Cesta ke kvalitní fotografii: 2.díl
21.8.2006, Roman Pihan, článek
Desítky let fotografové celého světa empiricky zjišťovali a shromažďovali pravidla jak svými fotografiemi zaujmout. Výsledkem je pár relativně jednoduchých zásad, jejichž dodržováním šance na pěknou fotografii prudce stoupají.
V minulém díle seriálu jsme popsali první důležité pravidlo o maximální jednoduchosti fotografie ve vztahu k její velikosti. Nyní budeme pokračovat dalšími pravidly:
Častý problém fotografií je, že hlavní objekt je obklopen zbytečně velkou plochou pozadí a tím pádem zcela zaniká. S ohledem na fakt, že fotografie bude mnohem menší než reálná scéna, lze doporučit spíše těsnější ořez a bližší pohledy. Zachytíte tak mnohem více emocí a detailů a současně se zbavíte nepotřebného pozadí a okolí snímku. Vždy tedy pečlivě zvažujte co ve snímku být musí a co již ne!
O co dynamičtěji a akčněji působí těsný ořez, kde jsme se navíc zbavili i plavce.
Těsnějšího ořezu docílíte buďto kratší snímací vzdáleností (přiblížením se k objektu) nebo použitím delšího ohniska objektivu. Není to však totéž! Zatímco kratší snímací vzdálenost při současném použití širokoúhlého ohniska vede spíše k reportážním fotografiím, kdy hlavní objekt či postava je zasazena do širokého prostředí kde se nalézá (časté a nádherné snímky v National Geographic), tak použití teleobjektivu a delší snímací vzdálenosti obvykle vede k vystřižení a izolování hlavního objektu z pozadí.
Použití širokoúhlého ohniska a velmi krátké snímací vzdálenosti (cca 1 metr) zasadí postavy do prostředí, kde se nalézají. Chce to ale odvahu jít přímo do děje.
Na tomto snímku pořízeného teleobjektivem 200mm jsou postavy zcela izolované od prostředí a lze jen tušit, že to bylo fotografováno venku. Snímací vzdálenost byla ale pohodlných cca 10 metrů.
Změna snímací vzdálenosti také dramaticky mění vzájemné vztahy a relativní velikosti blízkých a vzdálených předmětů a tím dramaticky mění perspektivu. Poslední rozdíl je v hloubce ostrosti, která je u širokoúhlých záběrů zblízka výrazně větší, než při záměrech teleobjektivy.
Fotografie nemá na rozdíl od reálného světa třetí rozměr a tak nedokáže zobrazit věrně prostor. Proto je potřeba prostorovosti scény a předmětů v ní nějak výrazově pomoct. Nejsnáze to zařídí výrazné popředí ve vztahu k pozadí, kde popředí dá fotografii měřítko, smysl pro vzdálenost a prostor. To je typické například pro krajiny snímané širokoúhlými objektivy. Vhodný zajímavý a výrazný předmět (kameny, kořeny, blízké větve, květy, auto, stavba atd.) v popředí dá snímku prostor a rozehraje příjemnou předehru pro pozadí.
Často proto po nalezení pěkného pozadí (západ slunce, mraky, hory) je právě hledání vhodného popředí tím hlavním oříškem krajináře! A tak se říká, že pěkná fotografie krajiny chce prostě „vychodit“.
Při takových záběrech s popředím a p ozadím budete potřebovat maximální hloubku ostrosti a proto se často zaostřujte na tzv. hyperfokální vzdálenost. Při komponování popředí a pozadí rovněž dodržujte pravidlo třetin, pravidlo diagonál či linií uvedené dále.
Výrazné popředí na tomto snímku vytvořil starý uschlý strom kontrastující se zelenými pláněmi a mraky.
V souvislosti s popředím a pozadím se často setkáte i s termínem „obrazové plány“ nebo též vrstvená kompozice. Není to nic jiného než popředí a pozadí s tím, že na některých fotografiích bývá i střední plán mezi popředím a pozadím. Snímky, které mají popředí, střední plán i pozadí působí obvykle ještě plastičtěji než snímky pouze s popředím a pozadím.
Rozdělení scény na obrazové plány umožní uvažovat i o středním plánu, který dále umocňuje prostorový efekt fotografie.
Silný prostorový efekt má i díky nízké hloubce ostrosti rozostřené pozadí. Hlavní objekty potom přímo vystupují z fotografie a nikdo není na pochybách o prostorových vztazích jednotlivých prvků obrazu.
Aniž to spousta fotografů tuší má v ruce nástroj, který dokáže nenásilnou formou a zcela přirozeně vést oko záběrem. Tímto nástrojem jsou právě diagonály, linie či křivky. Pokud využijete tohoto nástroje, tak oko zcela samovolně a přirozeně sleduje vámi navržené linie a umožní vám tím řídit směr a způsob čtení fotografie.
Pokud jsou v obraze přímky či něco jím podobné, měly by se umístit na úhlopříčku. Jednak se do snímku vejdou delší ale také využijí celou plochu snímku a působí kompozičně mno hem přirozeněji. Silnice, cesty, ploty atp. jsou tak mnohem působivější úhlopříčně než vodorovně či svisle. Zvláště efektní je esovitá křivka přes diagonálu. Dává pocit prostoru, hloubky a rytmu. Pamatujte ale, že esovitá křivka nesmí nikdy opustit záběr či se dotknout okraje!
V Evropě jsme zvyklí číst zleva doprava a tak o něco přirozeněji působí snímek, který se také čte zleva doprava. U snímků, kde zaručeně nejsou žádné prvky stranově jednoznačné (nápisy, značky atp.), lze i snímek v PC stranově převrátit tak, aby působil lépe. I čtení snímku zprava doleva není ale chybou.
Diagonálně vedená linie je mocným prvkem fotografie. Jednak vyjadřuje perspektivu a prostor a jednak vede oko záběrem k případnému hlavnímu objektu.
Velmi silně a efektně též působí úmyslné sbíhání linií, které jednak dovede oko k hlavnímu objektu a jednak dávají fotografii opět prostor a hloubku. Oblíbeným námětem na sbíhání linií jsou např. silnice, cesty či koleje.
Oko má podivný zvyk bloudit po fotografii a hledat na ní vše co přitahuje pozornost. Je vcelku logické, že to co přitahuje pozornost nejvíce by měl být hlavní objekt fotografie. Proto je tolik užitečné uvažovat v pojmech hlavního objektu a jeho pozadí! Na scéně je proto velmi užitečné si ujasnit co je hlavním objektem zájmu, proč a jak ho chcete vyjádřit. Víte-li co je hlavní objekt, můžete přemýšlet o tom, jak na něj upoutat pozornost. Nástroji jsou kompozice snímku, linie a křivky, kontrast, hloubka ostrosti atd.
U to hoto obrázku byl k oddělení hlavních objektů použit barevný i tonální kontrast. Tonální kontrast se projeví u barevné i černobílé fotografie, kdežto barevný kontrast se projeví jen u fotografie barevné.
Příkladem soustředění pozornosti mohou být reklamní fotografie. V drtivé většině případů je logicky soustředěna pozornost na to, co je propagováno s využitím všech možných a vhodných nástrojů.
V příštím díle seriálu si povíme podrobně o pravidlech kontrastu a hloubce ostrosti.
2. Jděte blíž!
Častý problém fotografií je, že hlavní objekt je obklopen zbytečně velkou plochou pozadí a tím pádem zcela zaniká. S ohledem na fakt, že fotografie bude mnohem menší než reálná scéna, lze doporučit spíše těsnější ořez a bližší pohledy. Zachytíte tak mnohem více emocí a detailů a současně se zbavíte nepotřebného pozadí a okolí snímku. Vždy tedy pečlivě zvažujte co ve snímku být musí a co již ne!
Na tomto snímku je zbytečně moc moře a sportovec je díky tomu příliš malý. Navíc ve snímku „překáží“ náhodný plavec a dává tak tušit, že je to fotografováno blízko břehu.
O co dynamičtěji a akčněji působí těsný ořez, kde jsme se navíc zbavili i plavce.
Těsnějšího ořezu docílíte buďto kratší snímací vzdáleností (přiblížením se k objektu) nebo použitím delšího ohniska objektivu. Není to však totéž! Zatímco kratší snímací vzdálenost při současném použití širokoúhlého ohniska vede spíše k reportážním fotografiím, kdy hlavní objekt či postava je zasazena do širokého prostředí kde se nalézá (časté a nádherné snímky v National Geographic), tak použití teleobjektivu a delší snímací vzdálenosti obvykle vede k vystřižení a izolování hlavního objektu z pozadí.
Použití širokoúhlého ohniska a velmi krátké snímací vzdálenosti (cca 1 metr) zasadí postavy do prostředí, kde se nalézají. Chce to ale odvahu jít přímo do děje.
Na tomto snímku pořízeného teleobjektivem 200mm jsou postavy zcela izolované od prostředí a lze jen tušit, že to bylo fotografováno venku. Snímací vzdálenost byla ale pohodlných cca 10 metrů.
Změna snímací vzdálenosti také dramaticky mění vzájemné vztahy a relativní velikosti blízkých a vzdálených předmětů a tím dramaticky mění perspektivu. Poslední rozdíl je v hloubce ostrosti, která je u širokoúhlých záběrů zblízka výrazně větší, než při záměrech teleobjektivy.
3. Uvažujte v pojmech „popředí a pozadí“, vyjádřete prostor
Fotografie nemá na rozdíl od reálného světa třetí rozměr a tak nedokáže zobrazit věrně prostor. Proto je potřeba prostorovosti scény a předmětů v ní nějak výrazově pomoct. Nejsnáze to zařídí výrazné popředí ve vztahu k pozadí, kde popředí dá fotografii měřítko, smysl pro vzdálenost a prostor. To je typické například pro krajiny snímané širokoúhlými objektivy. Vhodný zajímavý a výrazný předmět (kameny, kořeny, blízké větve, květy, auto, stavba atd.) v popředí dá snímku prostor a rozehraje příjemnou předehru pro pozadí.
Často proto po nalezení pěkného pozadí (západ slunce, mraky, hory) je právě hledání vhodného popředí tím hlavním oříškem krajináře! A tak se říká, že pěkná fotografie krajiny chce prostě „vychodit“.
Při takových záběrech s popředím a p ozadím budete potřebovat maximální hloubku ostrosti a proto se často zaostřujte na tzv. hyperfokální vzdálenost. Při komponování popředí a pozadí rovněž dodržujte pravidlo třetin, pravidlo diagonál či linií uvedené dále.
Výrazné popředí na tomto snímku vytvořil starý uschlý strom kontrastující se zelenými pláněmi a mraky.
V souvislosti s popředím a pozadím se často setkáte i s termínem „obrazové plány“ nebo též vrstvená kompozice. Není to nic jiného než popředí a pozadí s tím, že na některých fotografiích bývá i střední plán mezi popředím a pozadím. Snímky, které mají popředí, střední plán i pozadí působí obvykle ještě plastičtěji než snímky pouze s popředím a pozadím.
Rozdělení scény na obrazové plány umožní uvažovat i o středním plánu, který dále umocňuje prostorový efekt fotografie.
Silný prostorový efekt má i díky nízké hloubce ostrosti rozostřené pozadí. Hlavní objekty potom přímo vystupují z fotografie a nikdo není na pochybách o prostorových vztazích jednotlivých prvků obrazu.
4. Diagonály, linie, křivky
Aniž to spousta fotografů tuší má v ruce nástroj, který dokáže nenásilnou formou a zcela přirozeně vést oko záběrem. Tímto nástrojem jsou právě diagonály, linie či křivky. Pokud využijete tohoto nástroje, tak oko zcela samovolně a přirozeně sleduje vámi navržené linie a umožní vám tím řídit směr a způsob čtení fotografie.
Pokud jsou v obraze přímky či něco jím podobné, měly by se umístit na úhlopříčku. Jednak se do snímku vejdou delší ale také využijí celou plochu snímku a působí kompozičně mno hem přirozeněji. Silnice, cesty, ploty atp. jsou tak mnohem působivější úhlopříčně než vodorovně či svisle. Zvláště efektní je esovitá křivka přes diagonálu. Dává pocit prostoru, hloubky a rytmu. Pamatujte ale, že esovitá křivka nesmí nikdy opustit záběr či se dotknout okraje!
V Evropě jsme zvyklí číst zleva doprava a tak o něco přirozeněji působí snímek, který se také čte zleva doprava. U snímků, kde zaručeně nejsou žádné prvky stranově jednoznačné (nápisy, značky atp.), lze i snímek v PC stranově převrátit tak, aby působil lépe. I čtení snímku zprava doleva není ale chybou.
Diagonálně vedená linie je mocným prvkem fotografie. Jednak vyjadřuje perspektivu a prostor a jednak vede oko záběrem k případnému hlavnímu objektu.
Velmi silně a efektně též působí úmyslné sbíhání linií, které jednak dovede oko k hlavnímu objektu a jednak dávají fotografii opět prostor a hloubku. Oblíbeným námětem na sbíhání linií jsou např. silnice, cesty či koleje.
5. Soustřeďte pozornost, izolujte hlavní objekt
Oko má podivný zvyk bloudit po fotografii a hledat na ní vše co přitahuje pozornost. Je vcelku logické, že to co přitahuje pozornost nejvíce by měl být hlavní objekt fotografie. Proto je tolik užitečné uvažovat v pojmech hlavního objektu a jeho pozadí! Na scéně je proto velmi užitečné si ujasnit co je hlavním objektem zájmu, proč a jak ho chcete vyjádřit. Víte-li co je hlavní objekt, můžete přemýšlet o tom, jak na něj upoutat pozornost. Nástroji jsou kompozice snímku, linie a křivky, kontrast, hloubka ostrosti atd.
U to hoto obrázku byl k oddělení hlavních objektů použit barevný i tonální kontrast. Tonální kontrast se projeví u barevné i černobílé fotografie, kdežto barevný kontrast se projeví jen u fotografie barevné.
Příkladem soustředění pozornosti mohou být reklamní fotografie. V drtivé většině případů je logicky soustředěna pozornost na to, co je propagováno s využitím všech možných a vhodných nástrojů.
V příštím díle seriálu si povíme podrobně o pravidlech kontrastu a hloubce ostrosti.
