Canon PowerShot G3 X: spousta zoomu v malém těle

Snímač s 1,0" úhlopříčkou má rozlišení 20 megapixelů a tyto parametry už dobře známé z jiných profi kompaktů Canonu, Panasonicu nebo Sony. V testu se podíváme na výřezy z JPEGů a RAWů převedených přes Camera Raw.

ISO 125 má jen velmi mírný šum, kvalita snímku je velmi dobrá.

Citlivost ISO 200 přináší jemný jasový šum do RAWu, snímky jsou nadále hodně slušné.

ISO 400 také trochu zvyšuje šum, v RAWu se začíná objevovat i ten barevný. Pořád je to ale dost dobrá kvalita pro případnou práci v RAW konvertoru.

Citlivost ISO 800 navyšuje barevný šum v RAWu. JPEGy se začínají poněkud zahlazovat, hrany se trochu třepí. Multiexpozice vyhlazuje celý snímek, ztrácí kontrast i barvy. Nemá v podstatě žádný šum, přesto ale nevypadá zrovna hezky.

U citlivosti ISO 1600 je barevný šum v RAWu dost zřetelný. JPEGy jsou poněkud zastřené s nevýrazným kontrastem.

ISO 3200 je už hodně vysoké a v RAWu je to znát. Barevného šumu je příliš a moc s tím už nevymyslíte. JPEGy jsou neostré a rozmyté.

S dalším navýšením citlivosti na ISO 6400 opět roste šum. V RAWu už toho moc vidět není, toto je na 1" snímač mnoho. Snímky ve formátu JPEG jsou opět rozpité bez barev a kontrastu.

Dostáváme se k nejvyšší citlivosti ISO 12800. Zde je šum opravdu velmi výrazný a je vidět, že nemá smysl s touto citlivostí vůbec pracovat. Nyní se podíváme na výřezy ze snímků konvertovaných do rozlišení 12 megapixelů pro vzájemnou porovnatelnost mezi recenzemi.

Po zmenšení rozlišení vypadají snímky při prvních třech citlivostech velmi dobře. ISO 800 začíná ztrácet detaily, ISO 1600 vypadá ještě akceptovatelně. Výše je to ale už moc a kresba se hodně rozmývá.

U RAWů to vypadá podobně. Do ISO 400 včetně takřka bez problémů, ISO 800 začíná trochu více šumět, ale dá se s tím slušně pracovat. Při ISO 1600 je už barevného šumu vcelku dost, ale stále je možné citlivou prací v RAW konvertoru dosáhnout přijatelných výsledků. Výše je už šumu hodně a s těmito citlivostmi už nelze čekat dostatečně kvalitní snímky (pochopitelně ale záleží na zamýšleném použití). Dále se podíváme na míru zachování detailů u náročné scény.

Při citlivosti ISO 400 dochází k mírnému úbytku detailů. Výraznější nárůst šumu a odšumování začíná být patrný při citlivosti ISO 800. ISO 1600 je už dost na hraně, tam je šumu hodně a po odšumění už opravdu nelze čekat dobré detaily v méně výrazných plochách. Na vyšší citlivosti už nemá smysl chodit. Co se ale stane, pokud rozlišení snížíme na 12 megapixelů, při kterých srovnáváme snímky?

Úbytky ostrosti a detailů jsou patrné při stejných citlivostech, ale ne tolik. ISO 400 je mírně rozmyté, stále však velmi kvalitní. ISO 800 je na tom hůře, pořád se to dá použít a ISO 1600 je taková nouzová citlivost, se kterou zvládnete vytvořit slušné snímky, ale s nedostatečnými detaily v některých náročnějších oblastech.

RAWy začínají šumět někde okolo ISO 800. Při ISO 1600 je už šumu více, méně výrazné detaily se začínají ztrácet. Citlivost ISO 3200 už nevypadá moc dobře. Podíváme se také na snímky bílé plochy.

Barevný šum je v podstatě úplně odstraňován, v JPEGu jej není vidět ani při nejvyšší citlivosti ISO 12800. Přitom v RAWu se začíná zlehka objevovat při ISO 400 a postupně roste.