Foto okolo kol 05: Výstavní lidé a já v cizím autě

Výstavní lidé a já v cizím autě

Pochopitelně nejen jako nezbytnou součást konstrukce těch několika krásných lidí, ale i všech ostatních, docela obyčejně zajímavých nebo dokonce charismatických, výkonných a úspěšných. I jejich tváře a těla mohou totiž výborně posloužit jako potrava pro vaše skla a nedočkavé senzory.Určitě nevynecháte ani žádnou příležitost zvěčnit svoje osobní kamarády nebo s něčí pomocí i sami sebe za volantem nějakého toho Camara SS, případně něčeho ještě exotičtějšího. Domácí vystavovatelé vás za volant aut nad milion korun sice příliš nadšeně pouštět nebudou, obvykle ale stačí jen nenápadně zamávat zlatou kreditkou nebo alespoň chvíli okatě projevovat konkrétní zájem. V zahraničí to ale nebývá vůbec žádný problém, aktuálně lze doporučit například Ženevu. Obdobnou Mekkou pro motorkáře bývá podzimní Intermot v Kolíně nad Rýnem nebo Milano.

Existují ovšem i specializované akce, zaměřené výhradně na luxusní nebo sportovní vozy. Řada se jich koná v sezóně na Azurovém pobřeží, proslulý je červencový festival rychlosti v britském Goodwoodu, svoje speciální akce a salony krásy mají i veteránisté. I na nich se prezentují aukční domy a renomovaní restaurátoři, schopní se postarat o mohutný proud slin, kanoucí z vašich otevřených úst. Jen to chce občas trochu trpělivosti a postávání ve frontě.

Nesoustřeďte se přitom všem ale jen na samotná vozidla. I lidé okolo stojí za vaše záběry a mohou být víc, než jen atraktivním doplňkem samotné techniky. Všímejte si jejich chování, výrazů tváře, pohybů i oblečení. Fotografujte pyšné majitele, úlisné obchodníky, nadšené návštěvníky, pružné tanečnice, zpěvačky, všudypřítomné hostesky, sportovce a závodníky, prezentující techniku, připravenou na novou sezónu.

Nejste-li nijak vyhraněni, bude nejlepší fotografovat všechno z toho a cokoliv dalšího, co vás zaujme. Neměli byste přitom zapomínat ani na venkovní expozice, vystoupení kaskadérů, předváděcí jízdy, při nichž můžete fotografovat vozidla i řidiče v pohybu. Pokud se zajímáte o street fotografii, nevynechejte občerstvovací zóny, unavené návštěvníky, posedávající a telefonující na lavičkách nebo se v teplém počasí povalující na travnatých plochách celého areálu.
Asi první, co každého fotografujícího návštěvníka motoristických výstav napadne, když se nadhodí téma „lidé okolo kol“, jsou krásné hostesky. Proč ne? Budou ochotně pózovat, jsou za to totiž placené a beztak nemají většinou nic lepšího na práci. Už jsme ale psali o kontrastním a bodovém osvětlení většiny expozic, které navíc jen málokdy bude směrováno tak, jak zrovna potřebujete. Určitě tedy nezapomeňte přibalit silnější externí blesk pro vyrovnání kontrastů a rozsvícení zapadlých očí. Nebo se alespoň pokuste o nemožné s tím malým zabudovaným trpaslíkem, když už jste ho v rámci ceny vašeho fotoaparátu zaplatili! Rozdíl ve výsledku je vidět na ukázce a je, myslím, dostatečně výmluvný.
Zaměřte se na detaily a reagujte pohotově. Nečekejte technicky ani formálně dokonalé záběry, od toho jsou jiné akce a příležitosti. Tady máte možnost fotografovat skutečný život a opravdové lidi, situace i humor. Problémů s takzvaně nezbytným souhlasem s fotografováním se nebojte, na podobných veřejných akcích se většinou neřeší. Pokud máte pochybnosti, zeptejte se až poté, co máte naexponováno. Většinu konfliktů lze vyřešit úsměvem, drzým čelem nebo vysvětlením vašich důvodů. Přinejhorším nakonec snímek na konkrétní vyžádání dodatečně smažete, což je nezbytné pouze výjimečně. Zájemce o podrobnosti k této problematice odkazuji na svůj předchozí seriál „Ejhle člověk (před objektivem)!“, publikovaný na tomto webu.

Mějte oči otevřené a nelitujte záběrů. Jeden snímek nic nestojí a je lepší mít na kartě pět záběrů navíc, než jeden jediný, na němž má hlavní postava, neskutečná bohyně sexu a aktuální královna krásy, právě vystupující s obrovským dekoltem z nového bentley, zrovna jako na potvoru zavřené jedno oko.

Nebojte se lidem namířit objektiv přímo do obličeje. Dělejte to slušně, s úsměvem, bleskurychle a bez ptaní. Na to bude dost času, až získáte záběr situace, která se už nikdy nebude opakovat. Na podobných akcích se s tím počítá a lze s úspěchem tvrdit, že ten, kdo se na veřejnou akci vypraví, předem němě počítá s tím, že ho tam někdo vyfotografuje nebo natočí. U prodejců, hostesek a účinkujících je to ještě jistější.

Pro soukromé, umělecké a dokumentární účely navíc ani žádný souhlas s fotografováním na veřejnosti nepotřebujete, byť by tomu spousta fotografů nevěřila a ve své stydlivosti to na nejrůznějších fórech donekonečna rozebírala místo toho, konečně začít fotografovat. Něco jiného jsou komerční účely, ale to je problematika, která sem dnes nepatří, a věnovali jsme se jí dostatečně v předchozích seriálech o fotografování lidí.
Lidé na vašich záběrech mohou být živí nebo i papíroví či virtuální. Pozorujte bedlivě dění kolem sebe, komponujte, vnímejte barevný kontrast, dávejte věci do nových souvislostí.
Nahoře: Tohle mohl být dobrý záběr, ale není. Na takové monstrózní akci, jakou je mezinárodní autosalon v Ženevě, se situace mění každou vteřinou, podobně jako ve válce. Buďto stojíte zrovna na ideálním místě, ovládáte dokonale svoji zbraň, jste bystrým a cvičeným odborníkem a máte navíc obrovské štěstí, anebo ne a jste mrtvý Homolka. Kdybych stál trochu jinde, nebo kdyby dva z těchto lidí trochu pohnuli hlavami, aby ty netvořily srostlice s hlavami sousedů, bylo by všechno prima. Ale „kdyby“ neexistuje…

Dole: Tady to vyšlo mnohem lépe. Můžeme se pokusit číst celý příběh, jako by šlo o scénu z televizního seriálu. Ukazuje pán slečně, jak ji krásně vyfotografoval svým mobilem, nebo jí vnucuje svoje telefonní číslo? Soused jen nevěřícně zírá a slečna se culí a roztomile stydí… Rozmístění všech tří postav je přehledné a kompozičně takřka ideální.
Ani na výstavě se nemusíte omezovat jen na fádní a tuctové momentky. Stačí si trochu pohrát s kompozicí, soustředit se jen na určitý konkrétní výsek reality a nakonec si doma trochu zakouzlit ve virtuální temné komoře…

Hodně společného s výstavami a auto- i motosalony mají všemožné prezentace nových modelů. Bývají pořádány v showroomech příslušné značky, v prostorách velkých hotelů, ale i pod širým nebem. I všude tam můžete do sytosti fotografovat lidi i samotná vozidla a nikdo vám přitom nebude házet klacky pod nohy. Musíme se při této příležitosti ale zmínit ještě o jedné speciální možnosti, týkající se fotografování lidí na podobných akcích. Říká se jí krásně poeticky „důkazní materiál“.

Většina dealerů totiž neprezentuje pouze nazdobené a pro ten účel speciálními polepy vyšňořené vozy, nezřídka na speciálních podstavcích, rampách a otáčecích plošinách. I to je samozřejmě ideální příležitost pro zajímavé fotografie novinek, které ještě každý na vlastní oči neviděl! Navíc se ale často kombinují takováto slavnostní představení nebo dny otevřených dveří i s možností osobního svezení v předváděcích vozech. Můžete se na místě domluvit i na individuální, patřičně delší jízdě kdykoliv později.

Pokud se prodejce domnívá, že ve vás našel vážného zájemce, rád vás v novém voze sveze a pochopitelně vás nechá i řídit. Velmi často je ale časově zaneprázdněn a docela prostě vám jen půjčí klíčky. Ač se to možná někomu nezdá příliš pravděpodobné, doslova takto to funguje. Osobně jsem jen v posledním půlroce čistě z nadšení vyzkoušel řadu nových sportovních automobilů, například Clio RS, Mégane RS Cup, Toyotu GT86 a jiné. Ještě snazší je to u zánovních vozů v autobazarech. Prodejce ani nečeká, že hned něco koupíte, nové knihy nebo cédéčka také nejprve prolistujete nebo si poslechnete a vyberete si jen to nejlepší. Proč tedy důkladně předem nevyzkoušet daleko dražší zboží?

Nedoporučuji ale na takovou testovací jízdu přijet autobusem nebo taxíkem. Vlastní (ne rozpadající se) automobil a jeho okaté zaparkování před prodejnou pomůže dodat důvěru vaší žádosti a udrží prodejce v klidu po čas vaší nepřítomnosti.

Že takto půjčený automobil ani neškrábnete, je doufám jasné, byť by byl pojištěný. Nechcete se určitě dostat na černou listinu. Zato si kdykoliv během testu, kromě zajímavého svezení, můžete pořídit s těmito krasavci třeba jen dokumentární, anebo i o něco zajímavější, osobité fotografie. Smutná pravda ovšem je, že u některých kousků se vám budou z rozčilení, v čem to zrovna jedete, trochu třást ruce, což by výsledek mohlo negativně poznamenat. Chleba o dvou kůrkách najdete zkrátka všude.

U motocyklů je situace trochu složitější ve třech věcech. Zaprvé to na nich musíte skutečně umět, abyste si byli jisti, že se dokážete z testovací jízdy na čemkoliv vrátit vlastní silou. Ne nadarmo se totiž říká (a mohu potvrdit z vlastní zkušenosti), že možná existuje člověk, který se naučil dokonale řídit automobil, aniž by přitom třeba jen jediný sebeméně škrábl, docela určitě ale neexistuje nikdo, kdo by totéž dokázal na motocyklu.

Hledání hranic přilnavosti a ostatních možností podvozku i motoru je totiž na každém stroji to nejzábavnější, ovšem abyste je našli, musíte je minimálně jednou překročit. Je přitom celkem pravděpodobné, že vozidlo se čtyřmi koly na nich i poté zůstane stát, zatímco motocykl na dvou docela určitě ne.

Za druhé je testovacích motocyklů k dispozici mnohem méně, než aut, za třetí jsou prodejci z výše uvedených důvodů mnohem nedůvěřivější a většinou požadují před jízdou vratnou kauci na případné škody. Ta se pohybuje u nových strojů kolem deseti procent ceny motocyklu (u použitých to jen zdánlivě paradoxně bývá rovných sto procent) a není od věci, protože až na výjimky v podobě arogantních milionářů dokáže zkrotit vaše sebevědomí natolik, abyste si mohli užít i další testovací jízdy kdykoliv příště.

Vy jste tu dnes ale především kvůli fotografování a tak jistě někde na příhodném místě zastavíte a pořídíte několik exkluzivních záběrů sebe sama za cizím volantem nebo řídítky, anebo jako fotograf posloužíte v podobném případě řídícímu kamarádovi. Říká se tomu, jak jsem už zmínil (podobně jako u svatebních fotografií), „důkazní materiál“ a časem, jak bude jejich hlavní hrdina stárnout, tyhle snímky budou čím dál víc získávat na ceně. Dejte do nich tedy vše, co v daný okamžik dokážete!
Předváděcí akce se zhusta konají pod širým nebem a počasí vás někdy bude milovat a jindy se rozhodne trochu potrápit a otestovat vaše technické znalosti a dovednosti. Nemáte-li dostatečně výkonné zdroje vlastního světla, neperte se s výkonem slunce – vyhrát nemáte šanci. Co by bez problémů zvládly profesionální reflektory, kapesní blesk dokáže jen do určité míry. Výsledkem boje se silným protisvětlem bude nakonec tak jako tak pouhá silueta (nebo řada nevzhledných přepalů, použijete-li kompenzaci expozice), jen navíc vytvoříte na naleštěné karoserii další nečekaně umístěné a rušivé reflexy.

Daleko lepší je najít si vhodnější stanoviště a fotografovat více „po světle“, jako na ukázce dole. To ovšem ani zdaleka neznamená, že slunce musí být nutně vždycky ve vašich zádech, jak se radí začátečníkům. Výsledek by byl nudně plochý, byť správně exponovaný. Jako ideální se většinou jeví mírně boční, plastické osvětlení. Ferrari 599 GTB Fiorano netrpělivě čeká na svého kupce.
Jestliže vám někdo půjčí na den něco podobného, pak překonat touhu po neustále nadoraz otevřeném plynu, zastavit na vhodném místě a pořídit „důkazní materiál“, je pro každého fotografa doslova povinnost. I kdyby to měla spravit zase jen obligátní samospoušť, protože váš doprovod bude nespíše trochu „nestíhat“.

Triumph Speed Triple 1050. Pravděpodobně nejlepší současný „Naked Bike“ pro běžné silnice byl nedávno vzhledově i podvozkově značně modernizován a jeho famózní, v jakýchkoliv otáčkách děsivě efektivní tříválec nabízí z litrového objemu nově 135 koní a nejvyšší rychlost 245 km za hodinu. K vystřelení na oběžnou dráhu krystalické radosti ze svezení na dvou kolech víc ani není potřeba.