Canon IXUS 950 IS: důsledek evoluce

Fotografovanou scénu s vysokými kontrasty nasvícených fasád a stinných oblastí domů protějších zvládla automatika měření expozice fotoaparátu zcela bez problémů.

Fotoaparát rovněž korektně nastavil vyvážení bílé. Osvětlené části domů jsou bez nežádoucího barevného posunu a stinná místa netrpí modrozeleným nádechem. Dopravní značka parkoviště je osvětlena vestavěným bleskem, stejně jako odrazky na vínovém voze.

Scénu JAMU se sochou T.G.M. tradičně využíváme k testu měření expozice, která by měla upřednostnit jasnou budovu v pozadí před siluetou sochy v popředí. Na jasné obloze se dobře projeví vinětace objektivu. Jak je zřejmé, s oběma problémy si fotoaparát poradil na výbornou.

Fotografické scény s odrazy a překrývajícími se předměty bývají mnohdy neřešitelným problémem automatického ostření, mnohé fotoaparáty vhodnou vzdálenost dlouho hledají, jiné nezaostří vůbec. Canon IXUS 950 IS zaostřil svižně na první pokus na odraz historické budovy, kvůli čemuž je moderní skleněná fasáda jemně rozostřená. Pokud by se fotograf chtěl zaměřit ne na odraz, ale na odrazivý objekt, nebylo by toto zaostření možné považovat za korektní.

Podvečerní fotografie patří k náročnějším na měření expozice. Fotoaparát v této situaci měřil „na stíny“, tedy exponoval tak, aby všechny stinné partie byly ještě exponovány s kresbou. Měření i ostření fotoaparátu nastavilo takové hodnoty, díky kterým je vše na fotografii ostré.

Následující dvě fotografie byly exponovány ze stejného místa, lze z nich tedy dobře odvodit rozdíl mezi ohnisky 35 mm a 140 mm.