2H) a mohl fotografovat rychlostí 5 snímků/s. Samozřejmostí bylo USB 2.0 či video výstup.
Model D2X přinesl zlepšení téměř všech parametrů D1X. Za zmínku ještě stojí veliký 2,5" LCD display s 235 000 px a odhalení nového bezdrátového přenašeče snímků WT-2, který konečně podporoval normu 802.11/g.
Nikon D2X - první profesionální Nikon s CMOS snímačem
Roky 2002 - 2004 byly sice spojovány s vylepšením profesionálního segmentu Nikonu, ale co bylo důležitější - znamenaly vstup Nikonu do amatérského segmentu trhu DSLR.
Následující rok 2005 bude spíše ve znamení inovací a zdokonalování stávajících modelů, i když se dočkáme dvou novinek...
