Pekny clanek! Naprosto souhlasim ze fotit pro radost a podle nalady je naprosto odlisne od foceni na zakazku. Take vytrvalost je dulezita, stejne dulezite je ovsem umet priznat porazku a zabalit to a venovat se necemu jinemu. Sam sebe se casto ptam, jestli to nemam vsechno prodat... zvlaste kdyz clovek cte pribehy lidi ktere zminujete... clovek se cely zivot snazi, venuje tomu cas a energii a treba se tim i solidne uzivi, ale stejne nedosahne takoveho uznani, jako lidi co se s tim narodili ­- a ti si toho kolikrat ani nevazi, ale prejme jim to!

Milan
www.milansphotography.com

Co se týče atelieru, lze si jej i pronajmout, světla která nemáte se dají i půjčit ­/např. Fotom Europe­/
No a když model nepřijde ­/vždycky je něco důležitější než nějaké focení­/ tak sedím stejně v aťasu a ,,procházím,, starší práce které bych asi tak mohl ještě vylepšit ­/častokrát nacházím v archivu věci které jsme se zákazníkem přehlédli­/
Co se týče těch chyb, u mne nikdy nekončí práce tím, že prásknu dveřmi, ale vždy si se zákazníkem sednem ke kafi a projdem společně společnou práci. Když se něco ,,zpipčí,, tak dem nahoru a opravíme.
Je to o přátelství, pokecu o čemkoli, které vám dají čas vůbec zákazníka poznat a navázat s ním kontakt. ­/samozřejmě musíte mít přehled o mnoha věcech, aby ste se mohli bavit prakticky s kýmkoli­/.
ZF