Fotíme s Koalou: Úskalí širokého ohniska
9.3.2012, Milan Šurkala, návod
Jak ze svého fotoaparátu dostat maximum? Jak vyfotit i s obyčejným kompaktem hezkou fotku? Není to zas tak složité a s naší Koalou vám pomůžeme překonat nástrahy fotografie. Ve 23. díle se povídáme na úskalí při focení se širokoúhlými ohnisky.
Výrobci se dnes předhánějí v tom, kdo přinese fotoaparát se širokoúhlejším ohniskem. Spousta zákazníků si pak ale stěžuje na nejrůznější divná zkreslení a další záležitosti. Koale to tedy nedalo a vyzkoušela si pár širokoúhlých snímků. Pokusí se vám dnes napomoci v tom, abyste věděli, co od širokoúhlých objektivů čekat a jak se vypořádat s několika jejich specifickými vlastnostmi.
Z rozhledny byl pěkný výhled. Ale na vyfocení rozhledny to asi bude chtít široké ohnisko.
Vezměme si např. focení portrétů. Pokud chcete fotit detailní portréty, nebude široké ohnisko ve většině případů ideální, pokud tedy výrazné zkreslení není právě vaším cílem. Díky velmi širokému ohnisku musíte jít velmi blízko k fotografované osobě, doslova se jí nalepit na nos. Protože nos je mnohem blíže k objektivu než oči a další části obličeje, bude celý obličej díky výrazné perspektivě příliš zkreslený.
No, detailní portréty se širokým ohniskem asi nebudou vždy to pravé ořechové.
Koala to tedy zkusila a na fotografii vypadá jako mimozemšťan. Když šla s fotoaparátem dále, poměr vzdáleností k nosu a očím se srovnal a je téměř stejný. I proto je zkreslení výrazně menší a Koala už vypadá jako Koala. Jenže její obličej je pro změnu malý.
Z větší dálky vypadá obličej lépe, ale zase je malý.
S tímto problémem budete bojovat zejména u fotomobilů, které nemají optický zoom a není možné jít dál (zmenšit zkreslení) a zazoomovat (zvětšit detail). Zde je jediným řešením výřez, resp. digitální zoom. To má ale nevýhodu v mnohem nižším rozlišení snímků a rozhodně tady záleží na tom, jak moc kvalitní onen snímek ve skutečnosti potřebujete. Pamatujte, že toto perspektivní zkreslení překvapivě není dáno úhlem záběru, ale vaší vzdáleností od objektu. Vtip je v tom, že široká ohniska vás nutí chodit blíže a tím ono zkreslení zvětšovat.
Výřez ze snímku výše. Kompozice je fajn, ale počítejte s menším rozlišením.
Koala rozhodně nechce démonizovat široká ohniska. Ta mají spoustu zajímavého využití, ale je nutno počítat s tím, že jejich nesprávné použití může vést k nechtěným výsledkům. Koala tu vyzkoušela dvě scény. V první se fotila před vysokou rozhlednou v pozadí. Aby se jí vešla na snímek, fotila širokým ohniskem zespoda, což zvýraznilo perspektivu.
S širokým ohniskem budete často bojovat s kácením linií.
Zajímavostí širokých ohnisek jsou v tom, že mohou částečně nahradit velmi drahé tilt-and-shift objektivy. Pokud snímaný objekt není až tak obrovský, můžete vyzkoušet malý trik spočívající v co nejmenším úhlu snímání (směrem vzhůru či dolů). Zde vidíte, že Koala nepočítala s kompozicí, kterou zamýšlela (tedy záběr na ni i rozhlednu se zamířením někam do poloviny rozhledny), ale snažila se fotit co nejvíce vodorovně. Díky tomu je zkreslení rozhledny minimální, ale daní za to je spousta zbytečného místa dole.
Občas zkuste sklopit fotoaparát trochu dolů a linie se srovnají.
Protože dnešní fotoaparáty mají dost vysoké rozlišení na to, abyste s tím vytiskli s trochou přehánění snad i billboard, není nic jednoduššího než snímek oříznout do požadované kompozice. Rozhledna je mnohem rovnější a snímek vypadá přirozeněji. Pochopitelně tím Koala nechce říci, že snímek s výraznou perspektivou je špatný. To vůbec není pravda, vždy totiž záleží na vašem záměru, na ničem jiném!
Není nic jednoduššího než snímek oříznout do finální kompozice. Vždyť megapixelů je dost.
Koala si pro vás připravila ještě názornější ukázku tohoto problému. Při focení tohoto kostelíku zamířila fotoaparát směrem k věžičce, takže pata kostela je při tomto úhlu snímání mnohem blíže než věž. Pamatujte, že zde nejde o vzdálenost o fotoaparátu jako takového, ale o vzdálenosti vztažené k rovině zaostření, která je kolmá na osu objektivu.
Velký úhel, velké zkreslení.
Na následujícím snímku vám to Koala názorně vysvětlí. Pokud míříte moc nahoru (třeba na věžičku řekněme 20 metrů daleko), rovina ostrosti (černá linie) je výrazně nakloněna a protíná třeba až někde půlku kostela u země. Spodní hrana dveří je od vás v tomto případě třeba jen 12 metrů od fotoaparátu (modrá linie), tedy mnohem blíž a na výsledné fotce mnohem větší. Jistě nebudete namítat, že bližší věci jsou na fotografii větší. Toto je přesně ten důvod, proč se nakloněním fotoaparátu tak výrazně zvyšuje perspektiva. Vy tím naklápěním fotoaparátu v podstatě zvyšujete poměr vzdáleností uprostřed a na hraně snímků ačkoli ve skutečnosti je jejich vzdálenost naprosto neměnná.
Žlutě je směr pohledu, černě rovina zaostření, modrá je vzdálenost paty kostela.
Koala tedy vyzkouší fotit trochu rovněji. A hle, kostelík se začíná rovnat, ačkoli fotí pořád ze stejného místa se stejným ohniskem.
Snížíme naklopení, kostelík se rovná.
Jak si Koala vyzkoušela v počítači, vyrovnat to softwarem nemusí vést vždy k nejlepším výsledkům, fotografie mohou vypadat hodně nepřirozeně.
Narovnání linií v počítači nemusí vždy vést k očekávaným výsledkům.
Nakonec Koala zkusila druhý extrém, a to fotit opravdu co nejvodorovněji to šlo. Kácení linií je už poměrně malé a snímek vypadá celkem dobře. Opět je ale dole spousta volného místa.
Snímání co nejvodorovněji to jde.
Jak vám ukazuje Koala na další ilustraci, při co nejvodorovnějším snímání je rovina ostrosti (černá linie) téměř stejná jak pro věžičku, tak zem (modrá linie). Pro fotoaparát jsou tato dvě místa téměř stejně vzdálená na rozdíl od předchozího případu, a proto je vykreslí i stejně "zvětšeně". To znamená, že dojde k minimálnímu zkreslení. Jestli Koale nevěříte, můžete se zkusit jednoduchý test. Vyfoťte si cokoli svislého (panelák, skříň, zeď). Když ji vyfotíte kolmo, budou všechny linie rovné (pokud náhodou nemáte nekvalitní objektiv s velkým sférickým zkreslením - to je už ale optická vada). Zajímavé je to i proto, že vzdálenost "objektiv - prostředek zdi na fotce" je určitě menší než vzdálenost "objektiv - roh zdi na fotce". Objektiv je ale vykreslí stejně. I kdybyste fotili Empire State Building extrémně širokoúhlým objektivem, pokud budete fotit kolmo, linie budou pořád rovné. Stačí se jen trochu zaklonit a vše se začne kácet.
Tentokrát fotíme rovněji, věžička i zem jsou ve stejné rovině ostrosti.
Nyní už jsem stačí provést malý ořez a dostanete docela rovnou, nepříliš kácející se fotku. Samozřejmě nějaký ten megapixel na snímku zmizí, ale u většiny fotoaparátů by to nemělo vadit. Prokletí širokoúhlých objektivů je v tom, že si na toto kácení musíte dávat pozor, pokud ho nechcete. Jejich krása je v tom, že máte volbu, zda toto zkreslení chcete nebo ne. U méně širokoúhlých objektivů prostě musíte fotit s fotoaparát nasměrovaným nahoru, aby se vám objekt vůbec vešel na fotografii.
Stačí malý ořez a máme relativně rovnou fotku.
Díky tomuto všemu je nutné brát v potaz to, že objekty v rozích se mohou jevit hodně zkreslené, až roztažené (na následující fotce naschvál trochu výrazněné). Je to tím, že celý lidský zrak má tendenci perspektivu "vidět" trochu jinak. Zkusme Empire State položit naležato... takže si např. pro změnu představte nějaký nízký, ale obrovský obchoďák do šířky. Když se postavíte kolmo kousek před něj, instinktivně se vám bude zdát, že směrem doprava i doleva funguje perspektiva a obchoďák se v dáli "zmenšuje. Objektiv fotoaparátu by to ale vyfotil naprosto rovně. A právě z rozdílů mezi očekávaným a skutečným obrazem na fotografii vznikají tyto dojmy zkreslení, které je o to silnější, o co širokoúhlejší objektiv vlastníte.
Pozor na zkreslení v rozích!
Toto zkreslení je ale často umocněno softwarovým narovnáváním linií (odstraňování sférického zkreslení objektivů), které právě rohy někdy i docela nepřirozeně natahují směrem ven. Když Koalu posadíme více doprostřed, zkreslení se výrazně sníží.
Když se Koala posadila doprostřed, už vypadá tak, jak má.
A na závěr si dáme pár vtipných ukázek. Když snímáme na šikmo (podobně jako u kostela), je nárazník autobusu blíže než vrch předního skla (počítáno k rovině ostrosti!). Proto se nárazník jeví mnohem větší. Záď autobusu je mnohem dál, a proto se zmenšuje.
Zde je rovina ostrosti šikmá, přední sklo se tedy perspektivně výrazně zkresluje. Každá jeho část je jinak dál než ostatní.
Tady Koala vyfotila autobus vodorovně. Nárazník je stejně tak daleko jako dolní i horní okraj okna (opět vzhledem k rovině ostrosti). I proto nedochází k žádnému perspektivnímu zkreslení. Celý roh autobusu je totiž v jedné a téže rovině ostrosti, stejně se tedy i zobrazuje.
Fotíme rovně, vše je stejně velké!
Zkreslení širokoúhlých objektivů rozhodně není nezajímavá věc. Působí na nás zejména proto, že lidské oko má ohnisko zhruba necelých 50mm, zatímco širokoúhlé objektivy mají 24 mm i méně. Proto je pro nás jejich obraz trochu divný (takhle zkreslený autobus prostě lidským okem neuvidíte ani kdybyste se rozkrájeli). Když je roh autobusu 30 cm od přední čočky, zatímco druhý přední roh 2,5 metru, je jasné, že bude i mnohem menší.
S dlouhým ohniskem je opačný problém. Vše je až moc "nezkreslené".
Už jste se jistě dovtípili, jak to bude naopak s extrémně dlouhými ohnisky. Fotím-li autobus na 500 metrů, tak jeho záď bude třeba 510 metrů daleko, a to už opravdu není žádný rozdíl (zatímco 30 cm a 2,5 metru z předchozí případů je rozdíl několikanásobný). Perspektiva v podstatě neexistuje a zadek tak vypadá naopak nepřirozeně nafouklý (lidský zrak by čekal perspektivní kreslení). No, není to jednoduché a Koala už je z toho celá "zkreslená". Teď se musí vrátit do světa normálních ohnisek. Těší se na vás u dalšího dílu a mezitím...
... si ještě užije výhled z rozhledny.
Z rozhledny byl pěkný výhled. Ale na vyfocení rozhledny to asi bude chtít široké ohnisko.
Vezměme si např. focení portrétů. Pokud chcete fotit detailní portréty, nebude široké ohnisko ve většině případů ideální, pokud tedy výrazné zkreslení není právě vaším cílem. Díky velmi širokému ohnisku musíte jít velmi blízko k fotografované osobě, doslova se jí nalepit na nos. Protože nos je mnohem blíže k objektivu než oči a další části obličeje, bude celý obličej díky výrazné perspektivě příliš zkreslený.
No, detailní portréty se širokým ohniskem asi nebudou vždy to pravé ořechové.
Koala to tedy zkusila a na fotografii vypadá jako mimozemšťan. Když šla s fotoaparátem dále, poměr vzdáleností k nosu a očím se srovnal a je téměř stejný. I proto je zkreslení výrazně menší a Koala už vypadá jako Koala. Jenže její obličej je pro změnu malý.
Z větší dálky vypadá obličej lépe, ale zase je malý.
S tímto problémem budete bojovat zejména u fotomobilů, které nemají optický zoom a není možné jít dál (zmenšit zkreslení) a zazoomovat (zvětšit detail). Zde je jediným řešením výřez, resp. digitální zoom. To má ale nevýhodu v mnohem nižším rozlišení snímků a rozhodně tady záleží na tom, jak moc kvalitní onen snímek ve skutečnosti potřebujete. Pamatujte, že toto perspektivní zkreslení překvapivě není dáno úhlem záběru, ale vaší vzdáleností od objektu. Vtip je v tom, že široká ohniska vás nutí chodit blíže a tím ono zkreslení zvětšovat.
Výřez ze snímku výše. Kompozice je fajn, ale počítejte s menším rozlišením.
Koala rozhodně nechce démonizovat široká ohniska. Ta mají spoustu zajímavého využití, ale je nutno počítat s tím, že jejich nesprávné použití může vést k nechtěným výsledkům. Koala tu vyzkoušela dvě scény. V první se fotila před vysokou rozhlednou v pozadí. Aby se jí vešla na snímek, fotila širokým ohniskem zespoda, což zvýraznilo perspektivu.
S širokým ohniskem budete často bojovat s kácením linií.
Zajímavostí širokých ohnisek jsou v tom, že mohou částečně nahradit velmi drahé tilt-and-shift objektivy. Pokud snímaný objekt není až tak obrovský, můžete vyzkoušet malý trik spočívající v co nejmenším úhlu snímání (směrem vzhůru či dolů). Zde vidíte, že Koala nepočítala s kompozicí, kterou zamýšlela (tedy záběr na ni i rozhlednu se zamířením někam do poloviny rozhledny), ale snažila se fotit co nejvíce vodorovně. Díky tomu je zkreslení rozhledny minimální, ale daní za to je spousta zbytečného místa dole.
Občas zkuste sklopit fotoaparát trochu dolů a linie se srovnají.
Protože dnešní fotoaparáty mají dost vysoké rozlišení na to, abyste s tím vytiskli s trochou přehánění snad i billboard, není nic jednoduššího než snímek oříznout do požadované kompozice. Rozhledna je mnohem rovnější a snímek vypadá přirozeněji. Pochopitelně tím Koala nechce říci, že snímek s výraznou perspektivou je špatný. To vůbec není pravda, vždy totiž záleží na vašem záměru, na ničem jiném!
Není nic jednoduššího než snímek oříznout do finální kompozice. Vždyť megapixelů je dost.
Koala si pro vás připravila ještě názornější ukázku tohoto problému. Při focení tohoto kostelíku zamířila fotoaparát směrem k věžičce, takže pata kostela je při tomto úhlu snímání mnohem blíže než věž. Pamatujte, že zde nejde o vzdálenost o fotoaparátu jako takového, ale o vzdálenosti vztažené k rovině zaostření, která je kolmá na osu objektivu.
Velký úhel, velké zkreslení.
Na následujícím snímku vám to Koala názorně vysvětlí. Pokud míříte moc nahoru (třeba na věžičku řekněme 20 metrů daleko), rovina ostrosti (černá linie) je výrazně nakloněna a protíná třeba až někde půlku kostela u země. Spodní hrana dveří je od vás v tomto případě třeba jen 12 metrů od fotoaparátu (modrá linie), tedy mnohem blíž a na výsledné fotce mnohem větší. Jistě nebudete namítat, že bližší věci jsou na fotografii větší. Toto je přesně ten důvod, proč se nakloněním fotoaparátu tak výrazně zvyšuje perspektiva. Vy tím naklápěním fotoaparátu v podstatě zvyšujete poměr vzdáleností uprostřed a na hraně snímků ačkoli ve skutečnosti je jejich vzdálenost naprosto neměnná.
Žlutě je směr pohledu, černě rovina zaostření, modrá je vzdálenost paty kostela.
Koala tedy vyzkouší fotit trochu rovněji. A hle, kostelík se začíná rovnat, ačkoli fotí pořád ze stejného místa se stejným ohniskem.
Snížíme naklopení, kostelík se rovná.
Jak si Koala vyzkoušela v počítači, vyrovnat to softwarem nemusí vést vždy k nejlepším výsledkům, fotografie mohou vypadat hodně nepřirozeně.
Narovnání linií v počítači nemusí vždy vést k očekávaným výsledkům.
Nakonec Koala zkusila druhý extrém, a to fotit opravdu co nejvodorovněji to šlo. Kácení linií je už poměrně malé a snímek vypadá celkem dobře. Opět je ale dole spousta volného místa.
Snímání co nejvodorovněji to jde.
Jak vám ukazuje Koala na další ilustraci, při co nejvodorovnějším snímání je rovina ostrosti (černá linie) téměř stejná jak pro věžičku, tak zem (modrá linie). Pro fotoaparát jsou tato dvě místa téměř stejně vzdálená na rozdíl od předchozího případu, a proto je vykreslí i stejně "zvětšeně". To znamená, že dojde k minimálnímu zkreslení. Jestli Koale nevěříte, můžete se zkusit jednoduchý test. Vyfoťte si cokoli svislého (panelák, skříň, zeď). Když ji vyfotíte kolmo, budou všechny linie rovné (pokud náhodou nemáte nekvalitní objektiv s velkým sférickým zkreslením - to je už ale optická vada). Zajímavé je to i proto, že vzdálenost "objektiv - prostředek zdi na fotce" je určitě menší než vzdálenost "objektiv - roh zdi na fotce". Objektiv je ale vykreslí stejně. I kdybyste fotili Empire State Building extrémně širokoúhlým objektivem, pokud budete fotit kolmo, linie budou pořád rovné. Stačí se jen trochu zaklonit a vše se začne kácet.
Tentokrát fotíme rovněji, věžička i zem jsou ve stejné rovině ostrosti.
Nyní už jsem stačí provést malý ořez a dostanete docela rovnou, nepříliš kácející se fotku. Samozřejmě nějaký ten megapixel na snímku zmizí, ale u většiny fotoaparátů by to nemělo vadit. Prokletí širokoúhlých objektivů je v tom, že si na toto kácení musíte dávat pozor, pokud ho nechcete. Jejich krása je v tom, že máte volbu, zda toto zkreslení chcete nebo ne. U méně širokoúhlých objektivů prostě musíte fotit s fotoaparát nasměrovaným nahoru, aby se vám objekt vůbec vešel na fotografii.
Stačí malý ořez a máme relativně rovnou fotku.
Díky tomuto všemu je nutné brát v potaz to, že objekty v rozích se mohou jevit hodně zkreslené, až roztažené (na následující fotce naschvál trochu výrazněné). Je to tím, že celý lidský zrak má tendenci perspektivu "vidět" trochu jinak. Zkusme Empire State položit naležato... takže si např. pro změnu představte nějaký nízký, ale obrovský obchoďák do šířky. Když se postavíte kolmo kousek před něj, instinktivně se vám bude zdát, že směrem doprava i doleva funguje perspektiva a obchoďák se v dáli "zmenšuje. Objektiv fotoaparátu by to ale vyfotil naprosto rovně. A právě z rozdílů mezi očekávaným a skutečným obrazem na fotografii vznikají tyto dojmy zkreslení, které je o to silnější, o co širokoúhlejší objektiv vlastníte.
Pozor na zkreslení v rozích!
Toto zkreslení je ale často umocněno softwarovým narovnáváním linií (odstraňování sférického zkreslení objektivů), které právě rohy někdy i docela nepřirozeně natahují směrem ven. Když Koalu posadíme více doprostřed, zkreslení se výrazně sníží.
Když se Koala posadila doprostřed, už vypadá tak, jak má.
A na závěr si dáme pár vtipných ukázek. Když snímáme na šikmo (podobně jako u kostela), je nárazník autobusu blíže než vrch předního skla (počítáno k rovině ostrosti!). Proto se nárazník jeví mnohem větší. Záď autobusu je mnohem dál, a proto se zmenšuje.
Zde je rovina ostrosti šikmá, přední sklo se tedy perspektivně výrazně zkresluje. Každá jeho část je jinak dál než ostatní.
Tady Koala vyfotila autobus vodorovně. Nárazník je stejně tak daleko jako dolní i horní okraj okna (opět vzhledem k rovině ostrosti). I proto nedochází k žádnému perspektivnímu zkreslení. Celý roh autobusu je totiž v jedné a téže rovině ostrosti, stejně se tedy i zobrazuje.
Fotíme rovně, vše je stejně velké!
Zkreslení širokoúhlých objektivů rozhodně není nezajímavá věc. Působí na nás zejména proto, že lidské oko má ohnisko zhruba necelých 50mm, zatímco širokoúhlé objektivy mají 24 mm i méně. Proto je pro nás jejich obraz trochu divný (takhle zkreslený autobus prostě lidským okem neuvidíte ani kdybyste se rozkrájeli). Když je roh autobusu 30 cm od přední čočky, zatímco druhý přední roh 2,5 metru, je jasné, že bude i mnohem menší.
S dlouhým ohniskem je opačný problém. Vše je až moc "nezkreslené".
Už jste se jistě dovtípili, jak to bude naopak s extrémně dlouhými ohnisky. Fotím-li autobus na 500 metrů, tak jeho záď bude třeba 510 metrů daleko, a to už opravdu není žádný rozdíl (zatímco 30 cm a 2,5 metru z předchozí případů je rozdíl několikanásobný). Perspektiva v podstatě neexistuje a zadek tak vypadá naopak nepřirozeně nafouklý (lidský zrak by čekal perspektivní kreslení). No, není to jednoduché a Koala už je z toho celá "zkreslená". Teď se musí vrátit do světa normálních ohnisek. Těší se na vás u dalšího dílu a mezitím...
... si ještě užije výhled z rozhledny.
