Parametry a funkce termosublimačních fotiskáren
25.9.2008, Michal Učeň, článek
Dnes se v rámci tématu věnovanému termosublimačním tiskárnám budeme věnovat jejich parametrům, které nejen ovlivňují kvalitu tisku, ale třeba i pohodlí při ovládání a editaci fotografií. Samozřejmě zabrousíme i do dalších oblastí, jako jsou podporované typy rozhraní, mobilita či příslušenství. Tento článek by vám měl pomoci při výběru vhodné domácí fototiskárny.
Výběr termosublimační fototiskárny je na první pohled velmi jednoduchý, přeci jen nejde o nijak složitá zařízení s desítkami parametrů, které jsou běžnému uživateli nesrozumitelné. Orientovat se tak můžete kromě pár výjimek klidně podle designu nebo ceny spotřebního materiálu, která je v tomto případě velmi důležitá. Nesmíme však zapomínat ani na podporované funkce nebo dodávané příslušenství.
Jako první se samozřejmě podíváme na parametry tisku, které ovlivňují samotnou kvalitu fotografií a funkci tiskárny. Asi nejlepším a nejvíce objektivním ukazatelem je rozlišení, stejně jako tomu bývá u klasických tiskáren. Uváděno je v běžných jednotkách dpi (dot per inch), což je vlastně počet bodů na palec. V současné době je běžné rozlišení na úrovni 300 x 300 dpi, u některých lepších tiskáren pak 300 x 600 dpi. Čím vyšší číslo, tím samozřejmě lépe. Pokud vás překvapila poměrně malá hodnota rozlišení oproti klasickým tiskárnám, pak hledejte vysvětlení v našem článku věnovaném principu fungování termosublimačních tiskáren. Základní rozdíl bychom tedy měli, ovšem rozlišení není všechno.
Protože termosublimační tiskárny využívají k tisku ve většině případů pouze tří barev (azurová, purpurová a žlutá), nastává problém s kvalitním podáním černé barvy. Řešením u dražších modelů tak bývá doplnění právě o černou barvu, která bývá součástí posledního pole s krycí vrstvou. Barevná hloubka se většinou neliší a bývá 24bitová, což znamená 256 úrovní odstínu dané barvy.
Maximální rozměry výsledné fotografie jsou u různých výrobců téměř stejné. Ve většině případů jde o klasický a v podstatě postačující formát 15 x 10 cm (respektive přesně 148 x 100 mm). K dispozici jsou samozřejmě i menší velikosti, jako je 12 x 9 cm (přesněji 119 x 89 mm) nebo velikost kreditní karty 86 x 54 mm. Speciální funkcí bývají širokoúhlé snímky 10 x 18 cm. Pokud jste si tedy chtěli tiskárnu pořídit na vytištění snímků ve větším rozměru, pak alespoň na ty běžné zapomeňte.
Trvanlivost snímků se asi bude model od modelu mírně lišit, podle výrobců by se měla pohybovat kolem 100 let. Tato hodnota byla naměřena pomocí urychleného procesu přirozených vlivů, v praxi to tedy zatím nijak potvrzeno nebylo. Nemáme však moc proč této životnosti nevěřit. Jedná se o podstatně delší dobu, než je tomu u klasického tisku na inkoustových tiskárnách.
Při zpracování většího počtu snímků je také dobré si ověřit rychlost tisku, která závisí především na schopnosti zchladit tiskovou hlavu. Využívají se k tomu buď různé typy chladičů, případně také více hlav, které se podle potřeby střídají. Výtisk jedné fotografie o rozměrech 15 x 10 cm pak průměrně trvá něco přes 1 minutu, lepší tiskárny ji však zvládnou třeba pod 50 sekund. Údaje uváděné výrobcem jsou ovšem těžko ověřitelné, protože se při testování mohlo jednat o tisk fotografie s různou náročností.
Termosublimační tisk fotografie klasického rozměru 15 x 10 cm trvá modelu Canon Seplhy CP760 pouhých 52 sekund, což je nadprůměr.
Termosublimační tiskárna splňující nadprůměr výše zmíněných parametrů by vlastně stačila, výrobce ale většinou k dražším modelům přidává i další vlastnosti a funkce, které je dělají zajímavějšími. Asi nejčastěji se setkáváme s integrovaným LCD displejem, na kterém můžete fotografie před tiskem zobrazit a třeba i nějakým způsobem upravit. Rozměry displeje bývají různé, samozřejmě čím větší, tím lepší. Na trhu tak můžete vidět třeba menší 2,5" displeje, ale i 3,6". Jejich rozlišení se pak v parametrech většinou neuvádí.
V současné době by v tomto směru mohly být inovací dotykové displeje, což ostatně nabízí třeba Hewlett-Packard u svých inkoustových fototiskáren. Častou možností je také určité naklopení displeje podle potřeby, ovšem to není zase až tak důležitá vlastnost.
S displejem je spojené i ovládání, které je pak jednodušší a přehlednější než při použití tlačítek. Pokud je na tiskárně použité LCD, bude vás také možná zajímat podpora českého jazyka. Displej může kromě ovládání sloužit i k prezentaci fotografií, ovšem velikost displeje není často o moc větší než u fotoaparátů, takže nejde o nijak důležitou funkci. Součástí prezentace však bývají i nějaké ty efekty pro přechod mezi snímky.
Celkem zajímavou novinkou je implementace interní paměti, na kterou můžete nahrát nejoblíbenější snímky, které byste mohli časem chtít vytisknout znovu. V praxi si využití nedovedu moc představit, snad jen při selekci snímků přímo z fotoaparátu a opakovaný tisk určitých sad fotografií, které by se rozdělily do složek.
Fototiskárna Canon Selphy E3 s vestavěnou pamětí 1 GB na uložení nejoblíbenějších snímků.
Vzhledem k aktuálně vyšším cenám fotopapíru pro termosublimační tisk a naopak poměrně levným službám fotolabů, je výhoda fototiskáren hlavně v tom, že si můžete sami fotografii editovat a vytisknout okamžitě v případě potřeby. Rozhodujícím faktorem také může být jejich mobilita, protože malé rozměry a možnost tisku přímo z fotoaparátu umožňují vytištění fotografií na místě, třeba ještě během dovolené. Rozměry jsou opravdu malé a pohybují se přibližně kolem hodnot 20 (délka) x 20 (šířka) x 15 (výška) cm, to stejné pak platí pro hmotnost, která je většinou kolem 2 kg. V některých případech se můžeme setkat i s rukojetí, která usnadňuje přenášení.
Příkladem přenosné fototiskárny je Canon Selphy CP770, kterou charakterizuje nápaditý design ve tvaru kbelíku s rukojetí. Lze ji tedy snadno přenášet i včetně příslušenství a spotřebního materiálu, v domácnosti nepůsobí nijak nápadně.
U levnějších fototiskáren moc možností nastavení nenajdete, u těch lepších naopak můžete úplně vynechat počítač jako prostředníka pro editaci. Na výběr jsou například různé režimy tisku, které přidají fotografiím speciální efekty, různé rámečky nebo textové bubliny či popisky. Celkem užitečné jsou i automatické formáty pro vytvoření kalendáře, alba nebo třeba průkazových fotografií.
Samozřejmostí je i úprava fotografie jako takové. Sice se těžko tiskárna může rovnat profesionálním editačním programům na počítači, ale na základní optimalizaci bohatě vystačí. Využít tak můžete třeba korekce červených očí, ořezání snímku, úpravu expozice nebo ostření. U fototiskáren Sony nemůže chybět velmi propagovaná funkce Face Detection (detekce tváře), která podobně jako u fotoaparátů upraví snímek tak, aby bylo dosaženo co nejlepších výsledků s přihlédnutím na přítomné obličeje.
Pohodlný přenos tištěných snímků může zajišťovat hned několik typů rozhraní. Vedle asi nejčastějšího USB (s možností využití formátu PictBridge pro přímý tisk fotografií) to mohou být bezdrátové technologie, mezi které patří Bluetooth, IrDa nebo WiFi.
Výhodou fototiskáren je právě fakt, že není vůbec nutné mít počítač po ruce. Spojení je napřímo z fotoaparátu, ve kterém navíc můžete provést v případě levnějších fototiskáren i editaci a výběr snímků. Velmi často je na tiskárnách přítomna také čtečka paměťových karet. Sony opět přichází s podporou aktuálního HDMI, které ovšem neslouží k propojení s fotoaparátem, ale s televizorem, kde můžete snímky prezentovat ve vysokém rozlišení. Navíc u modelů Sony Bravia lze využít i dálkové ovládání od televizoru.
Fototiskárna Sony DPP-FP95W s funkcí detekce obličeje a následné automatické úpravy obrazu. Pro prezentaci snímků na televizoru slouží rozhraní HDMI.
Přestože se jedná o jednoduché zařízení, můžeme v balení nalézt (nebo případně dokoupit) i nějaké to příslušenství. Výrobci často přiloží editační software na fotografie, který se může určitě hodit. Kromě zásobníku na fotopapíry a nějaký ten vzorek sady pásky a papírů však není žádné další příslušenství standardem. Na trhu je ovšem možné dokoupit třeba bateriový adaptér, který umožní tisk i bez připojení k elektrické síti. Stejně tak bezdrátové spojení není téměř nikdy integrováno, a tak si musíte dokoupit ještě adaptér (Bluetooth, WiFi apod.). Přenášení také může usnadnit obal na přenášení.
Výběr fototiskárny by v podstatě měl zahrnovat nejdříve rozhodnutí, jestli na ní chcete provádět i editaci, nebo ji budete využívat pouze k tisku. Na trhu je u většiny výrobců totiž zastoupen jeden model z vyšší třídy a jeden z nižší. Odlišnosti jsou právě hlavně v přítomnosti LCD displeje, editačních funkcích a až v druhé řadě v rozlišení a rychlosti tisku.
Parametry tisku
Jako první se samozřejmě podíváme na parametry tisku, které ovlivňují samotnou kvalitu fotografií a funkci tiskárny. Asi nejlepším a nejvíce objektivním ukazatelem je rozlišení, stejně jako tomu bývá u klasických tiskáren. Uváděno je v běžných jednotkách dpi (dot per inch), což je vlastně počet bodů na palec. V současné době je běžné rozlišení na úrovni 300 x 300 dpi, u některých lepších tiskáren pak 300 x 600 dpi. Čím vyšší číslo, tím samozřejmě lépe. Pokud vás překvapila poměrně malá hodnota rozlišení oproti klasickým tiskárnám, pak hledejte vysvětlení v našem článku věnovaném principu fungování termosublimačních tiskáren. Základní rozdíl bychom tedy měli, ovšem rozlišení není všechno.
Protože termosublimační tiskárny využívají k tisku ve většině případů pouze tří barev (azurová, purpurová a žlutá), nastává problém s kvalitním podáním černé barvy. Řešením u dražších modelů tak bývá doplnění právě o černou barvu, která bývá součástí posledního pole s krycí vrstvou. Barevná hloubka se většinou neliší a bývá 24bitová, což znamená 256 úrovní odstínu dané barvy.
Maximální rozměry výsledné fotografie jsou u různých výrobců téměř stejné. Ve většině případů jde o klasický a v podstatě postačující formát 15 x 10 cm (respektive přesně 148 x 100 mm). K dispozici jsou samozřejmě i menší velikosti, jako je 12 x 9 cm (přesněji 119 x 89 mm) nebo velikost kreditní karty 86 x 54 mm. Speciální funkcí bývají širokoúhlé snímky 10 x 18 cm. Pokud jste si tedy chtěli tiskárnu pořídit na vytištění snímků ve větším rozměru, pak alespoň na ty běžné zapomeňte.
Trvanlivost snímků se asi bude model od modelu mírně lišit, podle výrobců by se měla pohybovat kolem 100 let. Tato hodnota byla naměřena pomocí urychleného procesu přirozených vlivů, v praxi to tedy zatím nijak potvrzeno nebylo. Nemáme však moc proč této životnosti nevěřit. Jedná se o podstatně delší dobu, než je tomu u klasického tisku na inkoustových tiskárnách.
Při zpracování většího počtu snímků je také dobré si ověřit rychlost tisku, která závisí především na schopnosti zchladit tiskovou hlavu. Využívají se k tomu buď různé typy chladičů, případně také více hlav, které se podle potřeby střídají. Výtisk jedné fotografie o rozměrech 15 x 10 cm pak průměrně trvá něco přes 1 minutu, lepší tiskárny ji však zvládnou třeba pod 50 sekund. Údaje uváděné výrobcem jsou ovšem těžko ověřitelné, protože se při testování mohlo jednat o tisk fotografie s různou náročností.
Termosublimační tisk fotografie klasického rozměru 15 x 10 cm trvá modelu Canon Seplhy CP760 pouhých 52 sekund, což je nadprůměr.
Další vlastnosti
Termosublimační tiskárna splňující nadprůměr výše zmíněných parametrů by vlastně stačila, výrobce ale většinou k dražším modelům přidává i další vlastnosti a funkce, které je dělají zajímavějšími. Asi nejčastěji se setkáváme s integrovaným LCD displejem, na kterém můžete fotografie před tiskem zobrazit a třeba i nějakým způsobem upravit. Rozměry displeje bývají různé, samozřejmě čím větší, tím lepší. Na trhu tak můžete vidět třeba menší 2,5" displeje, ale i 3,6". Jejich rozlišení se pak v parametrech většinou neuvádí.
V současné době by v tomto směru mohly být inovací dotykové displeje, což ostatně nabízí třeba Hewlett-Packard u svých inkoustových fototiskáren. Častou možností je také určité naklopení displeje podle potřeby, ovšem to není zase až tak důležitá vlastnost.
S displejem je spojené i ovládání, které je pak jednodušší a přehlednější než při použití tlačítek. Pokud je na tiskárně použité LCD, bude vás také možná zajímat podpora českého jazyka. Displej může kromě ovládání sloužit i k prezentaci fotografií, ovšem velikost displeje není často o moc větší než u fotoaparátů, takže nejde o nijak důležitou funkci. Součástí prezentace však bývají i nějaké ty efekty pro přechod mezi snímky.
Celkem zajímavou novinkou je implementace interní paměti, na kterou můžete nahrát nejoblíbenější snímky, které byste mohli časem chtít vytisknout znovu. V praxi si využití nedovedu moc představit, snad jen při selekci snímků přímo z fotoaparátu a opakovaný tisk určitých sad fotografií, které by se rozdělily do složek.
Fototiskárna Canon Selphy E3 s vestavěnou pamětí 1 GB na uložení nejoblíbenějších snímků.
Vzhledem k aktuálně vyšším cenám fotopapíru pro termosublimační tisk a naopak poměrně levným službám fotolabů, je výhoda fototiskáren hlavně v tom, že si můžete sami fotografii editovat a vytisknout okamžitě v případě potřeby. Rozhodujícím faktorem také může být jejich mobilita, protože malé rozměry a možnost tisku přímo z fotoaparátu umožňují vytištění fotografií na místě, třeba ještě během dovolené. Rozměry jsou opravdu malé a pohybují se přibližně kolem hodnot 20 (délka) x 20 (šířka) x 15 (výška) cm, to stejné pak platí pro hmotnost, která je většinou kolem 2 kg. V některých případech se můžeme setkat i s rukojetí, která usnadňuje přenášení.
Příkladem přenosné fototiskárny je Canon Selphy CP770, kterou charakterizuje nápaditý design ve tvaru kbelíku s rukojetí. Lze ji tedy snadno přenášet i včetně příslušenství a spotřebního materiálu, v domácnosti nepůsobí nijak nápadně.
Funkce a nastavení
U levnějších fototiskáren moc možností nastavení nenajdete, u těch lepších naopak můžete úplně vynechat počítač jako prostředníka pro editaci. Na výběr jsou například různé režimy tisku, které přidají fotografiím speciální efekty, různé rámečky nebo textové bubliny či popisky. Celkem užitečné jsou i automatické formáty pro vytvoření kalendáře, alba nebo třeba průkazových fotografií.
Samozřejmostí je i úprava fotografie jako takové. Sice se těžko tiskárna může rovnat profesionálním editačním programům na počítači, ale na základní optimalizaci bohatě vystačí. Využít tak můžete třeba korekce červených očí, ořezání snímku, úpravu expozice nebo ostření. U fototiskáren Sony nemůže chybět velmi propagovaná funkce Face Detection (detekce tváře), která podobně jako u fotoaparátů upraví snímek tak, aby bylo dosaženo co nejlepších výsledků s přihlédnutím na přítomné obličeje.
Rozhraní
Pohodlný přenos tištěných snímků může zajišťovat hned několik typů rozhraní. Vedle asi nejčastějšího USB (s možností využití formátu PictBridge pro přímý tisk fotografií) to mohou být bezdrátové technologie, mezi které patří Bluetooth, IrDa nebo WiFi.
Výhodou fototiskáren je právě fakt, že není vůbec nutné mít počítač po ruce. Spojení je napřímo z fotoaparátu, ve kterém navíc můžete provést v případě levnějších fototiskáren i editaci a výběr snímků. Velmi často je na tiskárnách přítomna také čtečka paměťových karet. Sony opět přichází s podporou aktuálního HDMI, které ovšem neslouží k propojení s fotoaparátem, ale s televizorem, kde můžete snímky prezentovat ve vysokém rozlišení. Navíc u modelů Sony Bravia lze využít i dálkové ovládání od televizoru.
Fototiskárna Sony DPP-FP95W s funkcí detekce obličeje a následné automatické úpravy obrazu. Pro prezentaci snímků na televizoru slouží rozhraní HDMI.
Příslušenství
Přestože se jedná o jednoduché zařízení, můžeme v balení nalézt (nebo případně dokoupit) i nějaké to příslušenství. Výrobci často přiloží editační software na fotografie, který se může určitě hodit. Kromě zásobníku na fotopapíry a nějaký ten vzorek sady pásky a papírů však není žádné další příslušenství standardem. Na trhu je ovšem možné dokoupit třeba bateriový adaptér, který umožní tisk i bez připojení k elektrické síti. Stejně tak bezdrátové spojení není téměř nikdy integrováno, a tak si musíte dokoupit ještě adaptér (Bluetooth, WiFi apod.). Přenášení také může usnadnit obal na přenášení.
Výběr fototiskárny by v podstatě měl zahrnovat nejdříve rozhodnutí, jestli na ní chcete provádět i editaci, nebo ji budete využívat pouze k tisku. Na trhu je u většiny výrobců totiž zastoupen jeden model z vyšší třídy a jeden z nižší. Odlišnosti jsou právě hlavně v přítomnosti LCD displeje, editačních funkcích a až v druhé řadě v rozlišení a rychlosti tisku.
