Olympus si patentoval dvouvrstvý čip schopný měřit polarizaci světla
18.8.2015, Milan Šurkala, aktualita
Polarizační filtry dokážou přinést mnoho zajímavých efektů, jejich nevýhodou je značná redukce světla. Olympus chce problém částečně vyřešit tím, že polarizaci světla bude měřit v druhé vrstvě snímače za snímacími buňkami.
Společnost Olympus si nechala patentovat dvouvrstvý snímač (patent č. 2015-41793), kde první vrstva čipu standardně měří světlo a RGB (případně RGBW) barevnou informaci. Pod tím je ale druhá vrstva, která obsahuje detektory polarizace světla ve čtyřech různých směrech.
Díky tomu by nemělo docházet k redukci světelné informace jako u klasického polarizačního filtru. Na druhou stranu je otázkou, nakolik se dá informace z druhé vrstvy měřící polarizaci světla využít k simulaci efektu klasického "hardwarového" polarizačního filtru. Zatím jde o patent, takže vůbec není jasné, kdy a zda vůbec se takový čip objeví v produkčním přístroji.
Např. při snímání vody by to mělo znamenat to, že vrchní vrstva nasnímá klasický obraz jako bez filtru, tedy s odlesky. Část světla poputuje dále do druhé vrstvy. Zde čtvrtina pixelů naměří jas snímku s určitou polarizací a každá další čtvrtina bude měřit polarizaci v jiném úhlu (podle nákresu červená a zelená bude snímána jen v jednom úhlu polarizace, zelená pak ve dvou úhlech). Výsledkem bude de facto čtyři obrazy s jinou polarizací a čtvrtinovým rozlišením (jako při Bayerově interpolaci s barvami). Otázkou právě je, nakolik úspěšně se dá zkombinovat informace z polarizační vrstvy s přední vrstvou.
Zdroj: dpreview.com
Díky tomu by nemělo docházet k redukci světelné informace jako u klasického polarizačního filtru. Na druhou stranu je otázkou, nakolik se dá informace z druhé vrstvy měřící polarizaci světla využít k simulaci efektu klasického "hardwarového" polarizačního filtru. Zatím jde o patent, takže vůbec není jasné, kdy a zda vůbec se takový čip objeví v produkčním přístroji.
Např. při snímání vody by to mělo znamenat to, že vrchní vrstva nasnímá klasický obraz jako bez filtru, tedy s odlesky. Část světla poputuje dále do druhé vrstvy. Zde čtvrtina pixelů naměří jas snímku s určitou polarizací a každá další čtvrtina bude měřit polarizaci v jiném úhlu (podle nákresu červená a zelená bude snímána jen v jednom úhlu polarizace, zelená pak ve dvou úhlech). Výsledkem bude de facto čtyři obrazy s jinou polarizací a čtvrtinovým rozlišením (jako při Bayerově interpolaci s barvami). Otázkou právě je, nakolik úspěšně se dá zkombinovat informace z polarizační vrstvy s přední vrstvou.
Zdroj: dpreview.com
