Canon EOS 60D: na pomezí dvou světů

Canon EOS 60D má jako všechny pravé zrcadlovky fázové ostření. Ostřících bodů je jen 9, což je na tuto třídu opravdu málo, navíc bych uvítal větší pokrytí plochy. Někdy ani krajní body nestačí k tomu, aby zaostřili na focený objekt, který není v obvyklých kompozičních místech. Na druhou stranu lze určitě pochválit to, že všech 9 bodů je křížových, a tedy citlivých na svislé i horizontální hrany. Úspěšnost ostření tak hodnotím jako velmi dobrou. Automatický výběr bodu většinou funguje docela dobře, osobně jsem ale měl raději ostření na jediný bod.

Fotoaparát většinou ostří na bližší objekty, což je správně, ale nepočítá moc s hloubkou ostrosti, kdy by mohlo být lepší zaostřit kousek dál a dostat tak původní místo zaostření nikoli doprostřed, ale na začátek pásma plné hloubky ostrosti. Toto se stávalo např. tehdy, když měl objekt několik míst, kam by se dalo zaostřit a občas si vybral to místo, které bych osobně nevolil (uvidíte v galerii ilustračních snímků).

K dispozici je několik ostřících režimů. One Shot zaostří při namáčknutí spouště a pak už zaostření nemění. AI Servo zaostřuje průběžně, nutno říci, že velmi rychle a přesně. Byl jsem příjemně překvapen tím, že funkce spolehlivě pracovala v běžných podmínkách i za poměrně špatného světla. AI Focus je pak něčím mezi tím. Dokud nedetekuje pohyb, pracuje jako One Shot, jakmile se ale scéna změní, začne průběžně doostřovat. K těmto režimům skutečně nemám výhrady. Manuální zaostřování je věcí objektivu, zde se mi líbilo, že objektiv nabídnul manuální doostřování po autofokusu, aniž by bylo nutno cokoli přepínat. Chod ostřícího kroužku byl tak akorát.

V menu přístroje můžete nastavit různá chování přístroje, to znamená, že může a nemusí ostřit při namáčknutí spouště, může to být např. jen při zmáčknutí tlačítka AF-ON a tak dále. Opět bych vás odkázal na studium manuálu. Rychlost ostření závisí na použitém objektivu a nutno říci, že testovaný Canon EF 35mm f/1,4L USM byl v tomhle dost dobrý. Ostření je rychlé a hlavně velmi tiché. Přeostření z nekonečna na cca 60 cm trvá asi 0,45 sekundy. U Canonu jsou už tradičně problémy s extrémně pomalým kontrastním ostřením v Live View a ani EOS 60D není výjimkou. Čas ostření je zhruba kolem 4 sekund, a to je opravdu moc.

I úroveň makra záleží na použitém objektivu. 35mm F1,4L objektiv od Canonu potřebuje 29 centimetrů od čipu a asi 16 cm od přední čočky. Na APS-C zrcadlovce to pak znamená virtuální zvětšení zhruba 0,275×, což není mnoho. Dojem makra se dá ale trochu umocnit malou hloubkou ostrosti. Při cloně F1,4 je v bokehu patrná chromatická aberace, bokeh je ale sám o sobě plynulý a příjemný.

Nastavování expozice nabídne klasický režim automatiky, priority clony, času a plný manuál. Časy mohou nabývat délky od velmi příjemné 1/8000 sekundy, což se hodí zejména při focení s velmi světelnými objektivy za dne. Maximálním časem je 30 sekund, nicméně máte k dispozici i bulb režim. Clona závisí pochopitelně na objektivu, zde je to F1,4 až F22. Citlivosti mají rozsah ISO 100 až ISO 6400 po 1/3EV krocích, k dispozici je pak i ISO 12800. Automatice lze nastavit maximální citlivost, kterou může navolit, a to na ISO 400 až ISO 6400.

K dispozici je poměrové, částečné, bodové a celoplošné měření se zdůrazněným středem. Jedině poměrové měření expozice zamyká expozici v době namáčknutí spouště, všechny ostatní volí expozici až v okamžiku zmáčknutí spouště. Jen s poměrovým měřením se tedy dá "krást" expozici ze světlejších nebo tmavších ploch. Osobně mi měření expozice u Canonů (jak zrcadlovek, tak kompaktů) moc nesedí a přijde mi, že je nutno poměrně často čarovat s korekcí expozice. Snímací čip už má v základu nějaký ten rok za sebou a jeho dynamický rozsah zdaleka nedosahuje na modernější čipy této třídy (např. 16MPx čip od Sony). Proto je třeba expozici nastavovat o něco obezřetněji, protože z přepalů už toho moc nevytáhnete a ani RAW často nepomůže.

Všechny důležité režimy najdete na ovládacím kolečku, které je netradičně umístěné na levé straně přístroje.