Foto okolo kol 13: Odolné kamery a pár zbytečných apelů

Odolné kamery a pár zbytečných apelů

Situace, v nichž by se podobné zařízení mohlo hodit, nejsou ani v běžném životě nijak řídké. Stačí si jen představit nudnou každodenní služební cestu, během níž nemáme čas se kochat výjimečným světlem nebo okolní scenérií. Jindy zase, při naprosto identické rutinní jízdě, budeme třeba svědky nezodpovědného jednání jiného účastníka silničního provozu, ohrožujícího nás nebo někoho jiného, například předjížděním zprava, oblíbeným vybržďováním a podobně.

Nebo dojde k nejhoršímu a staneme se svědky, nebo dokonce přímými účastníky dopravní nehody a z nejrůznějších příčin třeba nebude možné dohodnout se na míře zavinění. Ano, můžete zastavit, začít hledat v kufru nebo v přihrádce spolujezdce fotoaparát, můžete ho postupně správně nastavit, vložit do něj prázdnou kartu nebo tu původní narychlo promazávat, aby vzniklo místo pro nové záběry, a pak konečně cosi zaznamenat. Jak asi budou takové záběry vypadat, jakou budete mít v podobné situaci asi náladu mířit cizím a třeba i nepřátelsky se tvářícím lidem fotoaparátem do obličeje, to si jistě dovedete představit sami. Není tedy možná od věci nechat podobnou dokumentaci na vhodném automatickém zařízení.

A nemusí jít vždycky jen o nepříjemné situace. Daleko častěji jsou se stejným úspěchem podobné přístroje využívány během amatérských i profesionálních závodů všeho druhu, při nezávazném relaxačním pojíždění, stejně jako při osamělém „objevitelském“ motocyklovém nebo automobilovém putování například zeměmi třetího světa.

Naše přání a případná touha po něčem podobném není nijak nesplnitelná. Mluvíme o takzvaných odolných kamerách, z nichž nejznámější a nejrozšířenější jsou výrobky americké značky GoPro, dnes už ale následované řadou podobných od mnoha dalších producentů, především z Asie. Některá omezení těchto „kopií“ oproti originálu jsou často vyvážena nižší cenou.
S používáním automatických odolných fotoaparátů nebo kamer, schopných pořizovat i fotografie v jednotlivém nebo časosběrném režimu, si můžete užít spoustu nové zábavy. Budete přitom ale řešit zase nové, dosud nepoznané potíže. Úhel záběru je během jízdy a snímání bez obsluhy předem dán a je značně široký. To se hodí pro krajinné celky a městské scenérie, už méně ale pro akční momentky a záběry ostatních vozidel. Pokud se scéna nebude odehrávat do jednoho až tří metrů od objektivu, bude pro další fotografické využití jen velmi omezeně použitelná. U videa to naopak nevadí, divák pohyblivého záznamu se dokáže velice rychle „najít“ a soustředit pozornost na to hlavní, podružnosti snadněji vytěsní.

Druhý snímek shora ukazuje, k jak velkému optickému zkreslení a zakřivení prostoru dochází v okrajích záběru. To sice není vada, nýbrž vlastnost, je s ní ovšem třeba při komponování scény i při pozdějším zpracování počítat.

Třetí záběr upozorňuje nejen na nutnost vhodného a velmi pevného uchycení kamery, aby se za jízdy vlivem otřesů nesklopila nebo dokonce neodpadla, ale také na to, že v případě nevhodného nebo jen nedostatečně promyšleného umístění může být obraz za jízdy zčásti nebo zcela zakrýván nečekanými překážkami. Může jít o vlající šálu nebo šátek, pohybující se zavazadlo nebo přívěsný vozík. Anebo také, jako v tomto případě, horní část kapotáže motocyklu, ponořující se při intenzivním brždění. Během testovací jízdy v běžných rychlostech se přitom zdálo být vše v pořádku.

K motocyklu napevno upoutanou kameru lze využít i pro zhotovení jiných, než jen jízdních záběrů. Opět je dobře vidět soudkovité zkreslení širokoúhlé optiky (dolní záběr).
Tento „portrét“ upozorňuje na fakt, který se už mezitím stal na internetu samostatným fenoménem: Nejste-li vybaveni dálkovým ovládáním expozice, nechtěně se sami zvěčníte při každém zapnutí a vypnutí nebo každé změně nastavení. Může vás to rozčilovat, ačkoliv jde jen o podružnou drobnost (žádné jen trochu náročnější video se stejně neobejde bez následného střihu), anebo vám to umožní snadno a rychle získat celou sbírku autoportrétů z vašich cest.

Série pěti zde publikovaných záběrů pochází z kamery GoPro HD2 a není nijak upravena ani oříznuta, s výjimkou nutného zmenšení velikosti.

Prakticky všechny tyto strojky jsou především kamerami, proto jejich rozlišení končí u standardu Full HD. To jejich fotografické schopnosti limituje podobně, jako široký úhel záběru. Obojí je ale vyváženo vlastnostmi, které jinde nenajdeme anebo ne za podobné peníze a v podobně kompaktním, navíc odolném provedení.

Tyto kamery jsou totiž přímo zkonstruovány pro použití, o něž máme dnes hlavní zájem. Nevadí jim vibrace, za použití speciálních pouzder (mnohem kompaktnějších a dostupnějších, než k běžným fotoaparátům) mohou být i voděodolné nebo docela vodotěsné.

A především dokáží pracovat víceméně samy, buďto docela automaticky v předem nastaveném intervalu nebo jen na konkrétní jednorázový pokyn. Každý motoristický fanda zná záběry přímo z kokpitu závodních aut nebo třeba z kapot motocyklů Moto GP. Podobnou kameru není problém pomocí dodávaného velmi rozsáhlého příslušenství umístit na přilbu, na paži nebo na kteroukoliv část karosérie, za okno a podobně. Dokoupit lze přídavné akumulátory, externí displeje, přísavky, samolepicí základny, flexibilní prodlužovací ramena a mnoho dalšího.

Fotografie můžete získávat takzvaným grabováním (výběrem jednotlivých políček) až v počítači během střihu kontinuálního videa, anebo přepnout kameru předem jen do fotografického modu, čímž ušetříte akumulátor i místo na paměťové kartě a navíc získáte záznam mnohem delšího časového úseku, pochopitelně s příslušnými mezerami, například 1, 5 nebo 10 vteřin. Konkrétní záběry budou tedy víceméně náhodné, ale při vhodném odhadu budoucích potřeb v podstatě téměř kontinuální. Za jízdy nelze ovládat a měnit prakticky nic (nejčastěji jen vypnutí a zapnutí, občas výběr režimu nahrávání, někdy i pomocí zvláštního příslušenství, upevněného na řídítkách, na přilbě a podobně). Až po stažení souborů do počítače vybereme nejlepší záběry k dalšímu zpracování.

Při užívání podobných zařízení myslete vždy na jejich co nejdůkladnější upevnění a na utažení všech kloubů a pojistných prvků. Při laxním přístupu nemusíte přístroj hned rozbít nebo ztratit. Daleko častější je případ, kdy na prvním skoku nebo v ostré zatáčce dojde k jeho posunu nebo pootočení, a vy pak až doma u PC zjistíte, že jste celou dobu kromě první minuty natáčeli makrozáběry vlastní přilby nebo své zajisté fotogenické pozadí.

I při vší snaze to však nakonec může být třeba jen velká skvrna od bláta na nechráněném objektivu (nebo zamlžený vodotěsný obal, pokud v něm chyběl příslušný absorpční prvek), co vás na obrazovce monitoru po ukončení akce čeká. Náhoda tu zkrátka hraje roli větší, než jindy. Zato, když se zadaří, odpustíte výsledným záběrům i to obligátní soudkovité zkreslení nebo nízké rozlišení.

K odolným kamerám se dodávají i pojízdné vozíky, jejichž amatérská výroba není na rozdíl od minule popsaných hydraulických ramen nijak složitá. Viděl jsem řadu systémů zhotovených z koleček od kolečkových bruslí a z novodurových vodovodních trubek. Lze použít stavebnici Merkur nebo Lego a možností je určitě daleko víc. Pro RC modeláře bude už jen nepatrný problém vybavit takové vozítko dálkovým ovládáním.

Pokud lze upevnit odolnou kameru, lze jistě na příslušně větší vozítko namontovat i větší a dokonalejší fotoaparát. Používají se teleskopicky výsuvné stožáry na dodávkových automobilech, přičemž fotograf sedí uvnitř u monitoru a nahoře na panoramatické hlavě se podle jeho pokynů motoricky otáčí fotoaparát.

A pokud je možné fotografický přístroj připevnit na dálkově řízené vozidlo, určitě to půjde (a je hojně a s nadšením praktikováno) i na zmenšený model letadla, vrtulníku nebo balónu. To už se ale nejspíš příliš vznášíme, byť by za to záběry řítícího se rallye speciálu z ptačí perspektivy docela určitě stály. Naše oblíbené náměty zůstávají až na krátké okamžiky pevně všemi dvěma (čtyřmi) na kolech, zůstaňme na nich tedy pro tentokrát až na výjimky i my.
Přestože je každá odolná kamera navržena především pro natáčení videa, i její statické záběry bývají celkem slušné kvality a snesou i jednodušší další úpravy, včetně mírných výřezů.

Těžké britské expediční enduro Triumph Tiger 1200 Explorer donutilo bavorské inženýry z BMW vrátit se od klobásek a piva zpátky k rýsovacím prknům. Výsledkem jejich snahy je pak nejnovější reinkarnace GS 1200 R.
Kameru nebo fotoaparát můžete snadno upevnit na spoustu míst v každém automobilu, na motocyklu, jízdním kole, vozíku atd. Záleží jen na vaší fantazii a tvůrčí invenci, jaký záběr vymyslíte. Jen se vzhledem k širokému záběrovému úhlu vyhýbejte pokud možno čistě vodorovným pohledům do krajiny, pokud nejde přímo o konkrétní záměr, jinak může polovinu fotografie (a tím i již tak nízkého rozlišení) tvořit fádní prázdná obloha. Naopak větší přiblížení a tím užší výřez přímo při expozici nelze většinou v automatickém režimu použít, ani pokud pracujeme s klasickým fotoaparátem a zoomem. Vše v záběru je totiž neustále v pohybu a nikdy předem přesně nevíte, kde se bude to nejzajímavější odehrávat. Bude proto lepší pracovat později s výřezem, než litovat uříznuté hlavy, kola a podobně. Něco jiného ovšem je, pokud fotoaparát i během jízdy může někdo obsluhovat a výřez podle potřeby operativně měnit.

Co říci na závěr k odstavcům, věnovaným fotografování za jízdy a za pohybu? Už jsme viděli, že přitom můžeme být se svým fotoaparátem nebo s obdobným přístrojem takzvaně na jedné palubě, přičemž se můžeme plně věnovat buďto samotnému fotografování, nebo naopak řízení automobilu či motocyklu. Jen jsem již minule důrazně nedoporučoval kombinovat obě tyto role zároveň.

Anebo můžeme aparát vyslat na samostatnou, i tak ale docela dobrodružnou a v obou možných extrémech více než dostatečně adrenalinovou misi, přičemž s výhodou využijeme vlastní nebo spřátelené modelářské a kutilské dovednosti. Není to tak jednoduché, jako fotit pampelišky, už po několika pokusech ale určitě zjistíte, čím je tahle disciplína specifická a věřte, že vás experimenty s ní začnou bavit.

Stále však mějte neustále na paměti vlastní i cizí bezpečnost. Ale třeba i jen docela obyčejnou hodnotu vozidel, se kterými pracujete. Fotografové nosívají také leckdy docela drahocennou výbavu, mívají proto tendenci starat se především o ni. Nedivme se ale, že jiní se o svůj majetek obávají stejně, a že částky za jeho poškození mohou být ještě podstatně vyšší. A to vůbec nemluvím o zraněních a úrazech, které k tomu všemu, zejména při vážně míněném sportu a závodění, logicky patří. Chraňte především sebe, až potom svoji techniku. A snažte se vždycky, aby se vaše chování nebo opomenutí nestalo příčinou nehody nebo jiné újmy nikoho druhého.

Třeba takové motorky. Jsou neskutečně obratné a rychlé a také mimořádně nestabilní, jak v pohybu, tak i v klidu. Jejich majitelé jsou často (ne vždy) dost divocí chlapíci. Ne, že by vás hned někdo toužil přetáhnout řetězem, tyhle scénky patří spíš do filmu. Stačí ale při zaujetí záběrem udělat pozpátku krok do cesty rozjetému motocyklu anebo se i jen neopatrně opřít o bike zaparkovaný na „policajtovi“, tedy jednoduchém pohotovostním stojánku.

Některým typům stačí snad i jen křivý pohled nebo malý svah a už se poroučejí k zemi. Pokud pod nimi přitom budete mít nohu nebo celého člověka, zjistíte rychle, že i zdánlivé muší váhy mají 200 kg a že je sami nezvednete. A pokud do vás některý takový stroj trochu strčí za pohybu (a může mít těch kilogramů klidně i dvakrát tolik), bude se vám zdát, že do vás narazil rychlík. A hned až se proberete, bude chtít kdosi neústupný zaplatit všechny škody.

Rozvahu, soustředění a dobré periferní vidění tedy určitě využijete. A to zatím pořád ještě stojíte na zemi na vlastních nohách. Za jízdy, zvlášť pokud řídí někdo jiný, se často nemáte čeho držet, chcete-li zároveň cosi vidět na displeji nebo v hledáčku. Je nutné počítat neustále s tím, že zatímco vy reagujete na nějakou konkrétní obrazovou situaci, řidič musí reagovat na docela jinou, často ve stejném okamžiku. Díra ve vozovce, překážka na trati, nepozorný chodec nebo divák během závodu. Je zbytečné se následně rozčilovat, že vám někdo zkazil záběr nebo odřel objektiv. Zkuste to ještě jednou, znovu, a příště. A neustále myslete na to, že získat kvalitní a jedinečnou fotografii je důležité, pokud ale nejste profesionálové, mělo by jít především o radost, zábavu a zážitky. Nic z toho nestojí za škody na majetku, neřku-li na zdraví a životech všech zúčastněných!
Spousta fotografů i „fotografů“ je příliš sexy na to, aby dodržovala elementární dopravní předpisy nebo i jen pravidla zdravého rozumu. Třeba ten o stabilní a bezpečné pozici během fotografování. Anebo se sice snaží, ovšem jen symbolicky, aby se neřeklo. Všimněte si „bezpečnostního“ přidržení fotografky partnerovou rukou na horním snímku. Všechno je to ohromná legrace a pohoda. K čemu by ovšem asi takové držení bylo a jak daleko od automobilu by asi slečna skončila i při relativně malé nehodě, si můžete snadno domyslet.

Hned o pár minut později totiž k takové „nepravděpodobné“ nehodě došlo u sousedního vozu, když jeep před ním nečekaně zastavil. Že měl pozor dávat především řidič? Ale nedával. Tentokrát to naštěstí odnesl jen blatník a světlomet. Takže o nic nejde?