Akta o aktu 07: Posviťme si na akt

Posviťme si na akt

Kromě toho, že samotný pojem „přirozené světlo“ je nekonečně široký a jen mlhavě definovaný, je taková světelná kvalita z valné části závislá na náhodě. Ovlivňuje ji denní i roční doba, počasí i podnebí, závisí na směru vzhledem ke světovým stranám i na veškerých překážkách po cestě, včetně těch nehmotných, jako je mlha, opar, smog, kouř a podobně. Může se značně proměnit i během několika minut či vteřin.

Čili nic a podobná tvrzení mají prakticky nulovou hodnotu, snad kromě toho, že cosi prozrazují o jejich šiřiteli. Buďto nemá vhodné umělé světelné zdroje k dispozici nebo zatím nezískal dostatečné zkušenosti. Ve skutečnosti totiž (a při nutném zobecnění) se umělé zdroje světla od těch „přirozených“ nemusí lišit ničím jiným, než tím, že jejich efekt můžeme mít naprosto pod kontrolou. Tečka.

Ano, nejsme v komixu a v reálném životě za téměř každou tečkou následuje další věta. Proto i zde je možno dodat, že použitý zdroj světla se na výsledné fotografii může a nemusí „prozradit“, že přitom záleží jednak na šikovnosti, jednak na záměru samotného tvůrce. Není to tedy vlastnost samotného zdroje, jak se často mylně tvrdí. Představit si to můžeme na jednoduchém použití elektronického blesku. Zapojujeme ho do akce většinou v situaci, kdy je původního světla nedostatek. V horším případě jen vyklopíme zabudovaný blesk, v lepším nasadíme ten mnohem výkonnější, externí. A prásk!

Na fotografii už asi něco vidět bude, zcela se ale změní původní světelná atmosféra, například pozadí docela zmizí ve tmě, rozblikají se červené oči, některé blízké figury jsou zcela přeexponované. Nejde však o vlastnost zábleskového přístroje, jen o neschopnost nebo smrtící pohodlnost jeho uživatele. Pokud nám jde o trochu víc, než o krátkodechou momentku z baru, je totiž naší povinností a prestiží využít všech dostupných technických prostředků (schopností fotoaparátu, senzoru, objektivu, stativu, veškerých přítomných zdrojů světla) k tomu, aby fotografie vypadala tak, jak to odpovídá našemu záměru, zadání nebo alespoň obecným estetickým kánonům. Včetně světelného řešení.

Jestliže mám na fotografii tenhle stín, jestliže je takto ostrý nebo kontrastní, jestli má modelka červené oči, jestli je jedna postava podstatně více nasvícena, než ostatní, musí tomu tak být pouze proto, že jsem to chtěl, viděl, plánoval. Cokoliv jiného je chyba a nic na tom nemění ani fakt, že ji třeba nikdo jiný ve vašem okolí nevidí nebo neřeší (protože netuší)!

Každý jen trochu více pokročilý fotograf (ale i turista nebo třeba horolezec-romantik) rozeznává spoustu druhů světla a jeho jemných nuancí, podobně jako kdejaký lyžař dokáže dlouhé hodiny vyprávět o druzích sněhu nebo vodní slalomář či rybář o vlastnostech a barvě vody v nejrůznějších destinacích. Kdybychom měli více prostoru, mohli bychom se i my doslova celé týdny bavit o stínu, o barvě a dalších vlastnostech světla, o světle tvrdém a měkkém, o slunečním, žárovkovém i zábleskovém, o jeho směru, schopnosti zdůraznit nebo naopak potlačit struktury, o práci s jedním či více zdroji, o teorii hlavního a doplňkového světla, o kontrastu, šerosvitu, o tvorbě siluet, přezáření, odlescích a halaci, o vyzkoušených rozmístěních světelných zdrojů pro charakteristický výsledek (například oblíbené Avedonovo osvětlení), o zjemňování světla i o vyvážení bílé.

Řekněme si rovnou, že při fotografování aktu využijeme cokoliv z toho, stejně jako jakýkoliv jiný postup, který vás napadne. Jen bude výsledná fotografie vypadat pokaždé jinak a každému modelu, póze, náladě nebo stylu bude určité světelné řešení slušet více, než jiné. V tomto smyslu existuje spousta psaných i nepsaných pravidel a kánonů, které se vyplatí dodržovat, nechceme-li diváka mást nebo tvůrčím způsobem experimentovat. Říkat tomu můžete třeba pravidla žánru a berte jako fakt, že i ve fotografii aktu je žánrů a podžánrů celá spousta.

Každý filmový fanoušek ví, že ve westernu bude hlavní hrdina osamělý, málomluvný, přijede od východu a směřuje na západ. Pokud začne ohnivě deklamovat shakespearovskou angličtinou, používá jinou osobní zbraň než revolver (také nesnášíte, když na Divokém Západě zazní slovo pistole?) nebo pokud není srostlý se svým mustangem doslova jako kentaur, je něco špatně anebo se díváme na parodii. Tedy na jiný žánr.
Zrovna tak ve fotografii aktu můžeme předem očekávat (a očekáváme), že například v žánru (stylu) „noir“ se budeme setkávat s fotografiemi převážně černobílými nebo chladně do modra posunutými, že stíny budou hluboké jako noc, světla přepálená, ale rafinovaně a precizně umístěná, že nasvícení bude k modelům lichotivé, bude ladně klouzat po jejich křivkách a to, co zůstalo ukryto ve stínu, není považováno za chybu, nýbrž láká k domýšlení.
Rozhodneme-li se pracovat v oblíbeném stylu „playboy“, budeme nejspíš kromě specifického typu modelek i odpovídajícího prostředí hledat nebo vytvářet světlo měkké, ale plastické, výhradně lichotivé. Využijeme nejrůznější záclony, závěsy, lokální idealizující přezáření, protisvětlo a změkčující filtry. A následně každé fotografii věnujeme několik dlouhých hodin u počítače.

Co takhle nějaké konkrétní, opravdu jednoduché řešení osvětlení pro první pokusy s aktem? Milovníci přirozeného světla asi nenajdou nic lepšího, než nízké ranní nebo večerní slunce, měkké nebo i ostré protisvětlo. Nikdo přitom netvrdí, že takové fotografování musí probíhat v exteriéru. Velké okno nebo dveře v příslušném směru dokáží divy. Výsledný dojem ještě znásobí příslušně líbivé roztřepení takového světla vhodnou překážkou. Olistěnými větvemi stromu, okenními žaluziemi, záclonou s dramatickým nebo romantizujícím vzorem.

Celá tahle legrace vás, pokud jde o světelnou konstrukci záběru, nemusí stát ani korunu. Pokud ovšem tu korunu máte, můžete ji investovat do odrazné desky, kterou vyrovnáte případné příliš velké kontrasty. Ne ale, že ji budete používat monotónně na každý záběr, jako to dělá 90% jejích majitelů. Kontrasty totiž mohou být i fajn, jak ví každý fanoušek Franka Millera!

Dalším řešením s obdobnými a ještě lepšími výsledky, jako užití odrazné desky, může být světelný stan z bílého nebo barevně neutrálního (pokud nemáte jiný záměr) textilu. Opět krásně vyrovná příliš velké kontrasty a hluboké stíny, modelkám opticky vylepší pleť a působí v mnohem větší ploše a prostoru. Už vás vidím, jak se chytáte za hlavu, že jaký světelný stan, že nekradete a kdesi cosi. Ale když odmyslím, že se dá krásně fotit mezi šňůrami bílého prádla (které mohou být mimo záběr nebo i součástí scény, coby atraktivní kulisa), každý druhý chalupář nebo majitel nemovitosti se zahradou staví dnes během letní sezóny levný plátěný přístřešek proti slunci nebo nějaký „party“ stan. Další desítky a stovky podobných stanů a konstrukcí stojí v areálech sportovišť, motocyklových srazů, venkovních hudebních koncertů a podobně. A stojí tam často pár dnů před akcí i po ní. Kde je tedy problém?

A tip pro příznivce umělých, snáze ovladatelných zdrojů osvětlení? Ploché a „primitivní“ světlo externího blesku, které jsme prve tak znectili a ostře odsoudili, se bude hodit, vzhledem ke své potěšující mobilitě, až se rozhodneme vytvořit sérii fotografií křehkého dívčího těla, pobíhajícího po nočním lese. Kromě toho, že tady se vysloveně hodí fakt, že popředí (tedy nahé tělo) bude třeba až bílé, zatímco temné a „nepřátelské“ prostředí okolního lesa tmavé, tento způsob svícení snadno zmrazí i seberychlejší pohyb modelky. A nechceme-li ho zcela zmrazit? Stačí nastavit delší čas závěrky, přizpůsobit synchronizaci blesku a návdavkem získáme třeba i prokreslenější pozadí. Má být pozadí ostré a pouze modelka ne? Pomůže stativ.
Počítejte s tím, že ostré boční světlo zobrazí a někdy i nepříjemně zdůrazní veškeré případné vady pleti, nedokonalosti opálení nebo čerstvě vyholeného ochlupení. Ale nebojte se toho. Často se tenhle jev naopak dobře hodí pro dotvoření příslušné atmosféry.
A pokud ne, řadu podobně nežádoucích detailů můžete už při expozici eliminovat záměrným přesvícením (pokožka nebude šedá, ale atraktivně bílá nebo světlá) či pohybovou neostrostí. Se zbytkem si snadno (nebo trochu méně snadno, ale od toho jste kvalitní autoři) poradíte v grafickém programu. Zde se například odstraňovala dvě rozsáhlá tetování.

I v ateliéru nebo v improvizovaném ateliéru (tedy třeba jen s využitím stěny domu nebo garáže jako pozadí) můžete s pomocí jediného malého zdroje světla, jakým je dostupný externí blesk, vytvořit působivé aktové fotografie. Určitě se ale bude hodit jeho výklopná a natáčecí hlava. Pak můžete pracovat s odraženým světlem a jeho směr nastavit poměrně nezávisle na pozici a natočení samotného fotoaparátu, u systémových řešení navíc to vše za využití komfortu TTL měření zábleskového světla.

Ještě daleko více možností získáte fyzickým oddělením externího blesku od těla přístroje. Na jeho upevnění a natočení v potřebném místě zlanařte pomocnou sílu, stativ nebo stojan pro ateliérové světlo, k propojení použijte jednoduchou linku s kontakty, systémový TTL kabel, případně bezdrátové řízení rádiem nebo infračerveným světlem, zabudovaný řídící blesk v těle fotoaparátu a podobně.

Anebo nechte blesk na přístroji. Tentokrát ale ne ten obyčejný. Možná kromě nahých děvčat rádi fotografujete i broučky nebo modely letadel. A vlastníte dvojitý nebo dokonce kruhový makroblesk. Vyzkoušejte ho i při fotografování aktu! V závislosti na vzdálenosti od modelu a druhu pozadí budete napoprvé nejspíš překvapeni, že veškeré stíny zmizely, lépe řečeno skryly se za postavu v popředí. Anebo na pozadí vytvořily šedou, neostrou konturu, jakýsi opak svatozáře, jakou vytváří protisvětlo. S tímhle efektem se dá zajímavě experimentovat. A nemáte-li kruhový blesk? Kvůli pár pokusům ho jistě nemá smysl pořizovat, není nejlevnější.

Daleko dostupnější je ale plastový kruhový adaptér na váš externí blesk s klasickou výklopnou hlavou. Jen dejte pozor, že každý konkrétní model blesku vyžaduje unikátní tvar příslušné příruby, aby adaptér dobře držel. Výhodou tohoto řešení je, že ho lze použít prakticky s libovolným objektivem a i jeho větší průměr je pro fotografie portrétu nebo celé postavy vhodnější, než rozměrově menší makroblesk. Nevýhody? Světlo je vedeno pouhým pasivním odrazem od vnitřních stěn, takže ztratíte trochu výkonu, moderní bateriový blesk s tím ale na běžné vzdálenosti nebude mít problém. Intenzita záblesku se také díky delší dráze paprsků mírně liší nahoře (u hlavy blesku) a dole (pod objektivem). Výrobce udává hodnotu kolem 10%. Poznáte to na reálných fotografiích?

Dnešní text byl mimo jiné i o světle a svícení „v rámci pravidel“, což může mnohé autory s nespoutanými uměleckými ambicemi zajisté trochu urážet. Uchylme se proto na závěr opět už jen na chvilku do světa žánrového filmu. Má s fotografováním aktu (a jistě nejen s ním) společné ještě minimálně jedno paradoxní pravidlo. Většinový divák chce vidět stále něco nového, „jiného“, neokoukaného, ale zase ne tolik, aby to vybočilo z jeho očekávání, tedy z žánrových pravidel. Právě proto musí železný Arnold na jakémkoliv setkání s fanoušky, ale donedávna i jako guvernér Kalifornie mezi svými voliči, znovu a znovu opakovat, že „se vrátí“.

Právě proto se také tak často chodí do kina na herce, na režiséry, na žánry, nikoliv už tolik na příběhy nebo na neznámá jména a experimentální zpracování. Můžete namítat, a oprávněně, že vzdělaný filmový divák, případně mladé festivalové publikum (stejně jako náročný návštěvník fotografických výstav) to má přesně obráceně. Jde jen o to, kolik je kterých.
Je pochopitelně jen na vás, na jaké případné diváky se rozhodnete účinek svého díla zaměřit, jak se hodláte dodržováním mnohokrát vyzkoušených pravidel a určitě i do jisté míry obyčejných klišé zájemcům o vaše dílo „podbízet“. Odvážným prý štěstí přeje a nové, neprozkoumané cesty určitě ještě existují, byť se kolikrát zdá být už dávno vše podstatné objeveno.