reklama
Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoškola  |  Seriály
Fotoaparáty  |  Objektivy
Fotomobily  |   Software
Příslušenství  |  Ostatní
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně

Canon EOS 80D: příjemná inovace

24.4.2017, Milan Šurkala, recenze
Zamíříme do třídy vyššího mainstreamu APS-C zrcadlovek a otestujeme Canon EOS 80D s novým 18-135mm IS USM objektivem. Fotoaparát má úplně nový 24MPx senzor, vylepšený ostřící modul a rozhodně se nechce nechat zahanbit.

Autofokus, ostření


V případě fotoaparátu Canon EOS 80D bude ostření poněkud delší kapitolou, neboť jako více profesionální přístroj nabídne spoustu možnosti konfigurace a různé režimy. Základem je jednorázové ostření One Shot následované průběžnou formou AI Focus, které doostřuje, pokud se pohne objekt a zvládá to celkem rychle. Za špatného světla ale účinnost systému logicky klesá. Posledním režimem je zde AI Servo, což je plně průběžné ostření. EOS 80D se na tuto oblast hodně soustředí, a tak v menu máte zhruba desítku nastavení vztahujících se k tomu, jak moc má objekt sledovat, zda přecházet na popředí při zákrytu, jak rychle přeostřit a mnoho dalšího. Je zde nastavení pro každou příležitost a patrně se v tom všem dost rychle ztratíte.

Pokud jde o výběr ostřícího bodu, je zde klasické jednobodové ostření, kdy si můžete vybrat jeden ze 45 bodů (rozdělené do tří polí 3×5, kde to prostřední je větší). Můžete to udělat i dotykem na displeji, zde si ale myslím, že toho málokdo využije. To spíše v live view režimu. Následuje zónové ostření, kdy si vybíráte plošku 3×3 body. V rámci této oblasti si už automatika sama vybere místo, kam zaostří. Rozšířený zónový je totéž, akorát zde si vyberete jednu z oblastí 3×5 bodů. Jako poslední je tu plná automatika. Ta má svobodný výběr ze 45 bodů a většinou volí bod přesně tam, kde byste chtěli. Toto má Canon zmáknuté skutečně výborně. Máte-li průběžné ostření, je místo této automatiky zvoleno bodové ostření, kdy se fotoaparát zaměří na objekt pod vybraným AF bodem a pak jej i s pomocí dalších bodů sleduje.

Naštěstí se nezapomnělo na AF micro adjustment (možnost doladění autofokusu), což je u zrcadlovky naprosto stěžejní funkce. V tomto případě naštěstí nebyla potřeba. Nicméně stejně je nutno říci, že jsem si představoval větší spolehlivost ostření. Ne vždy bylo zaostřeno naprosto přesně a některé snímky byly lehce neostré (asi jako když použijete nepříliš ostrý objektiv).

Canon sliboval rychlejší ostření s 18-135mm IS USM objektivem a je nutno říci, že se tak opravdu stalo. Na nejširší ohniskové vzdálenosti sice sliboval 2,5× lepší výkon, ale výsledek byl zhruba stejný. Většinou bylo zaostřeno okolo 0,15 sekundy za předpokladu, že se využilo předostření z minulého snímku, jinak to bylo okolo 0,25 sekundy. U maximálního zoomu se ale výsledky skutečně násobně zlepšily. Zatímco předchozí model potřeboval kolem třetiny až půl sekundy, s novým objektivem to fotoaparát zvládne za 0,15 sekundy. To je vynikající čas.

Poněvadž má fotoaparát fázové senzory i na snímači, dokáže velmi rychle ostřit i v live view režimu. Pokud je předostřeno, doostření je záležitostí nějakých 0,15 sekundy, což je výborné. Je-li náhled rozostřený a objektiv musí opravdu hodně přeostřit, pak čekejte přibližně 0,5 až 0,7 sekundy podle zvoleného zoomu.

Zlepšena byla i citlivost autofokusu, který by si měl poradit i s -3 EV a je nutno říci, že Canon se tak konečně dotáhl na konkurenční Nikon i Pentax, případně moderní CSC, které na tom bývají někdy ještě lépe. Fotoaparát ostří v noci skutečně dost dobře a nechá si toho hodně líbit. Obecně při ostření (i ve dne) je tu akorát problém, kdy je obraz velmi rozostřený a při zmáčknutí spouště fotoaparát vůbec neví, kam se pohnout. V takovém případě nezřídka neudělá nic nebo se pohne až po delší době. Je tedy dobré fotoaparát přemluvit zaostřením na něco, co nebude až tak rozostřené (co nebude v až v tak výrazně odlišné rovině zaostření jako je aktuální nastavení objektivu).


Nastavení expozice, automatika


Podobně jako ostřící režimy, i expoziční nastavení jsou dost bohatá. Ke klasickým režimům jako je automatika, priorita clony, času a plný manuál najdete spoustu doprovodných nastavení. Pokud jde o měření expozice, máme zde poměrové, částečné, bodové a celoplošné se zdůrazněným středem. Spolehlivost měření je poměrně dobrá, ve sněhu většinou není třeba přidávat expozici nějak dramaticky (ale neuškodí to). Spíše se budete potýkat s výraznou podexpozicí v protisvětle, tam bývají snímky dost často tmavé.

Citlivosti mají bohatý rozsah od ISO 100 do ISO 16000 až po1/3EV krocích, v režimu rozšíření lze použít i ISO 25600. Automatice lze nastavit minimální (100-12800) i maximální volitelnou citlivost (200-16000). Pochopitelně ta minimální musí být menší než maximální. Chválím možnost nastavit chování automatiky ISO citlivosti. Ta se řídí pravidle převrácené hodnoty přepočtené ohniskové vzdálenosti, můžete ale přidat až 3 EV do plusu i do minusu. Fotoaparát tak může volit znatelně delší časy nebo naopak opatrnější kratší. Tyto kroky jsou po 1 EV (nelze tedy nastavit např. o polovinu EV vůči zmíněnému pravidlu). Komu by to nestačilo, může nastavit ručně maximální čas, při kterém se ISO začne navyšovat, a to od 1/8000 sekundy do 1 sekundy, kroky jsou opět po 1 EV.

Expoziční časy je možné nastavit od 1/8000 sekundy do 30 sekund, rozsah je tedy bohatý. K dispozici máte také korekci expozice od -5 EV do +5 EV, a aby toho nebylo málo, čeká na vás také expoziční bracketing. U něj lze nastavit vyfocení 2, 3, 5 nebo 7 snímků a rozsah expozic s rozdíly až 3 EV. Stinnou stránkou je akorát to, že počet a rozdíly se nastavují v naprosto odlišných částech menu. Fotoaparát je vybaven i funkcí HDR, která může rozšířit expoziční rozsah o 1, 2 nebo 3 EV. Lze si volit i styly skládání od přirozených až po "umělecké". Zajímavostí je rovněž to, že v manuálním režimu lze využít automatickou ISO citlivost a dokonce nastavit korekci expozice.


Canon EOS 80D průběh světelnosti


Rozsahy clon logicky závisí na použitém objektivu. V našem případě to byl objektiv EF-S 18-135mm 1:3.5-5.6 IS USM se standardní světelností F3,5-5,6 dle zoomu. Jak vidíte, ve své třídě patří spíše k těm lehce světelnějším, rozdíly jsou ale malé. Maximální hodnota clony je F22 až F36 podle zvoleného zoomu.

EOS 80D nabídne také intervalové snímání, U něj je možné nastavit interval od 1 sekundy do 100 hodin (bez jedné sekundy). Manuálně lze vybrat do 99 snímků, případně je zde neomezené snímání, které skončí tehdy, když dojde baterie nebo když vypnete fotoaparát.


Videosekvence


Zrcadlovka Canon EOS 80D se zlepšila v natáčení videosekvencí. Sice stále neumí 4K rozlišení, což se už začíná v kompaktech a CSC stávat standardem, u zrcadlovek jde ale stále o něco naprosto výjimečného. Spokojit se tak musíte s maximálně Full HD rozlišením 1920×1080 pixelů, proti předchůdci jsme se nicméně dočkali i snímkovací frekvence 50p (resp. 60p v NTSC normě).


Canon EOS 80D videosekvence


Vedle 3,5mm jacku pro externí mikrofon tu má EOS 80D nově jack pro sluchátka. Záznam se provádí do MP4 souborů s IPB kompresí, nicméně máte tu i soubory MOV s kompresí All-Intra. V takovém případě jste ale omezeni snímkovací frekvencí maximálně 25p. Datový tok ale dosahuje obrovských výšin a navzdory ne až tak obrovskému rozlišení nebo frekvenci počítejte s více než 10 MB dat za sekundu.

Kvalita videa je dobrá, problémem je protisvětlo, při kterém dochází k přepalům a pokud máte v záběru stromy, začnou se ztrácet větvičky a video působí spíše jak z kompaktu (hodí se zde použít barevný styl se sníženým kontrastem, bohužel S-Log2 zde nenajdete). Noční video vypadá poměrně dobře, má detaily a šum je v normě.

Stabilizace je u videa hodně dobrá, autofokus je přiměřeně rychlý a díky dotykové obrazovce se snadno polohuje místo zaostření. Občas se ale stává, že fotoaparát rozjede zaostření a místo toho, aby se hned vrátil zpět, celý obraz úplně rozostří a teprve pak se vrátí zpět. Citlivosti autofokusu lze ale nastavit a doladit.

Ve většině režimů lze upravit akorát korekci expozice (a záležitosti jako je vyvážení bílé, barevný profil), nicméně pokud zvolíte manuální režim a začnete natáčet video, lze si sáhnout i na kompletní expoziční nastavení. Časy mohou být od 1/4000 sekundy do 1/50 sekundy při 50p, resp. do 1/25 sekundy při 25p), lze nastavit i clonu a citlivost. Zde hodně chválím to, že i v manuálním režimu lze využít automatické ISO.
  • 1920×1080 / 25p MOV ALL-I - cca 11100 kB/s (89 Mbps)
  • 1920×1080 / 50p MP4 IPB - cca 7250 kB/s (58 Mbps)
  • 1920×1080 / 25p MP4 IPB STD - cca 3650 kB/s (29 Mbps)
  • 1920×1080 / 25p MP4 IPB - cca 1450 kB/s (12 Mbps)
  • 1280×720 / 50p MP4 IPB - cca 3200 kB/s (25 Mbps)
  • 1280×720 / 25p MP4 IPB - cca 500 kB/s (4 Mbps)

Ke stažení dávám dvě ukázkové videosekvence. V prvním případě jde o 50p video (12 sekund, 88 MB), ve druhém případě 25p video se zoomem (22 sekund, 79 MB). 

Autor: Milan Šurkala
Vystudoval doktorský program v oboru informatiky a programování se zaměřením na počítačovou grafiku. Nepřehlédněte jeho seriál Fotíme s Koalou o základech fotografování.
reklama
reklama