Fotíme s Koalou: Makro a telemakro
4.11.2011, Milan Šurkala, návod
Jak ze svého fotoaparátu dostat maximum? Jak vyfotit i s obyčejným kompaktem hezkou fotku? Není to zas tak složité a s naší Koalou vám pomůžeme překonat nástrahy fotografie. V 15. díle se podíváme, jak fotit "makro" fotky a detaily.
Koala si Západní Tatry doslova zamilovala, a tak sotva stihla napsat další pokračování seriálu o focení. Naštěstí našla Wi-Fi hotspot a článek úspěšně poslala do redakce, takže se i dnes můžeme spolu s Koalou učit překonávat další záludnosti fotografie. Dnes se bude věnovat makru, telemakru i používání makropředsádek.
V Tatrách se Koale náramně líbilo.
Začneme nejprve u kompaktů. Všichni to znáte, při koupi se díváte na minimální ostřící vzdálenost a fotoaparát s 0 centimetry je považován za ten nejlepší. Je tomu však skutečně tak? Opravdu bude mít fotoaparát s možností ostřit přímo od přední čočky nejlepší makro?
No... že by snímání z krátkých vzdáleností byla nějaká výhra???
Koala to pro vás velmi ráda zkusila a hned narazila na několik problémů. Předně, pokud můžete jít s fotoaparátem opravdu hodně blízko, v podstatě si vždycky budete stínit a "0cm" fotoaparáty jsou při minimální vzdálenosti použitelné jen pro snímky zezadu prosvětlených předmětů. Jinak je na fotografii nevzhledný stín a snímek může jít leda tak... do koše.
Někdy se dá najít lepší úhel bez stínění, ale stále to jaksi není ono.
Občas se dá najít lepší úhel snímání, kdy si nebudete stínit, ale všimněte si dalšího problému. Toto "supermakro" je obvykle k dispozici pouze na nejširším ohnisku, tedy při nejširším úhlu záběru. Na fotografii tak dostanete spoustu pozadí, často dosti nevzhledného. Nehledě na nepříjemné zkreslení.
Se zoomem možná nedosáhnete takového zvětšení, ale fotografie budou často vypadat mnohem lépe.
Řešením může být zoomování. Samozřejmě, že při zoomování budete muset jít od objektu dále, ale zoom vás zpátky o něco "přiblíží". Většinou nebude zvětšení až tak velké, ale dosáhnete několika zajímavých efektů. Protože jste daleko, nebudete si stínit, užší úhel záběru způsobí, že uvidíte jen okolí, které je bezprostředně za objektem, dosáhnete také menší hloubky ostrosti (více příjemněji rozmazaného pozadí) a v neposlední řadě si objekt nevyplašíte. Fotit motýla z centimetru se vám asi nepodaří, ale z půl metru už to takový problém nebude. Jak ale zjistit, jak moc máte zoomovat?
Necelých 10,5 centimetru, to je asi 0,34× virtuální zvětšení.
Udělejte si jednoduchý test. Budete k němu potřebovat aspoň jedno pravítko (můžete i dvě), papír, tužku a kalkulačku. Jedno pravítko postavte na stojato a budete jej fotit. Nastavte makro režim, nejširší úhel záběru a snažte se vyfotit pravítko z co nejmenší vzdálenosti tak, aby bylo ostré (musíte mít při focení zelený rámeček ostření). Až to vyfotíte (můžete i změřit vzdálenost mezi objektivem a pravítkem), lehce zazoomujte a znovu foťte. Tentokrát už budete muset jít asi trochu dál, ale to nevadí. Takto to vyzkoušejte až do doby, než se dostanete na maximální zoom.
Kuk! Na nejširším ohnisku toho pravítka moc nevyfotíte :-) Zvětšení je "velké".
Získáte sérii fotografií s různým přiblížením. Nyní na každé fotografii změřte vyfocenou vzdálenost. Např. na předminulé fotografii Koala naměřila na pravítku necelých 10,5 centimetru, na fotografii výše něco přes 5 cm (ale zde se fotila Koala a ne pravítko :-)) 1× zvětšením se obvykle rozumí to, že 1cm objekt zabírá 1cm také na kinofilmu nebo snímacím čipu (ale ten musí mít velikost kinofilmového políčka). Proto s Koalou budeme počítat zvětšení virtuální, které lépe odpovídá skutečným výsledkům. Komu se nechce počítat zvětšení, může následující řádky přeskočit a jednoduše najít snímky, kde je vyfoceno nejméně "centimetrů".
Protože kinofilm má na délku 36 milimetrů, tak by i 36milimetrový objekt měl při 1× skutečném zvětšení vyplnit celou fotografii. U virtuálního zvětšení zanedbáme to, na jakou velikost čipu se bude obraz promítat, jednoduše nás bude zajímat to, kolik toho objektu ve skutečnosti vyfotíme. 1× virtuálním zvětšením tak nazveme situaci, kdy vyfotíme objekt 36 mm dlouhý na plochu celé fotografie (byť snímací čip má třeba jen 6 mm na délku).
Jak toto virtuální zvětšení spočítáte? Koala už zjistila, že některé fotografické záležitosti bez kalkulačky a matematiky nepůjdou tak snadno, tak to překousla, překonala se a přináší vám velmi jednoduchý vzoreček. Ten zní 36 mm / naměřený počet vyfocených milimetrů = virtuální zvětšení. Pokud tedy vyfotila 10,5 centimetru, dosáhla 36/105 = 0,34× virtuální zvětšení. K čemu nám ale vůbec něco takového bude?
Když si naměřené hodnoty přenesete do nějakého tabulkového editoru, velmi snadno zjistíte, na kterých zoomech máte jaké zvětšení. Tady třeba vidíte, že máme 0,8× zvětšení na nejširším ohnisku, což je pěkná hodnota, ale my už přece víme, že to je dobré tak akorát na stínění si a bude nás štvát spousta nedůležitého pozadí i zkreslení. Když trochu zazoomujeme, propadneme se jen na 0,4× zvětšení, ale třeba u cca 150mm ohniska máme opět 0,8× zvětšení. Je tedy jasné, že právě v takovém nastavení bychom měli ideálně fotit makra. Co na tom, že musíme být 5 centimetrů daleko? Každý fotoaparát má tento průběh úplně jiný, a tak tyto závěry nelze vztahovat na ten váš. To si už musíte změřit sami (případně využít naše recenze, testovali-li jsme fotoaparát, který vlastníte).
Důležité je ale pamatovat si, jak dosáhnout právě tu nejlepší volbu ohniska pro makro. U některých přístrojů se zobrazuje přímo ohnisko, takže tam není problém. U některých přístrojů se ukazuje např. hodnota zoomu, takže to lze také využít. Třeba zjistíte, že nejlepší makro máte tehdy, když je na displeji napsán 2,7× zoom. Pokud ani jedno z tohoto nemáte, můžete využít třeba hodnoty světelnosti objektivu. U většiny kompaktů má každý krok zoomu jinou světelnost, takže třeba zjistíte, že nejlepší makro máte tehdy, ukazuje-li displej fotoaparátu třeba hodnotu F4,4. Jako vždy, u každého přístroje jsou tyto hodnoty jiné.
Telemakro je focení detailů při hodně velkém zoomu. Tedy klidně i z půl metru nebo metru. V takových situacích čekejte zvětšení zpravidla kolem 0,2 až 0,4×, což nezní příliš dobře, nicméně nezoufejte. Virtuální 0,4× zvětšení je sice k ničemu u širokých ohnisek, ale u dlouhých právě díky mnohem hezčí perspektivě snímku vypadá snímek více jako "makro", než je tomu ve skutečnosti.
U zrcadlovek nejširší ohnisko určitě nepoužívejte.
U zrcadlovek fungují objektivy většinou trochu jinak, neboť se minimální ostřící vzdálenost většinou v průběhu zoomování nemění nebo mění jen velmi málo. Je tak nasnadě, že nejlepšího "makra" se dočkáte na nejdelším ohnisku. Ostatně vidíte, že na nejširším ohnisku je Koala s květinou jen malým prvkem na snímku.
Nejdelší ohnisko je úplně jiná káva.
Koala zazoomovala a ačkoli byla s fotoaparátem i nadále asi 10 centimetrů daleko, fotografie je úplně o něčem jiném. Zvětšení výrazně narostlo. Pokud budete fotit seshora, připravte se jen na lehké rozmazání pozadí.
Při vodorovném snímání je pozadí rozmazanější, ale vyžaduje přesnější ostření i práci s hloubkou ostrosti.
Zpravidla lze doporučit snímání více z vodorovných pozic, kdy do pozadí dostanete vzdálenější plochy, které se díky malé hloubce ostrosti více rozmažou. Na druhou stranu občas může být hloubka ostrosti až příliš malá a stejně budete muset clonit. Ostatně na tomto snímku se už oči Koaly do pásma plné hloubky ostrosti nevešly, což je škoda. Je nyní otázkou, co je pro vás přednější. Určitě to s rozostřováním pozadí nepřehánějte.
Zkusíme si vyfotit makro s běžným zrcadlovkovým objektivem. Předmětem focení bude dálkové ovládání.
Koala vzala zrcadlovku a dálkové ovládání, které chce tímto fotoaparátem vyfotit. Zrcadlovka byla vybavena tradičním setovým objektivem 18-55mm.
No, dá se to, ale makro to věru není.
No, makro to sice vyloženě není, ale dá se to použít. Aby tu nebyla jen jedna fotografie, zkusila vyfotit i text v knize. To jen abyste měli představu, jaké je zvětšení standardního setového objektivu.
Koala se našla ve pravidlech českého pravopisu, to nemohlo zůstat nepovšimnuto.
Zvětšení je sice pro běžné použití dostatečné, ale co když chcete více? Řešením je koupit si makroobjektiv, který má reálné zvětšení alespoň 1× (pak je možno mluvit o makroobjektivu, byť někteří výrobci takto označují i objektivy, které k tomu mají hodně daleko). Jenže, to je řešení velmi drahé, a to se Koale nelíbí. S příchodem další finanční krize chce šetřit, takže jak to vyřešit jinak? Makrokroužky, které se u zrcadlovek zpravidla používají (vkládají se mezi tělo a objektiv, čímž prodlužují vzdálenost mezi objektivem a čipem), bohužel nesehnala, tak zkusila makropředsádku.
Makropředsádka umožní jít k objektu o něco blíže.
Makropředsádky jsou poměrně levným řešením jak snížit minimální ostřící vzdálenost. Zatímco bez ní je nutno snímat u zkoušeného objektivu od 10 centimetrů, s ní můžete jít ještě o několik centimetrů blíže. Čím delší ohnisko má objektiv, tím je redukce minimální ostřící vzdálenosti zpravidla výraznější. U 18-55mm objektivu si tak polepšíte ani ne o polovinu, u ultrazoomů se nezřídka dostanete ostřící vzdálenosti v řádu desetin té původní.
Zvětšení je viditelně o něco lepší.
Jak sami vidíte, Koala mohla jít opravdu o kousek blíže a zvětšení je o něco vyšší. Jak to bude fungovat při focení textu?
I u textu je zvětšení o něco lepší.
Není to vůbec špatné, že? Makropředsádky jsou dobrým řešením zejména pro lepší kompakty, které mají závit pro filtry, ale samozřejmě je můžete používat i se zrcadlovkami podobně jako Koala. Ta však přišla ještě s jedním nápadem, jak zvětšení objektivu vylepšit.
Ano, jde to i s obyčejnou lupou :-)
Máte doma lupu? Pokud ano, klidně ji můžete využít jako velmi levnou makropředsádku, byť samozřejmě musíte počítat s několika negativy. Předně, nelze ji na objektiv jakkoli přichytit, a tak v jedné ruce musíte držet fotoaparát, ve druhé lupu a doufat, že to aspoň nějak vyjde.
Ano, lupa přibližuje i při focení.
Jak je vidět, lupa skutečně zvětšuje obraz nejen pro vaše oči, ale i pro fotoaparát. V našem případě funguje velmi podobně jako makropředsádka, kterou Koala vyzkoušela před chviličkou.
Stín je jednou z nevýhod lupy.
Zvětšení je tedy podobné jako u předsádky, bohužel kvůli velkým rozměrům lupy je snazší vytvořit na snímku výrazný stín. Jak už ale bylo řečeno, lupa má pár nevýhod. Zmiňovali jsme už nepohodlnost ovládání, druhým problémem je optická kvalita. Lupa je totiž jedna jediná obyčejná čočka, a to se často projevuje výraznější neostrostí v rozích nebo chromatickou aberací. Pokud nevěříte, podívejte se na následující snímek.
Vlevo je předsádka, vpravo lupa.
Poněvadž Koala použila velkou lupu, zkreslení v rozích nebylo tak výrazné a vidíte, že chromatická aberace není až tak hrozná (a ostrost je tentokrát dokonce lepší). U běžných menších lup a doslova vtipných makropředsádek typu +1/+2/+4/+8, kdy v jednom balení dostanete čtyři předsádky za směšných pár korun, čekejte totální rozostření a v podstatě nepoužitelné snímky. Tyto jednoduché makropředsádky totiž nejsou ničím jiným než lupami, tedy jedinou čočkou.
Když je ještě navíc poskládáte na sebe, optické neduhy se znásobí. Nešetřete a pokud chcete makropředsádku, kupte si alespoň něco rozumného, co je složené z více optických členů (i když ani to samo o sobě nezaručuje optickou kvalitu).
Přestože lupa rozhodně není ideální řešení a v podstatě jej nelze doporučit, v případě nouze je to docela zajímavá hračka. Zejména tehdy, kdy nemáte dost peněz nebo tehdy, když rádi překonáváte překážky, které vám staví do cesty váš fotoaparát. Ona to totiž může být i docela legrace. Pro dnešek je už ale zvětšování více než dost a můžete se už pomalu těšit na další díl. Koala si mezitím...
... vyleze ještě na pár tatranských vrcholů.
V Tatrách se Koale náramně líbilo.
Začneme nejprve u kompaktů. Všichni to znáte, při koupi se díváte na minimální ostřící vzdálenost a fotoaparát s 0 centimetry je považován za ten nejlepší. Je tomu však skutečně tak? Opravdu bude mít fotoaparát s možností ostřit přímo od přední čočky nejlepší makro?
No... že by snímání z krátkých vzdáleností byla nějaká výhra???
Koala to pro vás velmi ráda zkusila a hned narazila na několik problémů. Předně, pokud můžete jít s fotoaparátem opravdu hodně blízko, v podstatě si vždycky budete stínit a "0cm" fotoaparáty jsou při minimální vzdálenosti použitelné jen pro snímky zezadu prosvětlených předmětů. Jinak je na fotografii nevzhledný stín a snímek může jít leda tak... do koše.
Někdy se dá najít lepší úhel bez stínění, ale stále to jaksi není ono.
Občas se dá najít lepší úhel snímání, kdy si nebudete stínit, ale všimněte si dalšího problému. Toto "supermakro" je obvykle k dispozici pouze na nejširším ohnisku, tedy při nejširším úhlu záběru. Na fotografii tak dostanete spoustu pozadí, často dosti nevzhledného. Nehledě na nepříjemné zkreslení.
Se zoomem možná nedosáhnete takového zvětšení, ale fotografie budou často vypadat mnohem lépe.
Řešením může být zoomování. Samozřejmě, že při zoomování budete muset jít od objektu dále, ale zoom vás zpátky o něco "přiblíží". Většinou nebude zvětšení až tak velké, ale dosáhnete několika zajímavých efektů. Protože jste daleko, nebudete si stínit, užší úhel záběru způsobí, že uvidíte jen okolí, které je bezprostředně za objektem, dosáhnete také menší hloubky ostrosti (více příjemněji rozmazaného pozadí) a v neposlední řadě si objekt nevyplašíte. Fotit motýla z centimetru se vám asi nepodaří, ale z půl metru už to takový problém nebude. Jak ale zjistit, jak moc máte zoomovat?
Necelých 10,5 centimetru, to je asi 0,34× virtuální zvětšení.
Udělejte si jednoduchý test. Budete k němu potřebovat aspoň jedno pravítko (můžete i dvě), papír, tužku a kalkulačku. Jedno pravítko postavte na stojato a budete jej fotit. Nastavte makro režim, nejširší úhel záběru a snažte se vyfotit pravítko z co nejmenší vzdálenosti tak, aby bylo ostré (musíte mít při focení zelený rámeček ostření). Až to vyfotíte (můžete i změřit vzdálenost mezi objektivem a pravítkem), lehce zazoomujte a znovu foťte. Tentokrát už budete muset jít asi trochu dál, ale to nevadí. Takto to vyzkoušejte až do doby, než se dostanete na maximální zoom.
Kuk! Na nejširším ohnisku toho pravítka moc nevyfotíte :-) Zvětšení je "velké".
Získáte sérii fotografií s různým přiblížením. Nyní na každé fotografii změřte vyfocenou vzdálenost. Např. na předminulé fotografii Koala naměřila na pravítku necelých 10,5 centimetru, na fotografii výše něco přes 5 cm (ale zde se fotila Koala a ne pravítko :-)) 1× zvětšením se obvykle rozumí to, že 1cm objekt zabírá 1cm také na kinofilmu nebo snímacím čipu (ale ten musí mít velikost kinofilmového políčka). Proto s Koalou budeme počítat zvětšení virtuální, které lépe odpovídá skutečným výsledkům. Komu se nechce počítat zvětšení, může následující řádky přeskočit a jednoduše najít snímky, kde je vyfoceno nejméně "centimetrů".
Protože kinofilm má na délku 36 milimetrů, tak by i 36milimetrový objekt měl při 1× skutečném zvětšení vyplnit celou fotografii. U virtuálního zvětšení zanedbáme to, na jakou velikost čipu se bude obraz promítat, jednoduše nás bude zajímat to, kolik toho objektu ve skutečnosti vyfotíme. 1× virtuálním zvětšením tak nazveme situaci, kdy vyfotíme objekt 36 mm dlouhý na plochu celé fotografie (byť snímací čip má třeba jen 6 mm na délku).
Jak toto virtuální zvětšení spočítáte? Koala už zjistila, že některé fotografické záležitosti bez kalkulačky a matematiky nepůjdou tak snadno, tak to překousla, překonala se a přináší vám velmi jednoduchý vzoreček. Ten zní 36 mm / naměřený počet vyfocených milimetrů = virtuální zvětšení. Pokud tedy vyfotila 10,5 centimetru, dosáhla 36/105 = 0,34× virtuální zvětšení. K čemu nám ale vůbec něco takového bude?
Když si naměřené hodnoty přenesete do nějakého tabulkového editoru, velmi snadno zjistíte, na kterých zoomech máte jaké zvětšení. Tady třeba vidíte, že máme 0,8× zvětšení na nejširším ohnisku, což je pěkná hodnota, ale my už přece víme, že to je dobré tak akorát na stínění si a bude nás štvát spousta nedůležitého pozadí i zkreslení. Když trochu zazoomujeme, propadneme se jen na 0,4× zvětšení, ale třeba u cca 150mm ohniska máme opět 0,8× zvětšení. Je tedy jasné, že právě v takovém nastavení bychom měli ideálně fotit makra. Co na tom, že musíme být 5 centimetrů daleko? Každý fotoaparát má tento průběh úplně jiný, a tak tyto závěry nelze vztahovat na ten váš. To si už musíte změřit sami (případně využít naše recenze, testovali-li jsme fotoaparát, který vlastníte).
Důležité je ale pamatovat si, jak dosáhnout právě tu nejlepší volbu ohniska pro makro. U některých přístrojů se zobrazuje přímo ohnisko, takže tam není problém. U některých přístrojů se ukazuje např. hodnota zoomu, takže to lze také využít. Třeba zjistíte, že nejlepší makro máte tehdy, když je na displeji napsán 2,7× zoom. Pokud ani jedno z tohoto nemáte, můžete využít třeba hodnoty světelnosti objektivu. U většiny kompaktů má každý krok zoomu jinou světelnost, takže třeba zjistíte, že nejlepší makro máte tehdy, ukazuje-li displej fotoaparátu třeba hodnotu F4,4. Jako vždy, u každého přístroje jsou tyto hodnoty jiné.
Telemakro je focení detailů při hodně velkém zoomu. Tedy klidně i z půl metru nebo metru. V takových situacích čekejte zvětšení zpravidla kolem 0,2 až 0,4×, což nezní příliš dobře, nicméně nezoufejte. Virtuální 0,4× zvětšení je sice k ničemu u širokých ohnisek, ale u dlouhých právě díky mnohem hezčí perspektivě snímku vypadá snímek více jako "makro", než je tomu ve skutečnosti.
U zrcadlovek nejširší ohnisko určitě nepoužívejte.
U zrcadlovek fungují objektivy většinou trochu jinak, neboť se minimální ostřící vzdálenost většinou v průběhu zoomování nemění nebo mění jen velmi málo. Je tak nasnadě, že nejlepšího "makra" se dočkáte na nejdelším ohnisku. Ostatně vidíte, že na nejširším ohnisku je Koala s květinou jen malým prvkem na snímku.
Nejdelší ohnisko je úplně jiná káva.
Koala zazoomovala a ačkoli byla s fotoaparátem i nadále asi 10 centimetrů daleko, fotografie je úplně o něčem jiném. Zvětšení výrazně narostlo. Pokud budete fotit seshora, připravte se jen na lehké rozmazání pozadí.
Při vodorovném snímání je pozadí rozmazanější, ale vyžaduje přesnější ostření i práci s hloubkou ostrosti.
Zpravidla lze doporučit snímání více z vodorovných pozic, kdy do pozadí dostanete vzdálenější plochy, které se díky malé hloubce ostrosti více rozmažou. Na druhou stranu občas může být hloubka ostrosti až příliš malá a stejně budete muset clonit. Ostatně na tomto snímku se už oči Koaly do pásma plné hloubky ostrosti nevešly, což je škoda. Je nyní otázkou, co je pro vás přednější. Určitě to s rozostřováním pozadí nepřehánějte.
Zkusíme si vyfotit makro s běžným zrcadlovkovým objektivem. Předmětem focení bude dálkové ovládání.
Koala vzala zrcadlovku a dálkové ovládání, které chce tímto fotoaparátem vyfotit. Zrcadlovka byla vybavena tradičním setovým objektivem 18-55mm.
No, dá se to, ale makro to věru není.
No, makro to sice vyloženě není, ale dá se to použít. Aby tu nebyla jen jedna fotografie, zkusila vyfotit i text v knize. To jen abyste měli představu, jaké je zvětšení standardního setového objektivu.
Koala se našla ve pravidlech českého pravopisu, to nemohlo zůstat nepovšimnuto.
Zvětšení je sice pro běžné použití dostatečné, ale co když chcete více? Řešením je koupit si makroobjektiv, který má reálné zvětšení alespoň 1× (pak je možno mluvit o makroobjektivu, byť někteří výrobci takto označují i objektivy, které k tomu mají hodně daleko). Jenže, to je řešení velmi drahé, a to se Koale nelíbí. S příchodem další finanční krize chce šetřit, takže jak to vyřešit jinak? Makrokroužky, které se u zrcadlovek zpravidla používají (vkládají se mezi tělo a objektiv, čímž prodlužují vzdálenost mezi objektivem a čipem), bohužel nesehnala, tak zkusila makropředsádku.
Makropředsádka umožní jít k objektu o něco blíže.
Makropředsádky jsou poměrně levným řešením jak snížit minimální ostřící vzdálenost. Zatímco bez ní je nutno snímat u zkoušeného objektivu od 10 centimetrů, s ní můžete jít ještě o několik centimetrů blíže. Čím delší ohnisko má objektiv, tím je redukce minimální ostřící vzdálenosti zpravidla výraznější. U 18-55mm objektivu si tak polepšíte ani ne o polovinu, u ultrazoomů se nezřídka dostanete ostřící vzdálenosti v řádu desetin té původní.
Zvětšení je viditelně o něco lepší.
Jak sami vidíte, Koala mohla jít opravdu o kousek blíže a zvětšení je o něco vyšší. Jak to bude fungovat při focení textu?
I u textu je zvětšení o něco lepší.
Není to vůbec špatné, že? Makropředsádky jsou dobrým řešením zejména pro lepší kompakty, které mají závit pro filtry, ale samozřejmě je můžete používat i se zrcadlovkami podobně jako Koala. Ta však přišla ještě s jedním nápadem, jak zvětšení objektivu vylepšit.
Ano, jde to i s obyčejnou lupou :-)
Máte doma lupu? Pokud ano, klidně ji můžete využít jako velmi levnou makropředsádku, byť samozřejmě musíte počítat s několika negativy. Předně, nelze ji na objektiv jakkoli přichytit, a tak v jedné ruce musíte držet fotoaparát, ve druhé lupu a doufat, že to aspoň nějak vyjde.
Ano, lupa přibližuje i při focení.
Jak je vidět, lupa skutečně zvětšuje obraz nejen pro vaše oči, ale i pro fotoaparát. V našem případě funguje velmi podobně jako makropředsádka, kterou Koala vyzkoušela před chviličkou.
Stín je jednou z nevýhod lupy.
Zvětšení je tedy podobné jako u předsádky, bohužel kvůli velkým rozměrům lupy je snazší vytvořit na snímku výrazný stín. Jak už ale bylo řečeno, lupa má pár nevýhod. Zmiňovali jsme už nepohodlnost ovládání, druhým problémem je optická kvalita. Lupa je totiž jedna jediná obyčejná čočka, a to se často projevuje výraznější neostrostí v rozích nebo chromatickou aberací. Pokud nevěříte, podívejte se na následující snímek.
Vlevo je předsádka, vpravo lupa.
Poněvadž Koala použila velkou lupu, zkreslení v rozích nebylo tak výrazné a vidíte, že chromatická aberace není až tak hrozná (a ostrost je tentokrát dokonce lepší). U běžných menších lup a doslova vtipných makropředsádek typu +1/+2/+4/+8, kdy v jednom balení dostanete čtyři předsádky za směšných pár korun, čekejte totální rozostření a v podstatě nepoužitelné snímky. Tyto jednoduché makropředsádky totiž nejsou ničím jiným než lupami, tedy jedinou čočkou.
Když je ještě navíc poskládáte na sebe, optické neduhy se znásobí. Nešetřete a pokud chcete makropředsádku, kupte si alespoň něco rozumného, co je složené z více optických členů (i když ani to samo o sobě nezaručuje optickou kvalitu).
Přestože lupa rozhodně není ideální řešení a v podstatě jej nelze doporučit, v případě nouze je to docela zajímavá hračka. Zejména tehdy, kdy nemáte dost peněz nebo tehdy, když rádi překonáváte překážky, které vám staví do cesty váš fotoaparát. Ona to totiž může být i docela legrace. Pro dnešek je už ale zvětšování více než dost a můžete se už pomalu těšit na další díl. Koala si mezitím...
... vyleze ještě na pár tatranských vrcholů.
