www.digimanie.cz
>
>
>

Foto okolo kol 18: Kalendář jako vrchol

Foto okolo kol 18: Kalendář jako vrchol
, , návod
Pokud jde o aranžovanou fotografii, spojenou s fotografováním vozidel, je firemní nebo klubový kalendář, ale i ten pro pouhé jednotlivé zájemce, vedle firemního katalogu asi nejvíc, máme-li před očima vlastní prestižní, profesní a odborný růst.
K oblíbeným
reklama

Kalendář jako vrchol


Fotografický kalendář, skutečně hodný toho jména, je už totiž většinou kolektivním dílem, a to ve všech hlavních fázích, tedy během plánování, fotografování, fotografické postprodukce, grafického návrhu a sazby, schvalování i fyzické výroby. Všichni zúčastnění si musejí rozumět, sjednotit své individuální požadavky i svá ega a táhnout za jeden provaz. Stejně jako v často zmiňované výrobě hraného filmu bude výsledek jen tak dobrý, jak dobrý je nejslabší člen týmu.

Zaměřme se nejprve na samotné fotografování. To budete realizovat vždy, ať už bude účel i náklad kalendáře jakýkoliv. Podobně jako u fotografické série nebo cyklu byste ale neměli fotografovat náhodně, bez předchozího konceptu. Ve zvláštním případě jím ale zrovna tak může být výběr již hotových fotografií na dané téma z vašeho archivu, případně výběr vozidel jednoho výrobce nebo jednoho typu, jedné barvy atd.

Výjimečně se mohou uplatnit, většinou jako doplněk, i výslovně amatérské záběry, pro běžný kalendář jinak nepoužitelné. Například z různých srazů a jiných akcí. Letošní třináctilistý nástěnný kalendář českého Jeep Wrangler Clubu na každém listu využívá v malém formátu několik právě takových společně o víkendech zhotovených snímků vozů svých členů. Hlavním a plošně nejvýraznějším motivem každého měsíce je ale dobový plakát nebo reklama na nějaký historický model Jeepu a proto tyto nijak zvlášť kvalitní fotografie celek neruší a působí vhodně.

Ve většině případů budeme ale zhotovovat fotografie nové, přímo na míru plánované tiskovině. Pokud to váš grafik nevidí jinak (což je ve většině případů jen dobře), nejčastěji přichází v úvahu jedna, maximálně dvě fotografie na stránku. To už samo o sobě klade dostatečně vysoké nároky na ostrost i rozlišení zdrojových souborů, stejně jako na maximálním využívání daného formátu senzoru. Následné případné ořezy by se měly omezit jen na netradiční poměry stran nebo na kombinaci s dalšími konkrétními grafickými prvky.




V první fázi je třeba pořídit zdrojové záběry. Ať už jste konečným arbitrem vy, nebo je jím zadavatel či uznávaný grafik, mající na starosti konečnou podobu kalendáře, všichni budou chtít předem vidět několik variant od každého záběru. Dlouze se bude uvažovat o vhodnosti konkrétního snímku pro daný měsíc, je třeba posoudit případnou duplicitu námětů nebo nevhodnost konkrétního snímku v rámci jednotnosti celku. V této fázi nemusejí být náhledy ještě nijak upravené, tím méně finálně retušované.




Připravte se na to, že pokud fotografie nevznikají přímo na míru konkrétního projektu, ale byly pořízeny nezávisle, případně jsou vybírány z archivu, mohou kompetentní místa vyřadit i jinak zdařilé fotografie třeba jen z důvodu orientace (počítá-li se s kalendářem na šířku, má tento snímek zkrátka smůlu), celkové barevnosti, odlišnosti prostředí a podobně.




Pokud jde o varianty, nespokojte se s různými výrazy modelů, stojících stále na tomtéž místě. Nechte je pohybovat se po celé scéně, vykonávat různé činnosti, přemísťujte se i vy sami. V rámci každého záběru přemýšlejte o nejlepší možné variantě. Nechybí ještě někdo, případně něco? Není možné vytvořit přehlednější kompozici, lépe zdůraznit prostor nebo výstižněji popsat prostředí?

Fotografie mohou být zaměřené výslovně technicky, popisně a dokumentárně, přičemž dvojnásob platí vše výše uvedené, ale také předchozí pečlivá příprava daného vozidla i „úklid“ jeho okolí. O tom všem najdete více v jednom z předchozích dílů, věnovaných fotografování v muzeích.

Jindy vám půjde především o atmosféru, o zvláštní světlo, o výrazné detaily a o jejich nevšední kombinaci s prostředím nebo s formátem (to už trochu fušujete do kompetencí grafikovi, pokud jím nejste sami), s lokální i celkovou barevností, s litografickým zrnem, s rastry a podobně. Zde všude najde uplatnění i netradiční technické vybavení, starší či jindy nedostačující fotopřístroje, materiály a rekvizity z jiných oborů a prostředí.

Na značném procentu kalendářových fotografií ze světa kol budou zajisté i živí lidé. Mohou to být závodníci i civilní šoféři, autenticky se pohybující ve vlastním prostředí, ale i osobnosti z jiných světů, portrétované jen s koly a volanty za sebou a vedle sebe, jako se zajímavým prvkem bez hlubší souvislosti.

V neposlední řadě se na vašem kalendáři mohou vyskytovat modelky a modelové, jen předstírající jakousi činnost nebo odbornost, případně prezentující především vlastní krásu a atraktivní tvary. V každém z těchto odlišných případů snadno naleznete specifické rady pro jejich úspěšné fotografování v příslušných předchozích částech tohoto seriálu.

Běžně bývá autorem celého návrhu někdo jiný, než sám fotograf. Ten pouze na základě dohody, případně podrobných nákresů, dodá jen požadovaná surová data nebo upravené vybrané fotografie. Pokud se o víc nestará, nemůže v dalších fázích, o kterých se zmiňuji níže, nic pokazit, ale ani vylepšit. Je jen jedním kolečkem celého orloje.

Výjimečně může nastat i druhý extrémní případ, kdy budete autorem celého konceptu a sami realizujete i veškerou postprodukci a výrobu. Jde o splněný sen a možnost vytvoření plně autorského díla, ovšem s veškerou zodpovědností a riziky. Pokud ale v takovém případě nejde jen o soukromou zábavu bez vyšších ambicí (i to je dnes díky internetu, domácímu publikování (DTP), digitálním minilabům a malonákladovému digitálnímu tisku snadné), musíte velmi dobře znát spoustu samostatných příbuzných oborů, od produkce a manažeringu přes grafický design, typografii a počítačovou sazbu až po předtiskovou přípravu včetně samotného barvení bitmap.

Pak můžete dodat příslušné ofsetové tiskárně korektní pdf nebo ps soubor s profesionálně připravenými tiskovými daty a v klidu očekávat kamion s hotovými kalendáři, zabalenými na několika europaletách.

Pokud se ale tak silní v kramflecích necítíte, nebo jen nedisponujete příslušným kapitálem, jistě se rádi v příslušných okamžicích obrátíte na specialisty. Ušetříte čas i nervy a v neposlední řadě to nejspíš pomůže i výsledku.

Kalendář, jako vrcholné dílo vašeho fotografování okolo kol, je náročný i z toho důvodu, že jeho výstupem nemusí být (a v lepším případě není) jen jeden originální výsledný exemplář, například pro váš soukromý interiér nebo prezentaci, případně pro kamaráda či zákazníka. Daleko častěji je předem počítáno s jeho sériovou produkcí, která má své zákonitosti. Z pohledu fotografa, jako autora ilustrací, jde především o barevné a tonální vyznění samotných fotografií, které by mělo být v ideálním případě naprosto totožné (tedy nikoliv lepší, ale rozhodně ani ne horší), jako u originálu.

V grafickém editoru je třeba ošetřit ostrost pomocí nástroje doostření, to však až v okamžiku, kdy je definitivně znám přesný a konečný rozměr tisku. Softwarové doostřování v jakékoliv jiné fázi, zejména hojně praktikované přímo ve fotoaparátu nebo aplikované na soubory ukládané do archivu, je jen nevědomým (a nevratným) ničením zdrojových dat.

Je nutné s tiskárnou dohodnout hustotu tiskového rastru a tvar tiskového bodu. Obojí má obrovský vliv jak na množství detailů v obraze, tak i na hladkost monochromatických ploch a přechodů, ale i na subjektivně vnímanou obrysovou ostrost. K nezaplacení je možnost použít stochastický (náhodný) rastr, u něhož se nevyskytuje typická tisková růžice, simulující barevný bod. Jde ale o technologii náročnou na čistotu, odbornost a přesnost, takže některé menší tiskárny ji raději nenabízejí. Výsledný dojem z takového tisku se ale hladkostí ploch i množstvím podrobností nejvíce blíží klasické fotografii a na maximum využívá možnosti fotoaparátu i objektivu.

Pokud jde o nezbytný převod z RGB do CMYKu, nemělo by se zapomínat na fakt, že zatímco RGB prostor je jeden (nebo několik málo z něho odvozených, jako je sRGB nebo Adobe RGB), prostorů CMYK je doslova nekonečně. To snadno překvapí každého, kdo se dosud domníval, že stačí stisknout příslušnou položku v menu Photoshopu a převod je hotov.

Ano, je, zároveň jste ale tímto jediným kliknutím odsouhlasili řadu dalších předvoleb, které je nezbytné předem nadefinovat v Nastavení barev. Pokud jste to neudělali, použije se předchozí nebo tovární nastavení a váš CMYK bude docela určitě jiný, než doufáte. Další složitou otázkou je i to, kdy vlastně během úprav tento převod provést. Vyznat se dokonale v jeho problematice znamená orientovat se v tiskových technologiích a především vědět, jak, na jakém tiskovém stroji, na jaký papír a jakými barvami se bude vaše zakázka tisknout. To vše je zcela nad rámec dnešního textu, rámcově se ale o nejdůležitějších nastaveních zmíníme v dalších pokračováních.

Pro dnešek stačí si pamatovat, že k nějaké té změně barevnosti dojde při převodu z barevného prostoru RGB (ve kterém fotografujete) do prostoru CMYK (v němž tisknete) vždy, protože ten tiskový má své limity jak v rozsahu hodnot, tak v kontrastu a zabarvení používaných materiálů včetně papíru. Je ale rozdíl, jestli tento posun řídíte vy jako autoři fotografií, nebo sice odborně kompetentní, avšak k vašim tvůrčím záměrům třeba naprosto lhostejný zaměstnanec průměrné tiskárny.
Nejhorší a bohužel nejčastější je třetí způsob, tedy naprostá neznalost kombinovaná s odzbrojující suverenitou, a to jak na straně fotografů, tak i tiskové obsluhy. Výsledek takové kombinace nemůže být pro fotografii jiný, než v lepším případě překvapivý, v horším smrtící.




Fotografie v nástěnném kalendáři budou značně rozměrné. Již formát A3, tím méně větší, nejsou základní digitální zrcadlovky ani při standardních nárocích běžného ofsetového tisku (300-350 dpi) vůbec schopné vyprodukovat. Nekonečné diskuse o vlastních superkvalitních tiscích ve velikosti plakátů nebo dokonce billboardů jsou jen mysliveckou latinou nevzdělaných laiků nebo fotografů s nulovými nároky na technickou kvalitu. Prostá matematika hovoří totiž jasnou řečí.

Přitom zejména kalendáře bývají vlajkovou lodí nejedné tiskárny, reklamní agentury nebo větší firmy a proto se běžně tisknou i dvojnásob hustým rastrem (600 dpi). Nezbývá proto, než zdrojové soubory pořizovat v co možná nejvyšší kvalitě, ve formátu RAW, co nejostřejší, s vyrovnanými světelnými kontrasty. Bez pracné a časově náročné postprodukce se ani pak neobejdou, je však alespoň „kde brát“.

Celoplošná kontrola každého finálního záběru na displeji fotoaparátu při maximálním zvětšení ještě před opuštěním nebo dokonce likvidací scény je to nejmenší, co pro svou dobrou pověst a klidný spánek můžete jako fotografové udělat. Přesto se běžně setkávám s kolegy, kteří až doma u počítače zjišťují, že mají zaostřené jiné oko, než čekali, že pan ředitel na jediném záběru, na němž se vyskytuje, zrovna mrkl, nebo že zadní kolo ve stínu je zcela bez kresby. Jejich heslem je: „to dotáhne Photoshop“ A následně nadávají na nevinný program, že nedokáže zaostřit nezaostřené nebo podstatně zesvětlit stíny bez drastického navýšení šumu, případně, že to vše tak hrozně dlouho trvá.




Naprostým standardem bývá, že si zákazník vzpomene na nějaký kalendář a zadá jeho výrobu až počátkem prosince. Pokud je zatím ještě listopad, můžete mluvit o štěstí. Při realizaci záběrů všichni zúčastnění, vděční za zakázku, trpí zimou a vlhkem, na výsledku by to ale nemělo být znát. Stejně se jako vždy najdou chytráci, kteří letos vyšli jako obvykle naprázdno, a mají tak čas kritizovat v těch vašich obrázcích chybějící slunce, příliš světlou pleť nebo třeba rozkvetlé sakury v záběru. Nakonec už zbývá jen doufat, že se vaše práce nepromění k nepoznání pod rukama korektorů, klientů nebo grafiků se sebevědomím výraznějším, než je vaše.




Ano, kalendář bývá většinou dílem kolektivu. Ne vždy budete veškeré práce řídit nebo dokonce moci vůbec ovlivnit. Zejména grafikova péče je na výsledném produktu k nepřehlédnutí. Můžete dodat třeba jen sice řemeslně dobré, avšak tuctové fotografie, které dobrý návrhář použije fascinujícím způsobem. Opačná varianta je mnohem smutnější, ale také častější. A dokonce i výsledek duševní, finanční i řemeslné bídy celého týmu už byl jistě každý z nás také nejednou nucen sledovat, případně z kolegiálního soucitu pobízen chválit.
reklama
Nejnovější články
Canon EF 50mm f/1.4 USM Canon EF 50mm f/1.4 USM
Dnes se podíváme na objektiv, který má za sebou už nějaký ten pátek. Jde o světelné sklo Canon EF 50mm f/1.4 USM určený pro full frame zrcadlovky společnosti Canon. Jak si bude vést dnes, v roce 2019?
Dnes, recenze, Milan Šurkala
Fotograf používá chytré triky pro vytváření zajímavých snímků Fotograf používá chytré triky pro vytváření zajímavých snímků
Někdy za podivuhodnou fotografií nestojí úpravy ve Photoshopu, ale chytré triky použité přímo na scéně při vytváření takového snímku. O tom se na svém instagramovém účtu snaží své sledující přesvědčit i fotograf z Barcelony.
Včera, aktualita, Kateřina Hoferková1 komentář
Irix uvedl nový objektiv Cine 45mm T1.5 Irix uvedl nový objektiv Cine 45mm T1.5
Společnost Irix přichází s novinkou do svého pomalu se rozšiřujícího portfolia objektivů pro natáčení videa. Tentokrát je tu zbrusu nový Cine 45mm T1.5 s minimálním focus breathingem i zkreslením obrazu.
Včera, aktualita, Milan Šurkala
Laowa představuje 17mm f/1.8 pro MFT Laowa představuje 17mm f/1.8 pro MFT
Venus Optics přichází s novým pevným objektivem pro systém Micro Four Thirds. Jde o model Laowa 17mm F/1.8 MFT a má být světelným lehce širokoúhlým objektivem. Navíc potěší velmi kompaktní stavbou.
21.10.2019, aktualita, Milan Šurkala
Adobe Photoshop pro iPad se blíží, bude mu ale chybět mnoho funkcí Adobe Photoshop pro iPad se blíží, bude mu ale chybět mnoho funkcí
Adobe Photoshop pro iPad je ve vývoji už nějaký ten pátek a měl by se představit ještě letos. Smutnou zprávou ale je, že zpočátku nebude plnohodnotnou alternativou toho desktopového. Má mu totiž chybět dost funkcí.
21.10.2019, aktualita, Milan Šurkala