Podzimní kýčovka nadšeného fotografa. Třetí.

Dílem proto, že po pořízení batohu přemrštěně drahé fotografické výbavy jsem skutečně měl potřebu jí častěji někam vytáhnout s nadějí na snímek. Ale později mi došlo, že mě vlastně baví spíš to bezcílné courání přírodou. Pořídil jsem tedy přemrštěně drahý kompakt - aby mi náhodou nějaká ta fotografická příležitost při courání neutekla - což činí celou věc ještě více relaxační. Asi tak o pět kilo a zpocená záda.

Nedávného podzimního rána jsem rozvážně našlapoval mezi Broumovskými stěnami. Sem tam se ještě válela mlha, objektiv lákalo ukázkově oranžové listí, mech, orosená tráva... Znáte to. Ideální scenérie pro podzimní kýčovku. A protože mým cílem není někam dojít, bloumám lesem velmi pomalu a užívám si zkoumání všech těch drobností, které ostatní jen míjí.

Poezii podzimního rána narušilo rytmické dusání a povykování blížící se skupiny postav v pokročilém věku. Často přemítám, jaký smysl má dosupět na konec turistické trasy co nejrychleji a koukat si jen pod nohy. Řekl bych, že motivem je spíš dát si buřta v restauraci na konci soutěsky, než nějaký sportovní výkon. Skupinka se přiblížila a vidím, že většina jde s batohem a zrcadlovkou na krku. Na nadšené sportovce to tedy vskutku nevypadá. Proti pravidlům parku ustupuji skupině kousek do mechu, avšak zaujatým pohledem na sluneční paprsky nad mlhou jsem zjevně inspiroval jednoho z pánů. Chvatně sklopýtal k potůčku, přidřepl a v ten moment začal nadávat slunci.

"Ježíš, vono mě to zajde, doprdele. Člověk si to narychtuje, krásnej záběr - a to je naprd."
"Ludvo, já bych ti rozsvítila, dyť víš..." Halekala v odpověď paní už kdesi daleko vpředu. Lidové rčení "řve jako na lesy" získalo nový rozměr a všechna zvířata v okolí najednou v okolí nebyla. V další minutě Ludva doběhl skupinku a zmizel v dáli, zatímco slunce znovu povylezlo. Ludva je evidentně smolař.

Po pár hodinách a třech kilometrech tatáž skupinka dusala proti mě. Opět jsem ustoupil ze stezky, ale místo náznaku vděku si celý les vyslechl výsměch: "Jé, to je teprve ten člověk z rána!" Tak že by přece jen závod?


Na konci soutězky opravdu stála restaurace. Dodnes nevím, zda nabízí buřty.