Canon EOS 1100D: vstup do světa DSLR

Společnost Canon inovovala svůj low-end ve třídě zrcadlovek a letitý model EOS 1000D nahradila novějším fotoaparátem EOS 1100D. Ten např. zvýšil rozlišení APS-C čipu z 10 megapixelů na 12, přidány byly i HD videosekvence. Dalšími změnami je podpora vyšších citlivostí nebo trochu větší LCD displej. Do našeho testu jsme vzali verzi s objektivem EF-S 18-55mm 1:3,5-5,6 IS II, tedy druhou generaci stabilizovaného setového objektivu. Pro tento objektiv jsme připravili jeho podrobnější recenzi, zde se na něj podíváme jen zběžně. Pojďme se podívat jak si povede.

 

 

Nejlevnější Canony jsou často kritizovány za přílišnou "plastovost" těla. Bohužel EOS 1100D není výjimkou, naopak, jedná se o jeden z "nejplastovějších" fotoaparátů, který jsem kdy viděl. Přesto však působí docela robustně, až mě to samotného překvapilo. To, že Canon šetřil, kde se dá, poznáte i z toho, že nevyšlo ani na pogumování gripu. Ten je tedy ze stejného materiálu jako tělo. Držení je nicméně díky rozumnému tvaru gripu docela dobré.

Na přídi je kromě objektivu vidět výklopný blesk, napravo (z tohoto pohledu) pak mikrofon a vedle objektivu tlačítko pro jeho odjištění. Nalevo pak najdete kontrolku samospouště, která slouží také pro redukci efektu červených očí.

Testovaným objektivem byl Canon EF-S 18-55mm 1:3,5-5,6 IS II, tedy druhá generace tohoto objektivu s optickou stabilizací. Nikde se však přesně nemluví o tom, jaké změny byly provedeny (zmíněna byla snad jen výkonnější stabilizace). Objektiv nabídne 3× optický zoom v přepočteném rozsahu 29 až 88 milimetrů, tedy rozumně širokoúhlý záběr, ale malé přiblížení. Světelnost F3,5 na nejširším a F5,6 na nejdelším ohnisku jsou standardní hodnoty pro tuto kategorii objektivů. K dispozici je optická stabilizace se 4EV účinkem. Můžete používat 58mm filtry.

Negativně hodnotím typickou krytku objektivu Canonů, která má jako obvykle velmi malé pacičky a je příliš jednoduché ji ztratit. Naopak musím pochválit docela hladký chod zoomovacího prstence. Zde by mohla být právě změna proti první generaci, pro natáčení videosekvencí je objektiv dobře použitelný. Na objektivu najdete i přepínač stabilizace a manuálního ostření, to se však i nadále provádí otáčením předního členu. Uživatelé filtrů (přechodových, polarizačních) tak budou zklamáni i nadále.

Seshora vidíte rameno výklopného interního blesku. Je elektronicky výklopný tlačítkem napravo. Po stranách jsou ouška na provlečení popruhu, samozřejmě nesmí chybět sáňky na externí blesk. Směrem doprava najdete otočné kolečko režimů s rozumně tuhým chodem a páčku pro spuštění. Výhodou je, že i při zapnutém stavu se fotoaparát poměrně rychle vypíná, takže můžete celý den chodit s fotoaparátem v poloze ON a přitom bude vypnutý. Zapne se v případě namáčknutí spouště.

Bohužel u EOS 1100D má tato věc trochu háček. Vzhledem k velmi malému RAW bufferu je fotoaparát schopen se částečně vypnout dříve, než se snímek uloží na kartu. Tím částečným vypnutím mám na mysli zmizení indikace časů v hledáčku, LCD displej zhasíná o něco později (po 30 sekundách, lze to ale uživatelsky nastavit v menu). Pokud tedy chcete fotit další snímek v RAW+JPEG, jedním namáčknutím spouště musíte fotoaparát probudit a teprve potom lze fotit. Směrem výše je již zmíněné tlačítko pro elektronické vyklopení blesku, otočný volič pro nastavení času, clony a dalších věcí v menu. Jeho chod by mohl být trochu jemnější, na druhou stranu alespoň nedojde k nechtěnému přetočení voleb.

Spoušť je nakloněna směrem vpřed a má příjemný chod s rozumným namáčknutím. Podobně jako u jiných zrcadlovek Canon, ani zde patrně nelze spouští zamknout ostření a expozici najednou (jak je to běžné u kompaktů). V menu jsou sice na výběr čtyři možnosti chování, ale ani jedna toto nenabízí. Jediná možnost, jak jedním stiskem zamknout expozici a ostření, je AE/AF LOCK tlačítko (s ikonkou hvězdičky).

Vzadu je 2,7" LCD displej s klasickým rozlišením 230.400 bodů (320×240 pixelů). Obraz je slušný, pozorovací úhly nejsou problém, ze stran dochází k jemnému ztmavnutí, ale žádné inverzi. Slabá je ale pozorovatelnost na slunci, kdy se např. krajina jeví jako černá a obloha bílá, zatímco ve skutečnosti čip pobral zelenou krajinu a modrou oblohu správně. Hledáček má 95% pokrytí a 0,8× zvětšení, nicméně připadal mi ještě menší, než o něm hovoří papírové specifikace.

Napravo od displeje jsou hlavní ovládací prvky. Úplně vpravo nahoře vidíte tlačítko pro výběr ostřícího bodu (v Live View a režimu prohlížení snímků funguje jako lupa) a tlačítko s ikonkou hvězdičky jako AE/AF lock dle nastavení v menu. Dále zde máme Av tlačítko, které slouží ke korekci expozice (je nutno jej držet a otáčet voličem na horní straně přístroje), dále je tu spouštění Live View režimu nebo nahrávání videosekvencí (v případě, že video navolíte na horním kolečku) a pak tlačítko Q pro vstup do quick menu. To je totéž menu, které se zobrazuje standardně na displeji, jen s možností se v něm procházet a nastavovat jednotlivé volby.

Tlačítko DISP upravuje zobrazení LCD displeje, případně jej úplně vypíná. Čtyřsměrný ovladač je oddělený, směrem nahoru volíte ISO, vpravo ostření (průběžné, jednorázové,...), dole vyvážení bílé a nalevo pak samospoušť a sekvenční snímání. Chválím, že samospoušť zůstává aktivována i po pořízení snímku, trochu nezvyklé je však to, že je aktivní dokonce i po vypnutí přístroje. Uprostřed je tlačítko SET, které slouží jako potvrzovací, případně mu můžete přidat vlastní funkci (např. náhled hloubky ostrosti a podobně).

Dole pak najdete ještě tlačítko MENU, které vás pustí do hlavního menu přístroje. To je děleno na několik barevných záložek. První čtyři červené jsou fotografické, další dvě modré technické, tři žlutohnědé taková technická všehochuť a poslední zelená je pak vlastní menu, kam si vytáhnete oblíbené nastavení tak, abyste je pokaždé nemuseli lovit v menu. Poslední tlačítko vás dostane do režimu prohlížení snímků.

Napravo není v podstatě nic zajímavého, jen plastový grip.

Vlevo je gumová krytka, pod níž se skrývá vstup dálkového ovládání, zdířku pro USB a HDMI kabel. Na objektivu dobře vidíte přepínače manuálního ostření a optické stabilizace.

Vespod je kovový závit pro stativ v ose objektivu. Nalevo pak najdete krytku prostoru pro paměťovou kartu a akumulátor. Pojistka je dost zvláštně řešena tažením k sobě, takže otevření prostoru vyžaduje dokonce trochu šikovnosti.

Fotoaparát pojme SD, SDHC a SDXC karty, napájení pak zajišťuje Li-Ion akumulátor LP-E10.

Canon EOS 1100D po prvním ohledání bohužel nezapře své směřování do nejnižšího cenového segmentu. Přesto slibuje rozumné výkony, na které se podíváme v dalších kapitolách.