zaměsnancem u Carl Zeisse (1902-1910), kde představil svou vizi malého fotoaparátu. Neuspěl a přesunul se do Wetzlaru ke společnosti Leitz, kde pracoval na projektu Ur-Leica. Zapáleně (geek) prosazoval malý kompakt proti velkým deskovým fotoaparátům a jeho krédo bylo "malý negativ, velký obraz". To se neobešlo bez zvětšováku. Kolega Max Berek navrhl sklopný Elmar 50 f3,5 a 31 ks Leica O Serie malého kompaktu na bázi 135 mm filmu s otočným posunem spatřily světlo světa roku 1923 . Ernst Leitz II svolil ke komerční produkci byť byl od tohoto záměru odrazován naprostou většinou profesionálních fotografů. Vysoká mechanická kvalita (Leitz tehdy vyráběl mikroskopy) a v té době nevídaná schopnost fotografa být "neviděn záhy přesvědčila řadu profíků a entuziastů a fotoaparát i zvětšováky se začaly dobře prodávat i přes vysokou cenu.
Odpovědět0 0
To si pak u Zeissů museli trhat vlasy :-).
Odpovědět2 0
Stejně to je vlastně zvláštní. S výší technologické odbornosti nejspíš roste konzervatismus.
Kdyby mi tohle předložili na papíře, tak by mi stačilo pár minut pohledu na ten papír a na nějaký deskový fotoaparát, abych řekl:
"Ty vago, to je boží!" A zahrnul bych toho člověka vším, co by pro realizaci potřeboval.
U Zeissů to jenom shodili ze stolu :-).
Odpovědět1 0
S CsC systémy to bylo to samé. První digitály byly také CsC, pak nacpali čip do klasické zrcadlovky a trvalo drahně let, než přišli na to, že nacpali automobilový motor do žebřiňáku.
Odpovědět1 3
Ale bez výměnných objektivů, jestli se nemýlím?
Nicméně tam byly zásadní technické problémy. Potřebovali fázové ostření, které předtím asi nešlo integrovat do snímače a udělat digitální hledáček se slušným rozlišením.
Samozřejmě později už to nabralo komický směr, kdy tohle všechno bylo, ale ještě několik let DSLR nechtěli pustit (Canon a Nikon).
Také je pochopitelně otázka, jestli vývoj výše uvedených věcí nemohl být obecně rychlejší, zvláště pak vezmeme-li v potaz, že Canon a Nikon se na vývoji nepodílely, protože trvaly na svých DSLR.
Odpovědět1 1