Kámasútra pro fotografy I.

Nejdříve si položme otázku, zda má smysl se zabývat i literaturou, která se týká klasické fotografie, třeba i proto, že občas pochází z dob, kdy o digitálním fotoaparátu neslyšeli ani ve Star Treku. Při listování touto stařinou zjistíme, že leccos se použít nedá - většinu pasáží týkajících se technologie je nutné přeskočit. Nemusíme míchat vývojky, zápasit s ostatními členy rodiny o místo v koupeně a tak dále. Na druhé straně stupnice ale zůstávají věci obecně platné, které se nezměnily a nezmění, a nejde jen o kompoziční zásady, i když ty hrají prim. Uvědomíme si i relativitu technologií ve srovnání s estetickým cítěním - pravidlo zlatého řezu znali a používali už ve starověké Mezopotámii, kdežto tři roky starou publikací o výběru digitálního fotoaparátu si můžeme podložit stativ. Zanechme ale teoretizování a vzhůru do antikvariátu.


Jako první si představíme knihu z dob, kdy většina čtenářů našeho serveru (alespoň podle statistik) byla ještě na houbách. Tato knížka, která se v antikvariátu nikdy dlouho neohřeje, se stala vstupenkou do světa fotografie pro naprostou většinu nám známých fotografických nadšenců. Svěží a motivující styl autorů vyvolá ve čtenáři dojem, že se používáním svého přístroje podílí na něčem úžasném a jedinečném, zhruba řečeno na vytváření paralení reality. Kromě toho je doprovázena fotografiemi, které, ač většinou černobílé, prozrazují mistrovské zvládnutí řemesla a šílenou, zřídka vídanou kreativitu svých tvůrců. Nechceme -li se pustit do metafyzického blábolení, hojně provozovaného ve fotografických časopisech při hodnocení snímků, zbývá jen konstatovat, že ilustrační snímky v knize jsou velmi, velmi dobré.

Do výkladu o původu fotografie se autoři pustili zgruntu - začali od malířství, a je to velmi zajímavé čtení. Zjistíme například, že často při focení krajiny aplikujeme zcela nevědomě poučky, které platily v malířství v době vzniku fotografie jako média a zůstaly s ní spjaty natrvalo. Vývoj fotografie je zde popsán jako dobrodružství, asi zhruba tím tónem, jakým psal C. W. Ceram o archeologii. Jen tu poslední kapitolu o masovém nástupu digitální fotografie si musíme domyslet sami.

Na kapitolách o kompozici fotografického obrazu a technice krajinářské fotografie není třeba nic měnit, stačí sem tam přeskočit výklad příliš spjatý s klasickým postupem negativ-pozitiv. Výklady o filtrech, stativech a předsádkách jsou v hrubých rysech dosud aktuální. Na závěr technických výkladů nám autoři sdělují (v roce 1973) toto:

"Na závěr, aniž bychom se pouštěli do příliš odvážných prognóz, můžeme snad vyslovit názor, že éra tradičních přístrojů, materiálů a jejich zpracování pomalu, ale jistě končí. Nemusíte hned se svými fotografickými a zvětšovacími aparáty utíkat do bazaru, ale pokroky v elektronických záznamech obrazu jsou tak průkazné a rozsáhlé, že vážně signalizují revoluční změnu ve způsobu snímání i zpracování, i když to právě nebude třeba příští rok. Pak odpadnou asi problémy s expozicí, s vhodnými a méně vhodnými vývojkami a temné komory bude možno i se zařízeními spatřit jen ve fotografických muzeích."

Jak tato prognóza vyšla? Na její naplnění bylo nutné počkat šestadvacet let (i když tady se budou názory různit podle toho, co budeme považovat za nástup digitální fotografie. Možná že ještě ani tak úplně nenastal). Problémy s expozicí neodpadly a budou asi provázet fotografii na věky věků. Potíže s vhodnými a méně vhodnými vývojkami se transformovaly do věčných trablí s fotolaby. A úplně nakonec, temné komory nezmizely a na každém sídlišti bychom jich našli desítky. A těch fotografických muzeí taky mnoho není.

Všechny další části knihy jsou, snad s vyjímkou kapitoly o speciálních krajinářských fotografických technikách, stále platné a s trochu nadsázky by se měly tesat do kamene. Dozvíme se zde o obsahu, myšlence, stylizaci a konstrukci fotografie, o detailu a zkratce, o specifikách různých námětových a světelných situací (roční doby, les a voda, flóra, déšť, romantická krajina, město, krajiny abstraktní a smyšlené atd.) Podle našeho názoru jde o jednu z nejlepších knih, jaká byla u nás o fotografii vydána.

Náš verdikt: Vřele doporučujeme.





Tato kniha je, od dámy na obálce po toporný a neosobní styl psaní, zcela poplatná době svého vzniku. Ačkoliv se v úvodu hovoří o určení knihy široké fotografické veřejnosti, mohl ji snad tenkrát využít zkušený technik v servisu nebo student fyziky při přípravě na zkoušku. Z přemíry vzorců čtenáře rychle rozbolí hlava a upřímě řečeno nevěříme tomu, že by kdokoliv z "fotografické veřejnosti" mohl tuto knihu jako celek k něčemu použít. Neříkáme tím, že je špatná, naopak - Dr. Ing. Hruška, CSc., do ní shromáždil výsledky své jistě cenné vědecké činnosti v oblasti fotografické optiky a souvisejících disciplín. Ale jednoznačně nejde o knihu pro veřejnost. Začínající zájemce o focení bude spíš odrazovat.

Pro digitalisty jsou použitelné jen dvě krátké kapitoly o slunečních clonách a stativech, zajímavé by bylo i čtení o filtrech, nebýt všudypřítomných grafů a složitých výpočtů, které jsou v praxi v této formě víceméně k ničemu. Kdo chce proniknout opravdu hluboko do tajů klasické, nikoliv digitální fotografie, přesněji řečeno do tajů její technické stránky, může i dnes tuto knihu využít. Nikdo jiný už nás nenapadá.

Náš verdikt: Pro digitální fotografy k nepoužití.




Kniha od samotného profesora Šmoka (původní obal je bohužel už ztracený) je jednou z těch knih, které jsou po čtvrtstoletí stejně platné jako v době svého vzniku (i když, samozřejmě, ne tak docela). Doba se změnila, místo filmu jsou v útrobách našich fotoaparátů CCDčka či CMOSky, ale světlo svítí pořád stejně. Kapitolu za kapitolou nás prof. Šmok provádí záhadami ateliérového a vůbec umělého osvětlení, přičemž prvních pět kapitol z této prohlídky možná přeskočíme, alespoň pokud se nechceme místo focení mořit s kalkulačkou.

V knížce se střídají stěží pochopitelné pasáže pro odborníky s přímočarými výklady "pro lidi", teoretické konstrukce s praktickými návody na zhotovení jednoduchých udělátek usnadňujících práci. Není proto možné jednoznačně doporučit tuto příručku konkrétní skupině fotografů. Pokud se potýkáte s nasvícením lidské tváře a potřebujete víc než běžné obecné poučky, je to kniha pro Vás. Jestli chcete vytvořit v domácích podmínkách dobré produktové fotky, nechce se vám utrácet peníze za kurz podobného jména, v němž to slibují naučit, a nebojíte se vzorečků a přemýšlení, sáhněte po ní. Jinak záleží na tom, jak moc do hloubky Vás tato problematika zajímá a jaká je Vaše ochota odfiltrovávat již neaktuální pasáže.

Náš verdikt: Pro vážnější zájemce o ateliérovou a domácí fotku povinná literatura, pro ostatní dle nálady a potřeby.





Pro poslední knížku první části nemusíte chodit do knižního bazaru, je možné se s ní stále setkat na pultech knihkupectví. Je to velká, výpravná kniha plná barevných fotografií jasných odstínů a strhujících námětů. I když u nás vyšla v roce 2000, o digitálních fotoaparátech ví jen to, že "používají floppy disk", což je zapřičiněno tím, že jádro knihy pochází z roku 1994. Na zadní straně obálky se dočteme: "Jediná kniha, která vás vezme do studia i do terénu se špičkovým fotografem a přesně vám ukáže, jak dosáhnout profesionálních výsledků". Pokud sledujete náš server pravidelně, už možná víte, že podobné výroky autorovi těchto řádků velkou radost nedělají. Kdyby se dalo pomocí knihy přesně ukázat, jak dosáhnout profesionálních výsledků, nepotřebovali bychom profesionální fotografy. Jenže vydání této knihy sa na jejich počtu nijak neodrazilo a ani řady pěstitelů ředkviček (neboť co jiného může dělat bývalý profesionální fotograf) nijak nevzrostly, z čehož soudíme, že sdělení na obálce je poněkud přehnané. Pojďme se raději věnovat samotnému obsahu knihy.

Struktura celé publikace je založena na velkých, kvalitních barevných fotografiích, doprovázených stručným textem. Doprovodné snímky jsou nejsilnější částí knihy a mohou posloužit jako zdroj inspirace, ovšem spíše pro ty, kteří již vědí, jak na to. Rozdělení kapitol je následující: Fotografický přístroj, Jak se dívat a jak tvořit kompozici, Jak lépe fotografovat (portréty, zátiší, krajina, architektura, příroda, zvířata), Zvláštní fototgrafické techniky, Vybavení ateliéru a temné komory a Nejčastější chyby. Z tohoto seznamu je patrné, že kniha je až na pár kratších statí plně využitelná i digitálními fotografy a pokrývá přitom slušný rozsah témat. Fotky jsou skutečně krásné, nalejme si však čistého vína: doprovodný text budí dojem, že autor se s námi o jejich tajemství zase tak moc dělit nechce.Vedle zajímavých informací zde najdeme mnoho balastu a nic neříkající obecné výroky, místo vysvětlení technik použitých na fotografiích provází snímky spíš jejich obecný popis. Pokud toužíte po něčem pěkném na prohlížení, je tato knížka vážně dobrá. Velký pokrok ve svém focení si ale od jejího přečtení neslibujte - Vaše fotografické obzory sice nezúží, ale ani nijak podstatně nerozšíří. Je to další z řady velkých a barevných knih o fotografování, která ničím nevyčnívá.

Náš verdikt: Je -li to velké, tlusté a barevné (a není to vaše bytná), je lépe si to před koupí důkladně prohlédnout.


V příštím dílu se dočtete o klasice Nová škola fotografie od T. Kisselbacha a H. Windishe, dále o tzv. "Velké zelené" - knize Fotografujeme od Z. Zaorala a také o kapesní příručce 101 praktických rad fotografie.