EU mění pravidla copyrightu: uvolnění, ale komerční focení na ulici bude stále problém
18.6.2015, Milan Šurkala, aktualita
Evropský parlament se nyní zabývá otázkou copyrightu. Čekají nás patrně v blízké době změny. Zatímco někde se atmosféra uvolní, komerční natáčení před chráněnými objekty může být možná i větší problém než dosud.
Julia Reda z německé pirátské strany se pomocí zprávy vyjádřila k tématu copyrightu, jenž přijde na přetřes v následujících týdnech v Evropském parlamentu. V úterý se hlasovalo k pozměňovacím návrhům a dodatkům a nemálo z nich prošlo. Nicméně ne vše dopadlo tak, jak by si Julia přála. Jedním z požadavků bylo jednotné stanovisko k autorským právům v celé Evropě. Takže zatímco ve většině zemí můžete legálně vyfotit budovy a umění s copyrightem pro nekomerční použití, např. v Dánsku to platí jen pro budovy, ale už ne pro umění.
Vyfotit Malou mořskou vílu v Kodani od sochaře Edvarda Eriksena je už problém. V Dánsku se totiž za komerční použití paradoxně považuje i zobrazení v novinách (přičemž všude jinde je toto právě nekomerční editorial licence). Není divu, že drtivá většina dánských deníků už byla potomky sochaře alespoň jednou zažalována za porušení copyrightu a rodina si takto na pokutách vylepšuje rozpočet. Vílu v dánských médiích podstatě nenajdete. Možné je to jen tehdy, když není hlavním prvkem fotografie. Práva vyprší až v roce 2030, to uběhne 70 let od umělcovy smrti. Obecně se tedy požaduje jednotnost, protože to, co je legální v jedné zemi, nemusí být legální v zemi druhé.
Dalším požadavkem je, aby všechna díla, která vznikla ve vládních organizacích, byla pod public domain. Toto funguje např. v USA a volně se to dá přeložit následovně. Pokud si tvorbu díla zaplatil daňový poplatník ze svých daní, měl by mít na danou práci právo. Pod public domain tam jsou tedy nejen takové běžné věci jako loga úřadů, ale třeba i fotografie z NASA. Z dalších můžeme zmínit možnost audio-vizuálního citování. Zatímco v testové podobě jsou citace jiných děl naprosto normální záležitostí (a mnohdy dokonce až nesmyslně vyžadovány), u audia a videa se "vyříznutí" kousku díla považovalo za porušení copyrightu. Stejně tak by zde měla být možnost karikatury a parodie úpravou cizích děl.
Zajímavým problémem je možnost linkování s útržky. Opět se dostáváme k nejednotnosti jednotlivých zemích. Němci si například vymysleli takový nesmysl, že citace (resp. útržky, perexy) zpráv spadají také pod copyright. Což o to, je to něčím dílem, to je pravda, ale je to opravdu to, co média potřebují? Hodně vtipné byly totiž důsledky. VG Media, která zaštiťovala na 200 německých médií se pak rozhodla tento copyright, na který měla z pohledu německého práva legitimní nárok, také vymáhat. Jednoduše tak, že chtěla po Googlu, ať jim platí za to, že na ně linkuje a uvádí na svých stánkách tyto zkrácené podnadpisy, perexy a jiné.
Zatímco každý web řeší SEO, a aby se v Googlu umístil co nejvýše, Němcům dočista přeskočilo a ještě házeli Googlu klacky pod nohy. Není divu, že Google to vyřešil jednoduše, taková média přestal s doplňkovými informacemi raději zobrazovat, než by měl platit za to, že jim ještě prokazuje službu. Nakonec to skončilo tak, že média sama přišla s tím, že licenční poplatek za jejich perexy bude nulový a ty se tak zase začaly zobrazovat ve vyhledávání. Španělé jsou ještě drastičtější, takže Google rovnou zavřel celý španělský Google News. Přitom Google News je právě pro média služba, která jim pomáhá a logicky by to (když už) mělo být spíše naopak, tedy platit Googlu, aby se tam dostala (a zvýšila jim návštěvnost).
Další návrh se také týkal digitalizace knihoven a snazšího přístupu k elektronickým knihám. Co však Julii zatím nevyšlo, je uvolnění tzv. svobody panoramatu. Zde naopak možná spíše přituhne. Dosud to bylo tak, že ve většině zemí to, co bylo veřejně přístupné, se mohlo také vyfotit, ať už šlo o budovu nebo umění pod autorskými právy. Toto se smělo a i nadále bude smět (!) využívat nekomerčně, zatímco na komerční využití bylo potřeba povolení (souhlas majitele autorských práv, tzv. property release). Jenže, pokud by dílo spadalo podle návrhu Julie do public domain, mohlo by být také využito i komerčně, což si odporuje.
Smetením tohoto návrhu se tedy v zásadě proti dnešnímu stavu vůbec nic nemění a rozčilené reakce veřejnosti jsou zbytečné (asi jako když někdo po letech při změnách jiných podmínek Facebooku zjistil, že má RF licenci na vaše fotky, přitom to tak bylo už roky a v této oblasti se tehdy nic nezměnilo). Jenže dalšími úpravami a přísnějšími ustanoveními toho, co je komerční focení a natáčení, by případně mohlo vzniknout i to, že by bylo nelegální natočit třeba dokument a mít v záběru Eiffelovu věž v noci. Zatímco Eiffelova věž už copyright dávno nemá (pokud jej vůbec kdy měla), její osvětlení ano. Takže jak se věž rozsvítí, je problém a už musíte platit vlastníkovi osvětlení. No a zjišťujte, které všechny budovy v záběru mají copyright (tady by snad i nadále mělo fungovat to, že pokud onen objekt není hlavním motivem, je vše v pořádku). Nyní je tedy právě otázkou, zda celoevropská úprava zůstane na dnešním modelu, tedy že i dnes potřebujete po komerční focení povolení (property release), ale pro novinářské použití (editorial) nikoli, nebo se půjde dánským modelem a rozšíří se oblast "komečního" použití.
Tohle by mohlo zrušit editorial licence a těžko si pak představit, kde budou novináři shánět snímky ilustrační snímky do článků, pokud se ustanoví, že takové použití je komerční stejně jako je tomu dnes v onom Dánsku. Pokud jen neprojde návh pro uvolnení, pak se pro nekomeční a dokonce i komerční (!) použití se nic nemění, pro své vlastní nekomerční potřeby si Eiffelovku můžete v noci fotit kolik chcete, stejně tak i Malou mořskou vílu. Zprávy některých médií o tom, že by se toto mělo změnit, jsou nepravdivé! Otázkou právě je, zda si po celoevropské úpravě už budou moci Dánové vyfotit Malou mořskou vílu do novin nebo my ostatní si do novin už nevyfotíme ani noční Eiffelovku. Dalším požadavkem je úplné zrušení geoblokování. Tedy zrušit možnost blokovat obsah na základě pozice počítače. Zákon se bude schvalovat v červenci, tak uvidíme.
Zdroj: arstechnica.co.uk, juliareda.eu, euobserver.com
Vyfotit Malou mořskou vílu v Kodani od sochaře Edvarda Eriksena je už problém. V Dánsku se totiž za komerční použití paradoxně považuje i zobrazení v novinách (přičemž všude jinde je toto právě nekomerční editorial licence). Není divu, že drtivá většina dánských deníků už byla potomky sochaře alespoň jednou zažalována za porušení copyrightu a rodina si takto na pokutách vylepšuje rozpočet. Vílu v dánských médiích podstatě nenajdete. Možné je to jen tehdy, když není hlavním prvkem fotografie. Práva vyprší až v roce 2030, to uběhne 70 let od umělcovy smrti. Obecně se tedy požaduje jednotnost, protože to, co je legální v jedné zemi, nemusí být legální v zemi druhé.
Dalším požadavkem je, aby všechna díla, která vznikla ve vládních organizacích, byla pod public domain. Toto funguje např. v USA a volně se to dá přeložit následovně. Pokud si tvorbu díla zaplatil daňový poplatník ze svých daní, měl by mít na danou práci právo. Pod public domain tam jsou tedy nejen takové běžné věci jako loga úřadů, ale třeba i fotografie z NASA. Z dalších můžeme zmínit možnost audio-vizuálního citování. Zatímco v testové podobě jsou citace jiných děl naprosto normální záležitostí (a mnohdy dokonce až nesmyslně vyžadovány), u audia a videa se "vyříznutí" kousku díla považovalo za porušení copyrightu. Stejně tak by zde měla být možnost karikatury a parodie úpravou cizích děl.
Zajímavým problémem je možnost linkování s útržky. Opět se dostáváme k nejednotnosti jednotlivých zemích. Němci si například vymysleli takový nesmysl, že citace (resp. útržky, perexy) zpráv spadají také pod copyright. Což o to, je to něčím dílem, to je pravda, ale je to opravdu to, co média potřebují? Hodně vtipné byly totiž důsledky. VG Media, která zaštiťovala na 200 německých médií se pak rozhodla tento copyright, na který měla z pohledu německého práva legitimní nárok, také vymáhat. Jednoduše tak, že chtěla po Googlu, ať jim platí za to, že na ně linkuje a uvádí na svých stánkách tyto zkrácené podnadpisy, perexy a jiné.
Zatímco každý web řeší SEO, a aby se v Googlu umístil co nejvýše, Němcům dočista přeskočilo a ještě házeli Googlu klacky pod nohy. Není divu, že Google to vyřešil jednoduše, taková média přestal s doplňkovými informacemi raději zobrazovat, než by měl platit za to, že jim ještě prokazuje službu. Nakonec to skončilo tak, že média sama přišla s tím, že licenční poplatek za jejich perexy bude nulový a ty se tak zase začaly zobrazovat ve vyhledávání. Španělé jsou ještě drastičtější, takže Google rovnou zavřel celý španělský Google News. Přitom Google News je právě pro média služba, která jim pomáhá a logicky by to (když už) mělo být spíše naopak, tedy platit Googlu, aby se tam dostala (a zvýšila jim návštěvnost).
Další návrh se také týkal digitalizace knihoven a snazšího přístupu k elektronickým knihám. Co však Julii zatím nevyšlo, je uvolnění tzv. svobody panoramatu. Zde naopak možná spíše přituhne. Dosud to bylo tak, že ve většině zemí to, co bylo veřejně přístupné, se mohlo také vyfotit, ať už šlo o budovu nebo umění pod autorskými právy. Toto se smělo a i nadále bude smět (!) využívat nekomerčně, zatímco na komerční využití bylo potřeba povolení (souhlas majitele autorských práv, tzv. property release). Jenže, pokud by dílo spadalo podle návrhu Julie do public domain, mohlo by být také využito i komerčně, což si odporuje.
Smetením tohoto návrhu se tedy v zásadě proti dnešnímu stavu vůbec nic nemění a rozčilené reakce veřejnosti jsou zbytečné (asi jako když někdo po letech při změnách jiných podmínek Facebooku zjistil, že má RF licenci na vaše fotky, přitom to tak bylo už roky a v této oblasti se tehdy nic nezměnilo). Jenže dalšími úpravami a přísnějšími ustanoveními toho, co je komerční focení a natáčení, by případně mohlo vzniknout i to, že by bylo nelegální natočit třeba dokument a mít v záběru Eiffelovu věž v noci. Zatímco Eiffelova věž už copyright dávno nemá (pokud jej vůbec kdy měla), její osvětlení ano. Takže jak se věž rozsvítí, je problém a už musíte platit vlastníkovi osvětlení. No a zjišťujte, které všechny budovy v záběru mají copyright (tady by snad i nadále mělo fungovat to, že pokud onen objekt není hlavním motivem, je vše v pořádku). Nyní je tedy právě otázkou, zda celoevropská úprava zůstane na dnešním modelu, tedy že i dnes potřebujete po komerční focení povolení (property release), ale pro novinářské použití (editorial) nikoli, nebo se půjde dánským modelem a rozšíří se oblast "komečního" použití.
Tohle by mohlo zrušit editorial licence a těžko si pak představit, kde budou novináři shánět snímky ilustrační snímky do článků, pokud se ustanoví, že takové použití je komerční stejně jako je tomu dnes v onom Dánsku. Pokud jen neprojde návh pro uvolnení, pak se pro nekomeční a dokonce i komerční (!) použití se nic nemění, pro své vlastní nekomerční potřeby si Eiffelovku můžete v noci fotit kolik chcete, stejně tak i Malou mořskou vílu. Zprávy některých médií o tom, že by se toto mělo změnit, jsou nepravdivé! Otázkou právě je, zda si po celoevropské úpravě už budou moci Dánové vyfotit Malou mořskou vílu do novin nebo my ostatní si do novin už nevyfotíme ani noční Eiffelovku. Dalším požadavkem je úplné zrušení geoblokování. Tedy zrušit možnost blokovat obsah na základě pozice počítače. Zákon se bude schvalovat v červenci, tak uvidíme.
Zdroj: arstechnica.co.uk, juliareda.eu, euobserver.com
