Fotíme s Koalou: Lesk a bída sekvenčního snímání
18.11.2011, Milan Šurkala, návod
Jak ze svého fotoaparátu dostat maximum? Jak vyfotit i s obyčejným kompaktem hezkou fotku? Není to zas tak složité a s naší Koalou vám pomůžeme překonat nástrahy fotografie. V 15. díle se podíváme na různé sekvenční programy a focení blesků.
Fotoaparáty nabízí spoustu zajímavých režimů a naše Koala během minulých 14 dní opět studovala další z nich. Dnes vás seznámí se sekvenčním snímáním, expozičním bracketingem i HDR a také se podíváme, zda je na focení blesků sekvenční snímání opravdu nejideálnějším řešením, jak si někteří méně zkušení fotografové myslí. Koala už totiž zná odpověď.
Hory, to je pro Koalu hotova oáza klidu. A samozřejmě nesmí chybět fotoaparát v brašně.
Nejprve ale zjistěme, co to je vlastně sekvenční snímání. Je to režim, kdy fotoaparát při stálém držení spouště sám bez přestání stále pořizuje fotografie. U některých fotoaparátů jste omezeni maximálním počtem snímků, někdy je možno fotit dokud má baterie šťávu a karta volnou kapacitu. Rychlost se udává v jednotkách fps (frames per second), což znamená "snímky za sekundu". U levných kompaktů tato rychlost nedosahuje často ani 1 fps, mnoho nových kompaktů s CMOS snímači umí i 10 fps. V nižších rozlišeních umí zpravidla i horší kompakty dosahovat vyšších rychlostí a dnes jsou dokonce na trhu fotoaparáty, které umí i 60 snímku za sekundu!
A k čemu je možné vůbec něco takového využít? Vynalézavý fotograf najde jistě spoustu využití. Nechcete propásnout ten nejlepší okamžik? Stačí nastavit sekvenční snímání a doufat, že se při rychlém snímání fotografií za sebou dokáže fotoaparát trefit do toho správného okamžiku. Samozřejmě čím rychlejšího sekvenčního snímání je váš fotoaparát schopen, tím je větší pravděpodobnost, že dostanete právě tu fotografii, kterou jste chtěli. Nicméně ani 10fps snímání (tj. s prodlevami 0,1 sekundy mezi snímky) vám nezaručí úspěch.
Na druhou stranu takovéto focení vám zaručí kupu nepoužitelných snímků na kartě (a možná jeden úspěšný) a určitě vám vezme radost z focení. Není nad to se sžít s fotoaparátem a vyfotit svůj vysněný snímek na první a jediný pokus. Pochopitelně jsou situace, kdy je lepší jít na "sekvenční" jistotu, ale to už je na preferencích každého. Koala ale třeba využila sekvenčního snímání k vyfocení jednoho kaskadérského kousku. Její kamarád plyšový zajíc totiž trénuje na roli v jednom akčním filmu a požádal Koalu o spolupráci při tréninku. Ta tedy nastavila na fotoaparátu 30fps snímání, nasedla do svého Porsche a šli se zajícem na kaskadérské kousky.
Jak z akčního filmu, ale nebojte se, zajíc to přežil bez zranění.
Nicméně jak vidíte, ani zde není jistota, že zachytíte ten nejlepší okamžik nárazu. Případně můžete natočit video a vyseknout jediný snímek z této videosekvence. V takovém případě musíte počítat s výrazně nižším rozlišením a horší ostrostí. Mnoho fotoaparátů ale umožňuje sekvenčního snímání využít i jinak. Jedna z možností je třeba expoziční bracketing, kdy se vyfotí zpravidla tři snímky a každý s jinou expozicí. Koala vám hned ukáže, k čemu lze využít tuto vymoženost.
Bracketing - první tři snímky, jejich složením vznikne HDR snímek (čtvrtá fotografie)
Představte si situaci, kdy nevíte, jak správně exponovat. Co když to automatika nastaví špatně a snímek bude mít přepaly? Nebo co když bude moc tmavý? Nechcete riskovat? Pokud váš fotoaparát disponuje expozičním bracketingem, což umí téměř každá zrcadlovka a některé lepší kompakty, můžete si nechat vyfotit tři i více snímků na jedno stisknutí spouště. Pokud řešíte problém toho, že možná vznikne trochu více přepalu než byste chtěli, pravděpodobně využijete jemný bracketing s rozdíly expozic kolem 0,3 EV až 0,7 EV.
Co se vlastně stane? Vyfotí se tří snímky, např. první s -0,7 EV, druhý s +0,0 EV a třetí s +0,7 EV. Pokud to automatika zvládne nastavit podle vašich představ, využijete původní +0,0EV snímek. Pokud je automatika světlejší než chcete, jednoduše využijete podexponovanou verzi snímku (např. s -0,3 EV, -0,7 EV,...). Naopak v případě, že automatika vyfotila snímek tmavěji než byste požadovali, využijete světlejší verzi s kladnou korekcí expozice (+0,3 EV, +0,7 EV a podobně). To by bylo, aby aspoň jeden snímek nebyl OK.
Nechcete-li zbytečně riskovat a jen doufat, že to nastaví automatika (nebo vy) napoprvé správně, je expoziční bracketing výbornou možností, jak toto riziko eliminovat nebo alespoň snížit. Pokud nastavíte větší rozdíly expozic (přes 1 EV mezi snímky), můžete této funkce využít ke tvorbě HDR snímků. Některé fotoaparáty toto umí automaticky (podobně jako sekvenční snímání a skládání snímků pro eliminaci šumu), většinou ale budete muset HDR vytvářet v nějakém programu na počítači.
A co takový program vlastně dělá? Vidíte čtveřici snímků Koaly v Porsche nahoře? První snímek je na výchozí nastavení, druhý je na -2 EV a třetí na +2 EV. Program v podstatě vezme první fotografii (která má ale moc tmavé stíny a moc světlá světla) a ze tmavé fotografie (-2 EV) přidá "lehce tmavší" světla a naopak z poslední třetí fotografie (+2 EV) přidá "světlejší" stíny. Výsledkem je tzv. HDR fotografie, které má v celé ploše vyrovnanější jasy.
Výsledné HDR
Jistě už napjatě přemýšlíte, kde by se takové neustálé snímání dalo využít. Mnoho lidí napadne třeba snímání blesků. Už jste si určitě zkusili, že ono zaregistrovat blesk, zmáčknout spoušť a ještě do toho započítat prodlevu fotoaparátu opravdu k dobrým výsledkům nevede. Někoho by tedy mohlo napadnout prostě držet spoušť a doufat, že se tam blesk jednou trefí. No, nebuďme naivní, tento postup vede k tisícovce zbytečných snímků na kartě a opět k úspěchu v počtu "limitně se blížícího nule".
S "předpamětí" se už blesky dají celkem zvládnout.
Trochu lepším postupem je pre-capture funkce, kterou jsou ale vybaveny jen některé fotoaparáty. A je jich docela málo. Jde o to, že fotoaparát zaznamenává snímky do průběžné paměti (ale ne na kartu) při držení namáčknuté spouště. Pokud se tato paměť zaplní, nejstarší snímky se smažou. Takto si fotoaparát stále pamatuje několik posledních snímků. Jakmile domáčknete, fotoaparát tyto snímky uloží na kartu a uloží tam i několik snímků po domáčknutí. Při snímání blesků tedy domáčknete chvíli po tom, co uvidíte blesk a je pravděpodobné, že na jedno z těchto snímků bude blesk zachycen, patrně na tom, který byl uložený v průběžné paměti.
Přesto je ale i tento systém docela hloupý. Focení blesku vůbec není o stresu, naopak je to jedna z klidnějších fotografických disciplín (když si odmyslíme riziko úderem blesku :-)). Jenže jak to ti profíci dělají? Koala vám tento jednoduchý trik poradí. Proč byste se vy měli honit za bleskem, když k vám blesk může přijít sám? Znovu si uvědomte, co je vlastně focení. Po jistou dobu se snímá světlo a to se zaznamená na snímací čip. Stačí tedy nastavit dlouhou expozici a nechat fotoaparát fotit. A jako vždy, to by bylo, aby nebylo, a nějaký blesk za tu dobu snímání někam neprásknul. Ideálně ne do vás.
Bez stresu, v klidu a přece tam ten blesk je!
Takto se dají blesky fotit velmi snadno za šera a v noci. Problémem focení ve dne může být nemožnost nastavit dlouhé expozice, takže budete potřebovat minimální ISO citlivost, maximální clonu a většinou ani to nebude stačit. Pro slušné úspěchy je totiž dobré používat expozice aspoň v řádu několika sekund. Takže pokud váš fotoaparát umožňuje aktivovat ND filtr, případně jej namontovat na objektiv, můžete jej zkusit využít pro prodloužení expozice. Jak je vidět, ne vždy je sekvenční snímání tím pravým lékem na všechny fotografické problémy a občas lze použít i chytřejší a jednodušší metody. Dnes už těch sekvencí ale bylo docela dost a Koala se bude pomalu připravovat na další díl. Mezitím...
... sleze z vysokohorských vrcholů zpátky do nížin a příště vás přivítá opět z domova.
Hory, to je pro Koalu hotova oáza klidu. A samozřejmě nesmí chybět fotoaparát v brašně.
Nejprve ale zjistěme, co to je vlastně sekvenční snímání. Je to režim, kdy fotoaparát při stálém držení spouště sám bez přestání stále pořizuje fotografie. U některých fotoaparátů jste omezeni maximálním počtem snímků, někdy je možno fotit dokud má baterie šťávu a karta volnou kapacitu. Rychlost se udává v jednotkách fps (frames per second), což znamená "snímky za sekundu". U levných kompaktů tato rychlost nedosahuje často ani 1 fps, mnoho nových kompaktů s CMOS snímači umí i 10 fps. V nižších rozlišeních umí zpravidla i horší kompakty dosahovat vyšších rychlostí a dnes jsou dokonce na trhu fotoaparáty, které umí i 60 snímku za sekundu!
A k čemu je možné vůbec něco takového využít? Vynalézavý fotograf najde jistě spoustu využití. Nechcete propásnout ten nejlepší okamžik? Stačí nastavit sekvenční snímání a doufat, že se při rychlém snímání fotografií za sebou dokáže fotoaparát trefit do toho správného okamžiku. Samozřejmě čím rychlejšího sekvenčního snímání je váš fotoaparát schopen, tím je větší pravděpodobnost, že dostanete právě tu fotografii, kterou jste chtěli. Nicméně ani 10fps snímání (tj. s prodlevami 0,1 sekundy mezi snímky) vám nezaručí úspěch.
Na druhou stranu takovéto focení vám zaručí kupu nepoužitelných snímků na kartě (a možná jeden úspěšný) a určitě vám vezme radost z focení. Není nad to se sžít s fotoaparátem a vyfotit svůj vysněný snímek na první a jediný pokus. Pochopitelně jsou situace, kdy je lepší jít na "sekvenční" jistotu, ale to už je na preferencích každého. Koala ale třeba využila sekvenčního snímání k vyfocení jednoho kaskadérského kousku. Její kamarád plyšový zajíc totiž trénuje na roli v jednom akčním filmu a požádal Koalu o spolupráci při tréninku. Ta tedy nastavila na fotoaparátu 30fps snímání, nasedla do svého Porsche a šli se zajícem na kaskadérské kousky.
Jak z akčního filmu, ale nebojte se, zajíc to přežil bez zranění.
Nicméně jak vidíte, ani zde není jistota, že zachytíte ten nejlepší okamžik nárazu. Případně můžete natočit video a vyseknout jediný snímek z této videosekvence. V takovém případě musíte počítat s výrazně nižším rozlišením a horší ostrostí. Mnoho fotoaparátů ale umožňuje sekvenčního snímání využít i jinak. Jedna z možností je třeba expoziční bracketing, kdy se vyfotí zpravidla tři snímky a každý s jinou expozicí. Koala vám hned ukáže, k čemu lze využít tuto vymoženost.
Bracketing - první tři snímky, jejich složením vznikne HDR snímek (čtvrtá fotografie)
Představte si situaci, kdy nevíte, jak správně exponovat. Co když to automatika nastaví špatně a snímek bude mít přepaly? Nebo co když bude moc tmavý? Nechcete riskovat? Pokud váš fotoaparát disponuje expozičním bracketingem, což umí téměř každá zrcadlovka a některé lepší kompakty, můžete si nechat vyfotit tři i více snímků na jedno stisknutí spouště. Pokud řešíte problém toho, že možná vznikne trochu více přepalu než byste chtěli, pravděpodobně využijete jemný bracketing s rozdíly expozic kolem 0,3 EV až 0,7 EV.
Co se vlastně stane? Vyfotí se tří snímky, např. první s -0,7 EV, druhý s +0,0 EV a třetí s +0,7 EV. Pokud to automatika zvládne nastavit podle vašich představ, využijete původní +0,0EV snímek. Pokud je automatika světlejší než chcete, jednoduše využijete podexponovanou verzi snímku (např. s -0,3 EV, -0,7 EV,...). Naopak v případě, že automatika vyfotila snímek tmavěji než byste požadovali, využijete světlejší verzi s kladnou korekcí expozice (+0,3 EV, +0,7 EV a podobně). To by bylo, aby aspoň jeden snímek nebyl OK.
Nechcete-li zbytečně riskovat a jen doufat, že to nastaví automatika (nebo vy) napoprvé správně, je expoziční bracketing výbornou možností, jak toto riziko eliminovat nebo alespoň snížit. Pokud nastavíte větší rozdíly expozic (přes 1 EV mezi snímky), můžete této funkce využít ke tvorbě HDR snímků. Některé fotoaparáty toto umí automaticky (podobně jako sekvenční snímání a skládání snímků pro eliminaci šumu), většinou ale budete muset HDR vytvářet v nějakém programu na počítači.
A co takový program vlastně dělá? Vidíte čtveřici snímků Koaly v Porsche nahoře? První snímek je na výchozí nastavení, druhý je na -2 EV a třetí na +2 EV. Program v podstatě vezme první fotografii (která má ale moc tmavé stíny a moc světlá světla) a ze tmavé fotografie (-2 EV) přidá "lehce tmavší" světla a naopak z poslední třetí fotografie (+2 EV) přidá "světlejší" stíny. Výsledkem je tzv. HDR fotografie, které má v celé ploše vyrovnanější jasy.
Výsledné HDR
Jistě už napjatě přemýšlíte, kde by se takové neustálé snímání dalo využít. Mnoho lidí napadne třeba snímání blesků. Už jste si určitě zkusili, že ono zaregistrovat blesk, zmáčknout spoušť a ještě do toho započítat prodlevu fotoaparátu opravdu k dobrým výsledkům nevede. Někoho by tedy mohlo napadnout prostě držet spoušť a doufat, že se tam blesk jednou trefí. No, nebuďme naivní, tento postup vede k tisícovce zbytečných snímků na kartě a opět k úspěchu v počtu "limitně se blížícího nule".
S "předpamětí" se už blesky dají celkem zvládnout.
Trochu lepším postupem je pre-capture funkce, kterou jsou ale vybaveny jen některé fotoaparáty. A je jich docela málo. Jde o to, že fotoaparát zaznamenává snímky do průběžné paměti (ale ne na kartu) při držení namáčknuté spouště. Pokud se tato paměť zaplní, nejstarší snímky se smažou. Takto si fotoaparát stále pamatuje několik posledních snímků. Jakmile domáčknete, fotoaparát tyto snímky uloží na kartu a uloží tam i několik snímků po domáčknutí. Při snímání blesků tedy domáčknete chvíli po tom, co uvidíte blesk a je pravděpodobné, že na jedno z těchto snímků bude blesk zachycen, patrně na tom, který byl uložený v průběžné paměti.
Přesto je ale i tento systém docela hloupý. Focení blesku vůbec není o stresu, naopak je to jedna z klidnějších fotografických disciplín (když si odmyslíme riziko úderem blesku :-)). Jenže jak to ti profíci dělají? Koala vám tento jednoduchý trik poradí. Proč byste se vy měli honit za bleskem, když k vám blesk může přijít sám? Znovu si uvědomte, co je vlastně focení. Po jistou dobu se snímá světlo a to se zaznamená na snímací čip. Stačí tedy nastavit dlouhou expozici a nechat fotoaparát fotit. A jako vždy, to by bylo, aby nebylo, a nějaký blesk za tu dobu snímání někam neprásknul. Ideálně ne do vás.
Bez stresu, v klidu a přece tam ten blesk je!
Takto se dají blesky fotit velmi snadno za šera a v noci. Problémem focení ve dne může být nemožnost nastavit dlouhé expozice, takže budete potřebovat minimální ISO citlivost, maximální clonu a většinou ani to nebude stačit. Pro slušné úspěchy je totiž dobré používat expozice aspoň v řádu několika sekund. Takže pokud váš fotoaparát umožňuje aktivovat ND filtr, případně jej namontovat na objektiv, můžete jej zkusit využít pro prodloužení expozice. Jak je vidět, ne vždy je sekvenční snímání tím pravým lékem na všechny fotografické problémy a občas lze použít i chytřejší a jednodušší metody. Dnes už těch sekvencí ale bylo docela dost a Koala se bude pomalu připravovat na další díl. Mezitím...
... sleze z vysokohorských vrcholů zpátky do nížin a příště vás přivítá opět z domova.
