Doporučené stativy: Vánoce 2017

Na stránkách Digimanie přinášíme pravidelné články o výběru fotoaparátů, dnes se však budeme věnovat stativům. I při dnes tak velmi účinných stabilizacích je stále mnoho situací, kdy je úloha stativu nezastupitelná pro brilantně ostré snímky. Abyste jich ale dosáhli, je potřeba si také dávat pozor na to, jaký stativ kupujete. To ale není zdaleka jediný požadavek, které lze klást při výběru. Zajímat nás může způsob zajišťování noh stativu, nabízený typ hlavy, přítomnost vodováhy, minimální i maximální výška stativu, velikost při složení nebo třeba jeho hmotnost.

 

 

Jak se tedy v nabídce stativů a jejich vlastností zorientovat alespoň papírově? Na první pohled to nemusí být jednoduché, ale po chvíli začne do sebe vše zapadat. Pojďme se podívat na některé vlastnosti a co ovlivňují.

 

Většina klasických stativů má 3 nebo 4 výsuvné sekce (nohy), u těch nejbytelnějších bývají i pouhé dvě. Pokud je těchto sekcí více, pro dosažení stejné pracovní výšky mohou být tyto sekce kratší. Ve složeném stavu mají tyto stativy obvykle menší délku a jsou vhodnější pro cestování (níže vyobrazené stativy Gitzo mají např. ve 4segmentové verzi 42,5 cm, ale 5segmentová už má jen 35,5 cm).

 

 

 

Má to však také nevýhody. Více segmentů znamená více pojistek, a tedy složitější ovládání. Také tloušťka posledního segmentu bývá velmi malá a takové stativy se mají tendenci více kroutit. Může to pak připomínat kroucení mimozemských tripodů jak z Války světů.

 

Se sekcemi souvisí i maximální výška stativu. Pokud je člověk vysoký a bude mít stativ, který se vysouvá třeba do 1,4 metru, nebude se mu s ním pracovat zrovna nejlépe. U cestovních stativů pak je obecně dobré počítat s tím, že se budeme pohybovat s pracovní výškou okolo 1,35 až 1,5 metru, nicméně to neznamená, že by tu nebyly i modely s možností přesáhnout 1,6 metru.

 

 

 

Pokud jde o materiál, ze kterého je stativ vyroben, máme zpravidla na výběr ze dvou různých. Tím prvním je hliník. Jeho výhoda spočívá v nižší ceně a dobré odolnosti vůči různým nárazům. Nevýhodou je naopak vyšší hmotnost, přestože je hliník sám o sobě poměrně lehkým kovem. Další vlastností může být větší citlivost na teplotu (větší tepelná roztažnost).

 

 

Druhou možností je karbon, který bývá použit v mnoha vrstvách. Proti hliníku je lehčí a je tedy výborným materiálem pro cestovní stativy, které mohou vážit i okolo jediného kilogramu za verzi s plnohodnotnou pracovní výškou okolo 1,5 metru. Na druhou stranu těžší stativy bývají kvůli své vyšší hmotnosti stabilnější. U některých stativů ale můžete hmotnost stativu dočasně zvýšit pomocí háčku, na které přidáte nějaké závaží. 

 

Karbonové stativy také méně přenáší vibrace. Na druhou stranu je na ně dobré dávat větší pozor, neboť jsou křehčí. Velmi citelnou nevýhodou je také podstatně vyšší cena, která může být i dvojnásobná ve srovnání s hliníkovou variantou. Výjimečně lze najít i jiné exotické materiály, těm se tu ale nebudeme věnovat.

 

Zde se dostáváme k subjektivní problematice. Jednotlivé sekce (segmenty) stativu se pochopitelně musí zajišťovat v navolené pozici a obecně zde existují opět dvě základní kategorie zámků. Nelze ani říci, který je lepší nebo horší, každému totiž vyhovují jiné vlastnosti.

 

 

Jako první tu mám zaklapávací systém (na obrázku vpravo). Zde máte jakési páčky, které s přiklapnutím utáhnou nohu ve zvolené pozici. Komfort ovládání záleží na tuhosti, kterou je nutné překonat při zajišťování. Nemělo by to být ani příliš málo (pak utažení nemusí být dostatečné), ale ani hodně (platí zejména u lehčích stativů s panoramatickou hlavou, kde je pak kvůli tuhosti a boji s pojistkou problém nastavit vodorovnou pozici).

 

Druhým systémem jsou otočné utahovací pojistky (vlevo). Ty umožňují snadné povolení všech segmentů otočením najednou, na druhou stranu zase na první pohled nevidíte, zda jsou všechny segmenty správně utažené. Tento systém bývá o něco trvanlivější a dá se lépe zvýšit odolnost vůči vniku nečistot do stativu.

 

 

 

Zásadní vlastností stativu je také použitá hlava. Ta je obvykle výměnnou součástí, tedy je zde možnost si stativ nakombinovat. Ve většině případů je ale možné si zakoupit set stativových noh rovnou i s hlavou. Opět je zde několik různých kategorií, ale v zásadě je můžeme rozdělit na dvě největší kategorie, kde ty další bývají spíše variací těchto dvou.

 

 

Prvním typem jsou kulové hlavy. Ty mají kulový čep, který bývá zajištěn šroubem. U levnějších stativů se ale dost často stává, že po utažení fotoaparát ještě trochu klesne a přesné pozicování není úplně jednoduché. U některých stativů je funkce utažení koule spojená i s funkcí panorámování, což není zrovna šťastné řešení. Proto je lepší, pokud jsou zde dva šrouby, pro každou funkci jeden. Výhodou je jednoduché natáčení fotoaparátu ve všech směrech.

 

 

Druhý typ jsou vícecestné hlavy (2cestné, 3cestné, pano,..). V takovém případě se obvykle každá osa ovládá nezávisle povolením jednoho ze šroubů. Naklápění se tak děje jiný ovladačem než např. panorámování. Tento typ hlav je vhodnější např. pro natáčení videa díky držadlům a mnohé z nich můžeme označit také za videohlavy. Proto také v doporučeních nebudeme rozlišovat mezi videostativy, neboť mnoho z nich lze sehnat jak s kulovou hlavu, tak i s hlavou optimalizovanou pro video.

 

S hlavami souvisí také typ destiček. Jako prakticky u všech věcí u stativů, i zde máme velké množství uchycení, ale v zásadě jsou zde dva větší standardy: 200PL a Arca Swiss. To ale neznamená, že kompatibilita s nějakým systémem na 100 % zajistí, že každá destička tohoto systému půjde opravdu bezproblémově použít (někdy to jde jen jedním směrem, kdy destička z jednoho stativu funguje na druhém, ale z toho druhého nefunguje na prvním).

 

 

 

Dalším z údajů je nosnost stativu. Toto číslo je třeba brát s rezervou a obecně se nedoporučuje na stativ dávat více než polovinu udávané hmotnosti. Pozor na to, že tyto hodnoty mohou být dvě, jedna pro samotný stativ (nohy) a druhá pak pro hlavu. Důležité je pak řídit se tím nižším číslem.

 

Nyní už je na čase podívat se na vybrané stativy, které ve svých třídách patří k tomu lepšímu.