Akta o aktu 16: Akt v kuchyni, aneb specifika interiéru

Akt v kuchyni, aneb specifika interiéru

Vhodné lokace, v nichž se budeme snažit realizovat vysněné aktové fotografie, můžeme pro jednoduchost rozdělit do tří základních kategorií. V každé z nich lze ve skutečnosti používat libovolné zdroje osvětlení, ať už je to přirozená záře slunce, umělé světlo z běžných domácích zdrojů (žárovky, zářivky), světlo ze zabudovaného nebo externího blesku (nebo třeba i z několika online, případně bezdrátově řízených jednotek), popřípadě ze studiových trvalých či zábleskových světel.

Žádná omezení nebo závazná pravidla v tomto směru neexistují, přesto však bude v každém prostředí v drtivé většině případů některý charakteristický světelný zdroj převažovat. I tím bude dán odlišný a charakteristický styl výsledných fotografií.

První kategorií vhodných prostředí pro aktovou fotografii jsou bezesporu interiéry všeho druhu. Tou druhou je vše mimo ně, tedy exteriér. Patří sem jak luzná příroda, tak i městské prostředí a veškerá veřejně i soukromě přístupná místa mimo uzavřené místnosti. Třetí kategorii pak okupují speciálně pro fotografování vytvořené a vybavené prostory, běžně nazývané fotoateliéry.

Už samotný výběr místa předznamenává spoustu dalších následných vlastností obrazu, na což je dobré myslet předem. Zvolíme-li tedy jednu z možností, zároveň, často nevědomky, jsme definovali i spoustu dalších parametrů, které se ve finální fotografii spolehlivě projeví, aniž o to možná máme zájem. Věnujme se proto v následujících třech pokračováních postupně možnostem, které nám nabízejí jednotlivá prostředí, popišme si jejich odlišnosti, výhody a záludnosti pro aktovou fotografii, a naučme se předností i výhod, které nám poskytují, využívat na maximum. A začněme tím nejdostupnějším pro každého fotografa bez vlastního ateliéru, totiž interiérem.

Každý z nás má k dispozici minimálně prostor, ve kterém bydlí, obsahující postel, stůl a židli, koupelnu, předsíň, případně i trochu rozměrnější obývací pokoj. Ti šťastnější bydlí v samostatném domě, a tak mohou operovat více metry čtverečními, hlavně ale i dalšími, často opravdu fotogenickými prostorami, jako jsou sklepy, chodby, půdy, schodiště, zastřešené terasy, balkony, kůlny, skleníky, garáže…
Jednoduchý akt u okna, se kterým si snadno poradíte v každém obývacím pokoji. Stačí na pár minut odsunout křeslo nebo dvě a vašemu umění nestojí nic v cestě.

Na první pohled možná odpuzující vlhký sklep nebo děravá kůlna na zahradě může navodit vhodnou atmosféru útisku a trápení, případně naopak vytvoří kontrast k postavě nebo scéně z naprosto jiného světa. Nebo poslouží jako kulisy na realitě nezávislému kouzlu iluzí, jak to známe třeba od Jana Saudka.
Pokud i v běžně obývaném interiéru najdeme rozměrem odpovídající jednolitou plochu, lhostejno, zda svislou či vodorovnou (a pokud ne ve vašem pokoji, tak na chodbě panelového domu, školy, firmy nebo úřadu už jistě snadno), můžeme se docela dobře tvářit, že fotografie vznikla kdesi v profesionálním ateliéru.

Interiér, v něm hodláte fotografovat, nemusíte pokaždé přímo vlastnit. Hrady a zámky, sauny, sklepení, fitcentra, bary, podzemní garáže, hotely, chaty a chalupy, tělocvičny, opuštěné i plně fungující tovární haly, to je jen malý a namátkový výčet míst, kde všude lze parádní fotografické akty zhotovit. Někde budete potřebovat oficiální povolení, jindy vám majitel půjčí klíče za tabulku čokolády, sáček kávy nebo kvalitní láhev s aktuálně platným kolkem.

Nebo za příslib fotografií pro vlastní použití, případně za jinou protislužbu (vyfotografování něčeho, co využije on sám), v nejhorším případě za úplatu nebo za cenu běžného pronájmu. Tedy až na historicky cenné nebo nadstandardně rozměrné prostory většinou žádný problém!

S prací v interiéru souvisí i vhodné osvětlení. Všude tu můžete použít studiová světla, máte-li je k dispozici, stačí jediná zásuvka a prodlužovací šňůra, případně bateriový generátor. Jejich využitím se budeme podrobněji zabývat v kapitole věnované fotoateliéru. Daleko častěji přijde v úvahu nějaký zdroj přirozeného světla (okno nebo jiný otvor ve stěně, střešní či půdní světlík, prosklený strop), nějaké umělé osvětlení, záblesk externího blesku, případně kombinace těchto možností. Přitom pozor na vyvážení bílé, které musíme pro každou barvu světelného zdroje nastavit jinak. Lze jen doporučit pracovat v datovém formátu RAW a mít tak možnost toto vyvážení bez ztráty kvality doladit až v počítači. Na místě ve fotoaparátu i při pozdější editaci souborů v grafickém programu se to však může dokonale podařit jen tehdy, mají-li VŠECHNY použité zdroje světla STEJNOU barevnou teplotu! V opačném případě bude mít VŽDYCKY minimálně část fotografie barevný závoj, což nemusí být pokaždé na závadu, je s tím ale nutno počítat.

Modelová situace nastane tehdy, stojí-li vaše modelka například u okna, jímž proudí do místnosti přes vzduté záclony sluneční světlo. Záběr se vám líbí až na to, že okno modelku osvětluje jen od hlavy po polovinu stehen a spodní část nohou tone v hlubokém stínu. Napadne vás proto, že tuto část nasvítíte stolní lampičkou, případně mnohem výkonnější halogenovou pracovní lampou. Nohy už ve stínu nejsou, ale co to? Pokud jste předtím nastavili vyvážení bílé na sluneční světlo, jsou výrazně žluté, až oranžovočervené! A pokud vám došlo, že žárovka nebo halogen potřebuje bílou vyvážit jinak, máte zase celou hořejší část postavy modrou nebo přinejmenším namodralou!

Za použití elektronického blesku nebo odrazné desky byste byli mnohem úspěšnější, protože barevná teplota záblesku se té sluneční blíží mnohem víc. Odrazná deska zase vrátí zpátky do scény jen menší část slunečního svitu, jeho barvu ale nezmění – není-li ovšem sama barevná! Takže bílá ano, stříbrná ano (intenzivněji, ale také kontrastněji), zlatá ovšem NE!

Poslední záchranou podobně znehodnoceného záběru je nakonec odstranění barevné informace a jeho převod do černobílé škály, kde dojde k opětnému sjednocení osvětlení celé postavy jen na základě jasu a kontrastu jednotlivých jejích částí.

Další úskalí, které na nás v interiérech může číhat, je stísněný prostor a tím nedostatečný odstup objektivu od modelu, případně modelu od pozadí. Řešit to bez přemýšlení nastavením širšího ohniska na zoom objektivu není dobrý nápad. Často praktikovaným, ovšem naprosto chybným postupem je naaranžovat scénu, pak poodstoupit, kam až to jde, pohlédnout na displej (v lepším případě do pro mnohé prý už „zastaralého“ hledáčku), a pak zazoomovat tak, aby se vešlo vše, co je potřeba.

Zároveň s tím jsme ale změnili mnohem víc, než si často uvědomujeme – perspektivu (perspektivní zkreslení a vzájemné velikostní poměry končetin, rekvizit atd.), ale i hloubku ostrosti a tím detailní vzhled většiny účinné plochy obrazu.

Správně je to tedy přesně obráceně: Při častých pohledech do hledáčku rozmístit model i rekvizity tak, aby obraz při předem zvolené (a nyní již nezměnitelné!) ohniskové vzdálenosti i zaclonění vypadal přesně tak, jak chceme. Tomu přizpůsobíme i celý prostor a velikost interiéru. I intenzitu nasvícení! Poměr intenzity jednotlivých zdrojů světla a jejich rozmístění tvoří atmosféru záběru, jejich celková intenzita má ale vliv na zaclonění objektivu, tím na hloubku ostrosti a tím na obrysovou ostrost jednotlivých předmětů a jejich částí! Věřili byste tomu někdo? A konstruujete skutečně výhradně takto své vlastní fotografie???

S tím souvisí asi hlavní nedostatek většiny menších prostorů pro fotografování aktu. Už samotný portrét (tedy nejčastěji obličej, případně hlava s rameny a poprsím) je většinou příliš rozměrný objekt na to, abyste ho v běžné obytné místnosti mohli celý pojmout do záběru, zhotoveného objektivem o delší ohniskové vzdálenosti. Tím spíš pak celá postava.

Doporučovat tu nějaké konkrétní rozměry minimálně vhodného prostoru je naprosto nesmyslné, přestože k tomu stále dokola směřují otázky mnoha amatérů, snažících se stále dokola nahrazovat nedostatek citu a talentu biflováním číselných tabulek a opisováním clonových čísel ze vzorových fotografií. Záleží na velikosti zvoleného výřezu z postavy, na případné možnosti fotografovat dění v takové místnosti zvenčí, například oknem nebo dveřmi, na tom, jak velké rozptylové kroužky v neostrých částech obrazu se vám líbí, jaký použijete objektiv, jakou preferujete clonu z hlediska prokreslenosti detailů, jak vysoká průměrná světelná hladina ve scéně panuje, především ale na vašem autorském záměru. Jestliže ten má zrovna dovolenou, nepomůže vám ani pozlacený expozimetr (jakože jindy nejspíš také ne).

Typickým problémem interiérů, neurčených speciálně pro fotografování, bude i neklidné, rušivé pozadí. Všichni známe ta směšná paroží, hodiny s kukačkou, hřebíky s šedavými obdélníky po dočasně svěšených obrazech, rohy ledniček a svítící monitory počítačů, které společně zničily už tisíce jinak působivých aktů, snažících se vypadat jakože vážně. Najít v běžném bytě klidnou bílou nebo alespoň jednobarevnou stěnu s dostatečnými rozměry nebývá lehké. V koupelně to jde snáz, ale zase se v lesklých dlaždičkách často nekontrolovatelně odráží každý světelný zdroj a zrcadlí se tu i to, co nemá.

Jednou z možností je takovou plochu zamaskovat vlastním dočasným řešením, vyrobeným třeba s papírové role, z dřevěné desky nebo z látkového pozadí. To lze v mnoha rozměrech a barvách koupit ve fotografických potřebách a zavěsit ho na vodorovnou tyč, rozepřenou nad skříněmi, nebo profesionálněji, upevněnou na dvou výsuvných fotografických stojanech. Improvizovat můžeme i se záclonou, závěsy, vyžehleným prostěradlem a podobně.

Druhou cestou je ale prostředí, jeho zařízení a vybavení přiznat a využít ve skladbě obrazu a v jeho kompozici. Přesně toho, co je nevýhodou fádního a sterilního prostředí tuctového ateliéru (totiž nedostatek nových, často obměňovaných a tvarově atraktivních rekvizit), vám každý druhý reálný interiér poskytne přehršel, jen se umět dívat. Nemusíte vždy použít jeho dispozice tak, jak jsou obývány. S nábytkem lze hýbat, světelné zdroje přemístit. Můžete vytvořit dočasná uskupení předmětů, snímat scénu z podlahy, od stropu, využít nečekaných průhledů skrze jiné předměty nebo okna, prosklené dveře atd.

Máte tedy k dispozici „jenom“ obyčejný interiér? Buďte na něj hrdí, využijte všech možností, které vám skýtá, vytěžte z jeho konkrétních odlišností, jaké nemá k dispozici pravděpodobně žádný jiný fotograf na planetě, naprosté maximum! Jedním ze základních předpokladů úspěchu a zviditelnění se je přece snaha se lišit. Neměňte stále jen fotoaparáty a objektivy, případně modelky! Změňte prostředí svých fotografií! Třeba i ono změní vás, docela určitě však pomůže změnit vaše záběry!
Pokud se vám nelíbí jako pozadí plánované fotografie vaše „obyčejné“ všední stěny, můžete si vyrobit, namalovat nebo tapetou polepit svoji stěnu ideální, skládací a přenosnou. Třeba z lepenky, z polystyrenu nebo sololitu.
Zajímavou cestou, plnou překážek, ale i oslňujících překvapení a úspěchů může být přiznání reálného prostředí a práce v existujících nebo pouze za účelem konkrétního záběru pozměněných interiérech. Tahle hra se jen tak nevyčerpá, a když, stačí změnit místnost anebo koupit nový kus nábytku!
Takovou postel má doma určitě každý z vás. Tak na co ještě čekáte? Ehm, já měl ale na mysli nějaký pěkný výtvarný akt!