reklama
Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoaparáty
Fotomobily
Objektivy
Software
Tipy a triky
Tiskárny
Příslušenství
Ostatní
O nás  |  Napište nám
Facebook  |  Twitter
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně  |  Svět audia
reklama

Island - království krajinářské fotografie: II.

, , článek
Island - království krajinářské fotografie: II.
V minulém díle jsme započali naší fotografickou cestu po Islandu. Nyní rozebereme, jaké potíže vás při fotografování na Islandu čekají a podíváme se také na krásy Islandu na jeho jižní části. Poznáme také místní krátery a jezera.
Island - království krajinářské fotografie: II.

Jak a čím na Islandu fotografovat


Udělejme malou odbočku v cestování a podívejme se jak a čím nejsnáze na Islandu fotografovat. Na Islandu není množství světla problémem (až na výjimky je ho až nadbytek), ale naopak kontrast je na Islandu problém velký. Díky čistému ovzduší je na Islandu nadstandardní viditelnost, a tak je obloha typicky velmi jasná, byť na ní mohou být mraky. Naopak lávová pole tvořící zem jsou většinou tmavá až černá, což je pro digitální senzory smrtelný dynamický rozsah.


Pro Island typický „smrtelný“ dynamický rozsah (rozsah jasů). Exponujete-li podle oblohy, což musíte, aby na ní byla nějaká kresba mraků a ne jen vypálená bílá, tak lávová půda pod vámi je velmi tmavá až černá.


Není problém exponovat podle jasu země, ale potom to dopadne zhruba takto, což je strategie řady kompaktů.

Vyplatí se proto používat šedý přechodový filtr se silou nejlépe ND2 (25%), který při správném natočení o 2 EV jas oblohy sníží. I tak je však třeba pečlivě exponovat, aby obloha nebyla přepálená a nepřišli jste o krásnou oblačnost. Použití polarizačního filtru mimo vysloveně jasných dní s obláčky na obloze není příliš vhodné, protože polarizační filtr problém kontrastu spíše zvětší. Pro fajnšmekry je možné doporučit i snímání typu HDR, kdy se pořizuje více různě exponovaných snímků a v PC se potom skládají do jednoho.


Přechodové neutrální šedé filtry (Graduated Grey Filter), ať čtvercové Cokin nebo kruhové s otočnou obroučkou, slouží ke stejnému účelu – ztmavit příliš silné světlo z části scény.


Ukázka technikou HDR (High Dynamic Range) snímané fotografie, kdy byly dva různě exponované snímky spojeny do jednoho.

Z hlediska objektivů využijete jak širokoúhlá ohniska kolem 24 mm na krajiny (vše uváděno po případném přepočtu), tak teleobjektivy na ptáky a krajinné detaily. Světelnost objektivů na Islandu není až tak nutná, protože jak již bylo řečeno, světla je obvykle dost. V každém případě je ale nutné počítat s deštěm, a proto dobrý a nepromokavý fotobatoh je nutností a pláštěnka či kryt na fotoaparát se hodí.


Jedna z variant ochrany fototechniky mohou být např. pláštěnky fy Kapa (prodává např. FotoŠkoda v Praze). Práce pod pláštěnkou sice není žádný med, ale dá se fotografovat i v lehkém dešti. Největší problém ale zůstávají kapky na přední čočce objektivu, která pochopitelně nemůže být nijak chráněna.


Gejzír Strokkur


Dobře přístupnou „atrakcí“ Islandu je gejzír Stokkur. Je to menší soused Stóri-Geysiru (Velký gejzír), který dal jméno i všem ostatním gejzírům na světě. Jeho erupce byly až 60 metrů vysoké, avšak v současnosti již netryská. Jeho menší soused gejzír Stokkur dosahuje sice jen 20metrových erupcí, ale za to každých 5 až 10 minut. Nejlepší strategie tedy je při prvním výtrysku kompletně nastavit fotoaparát, nalézt vhodné stanoviště a potom již jen čekat na další výskyt. Potom to již chce jen rychlost (výtrysk je velmi rychlý a přichází téměř bez varování) a štěstí, že voda netryskne zrovna na vás. Po výtrysku není sice voda již vařící, ale jen horká, přesto nejeden turista odchází od gejzíru zcela mokrý, což pro fytotechniku, přiznejme si, není ideální.


Gejzír Stokkur jen zlomek vteřiny před výtryskem, kdy se tvoří takováto vodní bublina.


A jeho výtrysk, který bývá vysoký kolem 20 metrů. Celý děj se nepravidelně opakuje v 5 až 10 minutových intervalech, ale potom je poměrně rychlý, takže to chce 100% připravený fotoaparát a sekvenci.


Vodopád Gullfoss


Co musíte vidět, byť je to díky asfaltové silnici turisticky velmi rušná podívaná, je vodopád Gullfoss. Množství vody řítící se krajinou a padající do hlubin skal je úchvatné a těžko jinde v Evropě k vidění. Snad každého napadne srovnání s Niagarou, i když Gullfoss je pochopitelně menší. Voda padá po dvou schodech 11 a 21 metrů vysokých do úzké skalní prolákliny hluboké 32 metrů. Průměrné množství proteklé vody je 140 m3/sec. Dojem umocňuje i fakt, že se snadno po skalách dostanete až k vodě a můžete do vody před jejím pádem do hlubin strčit i ruku.


Vodopád Gullfoss pojatý klasicky s polarizačním filtrem, který zcela standardně zafungoval na oblohu a vytáhl mraky. Jeho účinek je nejsilnější při slunci z boku - zde lehce zprava.

Podobné atrakce se dají fotograficky ztvárnit mnoha způsoby a záleží samozřejmě na aktuálním počasí. Krátké expoziční časy a polarizační filtr povedou spíše k dokumentačním snímkům, kdežto stativ, šedý filtr a dlouhý expoziční čas povedou sice k těžkým (ne vždy se to povede), ale mnohem kreativnějším fotografiím. Hodně dlouhý čas převede vodu na pěnu či „šlehačku“, která dá snímkům až mimozemský vzhled. Experimentování s časem je na místě - rychle tekoucí voda se totiž rozmaže již při poměrně krátkém čase. A jak již to bývá, někdo má podobné snímky s rozmazanou vodou rád, někdo ne.


Kreativnější snímek dosažený šedým filtrem ND6 (zeslabí světlo 64x, a tedy o 6 EV). Umožní tím výrazně prodloužit expoziční čas, a to i při jasném dni. Zde 1 vteřina při cloně f/22 a ISO 100.


Kráter Kerið


V okolí jezera Thingvallavatn je na dosah i zajímavý sopečný explozivní kráter Kerið (někdy psáno Kerio – s přepisem z Islandštiny do latinky je prostě někdy problém). Nyní je již zaplaťpánbůh neaktivní, a to, co po něm zůstalo v krajině, je jen pozůstatek. Na dně kráteru je malé jezírko a procházka kolem kráteru či sestup k jezeru je možný a zajímavý.


Kráter Kerio s jezerem. O velikosti si uděláte představu podle lidí na vzdálenější hraně, v této internetové velikosti snímku jsou však jen stěží rozeznatelní.


Kaldidalur


Oblast Kaldidalur je již o něco drsnější část Islandu, kde už není nic jiného než skály a kamenitá cesta vhodná jen pro auta 4x4. Silně připomíná poušť, protože zde (občas mimo mechů) nerostou žádné rostliny. Důvod je ten, že voda z deště nebo sněhu se tak rychle vsákne do země, že žádné rostliny zde žít nemohou. Oblast je tedy pokrytá z valné části šedou, černou nebo hnědou zeminou z lávy. Sem již zavítá o poznání méně turistů – auto v létě potkáte tak jednou za hodinu. Když uvážíte, že zde není GSM signál a cesta napříč Kaldidalurem měří asi 60 km, tak to chce kus víry ve spolehlivost vašeho automobilu.




Kaldidalur je skutečně pekelná oblast, která je ale svým způsobem krásná. Největší fotografické problémy zde dělá expozice, jak již ale bylo ostatně na začátku článku zmíněno.

Příště dokončíme jih a přesuneme se na východ Islandu.
Autor: Roman Pihan

Vystudoval ČVUT Fakultu elektrotechnickou. Po nástupu digitální fotografie se stal jedním z propagátorů jejího využití v komerční i amatérské praxi. Pravidelně přispívá fotografickými články do řady odborných časopisů, lektoruje a přednáší fotografii na konferencích. Vydal úspěšné knihy „Mistrovství práce s DSLR“ a „Mistrovství práce se světlem“.

reklama