Canon PowerShot SX120 IS: zraje jako víno

Fotoaparáty Canon mají již tradičně stylové malé krabičky, PowerShot SX120 IS přišel v modré.

Vevnitř jsme našli fotoaparát s dvěma alkalickými AA bateriemi, potkou na ruku, 128MB paměťovou kartu (hurá!), USB a AV kabel. Měli byste zde také nalézt ořezaný manuál a CD-ROM se softwarem a plnou verzí manuálu, naše balení to ale neobsahovalo.

Napájení je už dnes netradičně řešeno dvojicí AA baterií. To má nevýhodu v pomalejším nabíjení blesku a nutnosti koupit nabíječku, výhodou je zase větší výdrž než u konkurence s Li-Ion akumulátory a hlavně možnost koupit baterie (ať už alkalické nebo nabíjecí) téměř kdekoli. Výrobce uvádí výdrž na 370 snímků, což není špatné. Moje baterie Varta PowerAccu 2700mAh jsem už nějakou dobu nepoužíval (testovaných přístrojů s AA bateriemi je skutečně minimum), takže chvíli trvalo, než se dostaly na svou původní kapacitu. Za začátku testu se tak výdrž pohybovala kolem 200 snímků, ke konci testování jsem se dostal k již docela solidním 350 snímkům na jedno nabití.

U softwaru na mě čekalo velmi milé překvapení. Po letech, kdy aplikace Canonu na spoustě počítačů nešly spustit a bylo nutno tahat snímky ručně (navíc USB Mass Storage zde pořád není), se mi na nových 64bitových Windows 7 povedlo aplikaci nejen nainstalovat, ale i zprovoznit. Na 32bitových Windows XP se mi to ale opět nepodařilo.

Ač je na ní spousta volného a nevyužitého místa, působí profesionálním dojmem. Práce s ní je docela přehledná a kopírování snímků je jak "na steroidech". Nikdy bych neřekl, co má paměťová karta dokáže.

Po ukončení nahrávání se může (dle vaší volby v nastavení) automaticky spustit druhá dodávaná aplikace ZoomBrowser EX. Nejsem fanouškem této aplikace, nevyhovuje mi úplně její rozhraní s náhledy snímků, ale v nové verzi se už fotografie řadí trochu lépe a aplikace začíná být uživatelsky přívětivější.

Bohužel možností nastavení stále moc nepobrala. Editační možnosti se téměř omezují na ostrost, korekci barev a vkládání textu. Na aspoň trochu vážnější úpravu fotografií si určitě pořiďte jiný program.

Zde je asi nejobsáhlejší nabídka s úpravou světlosti, saturace a kontrastu.

Na zádi je velký 3,0" LCD displej s klasickým rozlišením 230.000 bodů (320×240 pixelů). Pozorovatelnost ze stran je průměrná, stejně tak to platí o úrovni zobrazení na slunci. Displej má ještě jednu obrovskou nevýhodu spojenou s firmwarem přístroje. Když se jedno spojí s druhým, máme tady snad ten nejlživější LCD displej, který jsem kdy viděl. Tmavší plochy jsou v podstatě černé, světlejší hned bílé. Fotografie tak na displeji vypadá, že má velký kontrast a je přepálená. K tomu to umocňuje zběsilé blikání přepalů, které fotoaparát vidí snad úplně všude.

Uberete tedy expozici, míra přepalů se trochu sníží, ale stále máte pocit, že SX120 IS má mizernější dynamický rozsah než fotomobil. To však ani trochu není pravda, příjemné překvapení se pak koná u počítače. Ačkoli displej zběsile blikal varováním přepalů i při fotografii korigované do minusu, často zjistíte, že ani na fotografii bez korekce není vůbec nic, co by se přepalu alespoň trochu blížilo. Zatímco u jiných přístrojů většinou vypadají fotky lépe na displeji než v počítači, u tohoto Canonu je to přesně naopak. Pokud tedy snímek na displeji vypadá na vyhození, nemažte jej, možná budete mile překvapeni.

Zobrazení displeje je pak klasické pro Canon. Napravo nahoře je fotografický režim, vedle může být logo makro režimu. Směrem dolů je blesk, redukce červených očí a korekce blesku. Dole pak ISO citlivost, směrem doleva korekce expozice. Pravý sloupeček zde ukazuje automatické otáčení snímků, vyvážení bílé, barevný režim a sekvenční snímání. Po namáčknutí spouště se objeví žlutý nebo zelený čtvereček zaostření. Dole se zobrazí expoziční čas a clona, fotoaparát také ukáže, jakou citlivost automatika navolila, což je výborné.

Korekci expozice spustíte tlačítkem, nastavíte točením kolečka a opět tlačítkem potvrdíte. Po stisknutí prostředního tlačítka čtyřsměrného ovladače se spustí klasické rychlé menu, kterým Canon už dlouho dobu boduje. Ovládání je rychlé, pohotové a příjemné.

Citlivost má dokonce speciální tlačítko a proto se nastavuje ještě jednodušeji. Manuální ostření je poněkud složitější, s malým zvětšením náhledu na malou plochu tomu přístroj příliš nepomůže.

U manuálního nastavení expozice opět nastavujete hodnoty kolečkem, mezi časem a clonou se přepínáte tlačítkem korekce expozice. U videosekvencí vidíte nahoře vlevo rozlišení a čas videosekvence, který lze ještě natočit.

Menu je pro fotoaparáty Canon opět typické. Skládá se ze dvou záložek, přičemž ta první se věnuje fotografickým nastavením, ta druhá pak technickým.

Základní zobrazení pořízených snímků ukazuje vpravo nahoře název složky a číslo souboru, pod tím je pořadové číslo snímku a jejich celkový počet. Tlačítkem DISP můžete zobrazení snímku upravit. Náhled se zmenší, objeví se zde ale histogram a více informací. Tedy režim, ve kterém byla fotografie pořízena, měření expozice, expoziční čas, citlivost ISO, clona, korekce expozice, vyvážení bílé a barevný režim. Pod čarou najdete ještě velikost souboru v megabajtech, rozlišení snímku a stejně jako v předchozím případě, datum a čas pořízení.

Je možno si zobrazit také větší náhled se zvětšenou částí, na kterou bylo ostřeno. Tímto se ještě lépe porovná ostrost. U videosekvencí zjistíte, že tlačítkem SET můžete danou videosekvenci přehrát.