Portréty z fotogalerie: září 2014

Více fotografií lidí (včetně dalších portrétů) najdete v naší galerii v sekci Lidé.

Výrazově velmi sympatický portrét mladého muže, který bych osobně přisoudila profesionálnímu fotografovi. Mladík je evidentně nasvícen softboxem, což dodává jeho „lišáckému“ pohledu tu správnou jiskru. Kvituji skvěle zvolený typ košile s bílými proužky, které elegantně vystupují ze tmy. Možná bych se nebála lehce přidat na intenzitě blesku, mužské tváři tvrdší světlo neuškodí. Na závěr bych ráda dodala, že se autorovi podařilo zachytit charisma modelu, což by měla být podle mě ambice každého portrétisty.

Fotografie Kláry mě oslovila velmi příjemným světlem. Póza, kdy si modelky načechrávají hřívu, je po právu velmi oblíbená. Není ženy, které by to při této činnosti neslušelo a je to tak trochu zásah na cíl, kterým je oko mužského diváka. Za obrovské plus považuji skvěle upravené vlasy a makeup modelky, což k dobré ženské portrétní fotografii patří. Snímek ozvláštňuje strohé, technické pozadí, které dává vyniknout ženskému půvabu. Nepřehlédnutelný náklon fotky chytře vyvažuje pomyslné „véčko“, do nějž je žena zakomponována. Je to promyšlený portrét, který nestojí pouze na atraktivitě modelky, což jako žena oceňuji.

Přimět malé dítě, aby se při fotografování tvářilo přirozeně a přitom se koukalo do objektivu, je kolikrát nadlidský úkol. Některé děti reagují na focení naučeným, strojeným úsměvem, jiné se zas automaticky od fotoaparátu odklánějí a ani sekundu nepostojí na jednom místě. V tomto případě se to podařilo skvěle a možná nám samotná autorka snímku prozradí pár vlastních triků pro uvolněný a přirozený výraz dětského modelu. Snímek mě zaujal mimo jiné nápaditým, barevně příjemným aranžmá, které díky dobré práci s hloubkou ostrosti neodpoutává pozornost od foceného dítěte.

Dostáváme se ke zdařilému pouličnímu fotu Mirka V., které má příběhů na rozdávání. „Tvrďácky“ vyhlížející postava s helmou a v kožených, vysokých botách se rázným krokem blíží k podniku, který mu již z dálky slibuje, že umlčí jeho kručící žaludek. Kromě nepřízně počasí se v dálce rýsuje další problém, který musí překonat, a to vysvětlit své družce s demonstrativně založenýma rukama své nemalé zpoždění. Tohle mě napadlo v bezprostřední chvíli po shlédnutí fotky. A protože v každém divákovi může jedna scéna evokovat nesčetně různých příběhů, už teď se těším pod článkem v diskuzi právě na ty Vaše.

Autor tohoto snímku musí mít buď mimořádně silné „běhy“, nebo se možná ještě léčí z lehčích povrchových zranění. Upřímně, vyfotit tak někdo mě, hodila bych po něm botou. Přísný výraz vyrušené čtenářky kopíruje samotný název fotky a já autorovi uděluji za tento vtipný úlovek pomyslného bobříka odvahy.

Letní atmosférou prosycený snímek nás donutí se zastavit a spolu s idylicky zachycenou rodinou načerpat energii. Na duši vás zahřeje nejen samotný ohnivý nádech způsobený západem sluncem, ale především povedeně vykreslené siluety postav, které nám svou prostou a přitom dokonalou pozicí vypráví “Je nám spolu dobře, nic důležitějšího na světě není“.

Závěrečná dokumentární fotografie na mě zapůsobila svým příjemným převodem do černobílé. Díky němu a historické lokomotivě v pozadí působí snímek téměř jak z minulého století a snad jen boty s přezkami na suchý zip, spolu s názvem fotky, prozrazují, kdy byl snímek skutečně pořízen. Trochu mě ruší paže v levém horním rohu, ale vzhledem k povaze snímku tomu šlo nejspíš jen stěží předejít. Je to bezpochyby snímek, který by si našel čestné místo v místním fotoarchívu.

Poznámka na závěr:
Pořadí fotografií je náhodné a nelze z něj usuzovat, která zapůsobila více a která méně.