Fotíme dovolenou mobilem: italské Lecce nalehko

Jak jsme si poslední dobou několikrát ukázali, fotoaparáty jako přístroje umírají. Týká se to zejména kompaktů, jejichž prodeje padají meziročně po desítkách procent. Dnes už se nikomu nechce fotit na kompakt, když smartphony fotí docela slušně a nahrávání snímků na sociální sítě je výrazně snazší úkon, než se drbat s přenášením fotek do telefonu. Pak se nelze divit tomu, že běžní uživatelů nekupují kompakty a výrobci logicky ztenčují nabídku. Z té dokonce mizí i další levnější fotoaparáty a soustředí se jen na high-endové přístroje. Tam ještě totiž existuje skupina lidí, pro které má fotoaparát proti telefonu nějakou přidanou hodnotu.

 

 

Proto jsem se rozhodl zkusit si nechat jakýkoli normální fotoaparát doma (tedy jak mé CSC, tak i profi kompakt) a na kratší pracovní cestu a dovolenou do italského Lecce jsem se vydal pouze s telefonem. Jaké to bude? Bude mi chybět fotoaparát? Bude telefon nepoužitelný nebo se s ním bude dostatečně dobře pracovat? To byly otázky, které jsem si položil.

 

Telefonem, který jsem použil, je dnes už trochu postarší, nicméně stále doprodávaný Apple iPhone SE, který je vybaven 1/3" CMOS snímačem s rozlišením 12 megapixelů a 29mm F2,2 objektivem. Umí natáčet 4K videosekvence, v nižším rozlišení pak zvládne i zajímavé zpomalené video. I když aplikace od Applu neumí záznam do RAWu, lze si nainstalovat jiné aplikace, které toto umí a výrazně tak rozšíří schopnosti přístroje. Já jsem používal Lightroom Mobile. Fotografie, které zde uvidíte v článku, budou foceny jak pomocí aplikace od Apple nebo do Lightroomu, v němž pak byly i snímky dále upravovány.

 

 

 

Pojďme si ale nejprve v krátkosti představit italské městečko Lecce. No, městečko, na první pohled tak ve svém historickém centru vypadá, nicméně má přes 95 tisíc obyvatel (zhruba jako Hradec Králové) a je hlavním městem provincie Lecce v regionu Apulie (hlavním městem Apulie je pak Brindisi). Pokud chcete vědět, kde to tedy přesněji leží, tak je to dole na "podpatku" italské boty. Dostat se sem můžete mnoha způsoby, osobně jsem letěl z Vídně do Říma a odtud šest hodin vlakem. Mimochodem, jezdí tu originální Pendolino rychlostí přes 250 km/h. To ale platí jen v okolí Říma. Pak už se to vleče jak lokálka.

 

 

 

Vlak vás vyplivne v jihozápadní části centra města, takže do historického jádra je to opravdu jen kousek. Např. na římský amfiteátr to odsud máte zhruba kilometr chůze. Tam je také velmi dobře patrné, jaká je historie města. To sice bylo založeno už někdy ve třetím století před naším letopočtem (má tedy přes 2200 let), z nejstarších dochovaných památek zde uvidíme spíše ty římské. Ty najdete např. na proslulém náměstí Piazza San Oronzo, kde je i již zmíněný amfiteátr, jehož kořeny se datují do prvního a druhého století našeho letopočtu.

 

 

 

San Oronzo (Svatý Orontius) je ostatně patronem města a jeho socha je na 29 metrů vysokém sloupu. Tu městu darovalo asi 35 km vzdálené Brindisi. Kolem tohoto místa jsem chodil denně, neboť základním cílem mé cesty byla vědecká konference, na které jsem měl prezentovat výsledky svého výzkumu nutné k zisku PhD titulu. Toto náměstí jsem měl po cestě, a tak jsem jej mohl zažít v různých denních dobách. Nejčastěji to bylo kolem osmé ráno, neboť přednášky se obvykle konaly od půl deváté do dvanácti, následoval oběd a pak byl další blok přednášek od dvou do půl šesté.

 

Moje "dovolená" se tak odehrávala cestou na konferenci, o volnu po obědě a pak večer. Každý den jsem se snažil zvolit lehce jinou cestu, abych město poznal co nejlépe. Jedna z prvních věcí, která mě tedy v Lecce přivítala, byla brána Porta San Biagio a hradby hradu Karla V. (Castello di Carlo V), které byly po jedné z cest, viz první obrázek s kašnou. Ranní procházky mohu rozhodně doporučit, je příjemné se procházet městem, které postupně vstává a probouzí k životu. Fotograficky je to také zajímavé, neboť Slunce ještě není moc vysoko a vytváří mnohdy příjemné stíny.

 

 

 

Na druhou stranu to může být problematické u užších uliček, kterých je zde opravdu mnoho. Vysoké kontrasty jsou pak problémem pro dynamický rozsah, který rozhodně není tou nejlepší disciplínou malých čipů v telefonu. Na druhou stranu, dnes má většina telefonů velmi slušně fungující HDR režim a pokud máte RAW, i z něj se dá ještě něco vytáhnout. Výše uvedený snímek se sochou sv. Orontia tak byl lehce upraven z RAWu (stáhnutý jas oblohy a projasněné stíny) a byl jsem až překvapen, že malinký snímač v telefonu má takový dynamický rozsah, že vůbec dovolil aspoň něco zachránit. Každopádně, není to dokonalé (výrazná aberace kolem sochy). Na další fotografie a poznatky z focení se podíváme v dalších kapitolách.