Canon PowerShot A590 IS: malý, ale šikovný

Objektiv Canonu je, co se týče zkreslení, poměrně dobrý. Na nejširší ohnisko se sice vyskytuje soudkovité zkreslení, ale není až tak markantní. Z části je to dáno právě tím, že 35 mm už není tak široké ohnisko. Na nejdelším ohnisku Canon potěší každého, rovnější čáry už být ani nemohou. Ani náznak soudkovitého či poduškovitého zkreslení, krásně rovné čáry.

Na těchto fotografiích to není až tak dobře vidět, ale po prohlédnutí snímků určených k vyhodnocení šumu při různých citlivostech je vidět silná vinětace pouze na nejširším ohnisku a to zejména v obou spodních rozích. Už jen malé zvýšení ohniskové vzdálenosti (na cca 40 mm) ale dává vinětaci sbohem. V celém dalším spektru ohniskových vzdáleností jsou vidět už jen velmi lehce, až neznatelně zatmavené rohy. Velmi dobrá práce.

Čip o úhlopříčce 1/2,5 palce a rozlišením 8 megapixelů dává tušit, že šum bude docela problém. Každý výrobce se s tím snaží vypořádat, redukce šumu jsou více či méně úspěšné. Na fotografii CD disku lze dobře vidět jak jednolité plochy, tak i kresba detailů písmen. Pro lepší názornost jsou uveřejněny výřezy o rozměrech 400×300 pixelů.

Zde mě fotoaparát mile potěšil. Co se týče šumu, je na tom tento fotoaparát ve třídě kompaktů velmi dobře. ISO 80, ISO 100 a dokonce i ISO 200 produkují krásné ostré snímky bez znatelnějšího šumu, který by obtěžoval. Dokonce i ISO 400 je na kompakt hezké, začínají sice už vylézat tmavší pixely a červená písmena mírně ztrácí ostrost a barvu, nicméně si dovolím tvrdit, že ISO 400 je u Canon PowerShot A590 IS pro běžnou práci rozhodně použitelné, což se u kompaktů věru moc nestává.

Možná to bude znít trochu hloupě, ale šum u A590 IS má navíc pěknou strukturu, která je dobře patrná zejména na černobílých fotografiích, které s vyššími citlivostmi a zašuměním nevypadají zle. Je zde totiž minimum náhodně umístěných jasně tmavších pixelů, rozdíly jasů a barev jsou rovnoměrnější, než je obvyklé, čímž je šum přirozenější a méně rušivý.

ISO 800 už produkuje značné množství šumu, ztrácí se trochu ostrost. To však není až tak tragické a zůstávají zachovány i barevné odstíny, červená v rohu nebledne. Každopádně ISO 800 je už pro pěkné fotografie nepoužitelné, ale stále dobře zastane úlohu dokumentace i v horších světelných podmínkách, obrázky však vypadají poměrně dobře pouze zmenšené do nižších rozlišeních kolem 1,3 megapixelu a méně. V plném rozlišení 8 megapixelů s ISO 800 rozhodně pěkné nejsou. Za první naprosto nepoužitelnou citlivost bych však označil až tu nejvyšší a zároveň poslední, ISO 1600. Zde už je výrazná ztráta detailů, barev, naopak tmavé pixely se vyrojily v nadměrném množství.

Přidávám ještě snímky bílé plochy, kde bude více patrná struktura šumu.

I tyto obrázky potvrdily, že ISO 80, ISO 100 a ISO 200 produkují dost podobné obrázky. ISO 400 začíná přidávat trochu tmavých pixelů, ale není to žádná tragédie. Horší je to u ISO 800, kde je šum už znatelný, ale ve srovnání s ISO 400 a ISO 1600 má rozhodně blíže k prvnímu. ISO 1600 je už skutečně velmi nevzhledné. Tyto ukázky rovněž podporuje graf rozdílů jasů jednotlivých pixelů.

Na první pohled fotoaparát nepotěší, neboť už ISO 80 dosahuje hodnoty přes 1,5. Jak jsme ale viděli, ISO 80 dává poměrně hezké fotografie bez výraznějšího šumu. I z grafu jde vidět, že síla šumu u ISO 100 a ISO 200 roste jen minimálně, stejně tak je poměrně malý skok k ISO 400. Až ISO 800 přináší znatelnější nárůst, který pokračuje také u ISO 1600.

Ve finále lze říci, že pro opravdu pěkné fotografie se nemusíte omezovat jen na nejnižší ISO 80, ale lze dle libosti využívat až ISO 200. Volbou ISO 400 také nic nepokazíte, pro běžné fotografie je to stále slušně použitelná citlivost. Až ISO 800 znamená, že fotografie nebude vypadat moc hezky, ale jako dokumentace různých událostí poslouží stále dobře. ISO 1600 nepoužívejte.

Obvyklý testovací obrazec byl vyfocen v pokoji ve stínu za denního světla. K samotnému automatickému vyvažování bílé jsem neměl výhrady, většinou pracovalo tak, jak bylo třeba. Po velkou část testu jsem tak měl zapnuto automatické vyvažování.

Fotoaparát nabízí klasickou nabídku vyvážení bílé barvy. Jejich účinek je jasný, jen vyvážení na žárovku produkuje občas až příliš studené fotografie. Potěší přítomnost manuálního nastavení, jež lze nastavit rychle a pohodlně, není nutno se složitě prohrabávat v menu.

O digitální zpracování obrazu se stará procesor DIGIC III s technologií iSAPS. Ten fotoaparátu propůjčuje nebývalou rychlost, focení je velmi pohotové. Rovněž prolézání menu, prohlížení fotek, to vše je až neuvěřitelně rychlé a pohodlné.

Pro pohotové focení je tedy tento Canon jako dělaný. Je velmi svižný, reakce okamžité. Prohlížení fotografií rozhodně neznamená žádné čekání na pomalé nahrání fotografie z karty, ale naopak okamžité zobrazení méně kvalitního náhledu a postupný nárůst kvality obrazu. Má to výhodu v tom, že dlouhým stiskem tlačítka vpravo nebo vlevo můžete mezi zobrazovanými fotografiemi velmi rychle surfovat a až při zastavení se fotografie zobrazí v plné kvalitě. Je to velmi rychlé a pohodlné.

Totéž platí o přibližování náhledu, ovládání páčkou zoomu je velmi rychlé, na zobrazeném detailu jste v několika málo okamžicích. Velmi zajímavou "fičurou" je automatické otáčení zobrazovaných fotografií. Fotografie na výšku se tak vždy zobrazí na výšku bez ohledu na způsob držení fotoaprátu. Při jeho otočení o 45° se obraz automaticky překlápí tak, aby ho prohlížející viděl vždy správně natočený. Canon má však trochu problém, když vaše fotografie byly schválně foceny z netradičních úhlů.

Canon PowerShot A590 IS nabízí 4× optický zoom. Původně se mi to zdálo být s ohledem na danou třídu pěkné číslo, ale vzhledem k rozsáhlým možnostem tohoto malého kompaktu se tento rozsah začal jevit jako limitující. Začíná na 35 milimetrech, osobně bych uvítal trochu širší ohnisko, alespoň kolem 32 mm. Ovšem opět nutno fotoaparát vztahovat ke své třídě, kde je tato hodnota obvyklá. Díky 4× zoomu je pak nejdelší ohnisko 140 mm.

Oproti nedávno testovanému fotoaparátu Olympus SP-570UZ s nejkratším ohniskem 26 mm je vidět jasný rozdíl. Zatímco tam se na fotografii vešly téměř všechny čtyři budovy mateřské školky (chyběla asi jen třetina té levé), zde je vidět kvůli základnímu 35mm ohnisku jen menší část areálu. Téměř celou dobu jsem fotil s nastavením živých barev. Oproti základnímu nastavení byly barvy skutečně trochu živější, ale ne na úkor kvality. I zde jde vidět, že fotografie je pěkně živá, barevná, ale nikoli přesaturovaná.

Tentokrát jsem se zaměřil na značku přikázaného směru jízdy vlevo. Na vrchní fotografii je značka vidět jen v náznaku, při maximálním optickém přiblížení je již dobře patrná, ale je spíše jen doplňujícím prvkem na fotografii. 4× násobný optický zoom mnoho nezmůže. K dispozici je pak ještě 4× násobný digitální zoom, maximálně se tedy dostanete na 16x zoom.

Digitální zoom u PowerShot A590 IS bohužel není příliš kvalitní. Viděl jsem sice i mnohem horší digitální zoomování, ale rozhodně mě tentokrát funkce digitálního zoomu nepřesvědčila o svém smyslu, možná jen v malých hodnotách, maximálně do 2× přiblížení navíc. U 4× násobného digitálního zoomu už dochází k silnější ztrátě detailů a na této fotografii ve spolupráci s vyšší ISO citlivostí o to více vylezl šum.

V závislosti na zvoleném rozlišení nabízí fotoaparát ještě takzvaný "Safety zoom", tedy zoom bez zhoršení kvalty. U fotografií M1 (5 MPx) je to 5,0x zvětšení, u M2 (3 MPx) už 6,4x, M3 (2 MPx) pak 8,2x a konečně u S (0,3 MPx) plné 16x zvětšení.

Dále se podíváme, jak si vede fotoaparát ve focení v protisvětle a zda produkuje výrazné odlesky. Co se týče focení v protisvětle jako takovém, musíte jako u většiny fotoaparátů počítat s tím, že světlé pozadí se bude přepalovat, zatímco popředí bude podexponované. Pořídil jsem více fotografií s fotoaparátem namířeném směrem ke slunci. Níže uvedená fotografie má sice silně podexponované popředí, ale krásnou oblohu a zajímavou atmosféru, která snímku s lepší expozicí popředí, světlejší oblohou a naprosto přepáleným sluncem chyběla.

Fotograficky to není ani zdaleka dobrý snímek, mě se však z nějakého důvodu líbí. Vraťme se však k samotnému focení v protisvětle. Ve srovnání s některými jinými kompakty podobných vlastností však PowerShot A590 IS vyniká nízkými odlesky, některé fotografie z této série je neměly vůbec.

Protisvětlo v tomto případě nedělá příliš dobrotu. Světla je v lese málo, proto je nutná delší expozice, ale ta nenávratně přepálí prosvítající oblohu. Na fotografii jsou sice pěkné syté zelené odstíny, ale stromy ztrácí kresbu a o obloze už byla řeč. Navíc jsou mírně patrné reflexe (u druhého blízkého stromu zprava). S focením v protisvětle mají problémy všechny fotoaparáty, Canon PowerShot A590 IS není výjimkou. K jeho cti nutno říci, že alespoň dává malé reflexe, které jde snadno odstranit v editorech fotografií.

Široké možnosti manuálního nastavení časů, clony a citlivosti dávají velký prostor k nočnímu focení a vzniku mnoha zajímavých efektů daných delší expozicí. Pro zachycení krátkých okamžiků může pomoci poměrně dobrá kvalita fotografií s citlivostí ISO 400 (nejhůře lze použít i ISO 800, ale to už jsou degradace obrazu v horším osvětlení mnohem více patrné než za dne), na nejširší ohnisko také velmi dobrá světelnost F2,6 a účinná stabilizace obrazu.

Nejdelší nastavitelný expoziční čas je 15 vteřin. Díky němu je možno takto zachytit například jedoucí automobily. Při vyvážení bílé na žárovku jsou patrné chladnější barvy a celkově větší barevná rozmanitost. Na jiná vyvážení bílé by měla všechna světla tendenci barvit se do žluta.

Standardní scénou byla opět budova šenovských mlýnů. Automatika měla tendenci snímek mírně podexponovávat. Na druhou stranu jsou výsledkem jasné barvy oblohy.