www.digimanie.cz
>
>
>

Foto okolo kol 10: Horký asfalt

Foto okolo kol 10: Horký asfalt
, , návod
V následujících několika pokračováních našeho seriálu se zaměříme na zvláštnosti fotografování různých druhů moto- nebo přesněji „kolo-“ sportu. A začneme hned tím vůbec nejrychlejším, tedy okruhovými a silničními závody.
K oblíbeným
reklama

Horký asfalt


Slovo „kolosport“ ovšem oficiálně neexistuje, a tak se pro zbytek textu vrátíme k osvědčenému „motorsportu“ nebo k označení „silniční motoristické disciplíny“, ovšem s tím, že nám, jako fotografům, naprosto nezáleží na druhu nebo způsobu pohonu jednotlivých vozidel. Zajímá nás jen jejich rychlost, vzdálenost a charakteristika prostředí.

Proto cokoliv, co dnes napíšeme o fotografování automobilů nebo motocyklů, pohybujících se po asfaltovém koberci nebo betonovém povrchu, platí prakticky identicky i pro cyklistické a další silniční disciplíny. Nadále je už nebudu neustále až na výjimky speciálně vyjmenovávat. Kdo se ale zajímá především o jejich fotografování, může prakticky vše dále napsané snadno aplikovat.

Pro někoho je asfalt královskou disciplínou veškerého motosportu, protože právě zde dosahují vozidla nejvyšších rychlostí. Navíc zdejší záběry ukazují automobily a motocykly naleštěné, v nejpestřejších barvách, polepené dokonale čitelnými a novotou zářícími reklamami i logy sponzorů.

Pro jinou skupinu fandů i specializovaných fotografů jde ovšem naopak o největší nudu a ubíjející stereotyp, kdy smečka prakticky identických vozidel hodinu nebo dvě krouží po vzdáleném oválu. V jiných závodech zase po jednom a bez kontaktu se soupeři vyjíždí postupně jakýsi nezajímavý kopec. Jako vždy a všude, každý má jiný vkus i preference, což ale neznamená, že musí ty jinak orientované urážet a vysmívat se jim. Prostě si jen může najít jiný druh zábavy. Pokud třeba preferuje přírodu, prach a bláto, dočká se již příští týden na tomto místě.

Spektrum silničních a okruhových závodů je ve skutečnosti neskutečně pestré. Jedním z vrcholů je jistě Formule 1, následují nižší formulové kategorie, vytrvalostní maratony typu 24 hodin Le Mans, okruhové závody prototypů, siluet, cestovních vozů. Kdo zavítá za oceán, určitě neopomine navštívit některý ze závodů série NASCAR nebo jen samotné slavné okruhy, jakým je třeba Daytona, Laguna Seca a mnohé další.

U nás doma máme dva okruhy na mezinárodní úrovni. Jeden je v Mostě a fotografovat na něm můžete třeba i závodící kamiony, druhý, a mnohem slavnější, stojí kousek od Brna a kromě různých vytrvalostních a pohárových závodů, ale i klubových akcí a setkání (což platí i pro Most) jsou specialitou zdejšího okruhu nejrychlejší motocykly světa. Pravidelně se zde jezdí Mistrovství světa superbiků (což pro letošek bohužel poprvé po dlouhé době neplatí), především ale Brno tradičně hostí srpnový závod Moto GP, a to je, pokud jde o světovou prestiž, bezesporu nejvíc, co můžete na domácím asfaltu fotografovat.

Spousta akcí se však během sezony odehrává i na menších okruzích a uzavřených tratích, jako je Sosnová, ale i třeba jen dočasně postavené tratě na nejrůznějších letištích a podobně.




Můžete být sebelepší fotograf, ale s běžným pevným objektivem nebo základním zoomem budou vaše jízdní fotografie z větších silničních závodů vypadat asi takhle. Blíž se nedostanete. Budete proto potřebovat výrazně delší ohnisko. Přibalte monopol nebo jinou pevnou oporu, nespoléhejte příliš na vestavěnou stabilizaci a nepočítejte se zvláštní optickou kvalitou nejdelších ohnisek kompaktních ultrazoomových objektivů. Dlouhé pevné sklo nebo malorozsahový telezoom s co nejvyšší světelností, případně kombinovaný s kvalitním telekonvertorem, bude mít vždycky navrch. Ale udělá pořádný vítr v peněžence!




Ani s běžnějšími objektivy ale není vše ztraceno. Jen se musíte zaměřit na bližší děje, detaily, momentky ze zákulisí, diváky, boxy plné mechaniků a podobně. Je asi pochopitelné, že čím větší akce, tím více diváků, ale i větší překážky pro fotografy, větší vzdálenost nejen od samotné trati, ale i od veškerého atraktivního dění. Koho tedy zajímá zákulisí, kdo by se chtěl podívat do boxů a fotografovat hlavní aktéry na malou vzdálenost, musí mít příslušnou akreditaci anebo se soustředit na závody nižší úrovně.

Zde právě vrcholí přípravy závodních strojů v rámci sprintu dragsterů na čtvrt míle v rámci série Dragster Eurogames na letišti v Bechyni. O spoustě výkonných motorů se s žertem hovoří jako o požíračích malých dětí. U těchto už to ale není legrace. Nahoře slušně vytuněný plnotučný osmiválec, dole rovnou turbína!

Možnosti výběru vhodných akcí tím nejsou ani zdaleka vyčerpány. Dragstery, městské závody, klasické přírodní tratě. Doma už v polovině května 300 zatáček Gustava Havla v Hořicích, za vzdálenějším obzorem o to slavnější slavný TT na britském ostrově Man nebo Festival rychlosti v Goodwoodu. Jízdy pravidelnosti i skutečné závody veteránů, závody do vrchu, asfaltové rychlostní zkoušky rallye, motokárové dráhy… Vybere si každý.

A pochopitelně neméně populární silniční cyklistické závody. Od Tour de France nebo Giro de Italia, na něž každoročně i od nás vyrážejí desítky nadšenců včetně fotografů, až po okresní a dorostenecké závody, na které závodníky vozí a servis jim zajišťují jen jejich obětaví rodiče.

Fotografovat závody nižší úrovně naprosto neznamená, že by zde musely vzniknout horší fotografie. Prostředí možná není tak fotogenické a hektické, za to se ale dostanete bez problémů až do nejtěsnější blízkosti všech aktérů. Ani konkurence tu nebudete mít tolik, takže si užijete méně tlačenice a ostrých cizích loktů ve vlastních žebrech. Jen počítejte s úměrně nižším zájmem o vaše finální výtvory. Osloví ale určitě závodníky a jejich týmy, příbuzné a kamarády, často pořadatele a místní tisk i samosprávu.

Jména, jako Rossi, Pedrosa, Loeb nebo alespoň Kopecký, Kresta, Smrž a Pešek pochopitelně potáhnou víc. Dostat se k nim na dostřel a zachytit je zajímavě, jinak, než tisíce profesionálů před vámi, je ovšem řádově těžší. Pokud se to ale podaří, anebo pokud třeba jen náhodou budete prostě ve správný okamžik na správném místě, neváhejte a co nejrychleji nabídněte záběry redakci celostátního odborného tisku, mediální agentuře nebo zahraniční fotobance. Honoráře sice díky velké konkurenci a ekonomické krizi i tady značně poklesly, přeci jen se ale pohybují o něco výš. A i pokud vás fotografie neživí, celostránková ilustrace u článku nebo dokonce cizojazyčná obálka s vaším jménem pod snímkem dokáže zahřát u srdce často víc, než pár dalších éček na účtu.

Pokud jde o technickou stránku věci, téměř vše už bylo řečeno v předchozích dílech. Potřebujete nazpaměť znát základní nastavení i rozmístění ovládacích prvků vašeho fotoaparátu, především pokud jde o časy závěrky, hodnoty clony a citlivosti, způsoby měření světla, sériového snímání a automatického ostření. V dosahu blesku můžete využít i jeho pomoci, zejména při nízké hladině osvětlení nebo jako vyrovnávače příliš velkých kontrastů.

V depu, na parkovištích, v halách a v zákulisí obecně, stejně jako při záběrech blízkých postav, vystačíte se základními nebo dokonce i širokými ohnisky. Pokud jde ale o samotné závody a vozy v pohybu, vzhledem k vysokým dosahovaným rychlostem a tím reálně hrozícímu nebezpečím úrazu budete nejspíš potřebovat delší sklo. Na nejvyšší úrovni mezinárodních závodů hodně dlouhé. A čím světelnější, tím lépe!

V diskusi padají dotazy na užití a výhody stabilizátorů obrazu. Nic nezkazíte, pokud je nějakým tím stabilizátorem váš přístroj vybaven. Vždycky je lepší jeho optická verze, než náhražkové digitální softwarové manipulace, což jsou často jen docela obyčejné výřezy z plného formátu. Stabilizován může být samotný objektiv, což považuji za účinnější, ale při více objektivech za výrazně dražší řešení. Ten, kdo má mechanicky stabilizovaný přímo samotný čip ve fotoaparátu (například Sony, dříve Minolta), nemusí už řešit nic ani v případě nákupu dalších skel, třeba i od jiného výrobce.

Ovšem pozor! Žádná stabilizace neřeší rychlý pohyb objektu ve scéně, ale pouze a jedině pohyby fotoaparátu nebo vašich třesoucích se rukou. I se zapnutou stabilizací může být tedy motocykl pohybově rozmazán, pokud zvolíte nevhodnou expoziční dobu vzhledem k vašemu záměru a jeho rychlosti. Stabilizace naopak může pomoci třeba při panningu, tedy během sledování pohybujícího se cíle, jak jsme o něm psali ve zvláštní části seriálu. Lepší přístroje umožňují i stabilizaci nastavit tak, že pracuje podle potřeby ve dvou osách (nahoru i do stran), anebo jen ve svislém směru (vhodná právě pro panning). Při použití stativu se naopak doporučuje stabilizaci vypnout, protože výsledek může být horší, než bez ní.

Význam stabilizace v akční fotografii se ale obecně přeceňuje. Pokud ji nemám, mohu se bez ní docela dobře obejít. Jsou fotografové, kteří nedokáží pořídit ostrý snímek ani s ní. Nenaučili se dosud správně držet fotoaparát a třeba i správně dýchat, nemají nebo nepoužívají hledáček, fotografují jednou rukou, pravidelně strhávají spoušť. Na druhou stranu znám spoustu autorů (a nejsou to jen samí důchodci), jejichž řezavě ostré záběry o nějaké stabilizaci nikdy neslyšely. U nich ji nahrazují zkušenosti, přemýšlení a znalost teoretických principů. Jedním z plusů tohoto ortodoxního postoje je mimo jiné delší výdrž akumulátorů i samotných objektivů (kde nic není, nemůže se nic rozbít).

A jakže si tedy mohu pomoci, pokud potřebuji zklidnit třes rukou, i bez stabilizace? Například použiji skladný, snadno přenosný a přitom pevný monopod. Ještě jednodušší, zcela zdarma a kupodivu dobře fungující, je systém provázkového monopodu nebo sáčku s hrachem či rýží, pokud ho mám kde stabilně položit.

V dnešní době, kdy si každý druhý fotograf, masírovaný reklamou myslí, že pokud si alespoň jednou týdně nekoupí cosi čedičového nebo alespoň kevlarového, nemůže obstát, se podobnému přístupu „staromilců“ leckdo může zhluboka zasmát.

Je mu to přáno. Naštěstí dlouhodobě rozhodují spíš znalosti, šikovnost a výsledky, nikoliv vybavení a značky. Na druhou stranu dovedu pochopit, že pro stylaře, labužníky a „hobbysty“ bude i malá bělička, chycená „šejkspírem“, vždycky mnohem více uspokojující, než pětikilový kapr na letitém vlasci, přivázaném ke kusu větve. Proti gustu…

Mohli bychom se ještě dlouho bavit o fotografově pohybu v prostoru, o výběru ideálního stanoviště, o tom, jak hledat atraktivní místa a okamžiky, ale to vše už musíme nechat na příští díly. Na závěr tedy zmiňme už jen samozřejmou, ale často podceňovanou zkušenost, že mnohé odpovědi na výše nastíněné otázky se automaticky vybaví tomu, kdo se o konkrétní sportovní disciplínu zajímá nejen jako fotograf, ale i jako divák, fanda nebo třeba příležitostný účastník.

Sebelepší fotograf profesionál, specializující se ale dosud třeba na lední hokej, má sice všechny potřebné technické znalosti, reakce i vybavení, přesto ale nejspíš poprvé spláče nad výdělkem, dostaví-li se bez předchozí přípravy fotografovat zcela odlišnou disciplínu. Nebude vědět, která bije, kam se vrtnout, kde začít, kdy být na jakém důležitém místě, jak bude konkrétní situace pokračovat, ani kdy přijde její vrchol. Už V. I. Lenin, ač nebyl fotografem, totiž věděl, že „učit se, učit se, učit se…“




Bezpečnost by měla být vždy na prvním místě! To, že máte na sobě reflexní vestu, neznamená, že se do vás nemohou nechtěně trefit dvě tuny železa! Když se takový rozvášněný velkomotor pořádně napije, není nikdy zaručeno, že auto pojede tam, kam velí volant nebo přední kola. Myslete na to víc, než na dokonalý záběr, život a zdraví máte jen jedny. Zvlášť to platí u dragsterů, u kterých se neobejdete bez dvojitých ucpávek uší a „hluchátek“ navrch. Proti řevu motorů to funguje slušně, až ale budete stát k nebezpečí zády a někdo na vás varovně zakřičí, nemáte šanci!

Dvojice těsně po sobě jdoucích záběrů z loňských Eurogames dobře dokumentuje i schopnosti dnešních systémů automatického ostření. Fotoaparát stihne mezi jednotlivými snímky měnit nastavení expozice podle okamžitých podmínek a ještě měřit vzdálenost blížícího se vozu, přestože jsem přitom ještě „odzoomovával“, abych udržel rychle se zvětšující objekt v hledáčku i za další vteřinu, kdy projede bokem těsně kolem mne. Výkonnější zrcadlovky se slušnými objektivy to zvládnou poměrně bez potíží, kompakty a většina bezzrcadlovek jen teoreticky. Kdo nevěří, ať zapomene na výsledky rádoby exaktních testů a vyzkouší si reakce vlastního přístroje sám v reálné praxi. Jeden uspokojivý výsledek z pěti nebo dokonce deseti určitě nestačí!




Ani pak ale není třeba hned věšet hlavu! Nejsme já nebo moje vybavení dostatečně pohotové pro akční záběry? Všude kolem je spousta dějů pomalejších a přitom o nic méně atraktivních, jen se umět koukat!

„Bugatti Veyron právě vyjíždí z boxů a mlsně se rozhlíží po soupeřích, které by mohl posvačit. Diváci, oněmělí bezmezným obdivem, mu klečí u kol a snaží se zachytit tu nádheru pro budoucí pokolení“. Takhle nějak by nejspíš tenhle okamžik rád vnímal majitel auta. Ve skutečnosti se ovšem Veyron ani jemu podobní žádných opravdových závodů až na výjimky neúčastní. Tak bohatých stájí, neřku-li soukromníků, kteří by riskovali jeho lak nebo i něco podstatnějšího, totiž nikde na světě není nazbyt, natož v naší malé zemičce. Reálně šlo proto v tomto případě jen o klubové setkání majitelů podobných hypersportů na brněnském okruhu. I tak to ale byl zcela mimořádný zážitek. Nebo snad někdo z vás vídá (a slýchá!) aktuální bugatti, pagani nebo koenigsegg v pohybu denně? Dejte vědět!




Ani metoda panningu neboli sledování není tolik nemilosrdně přísná a háklivá na špičkové a ultrarychle reagující aparáty. Spíše dokonale prověří reakce, znalosti a schopnosti samotného uživatele. Je to ale relativně bezpečná a docela adrenalinová fotografická zábava, zvlášť na malých okruzích nebo soukromých komerčních akcích. Například motokáry mohou leckde jezdit třeba půl metru od vašich nohou a je tedy jen na vás, co z takové šance vytěžíte! Prvek náhody bude hrát jistě svou roli, ale jak známo, náhoda přeje připraveným!
Nejnovější články
Canon PowerShot SX740 HS: bytelný univerzál Canon PowerShot SX740 HS: bytelný univerzál
V dnešní recenzi se podíváme na zoubek kapesnímu ultrazoomu Canon PowerShot SX740 HS. Ten nabídne velkorysý 40× optický zoom, podporu 4K videosekvencí i možnost manuálního ovládání expozice.
Včera, recenze, Milan Šurkala21 komentářů
Laowa 15mm F2 a 10-18mm i pro Nikon Z a Canon RF Laowa 15mm F2 a 10-18mm i pro Nikon Z a Canon RF
Venus Optics má už poměrně širokou nabídku objektivů a nyní oznamuje další dvě "novinky". Jde sice už o známé objektivy 15mm F2 Zero-D a 10-18mm F4.5-5.6, ty ale budou nově dostupné i pro Nikon Z a 15mm verze i pro Canon RF.
14.7.2019, aktualita, Milan Šurkala1 komentář
Sony uvedlo USB hub MRW-S3 a nové SDXC karty Tough Sony uvedlo USB hub MRW-S3 a nové SDXC karty Tough
Sony přichází s novými produkty pro rychlejší workflow při zpracovávání fotografií. Jednak je to Multifunction USB Hub MRW-S3 schopný dosahovat rychlosti až 1000 MB/s, jednak nové karty SDXC Tough.
13.7.2019, aktualita, Milan Šurkala
Nová Sigma 14-24mm F2.8 dostává NPC vrstvy Nová Sigma 14-24mm F2.8 dostává NPC vrstvy
Třetím novým objektivem, který představila společnost Sigma, je model 14-24mm F2.8 DG DN | Art. Zajímavý je použitím spousty speciálních optických členů a zbrusu novými povrchovými vrstvami NPC.
12.7.2019, aktualita, Milan Šurkala5 komentářů
Sigma uvedla objektiv 35mm F1.2 DG DN Art pro CSC Sigma uvedla objektiv 35mm F1.2 DG DN Art pro CSC
Další novinkou na poli objektivů od Sigmy je vysoce světelný model 35mm F1.2 DG DN | Art. Má složitou optickou konstrukci, 17 členů včetně asférických a typu SLD, přináší však také překvapivě velké rozměry i vysokou hmotnost.
12.7.2019, aktualita, Milan Šurkala