Jaký fotoaparát? - 9. díl: přenos dat

III. Využití nových technologií v digitálních fotoaparátech

Každý si asi všiml, že svět kolem kráčí technologicky neuvěřitelně rychle vpřed a co bylo před pár lety snem, je dnes levnou realitou. Vzpomeňte jen na cenu a kapacitu paměťových karet, rozlišení digitálních fotoaparátů či velikost a funkce mobilních telefonů. Asi nikoho nepřekvapí, že výrobci stále přemýšlejí, jak nové technologie integrovat do fotoaparátů. Některé technologie se již přímo nabízejí, některé zatím pro fotoaparáty postrádají smysl či jsou příliš drahé. Oboje může být ale jen otázka času.

IIIa. Bezdrátové ovládání a přenos snímků

Každý digitální fotoaparát anebo jeho paměťová karta musí čas od času k PC pro stažení fotek. Sice to příliš neobtěžuje, ale přesto jsou situace, kdy to buď zdržuje, nebo je prostě jen těžkopádné. Jiná situace nastane, když potřebujete umístit fotoaparát tam, kam sami nemůžete – malé prostory, nadhledy atd. Přitom dnešní bezdrátové technologie jak kompletní ovládání fotoaparátu, tak i přenos dat již hravě zvládnou.

WiFi

Dnes asi nejrozšířenější technologií je WiFi, která vychází ze specifikace IEEE 802.11 z roku 1999 a jejích pozdějších dodatků přidávající za specifikaci vždy jedno malé písmeno. Dodatek IEEE 802.11g je tak například vylepšení popisující způsob modulace na frekvenci 2,4 GHz a poskytující teoretickou rychlost přenosu dat až 54 Mbit/s. Fotoaparát vybavený WiFi tak může být kompletně dálkově z PC ovládán, může poskytovat dálkový živý náhled na budoucí snímek a po exponování snímku snímek do PC okamžitě přenést. Lze si představit i jinou ovládací konzoli než PC – například malý notebook, PDA či dokonce sofistikovaný mobil.
První, kdo oznámil fotoaparát vybavený WiFi, byl Kodak. Jeho 4MPix model EasyShare One byl představen v roce 2005. Pro podporu WiFi však vyžadoval přídavnou SDIO kartu. Fotoaparátů vybavených WiFi je však i dnes, 3 roky po pionýrském kroku Kodaku, jako šafránu. Například Nikon nabízí 9MPix Coolpix S52c, který nabízí i připojení k internetu a integrovanou funkci „my Picturetown“ pro okamžité sdílení obrázků po internetu. Na trhu je i zcela nový 9MPix Panasonic Lumix DMC-TZ50, také vybavený WiFi.
WiFi technologie (nebo nějaký její nástupce) je určitě budoucnost. Zatím je ale bezdrátový přenos u kompaktních fotoaparátů spíše hračkou, navíc technologie je zatím složitá a matoucí. Známé jsou také problémy s kompatibilitou. Navíc přínos pro kompaktní fotoaparáty zase není až tak veliký - čtečka či jeden kabel není velký problém. Pořízením WiFi kompaktu proto rozhodně půjdete správnou cestou, zatím budete ale pionýrem a inovátorem.


WiFi adaptéry

Profesionální cesta však vede zatím trochu jinudy, protože přímo z malého těla zejména kompaktního přístroje je obtížné dosáhnout dostatečného vysílacího výkonu a rovněž konstrukce antény není snadná. Cesta proto vede přes specializované WiFi adaptéry, které jsou dostupné jako příslušenství zejména k DSLR. Využití najdou např. ve studiu, kde je fotoaparát na dlouhém ramenu, při reportáži uvnitř haly pokryté signálem WiFi atp.

Bluetooth

Na rozdíl od WiFi, které je konstruováno na větší vzdálenosti (řádově desítky metrů) a pro náhradu počítačových sítí LAN, Bluetooth je navrženo pro náhradu krátkých propojovacích kabelů s typickým dosahem kolem 1 až 3 metrů. Umožňuje díky tomu vysílat jen velmi malým výkonem (kolem 2 mW), čímž šetří baterie a je i konstrukčně mnohem levnější.
Zatímco fotomobily mají dnes snad již vždy Bluetooth, opravdové digitální fotoaparáty technologií Bluetooth zatím nehýří. První byl v roce 2006 opět Kodak s modelem V610 (6 MPix), který pomocí Bluetooth dokázal zcela klasicky posílat a sdílet obrázky s PC, mobily, tiskárnami, PDA atd.
Bluetooth obvody přeci jen něco stojí, a tak výrobci (zatím) nechtějí cenu fotoaparátů o Bluetooth zbytečně zvyšovat. Dalším důvodem může být též fakt, že Bluetooth je mnohem pomalejší než klasický USB kabel (2,1 Mbit/s oproti 480 Mbit/s), a tak se pro masivní přenášení velkých fotografií příliš nehodí.


UMTS a další GSM standardy pro přenos dat

Také GSM sítě a jejich schopnost přenášet data mohou být použity pro přenos snímků a ovládání fotoaparátů. Svým způsobem je to vlastně služba MMS, která pomocí sítě GSM přenáší snímek. Zatím je ale tato cesta doménou spíše pro fotomobily a pokud je nám známo, tak zatím žádný skutečný fotoaparát nepoužívá přímo tento způsob k přenosu dat (do fotoaparátu by se musela vložit SIM karta). Je však otázkou, zda budoucnost touto cestou nepůjde. Sice je za službu třeba platit operátorovi, ale na rozdíl od WiFi by taková služba byla velmi jednoduchá a akční rádius obrovský – v podstatě celý svět pokrytý GSM signálem. Možná se proto v budoucnu dočkáme situace, kdy se bude skutečně do DSLR vkládat SIM karta.
V příštím díle našeho seriálu budeme v popisu technologických novinek pokračovat.