Canon PowerShot SX430 IS: milovník přírody

 

PowerShot SX430 IS je vybaven optickou stabilizací obrazu, dle výrobce slibuje 2,5EV účinek. Přesněji to otestovat ale nebylo jednoduché, neboť fotoaparát neumožňuje nastavit expoziční časy. Přesto jsem to zkusil alespoň orientačně. Test proběhl se 165mm přepočtenou ohniskovou vzdáleností.

 

 

 

 

 

S časem 1/25 sekundy nebyl problém a drtivá většina snímků byla ostrá. Nadpoloviční většinu bych odhadoval někde kolem 1/15 až 1/20 sekundy. Osobně jsem měl ze stabilizace dobrý pocit a tipoval bych ji vyšší výkon než udává výrobce.

 

 

 

Detekce tváří je rozumně rychlá a nemá problémy se sledováním obličejů. Slabší je to s objektivem, který nabídne jen průměrnou světelnost, takže s mazáním pozadí nelze moc počítat.

 

 

 

Vidíte, že pozadí se maže jen mírně. Kresba je slabší, ve vlasech je vidět silnější rozmývání a artefakty po odšumování.

 

 

Co se týče efektu červených očí, v praxi jsem se setkal spíše s lehce fialovým nádechem, ale vyloženě červené oči jsem nikdy nezaznamenal.

 

 

 

Fotoaparát si k dostatečnému prosvětlení pomáhá vysokou citlivostí. Pak i přes horší světelnost dokáže dodat do scény dostatek světla. Při citlivosti ISO 800 ale musíte počítat s hodně výrazným šumem.

 

 

 

Fotoaparát je napájen NB-11LH akumulátorem s napětím 3,6 V a kapacitou jen 800 mAh (celkově 2,8 Wh energie). Dle Canonu a stanovených norem by měl vydržet na pořízení 195 snímků na jedno nabití. Jak je ale u Canonu zvykem, reálné hodnoty bývají nezřídka mnohem lepší. Je sice pravda, že jsem v testu takřka nevyužíval blesk a plnou automatiku s detekcemi všeho možného jsem také nepoužíval příliš často, přesto bylo dosaženo 400 snímků a 9 minut HD videa na jedno nabití. To jsou solidní čísla.

 

 

 

Poněvadž Canon PowerShot SX430 IS patří k jednodušším ultrazoomům, také zobrazení displeje není příliš složité. V horním řádku vidíte informace o kvalitě záznamu a stavu baterie, po namáčknutí spouště se pak dole objeví expoziční informace včetně automatikou volené ISO citlivosti. To platí pro plnou automatiku i režim P.

 

 

Po stisku tlačítka FUNC/SET vyjede dvousloupcové menu, které se ale obtížněji ovládá (je nutné překlikávat se mezi oběma sloupci). Vpravo vidíte volbu korekce expozice.

 

 

Snímky si lze zobrazovat celoplošně (bez informací nebo se základními údaji). Možné je ale nechat si zobrazit i menší náhled s histogramem a všemi důležitými informacemi o snímku.

 

 

Hlavní menu má jen dvě záložky, první se věnuje fotografickým nastavením, druhá pak těm technickým.

 

 

 

 

Jak je v roce 2017 zvykem, je fotoaparát vybaven bezdrátovým Wi-Fi připojením. To s telefonem Apple iPhone SE fungovalo bezproblémově a rychle. Potěšilo mě velmi rychlé načítání snímků z telefonu, takže není třeba nějak dlouho čekat a prohlížení snímků je takřka okamžité.

 

 

Další možností je vzdálené ovládání fotoaparátu. V tomto případě ale nenastavíte skoro nic. Je tu akorát samospoušť. Pokud jde o zoom, pomocí tlačítek je to velmi zdlouhavé, nicméně na posuvníku dokážete zoom nastavit mnohem rychleji.

 

 

Jako poslední tu máme možnost logovat GPS souřadnice a ty pak nahrávat k pořízeným snímkům. I toto fungovalo v pořádku.