Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoaparáty
Fotomobily
Objektivy
Software
Tipy a triky
Tiskárny
Příslušenství
Ostatní
O nás  |  Napište nám
Facebook  |  Twitter
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně  |  Svět audia

Ejhle člověk 21: Dívka z obálky

, , návod
Ejhle člověk 21: Dívka z obálky
Každý muž sní o tom, že jednou někde potká „Dívku z obálky“. Adolescenti o tom diskutují denně, ti dospělejší si podobnou situaci promítají alespoň občas ve svých hlavách, lhostejno, jak moc šedivých. My se ale dnes naučíme takové dívky vyrábět.
Ejhle člověk 21: Dívka z obálky

Sedmé Jak? – dívka z obálky


V našem seriálu již pojedenadvacáté pokračujeme postupným odpovídáním na šest základních otázek, které by si měl klást každý vážnější zájemce o tvořivou fotografii: Proč?, Koho?, Jak?, Kde?, Nač? a Čím?. Právě teď se pohybujeme v kapitole „Jak?“ a dnes si řekneme něco o tom, jak vytvořit s pomocí prakticky jakékoliv ochotné pomocnice „Dívku z obálky“, tedy Něco, Kus, Kočku, Idol, Venuši. Technicky to není nijak zvlášť složité, tenhle obor má svá základní pravidla, jako každý jiný. Připravte se ale předem na trvalou ztrátu iluzí.

Co je to vlastně krása? Ví to někdo? Co divák, to jiný názor. Ve snaze o lichotivou a líbivou fotografii asi nebudeme usilovat o přísně pravdivé a realistické zobrazení. Spíše lze náš cíl nazvat „reklamou na konkrétní ženu“. I objektivně půvabná modelka, zvyklá na bezmezný obdiv okolí, bude za „krásný“ považovat jen takový svůj obrázek, na němž bude vypadat originálně, zajímavě, atraktivně, kde ale navíc například její dokonale broskvově hladkou pleť nebude „hyzdit“ ani ta nejtenčí první vráska.

Tím spíše pak žena nebo dívka reálná, takzvaně z lidu. I taková má jistě řadu vlastních půvabů, má ale i mnohem více subjektivních i objektivních nedostatků. Na nás je, abychom tyto nedostatky objevili, uvědomili si je a následně zakryli. Metod, které k tomu vedou, je celá řada, od výběru směru a druhu osvětlení, ideální pózy, vhodného oblečení nebo i dalších doplňků, líčení, účesu, výrazu tváře, úhlu snímání až po následné retušování všeho, co jsme opomněli během vlastního fotografování, nebo toho, co by bylo příliš drahé nebo složité řešit jinak.




Tohle jistě není špatná fotografie, ale naprosto nesplňuje zadání. Je příliš realistická, nepodlézá a nelichotí. Žena na snímku je krásná, ale nepochybně chtěla být ještě krásnější!




Odpad! To, že máte k dispozici pohlednou modelku a fotoaparát, že umíte zaostřit a změřit expozici, že se vám modelka dokonce předvede v plavkách – nic z toho nezaručí, aby to ve finále nebyl trapas! Příšerně křečovitý a nepřirozený výraz, neupravené a v obličeji překážející vlasy, dvojitá brada, fleky na stehnech, tuctová póza. Jestli fotografujete takhle, možná by stálo za zvážení prodat vybavení a koupit třeba skútr nebo malou zahrádku.




Vše ostatní platí, ale tyhle vrásky na čele nejsou chyba, nýbrž záměr, korespondující s textem u fotografie a modelka je na mé přání dlouze dolovala, protože jich zatím moc nemá! Výjimečně neretušovat!

Pro začátek opět nic nezkazíme měkkým, rozptýleným předním či bočním osvětlením nebo efektním částečným protisvětlem, krátkým teleobjektivem, rozostřeným pozadím. Dejte přednost klasickým úhlům pohledu, většinou čelnímu nebo mírnému nadhledu. Naopak decentní podhled bude často atraktivní v případě záběru celé postavy – pomůže zeštíhlit a prodloužit nohy.

Důležitý a téměř stoprocentně vyžadovaný je tzv. oční kontakt. Modelka musí v okamžiku expozice hledět přímo do objektivu, což na finální fotografii vytvoří efekt, jako by se dívala do očí každému z diváků. Její oči by měly být ostré, co největší, s dokonalým líčením (zblízka je každá nedokonalost extrémně rušivá), s dlouhými a rovnoběžnými řasami. Panenky musí doslova zářit a oční bělmo má být čisté, hladké, bez rušivých žilek. Těchto efektů se často dosahuje až ve fázi retuše, úpravy se ovšem nesmějí přehnat, aby výsledek působil stále ještě přirozeně.

Oči nesmějí být nikdy „slepé“, v hlubokém stínu, což působí mrtvě. Naopak jsou žádoucí nejrůznější světélka a „jiskry“, odrážející se v oční duhovce. Protože však jde v principu o lesklou kouli, v reálu se v očích bude odrážet všechno, co se (zejména, pokud je to nasvíceno), nachází před modelkou. Tedy nejen softboxy a další světelné zdroje, ale i stativ s fotoaparátem, fotograf v červené košili a jeho sedm asistentů v košilích bílých. To je pochopitelně špatně a jen tak mimochodem jde o spolehlivý rozlišovací prvek kvalitního a zfušovaného portrétu.

Při vyšších nárocích záleží z téhož důvodu už i na tvaru takto použitých softboxů. Všechny primitivní obdélníky nebo oktaboxy jsou předem diskvalifikovány. V ideálním případě se totiž v očích mají odrážet jen samé přirozené, reálné a „krásné“ tvary, jako je (ideálně francouzské) okno, výhled na terasu, měsíc v úplňku, kladný hrdina… I tady se tedy nabízí obrovské hřiště pro následnou profesionální retuš (nebo pro sériové výrobce líbivých kýčů).

Podobné dilema pravidelně nastává u otázky nutnosti kvalitního makeupu a líčení obecně. V amatérských podmínkách se tahle stránka svůdné dívčí fotografie často podceňuje. Nalíčit se přeci dokáže každá holka už od mateřské školky, tak co z toho dělat vědu? Podobně uvažující autoři se ovšem chovají přesně jako zpochybňovači náročnosti jejich fotografického řemesla. Na co drahé přístroje a další vybavení, k čemu neustálé zkoušení a vzdělávání se, k čemu experimentování v oblasti postprodukce, když přeci každý kompakt má dneska v menu položku Auto a zmáčknout spoušť se naučí i šimpanz?

Také jsem začínal jako amatér a měl jsem dlouho podobné názory. A pak jsem se poprvé setkal s profesionální vizážistkou a měl možnost fotografovat nejprve její výtvory a následně i modelky jí na fotografování nalíčené. Byl to stejný šok, jako přejít z Coriny E rovnou na Nikon D4.

Rozdíl pochopitelně není tak obrovský pokaždé. Záleží na kvalitě samotného modelu (někdo potřebuje větší péči, někdo skoro žádnou) a zajisté ani každá vizážistka není stejně šikovná, jako ta, o které mluvím. Není proto od věci ani pro samotné fotografy seznámit se alespoň se základy líčení. Můžete pak jednak přesněji vyjádřit svou představu nebo umělecký záměr, ale především dokážete své spolupracovníky usměrnit, případně zkritizovat. Vy jste režisér celého projektu a jen na vás samotné ve finále padne nespokojenost zákazníka.

Je mi jasné, že hlavně v hobby praxi se z mnoha důvodů šetří na nákladech i na početnosti realizačního týmu. Nejčastěji se sejde jen fotograf s ochotnou (to není totéž, jako schopnou) modelkou a všechno to, co nedokáže zakrýt v rámci samolíčení ona sama, musí pak opravit a vylepšit Photoshop. A netvrdím ani, že to není možné.

Osobně trávím u PC mnohem více času, než za hledáčkem fotoaparátu, postprodukci hojně praktikuji a považuji ji i při dodržení všech mých předchozích doporučení za nezastupitelnou. Docela nahlas se přitom směji všem „puristům“, kteří hlásají další nedotknutelnost tvůrčí fotografie (pozor, u dokumentu je to jinak) ihned po stisku spouště. Vím totiž, že takhle mluví většinou proto, že práci s grafickým editorem prostě neovládají anebo jen nejsou ochotni dokonalému výsledku věnovat další potřebný čas.

V případě oprav nedokonale nalíčené pleti nebo odstraňování nedostatků postavy a jejích detailů jde ale o něco jiného. Ve Photoshopu se dá jistě udělat naprosto cokoliv a přinejhorším je vždycky možné celý obraz prakticky úplně od základů celý doslova namalovat – vzpomeňte třeba jen na mistry americké retuše a autory slavných Pin-Up Girls, kteří totéž dokázali už dávno před vynálezem PC pomocí stříkací pistole – je to ale nesmírně pracné.

Jestliže vám bylo líto zaplatit práci odborné vizážistky a počkat třeba hodinu, až bude hotova a budete moci začít s fotografováním, připravte se na desetkrát delší čas před kvalitním a pečlivě nastaveným monitorem, až budete následky tohoto svého rozhodnutí napravovat. A to mluvím o jedné nebo dvou fotografiích. Pokud máte za úkol dodat do rána vyretušovaný set dejme tomu deseti záběrů, je výsledná bilance ještě definitivnější a svému závazku dokážete dostát jen za cenu nedodržení termínu nebo mnoha kvalitativních kompromisů.

Stejnou paseku ve výsledku může napáchat (a pravidelně páchá) například nedostatečná teplota v místě fotografování, která spolehlivě vytvoří na těle modelky prakticky neretušovatelnou „husí“ kůži nebo promodralé končetiny, viditelné vystouplé žilky pod bílým povrchem prochladlé pokožky atd.

Další chybou, které je dobře se vyvarovat, je svlečení civilního oblečení až těsně před fotografováním. Pokud totiž necháte modelku draze a náročně nalíčit, ale dovolíte jí, aby přitom celou dobu seděla u kosmetického stolku v upnutých džínách, v těsné halence, v kosticovém spodním prádle, v ponožkách a v páskových botách, připravte se na to, že až bude hotová s make-upem a s účesem a vy ji požádáte o převlečení do finální vílí řízy, případně do ničeho, zhrozíte se, kolik otlačených nebo zarudlých fleků, pruhů a nepěkných vrásek se najednou všude objeví.

Čekat na to, až všechny zmizí, budete tím déle, čím je větší chladno a čím je modelka starší. Daleko lepší je, pokud se dívka ihned po příchodu převleče například do vhodného županu a volných trepek. Přitom, pokud plánujete fotografovat například akty, si odloží i veškeré spodní prádlo, zejména pokud je těsné a elastické. I pokud ji následně hodláte fotografovat v prádle, bude lepší, když si ho obleče až těsně před fotografováním konkrétního námětu a poté opět svlékne, bude-li se následně fotografovat ještě něco jiného.

Ze stejného důvodu nedoporučuji, zejména v exteriéru, aby si modelka při pauzách svlečená sedala nebo dokonce lehala do trávy, na kameny, pařezy atd., jinak strávíte následující desítky minut nebo celé hodiny čekáním, až zmizí zarudlá a otlačená místa, případně smola z hyždí, zad a stehen. Stejně nepoužitelně budou vypadat nejrůznější hmyzí štípance.
Pokud jde o styl a námět, o to jedinečné „vaše“, čím se odlišíte a vystoupíte z davu, je jen na vás, co vymyslíte. Už jsme o tom mluvili a nezbývá, než zopakovat ještě jednou: Shromažďujte neustále a při každé příležitosti vhodné rekvizity, součástky oblečení, kupte nebo nechte ušít pro vaše záměry vhodné oděvní součásti, drapérie nebo záclony. Najděte nebo vytvořte vhodné prostředí, vyčkejte na nejvhodnější světelné podmínky nebo je sami připravte s pomocí speciálních nebo improvizovaných světelných zdrojů.

A vždycky bude platit, že není tolik důležité, jak velký a jak vybavený ateliér či byt vlastníte, ale jak věrohodnou, působivou a originální atmosféru a prostředí v něm dokážete vytvořit pro originální a působivou fotografii! Nejsou-li vložené finanční prostředky vidět na hotovém obraze, byly vynaloženy zbytečně!

Vzpomeňte si na všechny oblíbené formální postupy a stylizace, jako je low a high key, historizující patinace, solarizace, přehnaná barevná saturace nebo naopak lokální nebo celkové odbarvení a desítky dalších. Předem si vyberte ty, které plánujete použít a jim přizpůsobte již předem výběr prostředí, rekvizit, modelek, způsob nasvícení i expoziční hodnoty.

Láká vás třeba fotografie ve stylu módní časopisové reklamy? Budete potřebovat extravagantní oděvní součástky, atraktivní moderní interiér, velmi štíhlé a krásné modelky a imaginaci současných hvězd módní fotografie. Prolistujte pro inspiraci několik nejnovějších čísel módních magazínů známých světových edic. Nebojte se jasných a pestrých barev, prokázat ale musíte rovněž mimořádné estetické cítění, originalitu a vkus během jejich sladění a kombinace.

I v takovém případě může hodně pomoci spolupráce s kvalitní vizážistkou, stylistkou nebo módní návrhářkou. Lze využít i jejích kreací a spojit tak vlastní záměry s těmi jejími. Vše by pak mělo působit ještě o řád dokonaleji, než v předešlých případech. Pokaždé na závěr počítejte se značným časem, věnovaným počítačové retuši, vyhlazování a jemným barevným korekcím. Je to celý další vesmír a i jím se v dalších kapitolách postupně alespoň letmo projdeme.




I relativně tuctová dívka může vypadat na fotografii jako hvězda. Hlavním vaším pomocníkem by mělo být pokaždé světlo! Staňte se jeho pánem a před vaším ateliérem budou stát fronty!




Má-li modelka vlastní nepopiratelné přednosti, je vaší povinností je „prodat“ a zdůraznit. Tady jsou to především její oči a vlasy.




Stejně jako na obálce běžného magazínu (nejde-li o úzce specializovaný titul), nebudou ani v případě vlastní propagační fotografie dívky většinou akceptovat explicitně pojaté akty. Něco jiného je ale styl „prosila bych akt, ale aby nebylo nic vidět.“ Vyhovět není žádný větší problém a přitom ani decentní erotická přitažlivost takového záběru nemusí nutně absentovat.




Často bude ale ještě působivější a svůdnější alespoň částečně oblečená varianta, zvlášť pokud má modelka co nabídnout. Tahle měla.




Oční kontakt je opravdu žádoucí a velice působivý. Nic ale není dogma, takže zkuste občas i variantu bez něj. Třeba bude ještě lepší a výraz získá na zasněnosti, případně zasmušilosti. Většina lidí preferuje na vlastní fotografii úsměv, je to ale totéž, jako nabízet během hostiny jen samá sladká jídla. Brzy se přejí a je škoda hosty ochudit o tisíce dalších existujících chutí.