5 tipů pro lepší makro fotky kompaktem a ultrazoomem

 

Čtvrtý tip možná zní nesmyslně, ale hned jej vysvětlím. Některé fotoaparáty mají problém s ostřením na blízké popředí zejména tehdy, když jde dobře vidět i pozadí. Typickým příkladem může být květina s tenkým stonkem, za nímž jde vidět pozadí. Jak má fotoaparát vědět, zda chcete ostřit na to, co je vepředu a ne na to, co je vzadu? Bude potřeba mu to nějak naznačit a právě zde můžete využít např. svou ruku.

 

 

 

Patrně jste už takovou situaci zažili a nyní si řekneme, jak z ní ven. Problém je v tom, že fotoaparát už může mít zaostřeno na pozadí a ani další pokusy jej mnohdy nepřinutí na tom něco změnit. Vidí něco, co už je ostré, tak proč by přeostřoval na něco jiného? Naštěstí pomoc není tak složitá. Jednoduše mu musíte schovat pozadí, kterého se tak dobře chytá a tím ho přinutíte, aby to skutečně zkusil znovu a nespoléhal se na předchozí špatné zaostření. Využít se dá spousta věcí. Můžete fotoaparát namířit na něco celistvějšího (třeba velký plochý list) ve zhruba stejné vzdálenosti jako květina (toto je vhodné zejména tehdy, když využíváte velký zoom, který způsobuje příliš dlouhou zaostřovací vzdálenost), nebo třeba do podobné vzdálenosti strčíte svou druhou ruku a přinutíte fotoaparát zaostřit na ni.

 

 

 

Tím, že fotoaparát zaostří třeba na vaši ruku v přibližně stejné vzdálenosti, jakou má focený objekt, fotoaparát najednou uvidí tento tenký stonek a květinu ostřeji, zatímco pozadí (které bylo původně ostré) se rozostří. Když pak opětovně zkusíte zaostřit autofokusem, ten opět využije znalostí z předchozích pokusů. Jenže poněvadž teď má ostřejší květinu než pozadí, obvykle zůstane při zaostřování na květině a nikoli na pozadí.

 

 

 

Další možností, jak obejít neposlušný autofokus, je využití manuálního ostření, pokud jím fotoaparát disponuje. Chcete-li dosáhnout co největšího zvětšení na daném zoomu (viz Tip 1), ale AF systém jen neochotně zaostřuje nebo to vzdává a nepomáhá ani zaostření na ruku (třeba tím, že se AF velmi rychle rozjede průběžným zaostřováním), pak můžete využít jednoduchého zaostření na nejmenší možnou vzdálenost pomocí manuálního zaostření. Poté už jen budete fotoaparát přibližovat a oddalovat od objektu tak, aby bylo ostré to, co chcete. Zvětšení náhledu, pokud je podporováno, zde bude užitečným pomocníkem.

 

 

 

Je to však docela zrádná metoda, protože na displeji obvykle neuvidíte minimální rozdíly v zaostření, nicméně vzhledem k relativně velké hloubce ostrosti u kompaktů to nemusí být vždy až takový problém a máte přeci jen několik milimetrů prostoru, o které se můžete seknout.