Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoaparáty
Fotomobily
Objektivy
Software
Tipy a triky
Tiskárny
Příslušenství
Ostatní
O nás  |  Napište nám
Facebook  |  Twitter
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně  |  Svět audia

Ejhle člověk 29: Prostředí na míru

, , návod
Ejhle člověk 29: Prostředí na míru
V postupném procházení vhodných prostředí se pomalu blížíme k metě každého jen trochu ambiciózního fotografa lidí – k vlastnímu ateliéru. Nelze ale vynechat poslední, hojně využívaný mezikrok.
Ejhle člověk 29: Prostředí na míru

Šesté Kde? – prostředí na míru


Fotografovat lidi v reálně existujícím, nebo chcete-li, v nalezeném prostředí, je běžné a hojně praktikované hlavně díky nízké náročnosti na přípravu a různé další dodatečné náklady. Musíme o něm vědět nebo ho najít a dopravit se tam. To je vše. Daní za tuto jednoduchost je pochopitelně nutnost vypořádat se s na místě panujícími poměry. Z nich ty nejzávažnější budou podmínky světelné (směr, intenzita), teplotní (roční a někdy i denní doba), často může vadit i dopravní vzdálenost a nedostatek soukromí.

Přesto v podobných podmínkách vzniklo, vzniká a vznikat bude celá řada nápaditých a kvalitních fotografií všech myslitelných žánrů, od aranžované až po přísně nemanipulativní dokument nebo reportáž.

Posledně jmenovaní, tedy reportážní fotografové, už z principu své práce jiné, než reálně existující a „pravdivé“ prostředí hledat nebudou a ani nesmějí. Zájemcům o zobrazení vlastního, osobitého a originálního světa, mistrům imaginace, tedy všem zájemcům o fotografii více či méně aranžovanou (od módy až třeba po akt, koláž, romanticky zasněné poetické ilustrace) může být ovšem brzy podobné „všední“ prostředí těsné. Chtějí totiž své obrazy stavět do všech detailů, neomezovat se jen na práci s figurou, výrazem atd. Chtějí ovlivnit i světlo, barvy a materiály okolí, vložit do záběru vlastní pozadí, rozhodovat o popředí a o dalších rekvizitách a předmětech.

Ano, ideální pro všechny takovéhle tvůrce by byl vlastní, prostorný a dobře vybavený ateliér. Nemusíme se ale pohybovat jen v samých extrémech. Široce používaný, a to všemi úrovněmi výtvarníků, je jakýsi mezityp, tedy více či méně modifikované, konkrétnímu účelu na dočasnou dobu přizpůsobené prostředí.

Jednoduše si ho můžeme představit jako jakési divadlo v přírodě nebo v komornější poloze třeba jako našimi disidenty kdysi tak oblíbené „bytové“ divadlo. U větších a finančně (nebo jen nadšenecky a organizačně) lépe saturovaných projektů není ani v tomto případě problém zhotovit a na místě instalovat dokonalé kulisy, světelné stany, rozptylovací konstrukce a světelný park, postavit tedy třeba celý kompletní, byť dočasný fotoateliér někde na mořském břehu. Podobně běžně pracují třeba filmaři.




Při postupném přechodu od jednoduše nalezeného prostředí k prostředí promyšlenému můžete postupovat třeba tak, že si najdete v okolí nějaké zajímavé místo, v něm konkrétní plochu nebo výsek a budete se k ní pravidelně vracet. V různou denní i roční dobu. Přičemž si docela dobře vystačíte s přirozeným, velice proměnlivým osvětlením. Tohle je například rozestavěný hotel, pro vás ale už v tomto okamžiku nepředstavuje reálný objekt, jen typické pozadí vašich, dejme tomu módních, fotografií. Pokud na takovém konkrétním místě vydržíte dostatečně dlouho, třeba se z vás nakonec stane druhý Saudek!




Jiný způsob je využít běžně existující prostředí, pozadí nebo rekvizity tak, aby se staly nekonkrétními, abstrahovanými a tím jaksi záhadně zajímavými. Zde například figuruje kryt zaparkovaných nákupních košíků před supermarketem (vlevo) a vypouklá kovová reklamní deska s logem automobilky vysoko nad hlavou modelky (libovolný autosalon, foto vpravo).




Později už budeme chtít reálné prostředí sami více či méně měnit podle svých představ. V lese můžeme například mezi stromy napnout průsvitný šifon a experimentovat s ostrými stíny nebo s kombinací přirozeného a umělého nasvícení.



Totéž v sklepní používané prádelně staršího domu. Stačí vyklidit jeden roh místnosti, „umělecky“ rozprostřít starý kus přehozu a odraznou deskou chvíli „honit“ přirozené světlo, až dopadne tam, kam potřebujeme.

V drtivé většině případů budeme ale improvizovat, snažit se o minimum nákladů a maximální úsporu času na vytvoření požadované scény. Využijeme přitom faktu, dávno známého všem divadelníkům a zejména jejich poddruhu, kočovným hercům. Ti také neustále pendlovali z místa na místo a nemohli si vybírat, v jakém prostředí, nebo ani v jakých kulisách budou ten který večer hrát. Přitom byli nuceni neustále cestovat a tak, nejen pro nedostatek finančních prostředků, se jim hodilo maximálně minimalizovat množství zavazadel.

Jeden a ten samý plášť posloužil králi Learovi a – pokud byla chytře zvolena jeho barva – v příští vsi mohl zahrát třeba perelínu roztomilé Karkulky. Jeden velký překližkový strom a jeden malý se uplatnily v každé hře a tmavě modré vyšívané prostěradlo mohlo představovat jednou přehoz na honosné posteli, podruhé hvězdnou oblohu. Zbytek obstaraly hospodské židle a stoly z místního fundusu.

Stejně můžeme postupovat i my. Navíc, jako fotografové, máme ještě jednu obrovskou výhodu před divadelníky i filmaři. Vytváříme statické a rámem pevně ohraničené obrazy. Nám se nemůže stát, že se divák podívá jinam, než mu dovolíme, nikdy nemůže nahlédnout za kulisy a zjistit, že jsou podepřené násadou od koštěte. Naše kamera nešvenkuje a tak může prostěradlo, zrcadlo nebo překližková zástěna končit třeba hned milimetr za okrajem fotografie a nikdy se nestane, že divák při neošetřeném pohybu kamery najednou odhalí naše úsporné řešení.

Svoje kulisy a tím svůj vlastní svět si můžeme vytvořit kdekoliv. Každý má jiné možnosti, potřeby a cíle. Jednoho na čas okouzlí vyklizený kout staré půdy s několika dodanými kusy koberce, druhý nastříká pestrým sprejem kus skály v blízkém lomu, třetí si počká na odpoledne, až mu bude slunce svítit přímo do objektivu a poprosí manželku, aby jako kouzelně mihotavou světelnou clonu rozvěsila na předem natažené šňůry samé bílé prádlo. Dokážete si představit atraktivnější prostředí pro motýlí vílu nebo romanticky cudný akt?

Každý druhý ví o nějaké dostupné opuštěné zahradě, továrně, o sprejery vyzdobené zdi, vypouklém zrcadle nebo právě kvetoucím živém plotu. Nemusíte tato prostředí fotografovat pokaždé jen dokumentárně. Využijte je pro své promyšleně aranžované záběry, na nichž bude lhostejné, kde přesně vznikly. Využijte z prostředí jen barvy, struktury, dotvořte prostor vlastními rekvizitami, přivezenými odjinud.

Můžete se přitom spokojit se stávajícím světlem, můžete na místě čekat na vhodnější (nebo ještě lépe – načasovat si příjezd na lokaci ve světelně nejvhodnější dobu), můžete ale také světlo místně nebo barevně dotvořit nebo ho úplně změnit.

Začít můžete i bez nároků na dodatečný přísun elektrické energie. Využijte nejrůznější šifony, rozptylné papíry, látky a fólie, barevné filtry do oken a otvorů ve zdech, postavte na skrytá nebo i v obraze viditelná místa zrcadla nebo celou jejich soustavu. Nechte si u sklenáře nařezat několik zrcadel bez rámu takové velikosti, abyste je ve vhodném obalu mohli převážet autem. Využívejte je i jako dekoraci přímo v záběru. Umístěte je do lánu s obilím, do vody, na dno bazénu, vytvořte z několika zrcadel iluzi nekonečného prostoru s pravidelně se opakujícími se odrazy.

A nemusíte zůstávat ani bez elektřiny. Ve sklepích a na půdách to nemusí být problém, v zahradách si vystačíte s navíjecí padesátimetrovou prodlužovací šňůrou. Vyšším nárokům vyhoví bateriový zdroj, v ideálním případě napojitelný po vybytí i na autobaterii jako docela obyčejný proudový měnič. Konkrétním příkladem takového, nijak extrémně drahého řešení, budiž například sestava Fomei Panther Power Pack. Pak už není důvod, neinvestovat časem do několika zábleskových světel, i když zatím po vlastním ateliéru teprve toužíte. Až si ho nakonec pořídíte, jako když je najdete.

Nikde ale není řečeno, že se bez podobné investice do světelného parku při aranžované fotografii nelze obejít. Celá řada špičkových fotografů nedá dopustit na „obyčejné“ přirozené světlo od okna (před sto lety se ani v mnoha velkých ateliérech jinak nesvítilo), využít můžete běžná bytová svítidla (budete mít sice občas problém s jejich výkonem, záleží ale na tom, co chcete fotografovat):

Lze také pořídit levná pracovní světla v kterémkoliv hobby marketu. I se „stativem“ je pořídíte už za směšnou tisícikorunu. Budou spíš topit, než svítit a účet za elektřinu vás možná překvapí, ale při spíše ojedinělém využití je to dostupná cesta, protože celkové náklady včetně energie budou stále řádově nižší, než u sofistikovaných značkových (jiné neberte!) záblesků.

Problémy s odlišnou barevnou teplotou jsou snadno řešitelné, pokud nebudete kombinovat různé světelné zdroje. Převažující teplé až červené tóny ale nemusí být pokaždé jen na závadu. Nezapomínejte totiž – nefotíme dokument, ale „umění“! V závislosti na vašich záměrech nemusí být proto vadou ani lokální barevné nádechy, způsobené kombinací světel s různou barevnou teplotou. Ty lze naopak ještě zdůraznit i použitím filtrů na jednotlivých zdrojích světla. A nakonec, v nejhorším případě, pokud se na to už skutečně barevně nedá koukat, můžete výsledek vždycky ještě prezentovat v černobílé škále. Už jen tím svoje snímky většinou v očích laiků jaksi automaticky „povýšíte“:-)



Nebo si na podlaze rozprostřeme černou plastovou folii a můžeme začít rozstřikovat třeba rostlinný olej bez rizika nevratného poškození zařízení místnosti. Zároveň s touto ochranou jsme zkonstruovali i celé prostředí.




Vděčnými rekvizitami jsou nejrůznější zrcadla a zrcadlící plochy. Někdy je můžeme přiznat, jindy zkusíme fotografovat jen samotné deformované odrazy v nich a můžeme tak objevit doslova „krajiny za zrcadlem“.




Tohle pozadí jsem použil už mockrát a protože se vejde do auta, vozím ho s sebou, kam zrovna potřebuji. Jde o obyčejná „záda“ staré věšákové stěny, ozvláštněná barvami ve spreji. Když mě přestanou bavit, barvy přemaluji. Stejně a skladněji ale poslouží i libovolný skládací rám s vepnutou látkou nebo papírem či kupované látkové mačkané pozadí. Poznáte, jestli jsem tenhle portrét fotografoval u nás v kuchyni nebo v blízkém lese? Nebo na hřišti u řeky? Na Křivoklátě? Zkuste to také!




Že nejste žádní troškaři, tohle jste už zkoušeli a chcete jít dál? Nebo aranžujete větší scény a před věšákovou stěnu se všichni nevejdete? Co tedy třeba takový vnitřek pestře zbarveného nafouklého balónu? Vhodné řešení se dá totiž nalézt všude. Jen chodit po světě s otevřenýma očima a nebát se občas zeptat nebo nabídnout protislužbu! A komu nestačí ani to, nezbude mu, než se „udělat pro sebe“ a začít s budováním opravdového ateliéru. O tom již příště.