Cesta ke kvalitní fotografii: 1.díl
14.8.2006, Roman Pihan, článek
Expozice, zaostření, vyvážení bílé, JPEG či RAW atp., to vše jsou jen technické aspekty fotografie. Jsou-li špatně zvoleny, je fotografie jednoduše řečeno nepoužitelná. Jsou tedy podmínkou nutnou - nikoliv však postačující! Aby fotografie byla i „hezká“ je třeba splnit ještě další, subjektivní a iracionální estetická hlediska.
Limity fotografie
Fotografie je vizuální zprostředkovatel faktů. A zprostředkovatel je to bohužel značně nedokonalý. Prostorový 3D svět zobrazuje pouze plošně (2D), oproti oku má velmi omezený dynamický rozsah (rozsah jasů, který je schopna zaznamenat), má omezené podání barev, nijak nevoní ani nevydává zvuky a v neposlední míře je tragicky malá - nedokáže efektivně zobrazit sférické periferní vidění oka, o možnosti prohlédnout si celou scénu pohybem hlavy ani nemluvě!
Naproti tomu má fotografie některé možnosti, které oko nemá. Např. dokáže zobrazit předměty, které jsou pro oko příliš malé (makrofotografie), fotografovat pomocí filtrů či dokonce v infračervené oblasti, experimentovat se snímacím časem (krátký expoziční čas zmrazí děj, dlouhý čas ho rozmaže) či používat nestandardní a pro oko nedosažitelné zobrazení perspektivy, snímacích úhlů, hloubky ostrosti atp.
Ne vždy musí být fotografie prostým záznamem skutečnosti. Často je dobré realitu trochu pozměnit. Zde použit expoziční čas 2.5 vteřiny který rozmazal vodu spolu se zajímavým místem a světlem.
Fotografie dokumentační
Fotografie dokumentační (technická, katalogová) si klade za cíl s respektováním nevýhod a využitím výhod fotografie sdělovat fakta co nejvěrněji, nejjednodušeji a co nejpřímější cestou. Takové to tam prostě JE či takto ta věc VYPADÁ. Příkladem dokumentační fotografie může být obrázek fotoaparátu, kde se ukazuje možnost vyklopení zadního displeje či obyčejná fotografie domu. Proto jsou různé katalogy a internetové obchody plné horších či lepších dokumentačních (technických) fotografií.
Oblíbené snímky „jak jsme na dovolené bydleli“ mohou být považovány za dokumentační fotografie. Není však žádný důvod je odbýt a nectít níže uvedená pravidla na estetickou fotografii.
Fotografie kreativní
Na opačném pólu spektra je kreativní či výtvarná fotografie. Její podstatou je naopak odlišné zobrazení fotografované scény proti realitě. A právě změna reality, netradiční pohled, zobrazení skutečnosti tak, jak by to normálního člověka ani nenapadlo je podstatou toho co může diváka překvapit, zaujmout a probudit v něm emoce. To platí ve všech oblastech fotografie – u portrétu, aktu, reportáži, architektury, krajině, makru atd.
Kreativní fotografie nemusí zobrazovat realitu tak, jak ji vidí lidé. Naopak se snaží o netradiční vyjádření. Je samozřejmě věčná otázka kdy se v manipulaci s obrazem už zastavit. Tento snímek byl pořízen přes infračervený filtr a následně v PC kolorován.
Emoce ve fotografii
Setkáte se s přáteli, kteří byli na dovolené. Samozřejmě Vám rádi ukáží spousty fotografií. A většina fotografií vás již po chvíli nebude nijak zvlášť bavit. Oni ale při vypravování a ukazování fotografií evidentně pookřejí a na chvíli se při vypravování octnou ve svých myšlenkách opět "tam na dovolené". Co se vlastně děje?
Jejich fotografie nedokázaly ve Vás probudit žádné výrazné emoce (jsou to fotografie pouze dokumentační) a tak vás budou bavit jen chvíli. Oni ale vypravováním a ukazováním fotografií probudili své vlastní emoce a jsou "opět tam" a zažívají radost. Proto lidé rádi a dlouze vyprávějí o tom, co hezkého zažili. Oni to hezké žijí znova!
Emoce ve fotografii by měly zachycovat reálný okamžik, vyjadřovat momentální náladu či silně emotivně působit na diváka. Tento snímek byl pořízen na táboře, kde děti měly za úkol pusou vylovit z talíře plného mouky papírek s úkolem.
Pravidla pro pěkné fotografie
A proto jsme pro vás shromáždili pravidla a tipy, které jsou vypozorovány a v průběhu let ověřeny mnoha fotografy. Jsou to pravidla, která obvykle vedou k atraktivním fotografiím z lidského úhlu vnímání. Díky nim dokáže fotografie oslovit širší okruh diváků a ne jen přímo zasvěcené.
Slovo „obvykle“ použité ve větě výše je velmi důležité! Tato pravidla nejsou totiž žádná dogmata. Na rozdíl od fyzikálních a exaktních základů expozice, representace barev, ostření atp. se „jen“ empiricky zjistilo, že fotografie ctící tato pravidla se lidem líbí více. Všechna tato pravidla spolu samozřejmě korespondují, jedno ovlivňuje druhé a žádné není třeba brát absolutně vážně a dogmaticky.
Budete-li ctít „pravidla pro pěkné fotografie“ máte velkou šanci na atraktivní záběry pro všechny. Není to samozřej mě záruka úspěchu, ale krok k němu zcela jistě.
1. Zjednodušte to!
Začneme jedním z nejdůležitějších pravidel a sice: Zjednodušte to! Uvědomte si, že fotografie bude oproti reálné scéně tragicky malá. Nejhůře je na tom oblíbený a ekonomický formát 9x13cm, nejlépe snad projekce na zeď. Ta se ale zase potýká s celou řadou technických potíží projektorů a jejich cenou. V každém případě bude fotografie dramaticky menší než scéna a tak je třeba v každém případě obraz zjednodušit! Čím jednodušší totiž obraz bude, tím působivější bude sdělení (emoce) kterou obraz nese.
Zcela jednoduché snímky působí obvykle nejpůsobivěji a to i na malém formátu. Je-li toho totiž na snímku moc, každý prvek je příliš malý a nemá tak šanci vyniknout.
Pamatujte, že na malých fotografiích působí nejsilněji spíše detail než velký celek. Při současné izolaci hlavního objektu od pozadí tak sklidíte zaručený úspěch.
Pozornost diváka by tak měla být soustředěna na to, co je hlavní objekt a ten by měl vyplňovat pokud možno co největší plochu fotografie. Fotografové proto často řeší problém , jak se příliš mnoha prvků v obraze zbavit. Hledají takové stanoviště, z kterého je vidět jen to co tvoří smysluplné prvky obrazu a všeho ostatního se potřebují zbavit. V reportáži je to samozřejmě o to těžší, že se vše děje velmi rychle a tak na hledání ideálního stanoviště často není čas. Na výsledném snímku tak mnohdy ruší různé lampy, cizí osoby či jejich části, auta, značky, dráty, popelnice či jiné zbytečné předměty. Při hledání optimálního stanoviště potom přijde ke slovu instinktivní fotografická zkušenost, v nouzi následná retuš v PC.
Při reportáži jako je např. svatba se rušivých prvků nelze zcela zbavit (okna, lampy, zásuvky, vypínače atp.). Ke slovu potom přichází PC a retuš.
Snímání širých lánů zejména širokoúhlými ohnisky je sice možné, na malých formátech ale většinou nijak nevynikne a z původního opojení krásou krajiny nebývá nic.
Správné je umístit do popředí něco, co snímku vytvoří prostor a měřítko. Stačí i obyčejné větve stromů.
V příštím díle seriálu se podíváme na další pravidla na cestě ke kvalitní fotografii.
